---

Hlavní strana » Rozhovory » Rozhovor prezidenta republiky…

---

Rozhovor prezidenta republiky pro španělský deník ABC

Rozhovory, 21. 10. 2008

Jak těžké je komunikovat Vaše názory o svobodě v České republice, v zemi, která má zkušenost s komunismem?

To není tak obtížné. Lidé v České republice díky své zkušenosti s komunismem  doceňují svobodu mnohem více než v zemích, kde lidé svobodu považují za věc samozřejmou, danou, za něco zcela normálního. My jsme v tomto ohledu velmi citliví vůči všem pokusům potlačovat a omezovat naši svobodu. 

Ale, jestli si to pamatuji správně, některé z protestů proti režimu vzešly z environmentalistických, “zelených” pozic? 

Pouze některé z nich. Byly součástí daleko širšího spektra. Ale odlišme zřetelně dvě věci: životní prostředí, jeho racionální ochranu na straně jedné a pomýlenou myšlenku ochrany klimatu na straně druhé. Současný spor o klima nemá se standardní ochranou životního prostředí nic společného.

Ve Vaší knize nejste skeptický vůči ochraně životního prostředí a vůči problémům, jakým je např. znečištění ovzduší, ale stavíte se proti politickým krokům navrhovaným v boji proti klimatickým změnám.

Jsem skeptický vůči velmi neskromným pokusům některých lidí poroučet klimatu. Nemám nic proti čistotě vody ve Vltavě. Ve své knize proto nebojuji proti ochraně životního prostředí. Bojuji proti absurdní panice kolem globálního oteplování, která je pokusem omezit naši svobodu a k tomu ještě prosperitu, navíc na celém světě. 

Ve Vaší knize říkáte, že už nejste pouze znepokojen, ale že se teď už zlobíte. Čím to je?

Za prvé, tato formulace je citací jednoho dánského fyzika, kterou jsem v knize použil. Souhlasím s ní, protože zpočátku to tak vážná otázka nebyla, zpočátku to bylo něco, s čím jste mohl buď souhlasit nebo nesouhlasit. Ale teď se z tématu globálního oteplování stala celosvětová agresivní, autoritativní ideologie, která ohrožuje náš život, ale i Váš život, i život Vašich dětí. Proto jsem v této souvislosti použil tuto citaci.

Pro mne je to základní spor soudobé éry. V minulosti byl boj veden proti komunismu nebo fašismu, teď jde o boj proti ideologii environmentalismu a její extrémní verzi, globálně oteplovacímu alarmismu.

Jeden z nejzajímavějších postřehů ve Vaší knize je o prosazování této doktríny prostřednictvím šíření strachu. Není to ale také vedlejším produktem našeho pohodlného života ve svobodné společnosti? 

Přijímám myšlenku, že je nebezpečné, že lidé v západních zemích žijí pohodlný život. A že se samozřejmě obávají toho, že o tento způsob života přijdou. To je ale jen jedna strana mince. Skutečnou obětí toho, co se Al Gore a jemu podobní snaží vůči nám prosadit, jsou chudí lidé, kteří nežijí pohodlný život, lidé v rozvojových zemích v Africe, Asii, Latinské Americe, ti budou oběťmi hysterie kolem globálního oteplování.  

A to je skutečnou podstatou problému. Já vím, že bohatí Američané, bohatí Švýcaři nebo Norové (a nejsem si jist, zda i Španělé) mohou snadno přežít náklady spojené s bojem proti globálnímu oteplování. Jejich bohatství neporoste takovým tempem jako v minulosti, ale budou dostatečně bohatí, aby mohli dál vést svůj relativně velmi pohodlný život. Ohroženi jsou chudší lidé v rozvojových zemích a proto mluvím především za ně. 

V souvislosti se západními zeměmi také velmi správně hovoříte o obavě ze ztráty svobody. Není to ale tak, že lidé jsou někdy připraveni vzdát se své svobody? Jak se na tuto věc díváte?

Já nejsem připraven vzdát se své svobody. A to říkám naprosto explicitně. Nejsem připraven, a nejsem ochoten. Svobodu jsme ztratili v minulosti, v éře komunismu; a svou, v lecčems podobnou historickou zkušenost se ztrátou svobody má i Španělsko. My nejsme ochotni vzdát se svobody tváří v tvář autoritářskému režimu, který se na nás snaží uvalit zastánci globálního oteplování. Existuje nebezpečí, že nastane nová vlna zákazů, omezení, kontrol a regulací. Je to hnutí namířené proti svobodě. Ne proti klimatu. Dalším nebezpečím je, že přijdeme o prosperitu.

Já se pouze obávám, že lidé v západních zemích jsou někdy dychtiví po tom být řízeni novým katastrofismem. 

Já nikoli, navíc si myslím, že je tento katastrofismus zcela umělý. Kdybychom například věděli,  že se k naší planetě blíží nějaké kosmické těleso, a že ji zničí – to by byla vážná hrozba. V takové chvíli bychom měli přijmout veškerá možná opatření k tomu, abychom tuto katastrofu odvrátili. Ale to není dnešní případ. Šíření paniky kolem globálního oteplování je zbytečné. Katastrofa nehrozí.

Proč jsou lidé tolik ochotní přijímat takové nové doktríny jakou je environmentalismus? 

Lidé jsou dnes extrémně manipulováni. Jsou manipulování Al Gorem a dalšími vyznavači myšlenky globálního oteplování. Jsou neustále, každý den, vystavováni neskutečné propagandě. A proto si myslím, že je nutné se této propagandě postavit.

Když říkáte, že environmentalismus je dalším trendem, který jde proti rozvoji nebo dokonce proti samotné lidské civilizaci, proč si myslíte, že to tak je? 

Myslím si, že západní civilizace je založena na ideji svobody, a tudíž omezování svobody jde proti západní civilizaci, jde proti všemu, co považujeme za základní hodnoty naší společnosti. 

A proč tento trend ve společnosti existuje? 

Musím zopakovat, že je to díky neuvěřitelné manipulaci a propagandě. Děti o tom čtou v učebnicích ve školách, televize nám každý den ukazuje tající ledovce (které ale tály v uplynulých 200 letech), atd. Lidé jsou zkrátka manipulováni a někteří tomu věří. 

Druhou věcí je, že je tato ideologie velmi zajímavá pro některé nezodpovědné politiky, protože díky ní mohou utéci od současnosti, mohou se věnovat budoucnosti a slibovat něco, co se stane v roce 2050, a to se jim ohromně zamlouvá. 

Já doufám, že současná finanční krize politiky stáhne zpátky na zem a že rozumní politici na globální oteplování zapomenou, protože situace kolem finanční krize je reálná a vážná. Doufám, že politici budou řešit současné, skutečně existující problémy, nikoli ty fiktivní budoucí. 

Myslíte, že tento trend také vychází z jistého studu z toho, co naše civilizace dělala, že se lidé stydí za pokrok, kterého civilizace dosáhla a chtěli by se vrátit k nějakým pre-civilizačním aspektům života?

Nevěřím, že někoho takto šílené myšlenky napadají a že někdo opakuje myšlenku Jean-Jacquese Rousseaua o životě před civilizací, o urozeném divochovi. To dělají jen neseriózní lidé. Takoví lidé předstírají, že jsou morálně nad námi, ale nejsou.

Řekl jste, že neexistuje žádný daný stav světa, který jsme povinováni ochraňovat, ale že existují určité věci, např. ve městě, o které bychom pečovat měli. Čili nikoliv svět, ale například daný stav Prahy, který bychom měli zlepšovat? 

Určitě bych se chtěl starat o Prahu a jsem si absolutně jistý, že Praha přežije jak potencionální změny klimatu, tak i pokusy environmentalistů měnit naše životy. Doufám, že to přežijí i Madrid a Toledo. 

Takže lidé se spíše starají o svou zahradu, o dominantu svého města, o něco, co se dotýká jejich životů?

Myslím, že lidé se starají o věci, které mohou ovlivnit a o věci, které vlastní. Já nemohu ovlivnit situaci v Grónsku nebo na Antarktidě, a tak se spíše starám o to, jak vypadá např. zahrada Pražského hradu, kterou ovlivnit mohu. 

Takže si myslíte, že ochrana Antarktidy je únikem od skutečných problémů? 

Ano, je to únik, je to escapismus. Ale jak jsem řekl, doufám, že nám finanční krize v tomto ohledu pomůže.

Jednotlivec a jeho svoboda je pro Vás na prvním místě. Kdy pro Vás toto téma začalo být klíčové? 

Já se mu věnuji celý svůj život a zejména díky naší zkušenosti z období komunismu jsme vůči této otázce citliví. Nebezpečí environmentalismu jsem objevil už v sedmdesátých letech, kdy známý Římský klub hovořil o omezování hospodářského růstu. Diskuse byla tehdy strukturálně velmi podobná té dnešní, takže pro mě je to tématem již desítky let, nic nového to není.

Hovoříte i o ideologii evropeismu. Ta je také shora uvalovanou kolektivistickou ideologií nebo je to spíše o pocitu sounáležitosti s Evropou? 

Za prvé, já jsem klasický liberál a v tomto smyslu myslím, že liberalismus začal ve Vaší zemi, ve Španělsku s tzv. salamanskou školou. Velmi fandím liberalismu, na rozdíl od různých forem kolektivismu, které jsou nám vnucovány shora. Ideologie, která dnes dominuje v Evropě, a které říkám evropeismus, je další kolektivistickou ideologií, která jde proti klasickému liberalismu a proti individualismu klasického liberalismu. To je jedna část mé odpovědi. 

Druhá část, souhlasím s Vaším termínem “pocit sounáležitosti”,  ten je velmi důležitý, ale tento pocit musí být autentický. Musí to být vnitřní pocit, musíme ho cítit, musíme  cítit, že patříme k sobě. A v tomto smyslu nemohu být nucen, abych cítil něco, co necítím. Jsem Pražan, jsem součástí České republiky, ale můj pocit sounáležitosti s Evropou je velmi slabý. 

Samozřejmě, když jsem byl nedávno na konferenci v Japonsku, tam určitě používám větu. „My v Evropě děláme věci odlišně než Vy tady v Japonsku“. V tomto smyslu používám termín “my v Evropě”, ale není to o mém pocitu sounáležitosti. Já mám velmi rád Španělsko, obdivuji krásu Vaší země, mám rád španělskou kulturu, mnoho španělských jmen je pro mě osobně důležitých (nejen Ortega, ale Goya a další malíři a spisovatelé).  Ale necítím, že patřím do Španělska. Španělsko je pro mne cizí zemí. Chci s ní mít nejlepší možné vztahy, i s jejími občany, ale můj pocit sounáležitosti je v této souvislosti relativně velmi slabý a nestydím se za to. Ve Španělsku jsem byl v životě třikrát, navštívil jsem Madrid, Barcelonu a na tři hodiny také Toledo, které se mi nesmírně líbilo. Ale žádné jiné místo ve Vaší zemi jsem nikdy neviděl. Takže „pocit sounáležitosti“ je jen líbivá fráze a já nerad používám líbivé, ale prázdné fráze.

Česká republika bude řídit Evropskou unii. Jaký bude příspěvek, který Češi přinesou vůči tomuto společenství? 

My nebudeme Evropskou unii řídit. To je fikce. Nemyslím si, že by některá země během rotačního předsednictví Evropskou unii řídila. EU je řízena evropskou byrokracií, eurokraty v Bruselu a některými velkými zeměmi a jejich čelnými politiky.

Rotační předsednictví je pouze hraním si na demokracii v EU, nejde o skutečnou demokracii. Takže řídit nebudeme nic. Budeme organizovat schůzky, budeme předsedat různým zasedáním, budeme moci určit, kdo kdy promluví, ale to je tak vše. Myšlenku, že budeme řídit EU, nepřijímám. Nemyslím si také, že máme nějaké velké ambice. Chtěli bychom přispět k původní myšlence Evropské unie a tou byla liberalizace, otevírání se, odstraňování různých druhů bariér uvnitř Evropy. A z toho plyne, že je sloganem českého předsednictví “Evropa bez bariér” , takže se vracíme k původním cílům evropské integrace. Nechceme kontrolovat, regulovat, organizovat Evropu shora, jak se o to mnozí jiní snaží. My nikoliv. 

Ano, ale některé země dávají EU jistou příchuť během svého předsednictví. 

Některé země doufají, že jí budou dávat jistou příchuť. 

Jaká plynou podle Vašeho názoru ponaučení ze současné finanční krize? 

Ponaučení z finanční krize jsou podle mne docela prostá. Tato finanční krize ukazuje, že by měly být dodržovány tržní principy a pravidla trhu. Kdykoliv jsou oslabeny – jak se to stalo ve Spojených státech za Clintonovy administrativy s levnými úvěry na nákup a výstavbu domů – spustí se tím problémy, které mohou dorůst do takových rozměrů, do jakých dorostly dnes.

Věřím, že všichni pochopí, že abychom se vyvarovali takové krize, je potřeba více kapitalismu a více trhů. Kapitalismus a trhy nejsou příčinou krizí. U kořenů příčin současné krize je nedostatek kapitalismu. 

Ramiro Villapadierna, ABC, 19. října 2008 

(Překlad do češtiny, interview ve španělštině bylo ve zkrácené verzi publikováno v deníku ABC.)