Hlavní strana » Jinýma očima » Středeční glosa IVK: Pár…

Středeční glosa IVK: Pár okrajových glos na pár zdánlivě okrajových témat (Filip Šebesta)

Jinýma očima, 8. 3. 2023

Autor myšlenky na psaní těchto každodenních glos nám ostatním často vytýká, že namísto abychom glosovali, píšeme komentáře nebo nějaký zcela jiný žánr. Jenom ne glosy. Tak snad se protentokrát trefím nebo alespoň přiblížím.

Režisér Jan Hřebejk měl nějaké problémy se smuteční řečí, kterou pronesl Václav Klaus na zádušní mši za Juraje Jakubiska ve Svatovítské katedrále. Málokoho prý napadne, aby si jako řečník nad rakví významného umělce „kopnul do jeho významnějších mrtvých kolegů“, napsal na svém twitteru. „Člověk nemá mít pochybné kamarády“, dodal s tím, že prý tam raději neměl ani chodit. Nabízí se tady otázka, zda tak trochu ještě nad rakví do někoho nekope sám autor tweetu a zda to vlastně nedělá rád: „pochybní kamarádi“, „významnější kolegové“, „neměl jsem tam chodit“… V každém případě z toho po zvolení Petra Pavla prezidentem vyplývá asi jediné. Už se zkrátka nehodí poukazovat na to, že někdo se s komunismem vypořádával tak a někdo jiný zase jinak. Nedejbůh to jedno vypořádávání se třeba ještě označovat za nějakou ctnost. Anebo ne? Anebo to platí jen pro někoho? Člověk už se v tom dnes trochu ztrácí.

S tím, jak se mění hlava státu, přinášejí různé servery zajímavé prezidentské statistiky. S jednou takovou přišel v textu pojednávajícím o zahraničních cestách předchozích tří prezidentů Český rozhlas. „Na 500 zahraničních cest českých prezidentů: Havlův Západ, Klausovo chilské pero i Zemanova Čína.“ Roztomilý veřejnoprávní titulek stejně jako text samotný trochu zastírá hlavní sdělení prezentovaných dat. Ze 473 cest jich 251 vykonal prezident Klaus. Byl sice v Německu a ve Spojených státech dvakrát častěji než Havel, ale přesto je „Západ Havlův“ a „Klausovo je pero“.  Tak ještěže máme tu nezávislou veřejnoprávní žurnalistiku na úrovni.

Když už jsme u toho humoru a ironie, náš pan budoucí prezident byl před několika dny na prohlídce. Tedy lékařské. Nyní se veřejně pochlubil svými výsledky. O politice to sice neříká vůbec nic, ale jisté kruhy naší veřejnosti tato „transparentnost“ doslova hypnotizuje. Zdá se, že to dopadlo dobře, skoro jako u odvodní komise. Pavel, Petr! Tauglich! Zítra se tedy do toho může pan prezident směle pustit. I když on už se do toho pustil mnohem dřív. Trochu to skoro vypadá, že přepálil start, ale to je jen zdání. Uvidíte.

U generála prezidentem ještě zůstaneme. Na dnešní den totiž připadá osmdesáté výročí bitvy u Sokolova, ve které se poprvé do bojů proti německým jednotkám zapojil 1. československý armádní sbor pod velením tehdejšího plukovníka a pozdějšího generála a prezidenta Ludvíka Svobody. V bitvě padlo nebo bylo zajato či zraněno několik set Čechoslováků. Nejznámějším z nich se stal nadporučík Otakar Jaroš, který byl in memoriam povýšen na kapitána a stal se prvním zahraničním nositelem hvězdy „Hrdiny Sovětského svazu“. Komunistický režim z tohoto prvorepublikového důstojníka, skauta a sokola udělal příkladného komunistu. Součástí mytologie a monumentalizace se s kapitánem Jarošem stalo i Sokolovo samotné, což ale nic nemění na hrdinství těch, kdo zde bojovali. Zaslouží si být připomenuti i dnes. A možná právě dnes více než kdy jindy.

Pro nás mladší nezasažené předrevolučním kultem bitvy se jistě hodí zmínit, kudy že to v roce 1943 vlastně východní fronta procházela. Vesnice Sokolovo leží na jih od ukrajinského Charkova. Je zajímavé si někdy najít městečka a vesnice, o kterých dnes znovu slyšíme, na mapách. Google k tomu nabízí i fotky svých uživatelů. Sokolovo na nich vypadá jako ospalé, čechovovské místo. Táhlé východní horizonty, řeka Mža, za kterou měli naši za úkol Němce udržet, lekníny, dači v borovém lese, hřiby, lesní maliny, šašlik, miska rudých vařených raků, pole se slunečnicemi, muzeum, památník a mnoho fotografií z velké rekonstrukce bitvy při výročí před deseti lety. Tehdy zde byl ještě klid a na vojáky si hráli jen fanoušci vojenské historie. Po osmdesáti letech se zde znovu převaluje fronta a jezdí kolony obrněných vozidel. Nešťastná a zároveň tak poetická místa. Kéž by už někdo řekl dost.

Místo P. S. na závěr několik krátkých citátů:

„Rozladěně si povzdechnout a rozladěnost nechat zažrat pod kůži je snadné, ale náprava je pak dlouhá a bolestná.“

„Navažme na všechno pozitivní, co u nás bylo vykonáno. Já sám mám za úkol navázat na všechno dobré, co vykonal můj předchůdce.“

„Naši vlast čekají nelehké zkoušky. Půjdeme-li jim vstříc s dostatečným sebevědomím, s nerozhádaností, s jasným odhodláním obhájit naše nejvlastnější zájmy, ale i s patřičnou pokorou, uspějeme.“

Přejme si, aby i prezident, který se zítra ujme svého úřadu, dokázal navázat na všechno dobré, co vykonali jeho předchůdci, tak jak se k tomu v prvním inauguračním projevu směrem ke svému politickému antipodu Václavu Havlovi hlásil nově zvolený prezident Václav Klaus v roce 2003.

Filip Šebesta, 8. března 2023