Hlavní strana » Projevy a vystoupení » Projev prezidenta republiky k…

Projev prezidenta republiky k vojákům v Hradci Králové

Projevy a vystoupení, 17. 10. 2003

Vojáci!

Jako vrchní velitel ozbrojených sil jsem Vás přišel pozdravit a přivítat při Vašem oficiálním návratu ze zahraniční humanitární mise. Jsem velice rád, že jsem zde v přítomnosti nejen ministra obrany a náčelníka generálního štábu, ale zejména amerického velvyslance Stapletona jako reprezentanta naší spřátelené země, našeho spojence v NATO a země, která nesla a nese hlavní díl úsilí o obnovu těžce zkoušeného Iráku.

Velmi pozorně jsem od samého počátku sledoval Vaše působení v polní vojenské nemocnici. Od prvních dní po Vašem příjezdu do neznámého prostředí, přes nejednoduchou stavbu polního zdravotnického zařízení, která se ne Vaší vinou protáhla déle, než jste předpokládali. A dobře vím, že to nebyly jediné nečekané věci a složité situace, s nimiž jste se při své práci setkali, s nimiž jste se museli utkat a vyrovnat. Naprostá většina z Vás to dokázala s profesionálním přehledem, při němž prokázala i vysoké volní a morální kvality. Sotva kde jinde se může voják o sobě, o svých možnostech a schopnostech dozvědět více, než právě při takové zátěži, jíž jste byli vystaveni. Nejste sice v  pravém smyslu slova útvarem bojovým, ale přesto mohu, myslím bez přehánění, říci, že jste svou obtížnou bitvu svedli a že jste uspěli.

Měl jsem o celém Vašem působení podrobné informace. Proto vím, že Vaše práce sloužila nejen příslušníkům jiných vojenských jednotek, ale především civilnímu obyvatelstvu těžce zkoušené země a Vaše mise byla misí nejen humanitární ale fakticky také misí diplomatickou. V obou jste uspěli jako skuteční vyslanci civilizované mírumilovné země a jsem přesvědčen, že tak to také chápali a přijímali iráčtí občané.

Byli jste těmi, kteří šli takříkajíc v první linii pomoci. Vaši kolegové, kteří Vás vystřídali, nebudou mít sice o nic lehčí úkol, protože poválečná situace v zemi ještě zdaleka není klidná, v mnoha ohledech naopak mezi obyvatelstvem roste napětí a nervozita, která může mít i radikální podoby, ale přece jen již vědí, do čeho jdou. Být první je vždycky to nejobtížnější. Být první je však současně také to nejcennější.

Děkuji Vám za to, že jste se ctí obstáli v nelehkých okamžicích. Pro naši armádu je to další cenná zkušenost. Pro naši veřejnost je to důkaz, že armáda České republiky, která prochází složitou transformací, je akceschopná, a že má statečné a profesionálně dokonale připravené odborníky jako jste Vy.

Jsem rád, že jste v  pořádku zpátky ve své vlasti, že jste opět u svých rodin, u svých blízkých. Moje manželka Livie, jejíž pozdravy Vám tímto tlumočím, by teď určitě řekla, že právě oni – Vaši rodiče a sourozenci, Vaše děti a životní partneři museli být během Vaší nepřítomnosti možná stejně stateční, trpěliví a odolní jako Vy v  daleké zemi. Všichni si to uvědomujeme. I jim patří velký dík.

Vítejte doma, vojáci!

Václav Klaus, Hradec Králové, 17.10.2003