Hlavní strana » Projevy a vystoupení » Projev prezidenta Václava…

Projev prezidenta Václava Klause v Pasově

Projevy a vystoupení, 19. 9. 2003

Vážený pane Spolkový kancléři, prezidenti, vážené dámy a pánové,

dovolte mi, abych poděkoval za možnost zde dnes promluvit. Byli jsme vyzváni, abychom hovořili o lidech v Evropě, o novém srdci Evropy a o rozšíření Evropy. Zaprvé musím učinit jednu stručnou terminologickou poznámku. My ze středu a východu Evropy, my, kteří jsme v druhé polovině 20. století nepatřili ke svobodné a demokratické části Evropy, jsme trochu citliví na to, když se nedělá zřetelný rozdíl mezi Evropou a Evropskou unií. Vždy – i v těžkých komunistických dobách – jsme měli pocit, že jsme byli v Evropě. To bychom neměli zapomínat. Věřili jsem a věříme, že společná budoucnost v EU povede v Evropě a především ve střední Evropě k budování vzájemné důvěry a spolupráce. Teď k tomu máme, my všichni, dobrou příležitost.

Jsme dnes v Německu a tak musím začít Německem. Rád bych vyjádřil své přesvědčení, že česko-německé vztahy jsou dnes ty nejlepší v historii. Jsme spojenci. Jsme členy obranného uskupení – Severoatlantické aliance. Spolková republika Německo je pro nás zdaleka nejdůležitějším hospodářským partnerem. Otevřené hranice mezi našimi oběma zeměmi slouží nejen dopravě zboží nebo potřebám obchodu. Otevírají cestu pro miliony mezilidských kontaktů, jež charakterizují stav česko-německých vztahů lépe než co ostatní. Jsem pevně přesvědčen, že budoucnost nabízí ještě lepší perspektivy.

Česká republika je krátce před svým členstvím v Evropské unii. Otázka našeho vstupu u nás dnes nepředstavuje politikum. K našemu vstupu do Evropské unie neexistuje žádná alternativa. České země byly vždy srdcem kontinentu a je nepředstavitelné, že by vznikající mnohonárodní společenství mohlo být bez srdce nebo že by srdce mohlo být bez svého těla.

Chceme vstoupit do Unie, i když jsme si vědomi, že se nejedná o vstupenku do ráje ani do charitativní organizace. Již několik let pociťujeme náklady vstupu a evropské unifikace a víme, že bilance nákladů a užitku nebyla, není a nebude vždy příznivá. K tomu přistupují důležité otázky, týkající se budoucnosti našeho kontinentu v souvislosti s návrhem ústavy Evropské unie, jež představuje radikální krok.

Bude-li budoucí Evropa založena na respektování rozdílnosti zemí, jež ji tvoří, a budou-li vytvořeny podmínky pro individuální svobodu a pro svobodnou výměnu materiálních a duchovních hodnot mezi zeměmi i jednotlivci, nemáme se čeho obávat. To však není jasné ani jisté. Očekává nás pokus zřídit jeden celokontinentální stát s ambicí vládnout Evropě z jednoho centra, nebo budeme vycházet z přirozených jednotek s vlastní identitou – národních států – a dáme přednost usilovné drobné práci v oblasti rozšiřování vzájemných kontaktů? Podle mého názoru je druhá z cest jedinou cestou k vytvoření společné evropské identity, již budou občané našich zemí akceptovat.

Nejen Evropa stojí na křižovatce. Zvláště dnešní krize v Iráku ukazuje, jak naivní byly představy, jež očekávaly po pádu železné opony a zhroucení komunismu konec historie a harmonické mezinárodní vztahy. Nebezpečí mezinárodního terorismu, existence různých diktatur, šíření zbraní hromadného ničení, to jsou nové výzvy přítomnosti a dosud neexistuje žádný mezinárodní konsensus, jak jim co nejlépe čelit.

Jsme však v srdci Evropy. Přátelské vztahy máme se zeměmi, jež jsou tu dnes zastoupeny – se Slovinskem, Polskem a Maďarskem, ale i s těmi, jež tu dnes nejsou. Máme své rozdílnosti, ale také společné zájmy, jež chceme – s pomocí konzultací a spolupráce – uskutečňovat. Máme s nimi však v EU vytvářet uskupení? To by bylo kontraproduktivní.

Vážené dámy a vážení pánové, jsem přesvědčen, že dnešní setkání v Pasově představuje přínos k evropskému porozumění. Ještě jednou Vám děkuji za pozvání.

Václav Klaus, Pasov, 17. září 2003