---

Hlavní strana » Rozhovory » Rozhovor prezidenta republiky…

---

Rozhovor prezidenta republiky Václava Klause pro Český rozhlas Radiožurnál

Rozhovory, 8. 8. 2006

Jan Pokorný: Naším hostem je prezident republiky Václav Klaus. Vítejte.

Václav Klaus: Dobrý večer.

Jan Pokorný: Pane prezidente, před třemi dny se uzavřel život vaší maminky, paní Marie Klausové. Přijměte tedy úvodem, prosím, projev naší hluboké účasti a zároveň si dovolíme otázku. Vy jste s maminkou měli velmi blízký vztah. Přinejmenším, jak jsme četli, jste si každý den telefonovali. Ona říkávala, že vás vždycky zajímaly její názory. Čím vás, především, vybavila, jestli se tak smíme zeptat, pro vaše politické poslání?

Václav Klaus: Tak zaprvé děkuji za tato slova. Já bych využil této chvíle, poprvé ve veřejném sdělovacím prostředku, že bych chtěl poděkovat za nekonečný proud takovýchto slov, který dostávám nejrůznějšími formami. Velmi mne to překvapilo. Určitě by z toho maminka měla velikou radost, protože přicházejí stovky, tisíce dopisů, telegramů, faxů, mailů atd. Tak to bych já chtěl zdůraznit, jestli mohu využít této chvíle. Vy jste řekli, blízký vztah. Myslím, že ano. Do poslední chvíle a i ty poslední dny, týdny a měsíce v nemocnici. Já jsem tam opravdu byl tak spíš dvakrát denně než jednou denně. Navíc, když řekneme blízký, tak ona opravdu bydlela blízko tady, co by kamenem dohodil. 70 let tady kousek od Vaší budovy rozhlasu. A čím mně vybavila? Řekl bych, takovým tlakem, úsilím, nabádáním, abych pořád o něco usiloval, abych se snažil, abych se neflákal, abych uměl víc, abych se naučil víc než ostatní. Pro mne je úsměvné, že mi to opravdu říkala do posledních měsíců. Takže už i hodně dospělého syna se snažila poučovat a vést tímto způsobem. Myslím, že to pro ni bylo velmi charakteristické.

Jan Pokorný: Vy jste v úvodu odpovědi, pane prezidente, poděkoval za nekonečnou řadu vyjádření soustrasti.

Václav Klaus: Netušil bych to, nečekal jsem to.

Jan Pokorný: Nicméně došlo také k tomu, že na některých internetových zpravodajských serverech, kde byla internetová diskuse na toto téma, tak ta to musela být záhy pro její, mírně řečeno, nevkusnost, zastavena. Proto, jako takové, řekněme, preventivní, leč pochopitelné opatření dnes se obejdeme bez telefonátů posluchačů tak, abychom mohli probrat politickou situaci, kvůli čemuž, zejména tady prezident Václav Klaus je.

Václav Klaus: Nevím, že by to bylo tak hrozné. Vidím i svou internetovou stránku. Tam píší celá léta různí lidé. No dobře, nechme to.

Jan Pokorný: Nechte to, prosím na nás, děkuji.

Petr Nováček: Pane prezidente. Váš mluvčí pan Petr Hájek dnes po obědě oznámil, že jste na středeční ráno pozval na Hrad předsedy všech pěti politických stran zastoupených v Poslanecké sněmovně. Co vás přivedlo k názoru, že místo dvoustranných rozhovorů je třeba jednat s celou parlamentní pěticí současně?

Václav Klaus: Jednou věcí je nepochybně plynutí času. To je věc první, jasná. Všem srozumitelná. Myslím, že to všichni lidé tímto způsobem cítí. Širší veřejnost už si přeje, aby nějaké rozuzlení bylo, aby nějaký krok vpřed učiněn byl. To je evidentní plynutí času. Druhá věc je, že události se také změnily. Prostě některé varianty, naděje, snahy, podle mého názoru končí nebo už skončily. Nastává čas pro iniciativu jiného typu. To je druhý důvod, který mě k tomu motivoval. Ale hlavně si myslím, že není možné dopustit oprávněnou či neoprávněnou diskreditaci našeho politického světa a politické scény pokračujícím nefungováním základních orgánů našeho státu.

Jan Pokorný: Mluvil jste, pane prezidente, o iniciativě jiného typu. Můžu se zeptat, jakého?

Václav Klaus: Jedna věc je jiný formát. Jiný formát znamená, najednou pozvat na Hrad reprezentanty, předsedy politických stran dohromady. Ne izolovaně každého. V tom je jedna změna. Druhá změna je, že ve mně uzrálo přesvědčení, že dneska je potřeba dávat si malé cíle a postupovat malými krůčky, ale aby to aspoň krůčky byly. Dlouho jsem věřil, že na politické scéně dojde k dohodě, k vnitřní dohodě, k jakémusi celostnímu řešení. Teď se mi zdá, že je potřeba pokročit o kousek dopředu. Byl bych velmi rád, kdyby se podařilo něco takového zítra udělat.

Petr Nováček: Pane prezidente, záhy po volbách jste oznámil, že první, ale i následující pokus o sestavení vlády bude náležet předsedovi ODS Mirkovi Topolánkovi. Co vás k tomuto prohlášení vedlo? Přeci vám víc než komukoliv jinému muselo být zřejmé, že volební výsledek neumožňuje ODS sestavit stabilní vládu s většinovou podporou ve Sněmovně?

Václav Klaus: Já nenamítám diskutovat nebo neprotestuji proti tomu, abychom diskutovali o této věci. Ale myslím, že teď jste skočil o 20 námořních mil někam úplně jinam. Já bych se radši, než pouštět do této věci, vrátil přece jenom k tomu, o čem jsme začali mluvit před chvílí. Já si teď nekladu za cíl, když jsem řekl malé krůčky, říci cokoliv o vládě a jakýmkoliv způsobem směřovat k vytvoření takové, či onaké vlády a vládní sestavy. Kladu si za cíl přispět k zprůchodnění Poslanecké sněmovny. Všechny další otázky zůstávají otevřené. Je na politických stranách, aby jednaly dále a já vůbec nepředpokládám, že by zítra padlo jedno, jediné slovo o vládě, vládní koalici, vládní sestavě, podpoře, nepodpoře atd. Já budu opravdu, jak jsem řekl, si klást za cíl, udělat ten malý, menší krůček a to nějak zprůchodnit Poslaneckou sněmovnu.

Jan Pokorný: Můžeme slyšet argumenty, jimiž chcete přesvědčit účastníky zítřejšího jednání, aby jednali tak, aby ten krůček byl skutečně efektivní? Aby to nebylo přešlapování na místě?

Václav Klaus: Argumenty si nechám na diskusi tam. Já myslím, že by předsedové politických stran neradi slyšeli tyto argumenty ode mne oklikou přes sdělovací prostředky. Pouze věřím tomu, že už i oni dospěli k závěru, že na prodlužování tohoto stavu nevydělává nikdo, ale možná, že je potřeba dát všech těch pět pohromadě, aby neměl jeden pocit, že ten krok dál byl udělán na úkor právě jen a jedině jeho. Proto těch všech pět předsedů politických stran. Kdybych si zvolil dva, tak je evidentní, že to má být na úkor, za zády, bez těch tří zbývajících. Kdybych zvolil tři, tak tento pocit budou mít dva a podobně. Proto tento rámec pěti účastníků.

Jan Pokorný: Možná je ale na místě otázka, přestože můžete namítnout, že se zase vracíme o nějakou tu míli zpátky. Proč jste nepovažoval za účelné povolat ke konsultacím představitele pěti parlamentních stran hned po volbách?

Václav Klaus: Mně se to v tu chvíli nezdálo potřebné, protože jisté nakročení k nějakému řešení tehdy existovalo. Nepochybně nadějnější, než se to jeví teď po padesáti pěti, nebo kolika, dnech po volbách. Prostě čas je jinde. Já bych se chtěl v jednom trošku zastat těch našich politiků před veřejným míněním i před částí sdělovacích prostředků. Prostě všichni nainvestovali před volbami strašně moc do určitých řešení. Všichni nainvestovali před volbami strašně moc do toho, že s tímhle určitě ne, nepadá v úvahu apod. Já jsem, jak dobře víte, trošku zdvihal obočí a říkal jsem, že by měl každý dát velký pozor, jak silné výroky tohoto typu dělá. Protože by se mu to pak mohlo vymstít. To už je teď úplně jedno. K ničemu to v žádném případě nevede. Já se dívám dopředu. Opravdu jen a jedině dopředu. Špičkoví politici, plus ta jejich grémia, plus celé jejich politické strany, plus jejich voliči museli projít martyriem těchto osmi, devíti týdnů a dospět také k závěru, že tudy cesta nevede. I když bychom si ji strašně přáli. Já musím říci, že i když o tom diskutuji na Pražském hradě se svými kolegy a poradci, tak je každou chvíli přeruším a říkám, ne, ne. To, co říkáte, to je vaše přání. To mne nezajímá. To já nechci slyšet. Já chci slyšet analýzu možného. Nikoliv přání, které by bylo optimálním řešením, kdyby všichni ostatní ustoupili a dobrovolně rezignovali. To není možné. K něčemu takovému se muselo dospět na té politické scéně.

Petr Nováček: Pane prezidente, vy jste se před chvílí zmínil o tom, že jako první krok, či krůček považujete za nezbytné odblokovat Poslaneckou sněmovnu. V té souvislosti, jestli dovolíte, se přece jenom ještě jednou vrátím proti proudu času. Když jste s Milošem Zemanem domlouvali smlouvu o vytvoření stabilního politického prostředí v České republice zvanou opoziční smlouva, zakotvili jste v ní zásadu, že politické straně umístivší se ve volbách na druhém místě, náleží kontrolní funkce, včetně předsedy Poslanecké sněmovny. Nemyslíte si, že tuto zásadu si už dávno měla osvojit takzvaná trojkoalice a politická jednání by se zrychlila a zjednodušila?

Václav Klaus: Ale to není jenom putování oproti času, pane redaktore. To je pokus mě dostat do role, abych radil politickým stranám. To já opravdu neučiním. To není mým záměrem, nebylo mým záměrem. Kdybych já vyjednával, kdybych byl v jiné situaci, měl jinou roli, tak to by mohla být rada mně. Ale dnes je naprosto bezcenné, abych já tuto radu dával. Vy jste řekl, odblokovat Poslaneckou sněmovnu. Já bych chtěl také vysvětlit jednu věc. S úsměvem nebo s vrtěním hlavou sleduji, že teď, najednou po devíti týdnech, bych měl jmenovat předsedou vlády předsedu ODS. Skutečně musím vrtět hlavou, když dostávám e-maily, které mi říkají: měl jste jmenovat předsedu vlády, měl jste ho nechat sestavit vládu, jmenovat vládu a pak by se vidělo. Musím říci, že lidé, kteří toto říkají, opravdu si nevidí na špičku nosu. Tito lidé nechtějí slyšet či vědět, že není možné jmenovat vládu novou, než skončí vláda stará. Nemohou být v žádném případě, ani minutu dvě vlády v naší zemi. Také jsem nepovažoval za vhodné, abychom měli dva předsedy vlády. Jednoho sedícího legitimně ve Strakově akademii ve velké premiérské kanceláři, aby bydlel dále v Kramářově vile a řídil vládu? Minulou koalici z minulých voleb? A druhý by dostal asi jeden kamrlík a jednu sekretářku a mohl by tam odsud, nevím co, dělat? Nepovažoval jsem za rozumné toto dvojvládí dvou premiérů vůbec umožnit, protože jsem sám zažíval ústavní problémy, které byly v roce 1997, kdy vedle mne, jako tehdejšího předsedy vlády ještě existoval designovaný předseda vlády pan Tošovský a dobře vím, že to byla velmi absurdní situace. Takže toto jsem dovolit nechtěl. Jestli si opravdu někdo pořád ještě po iks výkladech ve všech médiích myslí, že bylo možné jmenovat předsedu vlády a jmenovat novou vládu, to je opravdu dětinské nedorozumění. Vrtím hlavou a byl bych moc rád, kdyby lidé, kteří nás poslouchají, si toto konečně uvědomili.

Jan Pokorný: Řekněme, že se tak stalo. V souvislosti s Mirkem Topolánkem a jeho nynější rolí nás zajímá ještě jedna věc. On říká, že vám v pátek vrátil ono neformální pověření, jednat o vládě. Včera ale potvrdil, že jako předseda ODS, jež zvítězila ve volbách vyjednává a bude vyjednávat dál. Je vaše zítřejší schůzka s předsedy pěti parlamentních stran důkazem toho, že Mirek Topolánek jedná, ale teď už spíš jenom, jak se říká, na vlastní pěst?

Václav Klaus: Nechtěl bych se pouštět do nějakého jemného sporu. Já jsem cítil jeho jistou rezignaci nad vyjednáváním jednoho projektu, kterým byla tříkoalice. Současně, chvíli předtím než on ke mně přišel na Hrad, jeden z předsedů těch tří stran, pan Bursík, veřejně prohlásil v jeho speciální tiskové konferenci, že se tímto projektem necítí vázán. Takže jestli on v této chvíli měl pocit jisté rezignace nad tímto projektem, to mohu potvrdit. Ale, že by formálně došlo k něčemu takovému jako postavení se do pozoru, my oba dva a oznámení, že rezignuje na toto vyjednávání, to zas musím veřejně prohlásit, že to se nestalo. Mně o to teď zas až tolik nejde. Znovu a znovu opakuji, že zítřejší schůzka je jen a jedině o zprůchodnění Poslanecké sněmovny. O tom, jaká jsou paralelní jednání politických stran o potenciální vládě je v dané chvíli mimo můj zájem. Protože myslím, že je možné udělat jenom malý krok a ne velký, tak se plně soustřeďuji na ten malý krok.

Petr Nováček: Pane prezidente, promiňte. Pokud si dobře pamatuji, tak se konala trojkoaliční schůzka, na níž se jednalo i o záměru zelených odejít z tohoto uskupení a teprve pak šel Mirek Topolánek k vám na Hrad a teprve po jeho návratu z Hradu zelení svůj úmysl oznámili otevřeně. Jinými slovy, jestli jsem vám rozuměl dobře, tak jste byl od Mirka Topolánka o stavu věcí informován samozřejmě s předstihem.

Václav Klaus: Víte, že ani přesně nevím. Opravdu nevím. Pro mne to byly paralelně existující jevy.

Jan Pokorný: Po té páteční schůzce s Mirkem Topolánkem jste prohlásil. Cituji: „Pochopil jsem, že osud obou těchto variant, které přinesl Mirek Topolánek závisí na dohodě ODS a ČSSD, předsedů Topolánka a Paroubka. Očekávám proto co nejdříve zprávu o výsledcích jejich jednání. Teprve na tomto základě se rozhodnu o svých dalších krocích.“ Říká se, že v pátek má jít na Hrad Mirek Topolánek. Očekáváte tu dotyčnou zprávu od něj? Rozumíme tomu dobře?

Václav Klaus: Myslím, že to nemohu očekávat od nikoho jiného. Nicméně znovu to vracím k tezi, že dvě varianty, se kterými jako nosnými přišel Mirek Topolánek.

Jan Pokorný: Připomeňme posluchačům. Menšinová vláda ODS podporovaná všemi parlamentními stranami vyjma komunistů a nebo předčasné volby.

Václav Klaus: Přesně to jsem chtěl teď zdůraznit. Dobře, že jste to řekl. Tyto dvě varianty, které nechci hodnotit mírou jejich akceptovatelnosti nebo nadějnosti, jsou v každém případě jiným projektem než zítřejší schůzka. Nejsou s ní v rozporu.

Petr Nováček: Pane prezidente. Zatímco Jiří Paroubek věří, že do pátku k nějaké formě dohody s ODS určitě dojde, Mirek Topolánek se domnívá, že v tomto týdnu mohou být položeny jen její základy. Spokojil byste se jen se základním půdorysem takové dohody?

Václav Klaus: Jednou věcí je termínování toho všeho. Chceme-li získat smysluplnou vládu, tak není sebemenší důvod, abychom vyhrocovali situaci do krajností a říkali, buď je to do pátku do 20: 00 a když to přinese někdo ve 20:05, tak už propásl vhodnou chvíli. Na toto není potřeba si hrát. Pro mne pátek vznikl jako termín tím, že si daly všechny politické strany cíl v pondělí znova zkusit zvolit předsedu Poslanecké sněmovny. Termín nahlášení kandidátů na tuto volbu je pátek ve 20,00 hodin. Kdyby měly domluvenou schůzi Poslanecké sněmovny o týden později, tak bych uvažoval jinak.

Jan Pokorný: Připusťme tu variantu, že by eventuálně ten vámi požadovaný krůček, tedy odblokování situace ve Sněmovně, tedy zvolení předsedy Sněmovny v pátek nenastal. Co by bylo dál? V kontextu toho, na co se ptal Petr Nováček.

Václav Klaus: Co by bylo dál, nechme. To je prostě jiná úvaha.

Moderátor (Jan Pokorný): Vracíte se ke své tezi se šachy.

Václav Klaus:To je jiná úvaha. Já musím se pokoušet, aby tato věc uspěla a protože, když rovnou budu říkat, že neuspěje, tak všem nabízím, aby neuspěla. Já považuji za první pozitivní efekt, že celá ta pětice přijala účast na této schůzce. Někdo mohl říkat, že je na dovolené mimo republiku. A druhá věc? Budeme moudřejší zítra v poledne.

Petr Nováček: Pane prezidente. Před chvílí jste řekl, že jde spíše o kvalitu dohody než o to, bude-li dosaženo jí v pátek nebo o pár dní později. Prosím vás pěkně, předseda ODS Mirek Topolánek si myslí něco podobného. Říká, že kvalita je důležitější než rychlost. Ale jak to jde dohromady s vaším dřívějším apelem na politiky, že současnou situaci nelze do nekonečna protahovat a že vy tomu nebudete přihlížet.

Václav Klaus: Pane redaktore, výroky kvalita, rychlost, neprotahovat jsou všechno kvalitativní, ne kvantitativní soudy. Nedávejme jim přesné časové termíny. Jsem přesvědčen o tom, že se čas posunul a že tento krok je potřeba udělat. Jestli bude o den dříve nebo později?

Petr Nováček: Pane prezidente, jestli dovolíte jednu otázku? Vás, jako hlavu státu, vůbec neznepokojuje fakt, že díky těm složitým povolebním okolnostem jste se vlastně za 9 týdnů nedostal k tomu, abyste ve smyslu ústavy článku 68 mohl podniknout ten první rozhodující povolební ústavní krok? To znamená, jmenovat předsedu vlády. Vy jste před chvílí řekl, proč ne? Ale přece jenom, 9 týdnů je 9 týdnů.

Václav Klaus: Ale tím jsme přece začali. Mně to znepokojuje stejně jako to znepokojuje českou veřejnost. A v tomto smyslu se všichni snažíme něco udělat, aby se to zrychlilo. Znepokojuje to mne. Vás dva také a znepokojuje to kde koho, koho potkám v jakékoliv situace nebo na jakémkoliv místě v naší zemi. Ale na druhé straně věřím dvěma věcem. Jsem ujišťován velvyslanci okolních zemí nebo dalších zemí Evropské unie, že nikdo nepovažuje situaci v České republice za něco znepokojujícího. Nebudu říkat hlavní města, o kterých mi to bylo řečeno. Slyším i u nás, v našem hlavním městě, nikoho netrápí to, co se děje tady v České republice. Nás všechny trápí, jak dopadne slovenská vláda a co to bude všechno znamenat. Nás trápí, co to znamená, že najednou v novodobé Evropě se staly dvojčata prezidentem a prezidentem v Polsku. Nás trápí mimořádně napjatá situace s maďarskými veřejnými financemi. Takže podíváme-li se na země Visegrádské čtyřky, tak vás i to, že máte tuto patovou situaci pro nikoho v našem hlavním městě to není signál k znepokojení. To považuju za významný faktor a ten bychom měli vědět. Druhá věc. Máme precedenty v sousedním Rakousku, když dopadly zvláštně volby. Dobře si všichni vzpomínáme, že se před pěti lety, čí šesti lety jednalo asi 4,5 měsíce, než vůbec cokoliv vzniklo. Nikdo si nemyslel, že Rakousko přestává být kultivovanou, normální, fungující zemí.

Jan Pokorný: Když omezíme ty následující otázky hranicemi České republiky. Nabízí se jich i nadále několik. Vy voláte, pane prezidente, nebo vybízíte představitele těch hlavních politických stran k jednání mezi ODS a ČSSD. Ve včerejším usnesení výkonné rady ODS stojí, že důrazně odmítá jakoukoliv formu spolupráce ODS a ČSSD v podobě otevřené či skryté velké koalice. Ač prezident republiky, jste zakladatelem a čestným předsedou této strany. Souhlasíte s Topolánkovým komentářem, že ta pachuť u voličů ODS je taková, že si to nikdo nedovolí udělat?

Václav Klaus: Začal bych upřesňováním toho, co jste řekl na začátku. Řekl jste: vybízíte, pane prezidente, aby spolu začaly jednat. Já jsem takovéto vybídnutí nikdy neučinil. Vyslechl jsem Mirka Topolánka, který mě sdělil, že tříkoalice má ty a ty problémy, že proto on a nejen on, ale zdá se, celá ODS chce dvě věci. Buď onu menšinovou vládu a nebo předčasné volby a že na obou těchto dvou věcech, aby se vůbec staly průchodnými, je potřeba domluvit se s ČSSD a proto zahajuje jednání s ČSSD. Vybízení z mé strany opravdu žádné nebylo. Je to opět smyšlenka části našich médií.

Jan Pokorný: Vybízení tedy beru zpět. Nicméně bych vás poprosil o odpověď na tu otázku k usnesení výkonné rady, která odmítá jakoukoliv spolupráci ODS a ČSSD v podobě otevřené či skryté koalice s tím, že Mirek Topolánek říká, že pachuť u voličů ODS je taková, že si to nikdo nedovolí udělat.

Václav Klaus: Nevím, jak to s tou pachutí? Myslím, že někdo tolik nainvestoval do totálně falešného interpretování opoziční smlouvy, že pořád – jak na kafemlejnku – mele tyto věty. Už skoro nemám zájem a chuť vůbec se s tím utkávat, protože je to nedůstojné. Argumenty jsou tak elementární a evidentní, že každý, kdo jim rozumět chce, tak podle mého názoru jim rozumí, i tehdy před 8 lety a rozumí jim velmi dobře i teď. Ale já myslím, že letos ty volby byly trošku jiné. Byli jiní hráči, byla jiná situace. Volby roku 1998, jestli byly o něčem, tak byly o tom, jestli ODS po „Sarajevu“ a jestli ten Klaus ještě vůbec dosáhnou nějaký comeback? Tam šlo o to, že jsme v té otřesené chvíli listopadu, prosince 1997 měli asi 12 , 13, 14 % podpory veřejnosti. Strana se rozdělila. Odešla jiná politická skupina, vznikla jiná politická strana. A my jsme, myslím, relativně velmi obstáli počtem hlasů, které jsme získali. Nikdo téměř nečekal, že jich tolik můžeme získat. Volby roku 1998 byly nepochybně právě o tomto potvrzení ODS na české politické scéně jako významné entity a o získání, vybojování si významného místa na té politické scéně. Což tehdy Hrad, malé strany, různé iniciativy pravdy a lásky vehementně popíraly a odmítaly. Chování po volbách bylo jistou obrannou taktikou proti ne definitivnímu vítězství právě onoho Sarajeva. Jestli to nechápe někdo v ODS, tak to bych se velmi, velmi mračil. Navíc bych řekl, že jestli ty volby byly o tomto, co teď říkám, tak ty volby v žádném případě nebyly volbami o Miloši Zemanovi. Miloš Zeman byl v té době stabilizovaným politikem. Zatímco letošní volby nebyly o comebacku Topolánka, o comebacku ODS. Tyto volby byly vyhrocené o Jiřím Paroubkovi. A nějakým způsobem dopadly. Proto také rétorika v těch volbách byla úplně jiná než byla před těmi osmi lety. Proto politici nainvestovali tolik silných slov proti sobě navzájem že je to dneska neskonale jiné. Nikomu nedoporučuju, aby se choval tak, či tak. To je opravdu na nich.

Petr Nováček: Pane prezidente. Poslední nabídka občanských demokratů ze včerejšího dne spočívá v menšinové vládě ODS, která by uzavřela samostatné smlouvy o podpoře takové vlády se Sociální demokracií, s KDU-ČSL a Stranou zelených. Protože máte bohaté premiérské zkušenosti, dovedete si představit, že byste stál v čele takové vlády a že by to byla vláda stabilní?

Václav Klaus: Nějaké smlouvy je třeba uzavřít v každém případě. Jestli k tomu bude stačit spolupráce s jednou stranou, dvěma stranami, třema stranami, nebo nevím kolika stranami, to je věc úplně jiná. Jenom bych si přál, aby už ty smlouvy byly na stole, aby už mohly být uznány všemi účastněnými za realistické, možné, přijatelné. Nebo, aby se řeklo, toto je slepá ulička, tudy cesta nevede. Pokud by se o nich jenom jako dosud volně, nespecifikovaně, nestrukturovaně hovořilo, tak si pod nimi dovedu představiti já relativně velmi málo. Nedovedu si představit, co se může opoziční straně, spřátelené opoziční straně, spřátelené straně slíbit. Ministerská křesla určitě ne. Nějaké jiní personální posty, nevím? Prosazování jejich programů ve vládě? To už vůbec si technicky nedovedu představit, jak by se to mohlo předem avizovat a domluvit. Takže je to na iniciativě a fantasii těch stran, aby to udělaly. Není to můj cíl.

Jan Pokorný: Strany, jak se zdá, s iniciativou a fantazií pracují. Jiří Paroubek se svěřil s úvahou, že bude rekonstruovat svoji přesluhující vládu, jestliže se během krátké doby nedosáhne rámcové dohody o řešení povolební situace. S takto rekonstruovanou vládou by šel do Sněmovny s žádostí o důvěru. Vyšel byste, pane prezidente, takové změně vstříc a nebo byste otálel s přijetím demise ministrů, jako třeba v případě křesťanských demokratů na konci Grossovy vlády?

Václav Klaus: Tohle je ale nepřesná úvaha. Nechci teď posuzovat, jestli to pan předseda vlády takto řekl nebo neřekl? Myšlenka, že by šel do Sněmovny se žádostí o důvěru je technicky opravdu nemožná. Protože Sněmovna neexistuje a proto nemůže jít se žádostí o důvěru. Kdyby náhodou začala existovat, kdyby se ustavila, tak on podle ústavy povinně následující minutu podává demisi. Ani v tom případě by nemohl rekonstruovat vládu. Nechci hodnotit, zda jste to vzal jenom z nějakých médií nebo jestli to opravdu předseda Sociální demokracie řekl. Ale technicky to vůbec není možné.

Petr Nováček: Pane prezidente. V nedělní televizní debatě vyjádřil předseda Strany zelených Martin Bursík a už dříve decentněji Mirek Topolánek názor, že váš postup v povolební politické situaci bere ohledy na prezidentské volby počátkem roku 2008, v nichž byste jistě rád uspěl. Proč vám vyjádření obou politiků přišlo jako velmi urážlivá?

Václav Klaus: Tyto výroky jsou pro mne opravdu urážlivé. Naprosto neopodstatněné. Nevím, co tím pan Bursík sledoval? Vydržel se chovat kultivovaně pár týdnů, ale zdá se, že na věky to asi není. Mým jediným cílem opravdu je uvést do chodu základní instituce naší země. To je mým úkolem a o prezidentskou volbu v této chvíli opravdu vůbec nejde. To je proč mě to uráží. Ale druhá věc je něco jiného. Byl bych velmi rád, kdyby autoři těchto výroků řekli, co jsem měl dělat diametrálně odlišného v průběhu těch dvou měsíců, aby oni k tomu výroku nemohli nikdy dospět? Podle mého názoru, oni by k němu dospěli i kdybych se stavěl na hlavu. Ale co bych eventuálně mohl dělat, aby k tomuto výroku oni nedospěli? Já jim nabídnu. Oni by mě museli říkat, abych se absolutně stoprocentně stranicky postavil na jednu stranu barikády a zásadním způsobem bojoval v dresu té jedné strany barikády. Útočil na tu druhou stranu barikády, urážel ji, atd. Jestli mi toto navrhují, což by byla pro ně asi jediná forma argumentace, že jsem uvažoval jiným způsobem, tak pak jim musím říci, že to jako nestranický, nadstranický prezident v žádném případě nemohu udělat. Nevidím jeden, jediný svůj vlastní krok od druhého, třetího června 2006 do dnešního 8. srpna, který by mohl být interpretován jako chování totálně nebo převážně motivované na únor roku 2008.

Jan Pokorný: Klasifikujete-li, pane prezidente, výroky Mirka Topolánka a Martina Bursíka jako urážlivé. Budete třeba chtít po nich omluvu?

Václav Klaus: Prosím vás. Posuňme to. Já bych viděl velkou odlišnost ve výrocích pana Bursíka a pana Topolánka. Myslím, že Mirek Topolánek to řekl jen úvahově.

Jan Pokorný: Říkali jsme, že to vyjádřil decentněji.

Václav Klaus: Decentněji není, podle mého, přesný výrok. Myslím, že to řekl úvahově. Důraz tomu dodalo jedině to, že deník, který tento výrok otiskl, dal ještě zkráceněji a zjednodušeněji tento výrok do nadpisu. Kdybyste ten výrok četl uvnitř toho celostránkového rozhovoru a nebyl by v nadpisu, tak by na nikoho tak nepůsobil, jak se teď z něj dělá.

Jan Pokorný: Takže na omluvu to není?

Václav Klaus: Ne, ten rozdíl cítím. Ale opakuji znova. Kdybych náhodou chtěl uvažovat tímto směrem, tak nevím, co bych mohl jiného dělat.

Petr Nováček: Přes den nám volalo, pane prezidente, několik posluchačů. Vyjádřili naději, že když ne nikdo jiný, tak určitě vy najdete východisko z povolební situace a že toto východisko bude respektovat hlas občanů jak zazněl ve volbách. Jaké parametry takové východisko musí mít, abyste se pro něj rozhodl?

Václav Klaus: Tak zaprvé jsem řekl, že v dané chvíli za cíl považuji ten malý krůček. To znamená, uvést do chodu Sněmovnu, což by mohlo umožnit první pokus realizovat. To znamená jmenovat novou vládu, která by odrážela, nikoliv volby staré čtyři roky, ale volby dnešní. To je naprosto jasný záměr, jasný cíl. Co všechno se bude odehrávat po tomto kroku, už je věc úplně jiná. Tady plyne čas, uplyne další čas, názory veřejnosti i politiků samotných se za tu dobu v každém případě posunou. Ale těmto tazatelům nebo těm, kteří vám telefonovali, já bych chtěl říci jenom jednu věc. Já se setkávám stále s jakýmsi čekáním na zázrak. A bych chtěl říci, že nečekejme na zázrak. Prostě ty karty jsou rozdány nějakým způsobem a z takto rozdaných karet se žádný velikánský zázrak udělat nedá. Bylo by strašně dobře, aby to veřejnost dříve či později do všech důsledků pochopila.

Jan Pokorný: Řekněme, že veřejnost už si odvykla čekat na zázraky. Ale vezměme to přes peníze, pane prezidente. Podle předsedy poslaneckého klubu ODS Vlastimila Tlustého zbývá nejdéle 5 týdnů na dohodu parlamentních stran o podobě návrhu příštího státního rozpočtu. Ten, podle kvalifikovaných odhadů Ministerstva financí hrozí 170 miliardovým schodkem. Zaznamenal jste při rozhovoru s Jiřím Paroubkem vůli Sociální demokracie o tomto neprodleně jednat?

Václav Klaus: Zaprvé bych chtěl říci, že o státním rozpočtu jsem se já zatím do debaty s nikým nepouštěl. To je věc jedna. Za druhé. 170 miliard, podle mého názoru, je takový předrozpočet. Teď ze mě mluví bývalý ministr financí a nikoliv prezident.

Moderátor (Jan Pokorný):Jsou to dosavadní odhady.

Václav Klaus: Prostě, když se sečtou požadavky resortů, tak vznikne deficit 170 miliard a teprve potom nastává vážné jednání vlády, kdy se toto snižuje. Dle mého názoru 170 miliard je první, nijak neškrtaná částka, kdy všichni by chtěli všechno a pak musí přijít ten nemilosrdný ministr financí a předseda vlády a říci jim, že ne. Takže neděsil bych se toho čísla. Ale rozpočet tady je a za chvíli na dveře ťuká opět. Já jsem se stal ministrem financí 10. prosince 1989 a ve středu 13. prosince jsem měl přednášet rozpočet na příští rok. Za tři dny jsme si vymysleli, že bude provizorium, že škrtneme na první čtvrtletí tolik a tolik, že uděláme to či ono.

Jan Pokorný: Pane prezidente, děkujeme za odpovědi. Mějte se hezky a na slyšenou.

Václav Klaus: Na slyšenou.

Jan Pokorný, Petr Nováček, Český rozhlas 1 - Radiožurnál, pořad „Radiofórum“, 8.8.2006