Klaus.cz






Hlavní strana » Rozhovory » Václav Klaus pro Blesk o…


Václav Klaus pro Blesk o rozdělení Československa

Rozhovory, 29. 8. 2017

Datum 26. srpna 1992, kdy došlo v brněnské vile Tugendhat k podpisu smlouvy o rozdělení Československa, se udává jako klíčové. Vy to ale tak nevidíte. Proč?

„Já jsem strašně překvapen, že se setkání ve vile Tugendhat považuje za průlomovou věc. Najednou se objevilo datum 26. srpna jako rozhodující chvíle. Nebylo to tak. První setkání ve vile Tugendhat s panem Mečiarem bylo v červnu hned po volbách a de facto už tam jsem pochopil, že Slovensko chce jít samo, že nechce setrvat dále s námi ve společném státě. A od té doby už všechno směřovalo k technickým detailům, jak to rozdělení udělat. Čili proto toho 26. srpna bylo víceméně technické setkání. Vše začalo v červnu.“

Jak byste vyjednávání s panem Mečiarem dnes, po čtvrt století, zhodnotil?

„Myslím, že Vladimír Mečiar byl v tomto smyslu naprosto racionálním partnerem, který věděl, co chce, a který chtěl k tomu výsledku, k jakému nakonec došlo, dojít. A to pro mě bylo velmi pozitivní, protože toto jednání bylo možné. My, když jsme se na něčem večer domluvili, tak to ještě druhý den ráno platilo. To s mnoha dalšími politiky bohužel, má zkušenost mi říká, není pravda. Mečiar byl v tomto smyslu předvídatelným, logickým a férovým partnerem.“

Udržujete s ním nějaký kontakt? Jste nějak ve spojení?

„Ne. Naše komunikace je na nule. Neexistuje. Viděl jsem ho naposledy na nějaké konferenci ve Vídni. To je, tuším, pět let. Jinak nic.“

Nesledujete tedy ani jeho politické kroky?

„Netuším, co dělá. A myslím si, že to ani není namístě, abych se pokoušel sledovat, co on dělá. My jsme přeci oddělené dva státy a já velmi respektuji to, že se nemáme z minulostních vztahů pokoušet vměšovat do toho, co se děje na Slovensku. Já jsem to nedělal nikdy a nedělám to ani v případě Vladimíra Mečiara.“

Myslíte si, že by se Čechům a Slovákům vedlo lépe, kdyby k rozdělení nedošlo?

„Ne! Stoprocentně ne. Já myslím, že jakkoliv jsem nebyl ten, který si rozdělení přál, tak musím jednoznačně říci, že ne. Já myslím, že to pomohlo. Určitě to velmi pomohlo Slovensku. A i my jsme si díky tomu odpustili celou řadu problémů, které bychom jinak bývali měli.“

Hrály v tom vyjednávání roli i tehdejší pohnuté události v Evropě, mám na mysli třeba válku v bývalé Jugoslávii?

„Věděl jsem, že má-li k tomu rozdělení dojít, tak povinností politiků, a sebe jsem považoval v tomto smyslu zodpovědného na prvním místě, je, abychom to udělali rychle, přátelsky, bezbolestně, kamarádsky. A to se povedlo. V tomto případě se naše dělení dodnes stává příkladem pro celý svět. Já jsem každou chvíli zván leckam do světa, kde taky cítí určitý problém. Nedávno jsem měl velký projev v Katalánsku, v Barceloně, kde chtěli pochopit naši zkušenost a jak by to mohli využít v dnešním Španělsku. Čili my jsme příkladem v této věci a věděli jsme, že žádnou Jugoslávii nesmíme dopustit.“

Přesto, vnímal jste v tomto smyslu nějaké riziko?

„Myslím, že risk z hlediska vyvolání nějaké situace typu Jugoslávie jsem nevnímal. Věděl jsem, že jsme schopni racionální dohody a racionálního jednání. Kdybychom nebyli schopni racionálně jednat, tak by to mohlo k něčemu nepříjemnému vést, ale to se nestalo.“

Měl stejný názor i Vladimír Mečiar?

„Já myslím, že ano. Vladimír Mečiar nebyl prototypem slovenského nacionalisty. To byli někteří jiní. On byl spíše člověkem, který politicky uvažoval. A když pochopil, že drtivá většina Slováků si přeje samostatný stát, tak prostě udělal všechno pro to, aby se to stalo.“

Domníváte se, že by dělení Československa mělo stejný průběh, kdyby probíhalo nyní za stávajících politických špiček?

„Nechci mluvit o stávajících politických špičkách, já myslím, že my jsme dělení zvládli na jedničku. Dnešní rozdíl je nekonečný. Dneska bychom se přátelsky, kamarádsky, rychle a bezbolestně se Slovenskem rozdělit nemohli. My jsme tenkrát měli obrovské štěstí, že nám do toho nikdo ze zbytku světa nemluvil. Dneska by se nám do toho vměšovala Evropská unie a znemožnila by přátelské rozdělení. Takže to, že to tenkrát bylo bez angažmá a intervence Evropské unie, protože jsme nebyli členské země, tak to byla obrovská výhoda. Dneska by to rozdělení, podle mého názoru, z tohoto důvodu, nebylo možné.“

Považujete poklidné rozdělení Československa za svůj »největší« čin?

„Tak já považuji snad za nejvýznamnější, co jsem udělal ve své roli ministra financí a potom předsedy vlády, přeci jen transformaci naší země. Politickou, ekonomickou, sociální – a tohle byl trošku nečekaný doplněk celé té věci.“

Vlaďka Hradská, Vera Renovica, Blesk, 26. srpna 2017.

vytisknout

Jdi na začátek dokumentu