Hlavní strana » Projevy a vystoupení » Proslov prezidenta republiky…

Proslov prezidenta republiky Václava Klause na slavnostním zahájení výstavy Karel IV., císař z Boží milosti

Projevy a vystoupení, 14. 2. 2006

Vážení přítomní, vážení vzácní hosté,

jsem rád, že Vás mohu pozdravit a současně přivítat na tomto našem dnešním slavnostním setkání. Scházíme se u příležitosti otevření výstavy, o které jsme – doufám – všichni přesvědčeni, že bude patřit k nejvýraznějším počinům českého výstavnictví současnosti.

Na Pražském hradě se – zhruba na tři měsíce – sešla umělecká díla, která patří ke klenotům galerijních a muzejních institucí po celém světě, díla, která nám přinášejí významné poselství. Vznikla v době, kdy byl římským císařem český král Karel IV. a kdy po něm vládli jeho synové Václav a Zikmund. Vznikla v době, kdy z Prahy vyzařovaly umělecké tvůrčí podněty tak mimořádné síly, že ovlivňovaly celou Evropu. Věřím, že toto všechno tato výstava dokládá více než přesvědčivě. Představuje nejen Prahu, ale celou střední Evropu, a předvádí ji jako vysoce homogenní kulturně-civilizační celek. Při prohlídce výstavy si jistě všimnete, jak jsou vystavená díla stylově velmi sourodá.

Tehdejší historická situace je pro nás dnes inspirativní v mnoha hlediscích. Svatá říše římská – tento typicky středověký nadnárodní útvar – byla poměrně volným uskupením v podstatě samostatných států bez jakéhokoli všemocného byrokratického centra. Autorita tehdejší Prahy – jako správního a kulturního centra nejen českého státu, ale i Svaté říše římské – proto nebyla a ani nemohla být jen formální. Byla přirozená a autentická. Pramenila jak ze síly Karlovy osobnosti, tak i z iniciativ měšťanstva a církve. Bylo by proto chybou dobu Karla IV. redukovat na mírně idealizovaný obrázek tohoto panovníka a nevidět to ostatní.

Jak si určitě všimnete, většina vystavených exponátů tak či onak souvisí s hlavním integrativním faktorem středověké společnosti, jímž bylo křesťanství. Vystavená díla dokládají obrovské možnosti, které se nabízely tehdejším tvůrcům při zpracování obecně srozumitelných náboženských symbolů a archetypů, které středověkého člověka provázely od kolébky až do hrobu a které usnadňovaly individuální zrání jedince i mezilidskou komunikaci.

Část výstavy přináší díla vzniklá v období husitství, které – jak můžeme též vidět – nebylo jen obdobím destrukce. Bylo i dobou významných paradigmatických proměn a dobou vzniku nových hodnot. Výstava vhodně připomíná i osobnost Zikmunda Lucemburského, jenž v této době přispěl k obnovení politického a náboženského řádu v Evropě, byť s ním v naší zemi máme spojeny spíše negativní asociace.

Historická situace, kterou výstava ukazuje, připomíná i to, že i „malé“ kultury – jako je ta naše – mají v určitých obdobích svůj nezastupitelný význam a přispívají k tolik potřebné a produktivní různorodosti evropského kontinentu. V našich dějinách byly takovým obdobím tato éra čtrnáctého století spolu s érou císaře Rudolfa II. kolem roku 1600. Karlovo období je na Pražském hradě prezentováno dnes, rudolfínská doba tu byla ukázána před několika lety. Je určitě dobře, že svou pozornost obracíme právě k těmto epochám, které se tak významně podílely na formování naší národní identity. Doufejme, že vzepětí tvořivých sil, k němuž pod vlivem různých příznivých okolností tehdy došlo, bude pro nás inspirací i při hledání odpovědí na otázky, které nám klade naše vlastní doba.

Václav Klaus, Rudolfova galerie, Pražský hrad, 14. února 2006