Klaus.cz






Hlavní strana » Ekonomické texty » Nespoléhejme na evropské…


Nespoléhejme na evropské peníze

Ekonomické texty, 31. 1. 2002

Skuteční Evropané, či snad lépe řečeno lidé otevření a svobodní, chtějí rychlý vstup naší země do EU proto, aby se mohli podílet na otevírání evropského prostoru, aby do něj měli ničím neblokovaný přístup, aby nebyli ponecháváni stranou, aby se na ně nikdo nedíval jako na druhořadé obyvatele tohoto kontinentu a aby mohli lépe než dosud přispět k narušování rafinovaného protekcionismu a obranářství vyspělých, bohatých zemí západní Evropy, které si svou pozici velmi žárlivě a úspěšně střeží.

Někteří jiní, také-evropané, hlasitě se ohánějící evropskou kartou, usilují o něco jiného. Používají své okázalé fandění EU jako prvek vnitropolitických soubojů (a jako pokus o diskreditaci svých rivalů), strašně moc jim jde o vlastní výsady, spojené s různými evropskými posty a o cesty po Evropě placené z evropských fondů, tváří se jako zprostředkovatelé přílivu evropských peněz pro - na ně čekající - skupiny v naší zemi (zemědělci, hejtmani a starostové, úředníci nejrůznějšího typu), ostentativně podceňují všechno české, nedůvěřují nám a naším veřejným institucím a vytvářejí dojem, že se u nás po vstupu do EU jakoby mávnutím kouzelného proutku všechno zlepší.

To je samozřejmě postoj nešťastný a velmi zavádějící. Chtěl bych to demonstrovat alespoň na jedné z těchto věcí, na finanční pomoci, protože se o ní daleko více mluví než jaká ve skutečnosti je, což se ostatně týká EU jako jakékoli jiné instituce.

Nedávno jsem četl časopis Finance and Development, věnovaný finanční pomoci Africe. Můj závěr je ten, že je diskuse o ní velmi obdobná diskusi evropské. Země OECD se kdysi slavnostně zavázaly, že budou jako rozvojovou pomoc dávat 0,7% svého HDP, ale dávají pouze 0,25%. Zaujalo mne sdělení guvernéra tuniské centrální banky, že rozdíl znamená ročně 100 miliard dolarů (což jsou dva roční HDP České republiky).

Stále se např. velmi nekonkrétním způsobem mluví o pomoci Rusku, o tom, jak je neefektivně využívána, eventuálně i o tom, kdo z ní má prospěch a kam tyto peníze mizí. Známý švédský ekonom Aslund však nedávno spočítal, že je pomoc Rusku v součtu za celých 10 let od pádu komunismu menší než jednoroční pomoc, kterou USA dávají Izraeli a Egyptu. I tato čísla má člověk znát.

V jednotlivých členských zemích EU dosahuje podíl státního rozpočtu na HDP v průměru vyšší hodnotu než v ČR, kolem 43-45%. Naproti tomu, podíl rozpočtu EU (tedy to, co putuje do Bruselu) činí pouze 1,27%! I to by naši čekatelé na evropské peníze měli vědět. Částka je to relativně malá, hodně spolyká financování evropských úřadů a úředníků a mnoho je i čekatelů na tyto peníze - v dnešních členských zemí i v zemích kandidátských.

Objem peněz (odborně se říká fiskálních transferů), způsob jejich použití i efektivnost jejich přínosu jsou daleko menší než bývá tradováno. Tuniský guvernér říká, že podle jejich studií může „odstranění obchodních bariér přinést trojnásobný přínos než kolik činí veškerá zahraniční pomoc“. Zhruba v tomto rámci se pohybují i další odhady a já jsem přesvědčen, že to obdobně platí i o vztahu České republiky a EU. Žonglování se zahraniční pomocí je však líbivější. Vypadá to dobře a je to placeno z velmi rozptýlených (a proto málo viděných) plateb daňových poplatníků, zatímco protekcionismus je přesně zacílen a je ve vyspělých zemích obhajován velmi mocnými zájmovými skupinami pod záminkou ochrany pracovních míst, tradiční výroby, regionálního rozvoje, určitých profesí a hlavně zisků těch či oněch výrobců.

A právě o tom je dnešní vyjednávací proces naší země s Bruselem. Je vlastně o udržení protekcionismu a uzavřenosti EU vůči nám i po našem vstupu. Jestli to někdo neví, pak mu není pomoci. Buď je důvodem jeho intelektuální selhání, nebo jeho neinformovanost (dodal bych, že záměrná) nebo záměr. Nevím, co je horší.

Spoléhejme na sebe, ne na cizí peníze. A nenechme si prostor kolem nás uzavírat.

Václav Klaus, Deníky Bohemia, 31.1.2002

vytisknout

Jdi na začátek dokumentu