Hlavní strana » Články a eseje » Václav Klaus pro Lidové…

Václav Klaus pro Lidové noviny: O co se zasloužil nobelista Bernanke?

Články a eseje, 11. 10. 2022

Ekonomie to má těžké. Alfred Nobel při svém nápadu na udělování Nobelových cen na ekonomii zapomněl. Až teprve v roce 1969 švédská Riksbank začala udělovat cenu za ekonomické vědy na paměť Alfreda Nobela. V prvních desetiletích byla k dispozici spousta slavných ekonomů, takže bylo snadné udělovat tuto cenu bez velkých protestů zevnitř ekonomické vědy. Pak už se zásobárna slavných jmen vyprázdnila a Nobelovu cenu dostávají i relativně neznámá jména. První čtvrt století jsem trval na tom, že o každém jmenovaném mohu z hlavy nadiktovat článek, vysvětlující, proč ten či onen cenu dostal. Teď už to neumím. Loňští kandidáti D. Card, J. D. Angrist a G. W. Imbens byla pro mne jména absolutně neznámá. Nejen pro mne.

Letošní cenu získali hned tři Američané. Slavný Ben Bernanke, známý Douglas Diamond a neznámý Philip Dybvig. Za zmínku stojí ten první, známý teoretik, který se v roce 2006 na osm let stal předsedou Rady guvernérů americké centrální banky, tzv. FEDu. Vystřídal – jako teoretik s důstojným seznamem publikované literatury – pragmatika, ale velmi bystrého a koncepčně uvažujícího Allana Greenspana. Oba jsem měl tu čest znát.

Greenspana jsem si spolu s většinovým názorem velmi vážil. Návštěva Bernankeho v jeho pracovně ve FEDu na mne žádný hluboký dojem neudělala. Bernanke proslul článkem z první poloviny osmdesátých let, v němž vysvětloval, že krachy bank vyvolávají finanční krize. Podle tehdejšího dominantního názoru však byly krachy bank důsledkem finančních krizí. Po více než půlstoletí mého „pobytu“ v makroekonomii nemám pocit, že bych toto považoval za nějaký převratný objev. Ale budiž. 

Člen volebního výboru, švédský ekonom John Hassler řekl, že „dílo všech tří letošních laureátů položilo základy k modernímu chápání toho, proč jsou banky potřebné, proč jsou zranitelné a co se s tím dá dělat.“ Opět nevím, zda bychom bez Bernankeho článku v roce 1983 nevěděli, že jsou banky důležité a že jsou zranitelné. Chce se mi znovu dodat: ale budiž.

Bernanke nastoupil do klíčové role šéfa centrální banky v předvečer světové finanční a ekonomické krize let 2008-2009 (v USA možná už v roce 2007). V této funkci byl už skoro dva roky, kdy první velká americká banka zkrachovala a – ač teoreticky vybaven – neudělal nic. Možná proto, že ač původně republikán, později se s nimi však rozešel, nechtěl označit za viníka krachu bank ničivou Clintonovu politiku podpory hypoték. Krizi 2008-2009 však Bernanke v žádném případě nezpůsobil.

Do historie se zapsal něčím jiným. Vymyslel (možná přesněji prosadil) jako řešení této krize tzv. quantitative easing, neboli kvantitativní uvolňování, což není nic jiného než keynesiánské zahlcení ekonomiky penězi, aby byla krize co nejmenší. Protože to působilo strašně pomalu, quantitative easing přetrvalo dlouhá léta – nejen v USA, ale pod Draghim i v Evropské centrální bance. Dalo by se říci, že současná inflace je důsledkem vítězství Bernankeovy politiky. Není to trochu paradox?

Václav Klaus, Lidové noviny, 11. 10. 2022.