Hlavní strana » Rozhovory » Rozhovor pro Lidové noviny

Rozhovor pro Lidové noviny

Rozhovory, 6. 9. 2001

Vstup do Evropské unie bude pro nás důležitou volební kartou, říká v rozhovoru pro Lidové noviny předseda ODS. Volební politická sezona zvolna startuje. ODS jako jediná z demokratických stran do ní nevstupuje s novým předsedou. Jako člověk se sportovním duchem vidím jediný cíl - tyto supervolby vyhrát, říká čerstvý šedesátník Václav Klaus.

LN: Za své hlavní politické soupeře jste vždy označoval Václava Havla, Miloše Zemana či snad ještě Josefa Tošovského. Tošovský odešel už loni a pro Havla se Zemanem je tato sezona poslední. Necítíte s jejich odchodem ztrátu motivace nebo alespoň určitou nostalgii?

Nostalgii bych cítil, kdyby to byla pravda a kdybych s jejich odchodem skutečně počítal. Mně se ale zdá, že ani Miloš Zeman ani Václav Havel na skutečný odchod z politiky nepomýšlejí, že je to jen vytváření dojmu odchodu. Tedy - žádná nostalgie.

LN: V každém případě oni dva i další politici vaší éry mizí z vysokých funkcí a nahrazují je lidé o generaci mladší. Nebylo by pro vás potupné být poražen někým, koho můžete nazvat politickým holobrádkem?

Tak výraz "političtí holobrádkové" nepatří do mého slovníku, i když se dnes v politické terminologii zásadně přitvrzuje. Já ale plně respektuji lídry dalších politických stran - a dvacet let žádnému z nich není.

LN: Své předsedy před volbami vyměnily všechny konkurenční strany. Vedle jejich sázky na novost, neokoukanost sází ODS na "starého dobrého Klause". Je to srovnatelné volební lákadlo?

Pravda je, že předsedové těchto stran byli dost nepřesvědčiví a nevýrazní, a proto se je jejich členové rozhodli vyměnit. Já nechci posuzovat, zda kalkulovali dobře. Uznávám, že novější tváře mohou lépe předstírat, že nemají žádnou minulost, že se na posledním desetiletí vůbec nepodíleli když už bylo ono desetiletí tak falešně zdémonizováno. To je karta, na niž tyto strany vsadily. Ale ani Cyril Svoboda či Hana Marvanová nejsou v politice nováčky, byli celou tu dobu na ne nevýznamných místech. Proto jejich pokus tvářit se jako nepopsané listy je dost průhledný - a já doufám, že i pro voliče.

LN: Jaký recept připravil čerstvý šedesátník Václav Klaus své straně k volbám, které sám označuje za mezník s dosahem celého desetiletí? S čím chce ODS tyto volby vyhrát?

Nejsme ve fázi, abychom dnes oznamovali svou volební strategii, témata, slogany. Nyní považuji za klíčovou věc otázky personální. ODS si na svém listopadovém kongresu zvolí nové či staronové vedení a musí nalézt kvalitní lídry pro čtrnáct krajských kandidátek.

LN: Myslel jsem spíše hlavní motiv, proč by měl člověk volit ODS. ČSSD postaví svou strategii na reálných či přibarvených zásluhách vlády, čtyřkoalice zase na motivu změny celé politiky. ODS si asi nevystačí s argumentem: "Čtyři roky jsme drželi vládu u moci, ale zato jsme ji kritizovali, seč nám síly stačily."

Pro nás musí být hlavním úkolem bojovat s populismem a demagogií, které už u nás dospívají k nebeským výškám. Člověku až vyráží dech bezostyšná suverenita, s níž Miloš Zeman s blížícími se volbami hovoří o své vládě a celém minulém desetiletí. To, jak tyto věci říká a jak se nenechá zviklat žádným sebevěcnějším argumentem, se už od něho naučil ipan Špidla, a dokonce v podobném duchu se pokouší jít i čtyřkoalice. To mně bere chuť a elán, považuji to za věc hrozivou a pro tuto zemi nesmírně nešťastnou. Bylo by dobře, kdybychom se mohli vrátit k normální diskusi o věcných tématech, kdyby tomu seriózní deníky, jako je váš, daly šanci.

LN: Jistě zde ODS dostane šanci věcně vysvětlit třeba to, jak je možné, že ona se sice označuje za jedinou autentickou pravici, ale některé ryze pravicové kroky, jako třeba privatizaci bank, musela udělat až socialistická vláda.

Tak ODS je jedinou pravicovou stranou, to je naprosto evidentní. Že by ale tato vláda dělala údajně pravicové kroky, je součástí totálního zkreslení dějin posledního desetiletí. Diskutujeme-li o fázování různých reformních kroků, pak já trvám na tom, že některé byly nutné v roce jedna transformace, některé v roce tři, pět či deset. Že na ČSSD zbylo zprivatizovat pár reziduálních podniků a ona část z nich zprivatizovala, pak to není pravicovost, ale nezbytný krok ve chvíli, kdy byl ten krok možný. Mnoho transformačních kroků naopak zůstává a vláda ČSSD se k nim vůbec nemá. A svou absurdní sociální politikou nás táhne ke dnu a vrací ke komunistickému paternalistickému systému.

LN: Z druhé strany je ale občan stejně vehementně ubezpečován, jak vláda ČSSD vyvedla zemi z krize. Čemu z toho má věřit?

Na to musím potisící opakovat, že dva roky ekonomického růstu nemají s činností této vlády nic společného, jakkoli si to ona ráda připisuje za svou zásluhu. Cyklický vývoj, kdy ekonomika narazí na jistou bariéru, přibrzdí se, pak se situace zase narovná a nastává ekonomický růst, to je zákonitost, co je ekonomika ekonomikou. A stejně tak je známé, že už dnes máme dvojí či trojí důvod, aby se ekonomika opět přibrzdila. Není to jen vliv z vnějšku, který je nesporný, ale i náraz na dvě bariéry: deficit veřejných financí a deficit běžného účtu platební bilance. A vyřešit tyto dva deficity bohužel zatím lidstvo neumí jinak než zase zpomalením ekonomického růstu.

LN: To není příliš optimistické, slyšet od jednoho z kandidátů na příštího premiéra, že za jeho vlády příznivá ekonomická čísla skončí.

Zpomalení růstu bohužel nastane, ať bude u vlády ČSSD, nebo ODS, ať to bude vláda menšinová, většinová, koaliční či jednobarevná. Pouze se ta situace může zhoršovat, udělá-li se to přibrzdění hloupěji, třeba jako v roce 1997.

LN: U ODS se obecně předpokládá, že její důležitou volební kartou bude evropská integrace, zejména když se o EU konečně začíná diskutovat v souvislosti s konkrétními tématy. Sázíte hodně na roli strážce národních zájmů?

Ano, EU bude určitě důležitou kartou. A souhlasím s tím, že EU byla konečně vzata vážně, a to oběma stranami zeměmi, které mají vstoupit, i zeměmi, které jsou už členy. Donedávna to byla otázka neutrální, dnes má už hmatatelné důsledky v tom či onom směru.

LN: A nebojíte se, že by se využití této karty mohlo obrátit proti ODS?

Já už jsem unaven diskutovat doma i v cizině o euroskepticismu, vysvětlovat, proč je ODS k EU kritická, když její voliči jsou největšími fandy vstupu. Trvám ale na tom, že v ODS ani ve mně osobně žádný vnitřní rozpor není. Rozpor je v něčem jiném, v EU samé. Ona je institucí - dovolím si nadsázku - s janusovskou tváří, neboli se dvěma půlkami téhož obličeje. A to onen údajný rozpor vysvětluje. Přece je jasné, že je z jedné strany součástí jistě pozitivních procesů globálních a liberalizačních, kdy se země otevírají, padají bariéry volného pohybu od myšlenek a lidí až po zboží a peníze. Voliči ODS tomuto fandí víc než všichni ostatní - proto říkají ano a proto Klaus v roce 1996 podal přihlášku do EU. Ale EU je i byrokratickým molochem, který reguluje a diriguje. A tuto tvář zase nikdo necítí tak ostře jako já a ODS. Z našeho hlediska jsou tedy tyto dva postoje v jednom, ale ne kvůli naší nekonzistentnosti, ale kvůli dvojakosti EU. Proto říkáme do EU ano, ale má to i druhou stránku.

LN: Bude ODS opět mobilizovat proti levici? Svědčil by o tom fakt, že jste nedávno Vladimíra Špidlu nazval leninistou a pak se s ním ukázkově pohádal v televizi.

Já bych se v této chvíli slovu mobilizace raději vyhnul. Je ale pravda, že nástup Vladimíra Špidly do čela ČSSD znamená fatální obrat této strany doleva, k falešné sociální kartě, o níž jsme doufali, že už s komunismem zahynula. K našemu překvapení se ale ukazuje, že nezahynula, že vstali noví bojovníci. Miloš Zeman nebyl takovým bojovníkem za prastaré sociálno, spíš byl vždy levicovým intelektuálem, který chce shora řídit lidské osudy. Špidla je určitě jiný.

LN: Znamená to, že odchodu Miloše Zemana osobně či politicky litujete?

Slovo lituji je trochu z jiného soudku. Zeman ale pro mě vždy byl čitelnějším partnerem, Špidlovi vnitřně daleko méně rozumím. Ale třeba se i v něm skrývá něco bohatšího než tato triviální sociální či socializující karta. To by musel ale nejprve předvést.

LN: Jednáte vůbec se Špidlou o důležitých věcech, týkajících se opoziční smlouvy, nebo je vaším partnerem stále Miloš Zeman?

V tomto mají lidé obvykle příliš velké oči. Četnost komunikace mezi ODS a ČSSD byla po celé tři roky daleko menší, než si leckdo myslí. Vezmu to třeba za poslední dva měsíce. Tak pana Špidlu jsem fyzicky neviděl vůbec a Miloše Zemana na jedné krátké schůzce, když jsem byl během jednání vlády dotázán, jak ODS zareaguje na znovuzavedení britských kontrol na ruzyňském letišti.

LN: Lze vaše výhrady k Vladimíru Špidlovi posunout o krok dál, tedy že by opoziční smlouva nevznikla, kdyby tehdy stál v čele ČSSD on?

To by byla jen spekulace. Myslím si ale, že Vladimír Špidla je stejně jako Miloš Zeman zastáncem standardní, stranické, parlamentní demokracie a odpůrcem nepolitické politiky, která se po volbách v roce 1998 pokoušela nastolit svou vládu. A vím, že v tu chvíli byl názor Vladimíra Špidly na tuto věc identický s názorem Miloše Zemana.

LN: K Cyrilu Svobodovi a Haně Marvanové byste měl mít asi ideově blíže, platí to ale i z lidského hlediska?

Já nemám důvod hovořit o osobách, mnohem raději mluvím o tématech. Nemám žádné silné slovo v tom či onom směru.

LN: A máte silné slovo v tom, že si dovedete či nedovedete představit vládu se čtyřkoalicí, tedy koalici složenou z pěti stran?

Je to jistě velmi komplikované, ale na druhé straně si nejsem tak jist, že čtyřkoalice jsou opravdu čtyři strany. Já myslím, že jsou jen dvě a na ně jsou navázané dva menší subjekty. A já sám nechci dedukovat, co z toho plyne pro sestavování budoucí vlády.

LN: Má ve vašem volebním výhledu místo vznikající strana Cesta změny, nebo je to zatím pod vaši "rozlišovací schopnost"?

Já o této straně neumím říci naprosto nic. Já nevím, kdo ji reprezentuje, jaké má názory, pouze slyším od nejrůznějších podnikatelských subjektů, že se na ně někteří lidé jakoby jménem této strany obracejí s žádostmi o horentní sponzorské příspěvky.

LN: Vraťme se ještě trochu zpět. Hlavní událostí do voleb bude osud státního rozpočtu. Váš místopředseda Ivan Langer se už na jaře vsadil o láhev skotské, že ODS neuhne od svého slibu a nakonec rozpočet podpoří. Jak dnes odhadujete kurs této sázky?

Já o té láhvi skotské opravdu nevím, ale jsem připraven ji Ivanu Langrovi sponzorovat, bude-li ji po prohrané sázce muset vydat.

LN: Je tato varianta hodně pravděpodobná? Na čem všem v tuto chvíli stojí rozhodnutí ODS?

Předesílám, že spolu hovoříme den před projednáním návrhu rozpočtu ve vládě. A v tuto chvíli považujeme za problém několik věcí. První je nadhodnocení příjmů. A v tom se skrývají jak kusové příjmy, tedy zda se udělá o jednu privatizaci více nebo méně a zda se bude deblokovat ruský dluh, tak i očekávané - zejména daňové příjmy ve vazbě na pravděpodobný vývoj ekonomiky. Druhým problémem je sama velikost rozpočtového deficitu, který já zatím v ruce nemám. A v tomto ohledu je tady problém započítávání ztráty Konsolidační banky a to, čím byla způsobena. A konečně třetí problém rozpočtu představuje financování krajů. Hejtmani snížili své požadavky na zhruba 18 miliard korun, což je ale v každém případě dvojnásobek toho, co je v návrhu rozpočtu. Vláda prý krajům slíbila větší příjmy z daní, potom je ale v rozpočtu dalších devět deset miliard, které musejí být škrtnuty z už dnes problematických položek, tedy ministru školství, kultury, spravedlnosti. Kde chce vláda tyto miliardy vzít, si neumím představit. Proto nevěřím, že je tento návrh rozpočtu připraven seriózně.

LN: Neplete se ODS vládě příliš do její práce? V tzv. tolerančním patentu se mluví jen o výši rozpočtového deficitu, ne o dalších podrobnostech.

Ale i kdybychom připustili, že všechny problémy, které ODS v rozpočtu vidí, vláda vyřeší, stejně se dostáváme do rozporu s tolerančním patentem. Tam jsme se dohodli na trvalém poklesu deficitu veřejných financí tak, aby v roce 2003 mohl dosáhnout tří procent HDP, což je to nutné maastrichtské kritérium. Přitom dnes víme, že realita letos nebo v příštím roce může být 9 procent. Jasnou větou tolerančního patentu bylo také zastavit tempo růstu mandatorních výdajů. A je naprosto evidentní, že se nic takového nestalo. Takže mi nezbývá než zopakovat siláckou větu Miloše Zemana, že smlouvy je třeba dodržovat. Já k tomu dodávám, že smlouvy je třeba dodržovat celé, a nikoliv jen ty části, které se někomu hodí. Byl bych velmi rád, kdyby tato zpráva přes váš deník zazněla.

LN: Jde-li o plnění slibů, pak se pitvání ve vnitřnostech rozpočtu jeví ještě zbytečněji. Poslední dva rozpočty, které ODS vládě pomohla schválit, zůstaly přece jen na papíře. Loni vláda překročila deficit o 11 miliard a letos se čeká, že to bude ještě výrazně více. Nestojí ODS jen před čistě politickým rozhodnutím, zda udržet opoziční smlouvu až do voleb?

Já nechci dnes spekulovat, zda v prosinci bude či nebude dodržen deficit rozpočtu. Slyšel jsem ministra Rusnoka, který tvrdí, že dohodnutý deficit 53 miliard splněn bude. Možná je to mystifikace, ale říká-li to ministr financí, já nemohu předpokládat opak. Na tom není co politicky vyargumentovat. Já bych se spíše chtěl vrátit k mé původní myšlence, která je jistým opakováním návrhů z roku 1999, kdy jsme přišli s myšlenkou jakéhosi "duhového" rozpočtu (tj. rozpočtu schváleného všemi stranami vyjma KSČM - pozn. LN).

LN: Tuto variantu ale strany čtyřkoalice okamžitě odmítly, protože asi neexistuje důvod, proč by na to měly přistoupit a pomáhat ČSSD a ODS z problémů.

To je jejich rétorika. Já ale doufám, že tato varianta není úplně uzavřena. V posledních dnech už jsem slyšel od předsedů obou těch stran výrazně měkčí formulace. Co nebylo možné dva a půl roku před volbami, mohlo by být možné půl roku před nimi. Tedy v situaci, kdy všechny strany musí počítat s tím, že právě ony se budou ve druhé polovině příštího roku podílet na vládě. Mělo by být v jejich zájmu, aby rozpočet byl schválen tak, aby ho ony samy nemusely považovat za absurdní.

LN: Na závěr ještě osobní otázku. Vaším cílem je vyhrát volby a stát se opět premiérem. Je dostatečná motivace vrátit se tam, kde už jste jednou byl? Anebo to má být jakési splacení dluhu či pomsta těm, kvůli nimž jste toto křeslo musel před čtyřmi lety opustit?

Člověk se musí vždy snažit vyhrát. A já jako člověk se sportovním duchem jiný cíl vidět nemohu. Ty volby totiž předurčí směřování země na celé desetiletí. Budou obrovským signálem pro volby komunální a senátorské, budou východiskem pro volby prezidentské. Jsou to supervolby a já mám prostě pocit, že to vládnutí socialistů už bylo víc než dostatečné.

Miroslav Korecký, Lidové noviny, 6.9.2001