---

Hlavní strana » Rozhovory » Vystoupení prezidenta…

---

Vystoupení prezidenta republiky v pořadu České televize Před půlnocí

Rozhovory, 3. 9. 2011

Šárka Bednářová: Váš syn je poradcem ministra školství Josefa Dobeše, který v posledních dnech musel čelit nebývalému tlaku na odvolání personálního šéfa Ladislava Bátory. Nakonec ustoupil zrovna dnes. Ladislav Bátora nastupuje do nové role zástupce šéfa kabinetu ministra. Vy jste se ho vždy zastal pane prezidente, proč?

Václav Klaus: Zastal i svého syna. On se nijak nemohl v roli externího poradce zaplétat do této debaty, jestli pan Bátora ano, nebo pan Bátora ne. Ale on byl asi před dvěma týdny na toto dotázán a řekl správnou větu - to vůbec není souboj o pana Bátoru, to je opět souboj určitých rivalů s mým tatínkem. Myslím, že měl v tomto smyslu pravdu, je to zástupná věc. Chudák pan Bátora je zástupná figurka a někteří lidé, kteří si netroufnou plně na mě, si nacházejí o kousek společenského postavení slabšího partnera a s ním se snaží utkávat – s obrovskou výhodou mediální převahy. Toto je, myslím, správné hodnocení dané situace.

Jak moc tedy snášíte ty útoky na Hrad? Ony primárně míří na Petra Hájka a na Ladislava Jakla, ale Vy to cítíte, že to je útok vyloženě na Vás?

Oni jsou dvě autonomní bytosti, které by se vztekaly, kdybych říkal, že dělají něco podle mého návodu. To určitě nedělají. Drtivou většinu prohlášení, která dají tisku, se mnou nekonzultují. To říkám zcela jasně. Ale v tomto případě musím také říci, že to je trošku náhražkový boj jejich kritiků se mnou. O to si víc kasají rukávy a používají silnější výroky, ti různí lidé, protože si tento výrok netroufnou říci o mně.

Vidíte tedy ve Schwarzenbergově označení Hájka za poskoka hrubou urážku instituce prezidenta republiky?

Spíše bych to považoval za urážku Hájka, a také tak jsem tomu rozuměl, když jsem si to přečetl. Takže v tomto zapomenutém minisporu, který už dávno odnesla voda, je to spíš útok zástupný a nepřímo na mě. Neřekl bych na instituci. Myslím, že pan Hájek zvolil tento výrok ve svém původním prohlášení, ale zástupně je to útok na mě.

Velmi mne zaujal rozhovor teď v sobotním Právu. Vy jste tam uvedl, cituji: „Politicko-intelektuální proudy, které by mohly rozumět potřebě vzniku nové politické struktury by se mohly nějakým způsobem rozvinout teď v nejbližších měsících.“ Jak jste to myslel? Kde vidíte prostor pro novou politickou stranu?

Ten rozhovor, který jsem udělal, byl vědomě domlouván jako rozhovor nadčasový, byl domlouván jako rozhovor o širších tématech, které jsou před dnešním světem, včetně České republiky, a nijak se nezlobím na Právo, že poslední tři otázky vzalo jako tři aktuality – Bátoru, Mašíny a potenciální budoucí politickou stranu. Já se tomu nedivím. Jen říkám, že ani jedna z těch tří odpovědí na tyto tři otázky nebyla tím, co jsem tímto rozhovorem sledoval. Myslím, že čtenáři tohoto rozhovoru si ho přečetli vážně od začátku, ne pouze ty poslední tři otázky. Co se týče té politické strany, nevím. Neustále na mě každý vyzvídá, dostávám dopisy, smsky od osob známých i osob neznámých s tím, že „jsem připraven do té nové strany jít, jen řekněte, tady je moje adresa“ atd. Vznikla virtuální a mediální realita, že zakládám stranu s tou či onou osobou. Opravdu nic takového není pravda. Vážně jsem říkal, že frustrace občanů z toho, čím se prezentují dnes mediálně viditelné a tudíž v parlamentu zastoupené strany, leckoho neuspokojuje. Kdekdo si myslí, že je více názorů na svět, než které předvádějí tito lidé. A leckteří si myslí, že je zbytečné, aby se vážná témata nechala vytlačit na okraj pravicového nebo levicového politického spektra. A protože by bylo potřeba, aby se toho chopila nějaká vážná a přijatelná politická strana, v tomto smyslu tady jistý prostor je. Ale myšlenka, že bych avizoval okamžité zaplnění tohoto prostoru, to není pravda.

O Vaší politické budoucnosti se teď hodně spekuluje. Konec konců, zaspekuloval si i Mirek Topolánek v sobotním Právu.

Ten asi můj rozhovor ještě nečetl.

To asi nečetl, ale v tom samém vydání deníku Právo si Mirek Topolánek zaspekuloval a já budu citovat: „Pravděpodobnější je, že Václav Klaus zastřeší nějaké Berlusconiovské sdružení stran, čímž se otevře cesta k usednutí do premiérského křesla.“ Je to chiméra?

Já s panem Berlusconim nejezdím na nějaký ostrov u Itálie, takže přesně nevím, co to je berlusconiovské seskupení, to asi ví pan Topolánek daleko lépe než já. Možná že také ví, jaké má toto seskupení potenciální charakteristiky a zájmy, ale to nebudu komentovat. Nechci vyloučit, že kdyby buď došlo k nějakým posunům uvnitř existujících politických stran, nebo zrození nějaké jiné politické strany, že bych se toho neštítil. Neštítil bych se říci, to se mi líbí a to jsem ochoten podporovat.

A to byste zaštítil?

Slovo zaštítil je terminus technicus, který znamená podepsání záštity. Podepisuji záštity jednou denně ve svém úřadu, takže slovo záštita si nechme na něco jiného. Mne vývoj politiky netěší a nejsem sám, ale že bych se nutně musel postavit do čela nějaké politické strany dnes 1. září 2011? To tedy říkám, že nic takového neorganizuji.

Nemyslím dnes, to určitě ne. Nicméně kdyby v budoucnu Občanská demokratická strana, kterou jste kdysi zakládal, na tom byla hodně špatně, ale opravdu hodně špatně a kdyby za Vámi přišli a řekli, pojďte nám pomoci. Udělal byste to?

ODS se nezříkám. Také jsem ve svém projevu na 20. výročí ODS letos 21. dubna na Žofíně vyslovil velmi konstruktivní projev, právě narozdíl od toho pána, kterého jste tady citovala před chvílí. Byl bych rád, kdyby ODS, jako květinka, kterou jsem kdysi zasazoval, hezky rostla. A jestli potřebuje přizalít, to není špatný nápad.

Takže byste někdy v budoucnu nevyloučil návrat do čela ODS?

Ne, toto vůbec není myšlenka, o které teď uvažuji. To mi podsunujete něco jiného. Říkám jediné, byl bych rád, kdyby se tato květinka vrátila ke svým kořenům a začala dělat to, co jsme dělali kdysi před lety, než jí byla v roce 2002 přehozena výhybka a začala putovat po jiné koleji. To bych byl docela rád.

Hodně se hovoří, v souvislosti s Občanskou demokratickou stranou, že je pod vlivem nejrůznějších kmotrů, je to démonizováno?

To je démonizováno. Myslím si, že v tomto smyslu je řada dnešních představitelů ODS přeci jen svébytnými osobnostmi. Podsouvat jim, že jsou pod diktátem nějakých kmotrů, to jsou bonmoty, které bych si v nějaké seriózní politicko-politologické analýze netroufal nikdy použít. Ten výraz bych nikdy nepoužil.

Slyšela jsem i takovou spekulaci, že právě ti kmotři usilují o to, aby Vás popostrčili znovu do dění v ODS, že by Vás rádi viděli v čele Občanské demokratické strany.

To se budu muset někoho zeptat. A vy mi nejdříve budete muset, až skončí tento pořad, prozradit, kdo jsou to ti kmotři. Eventuálně se jich pak zeptám.

Klíčovým problémem v této společnosti, alespoň se o tom hodně hovoří, je korupce. Myslíte, že kdyby se podařilo dostat za mříže tři čtyři velké ryby, které zaštiťují toky peněz mezi podnikatelským sektorem a politikou, že by to korupcí hodně zatřáslo?

Nepochybně je řada teorií, které říkají, že když přitvrdíte tresty, tak trestných činů bude méně, to je jistý názor, který bych nevyloučil. Ale odmítám takto lacině a navýsost politicky hovořit o korupci jako o horkém bramboru, který si přehazují jednotlivé politické strany. Neznám žádná tvrdá data o korupci a velmi bych je chtěl vidět, chtěl bych je dostat od těch pánů nebo paní, kteří se korupcí ohánějí jako jediným svým životním tématem, zprava, zleva. Velmi bych chtěl odlišit korupci jako hanlivý politický výkřik od seriózní debaty o tom, co je u nás korupce, kdo ji dělá, k čemu vede, jaké škody zanechává. To mi zásadním způsobem chybí. Nedávno jsem četl rozhovor v časopise Ekonom s jedním naším předním businessmanem, který v minulém nebo předminulém roce vyhrál cenu Podnikatel roku. Na otázku, jestli tady u nás vidí nějakou mimořádnou korupci nebo jestli je ta korupce podstatně vyšší, než někde jinde, řekl, že korupce v západním světě je naprosto stejná, ale ten západní svět je takový uhlazenější, učesanější a ona i ta korupce je tam taková uhlazenější a učesanější. Myslím, že to je hluboká pravda. U nás se možná dělá tak nějak brutálněji a ošklivěji, ale trval bych na tom, že jako fenomén existuje stejně u nás jako o kousek dál, na západ od nás.

Když chce Pavel Zeman, nejvyšší státní zástupce, zřídit speciální státní zastupitelství, které by se zabývalo korupcí, tak to je špatně?

Toho pána já neznám. Vím o něm jednu jedinou věc, že se snažil vyštvat pražského nejvyššího státního zástupce. To je zatím jediný čin, který od něho registruji.

Není vlastně týden, kdy se nedovídáme o vládní krizi, kdy se vládní koalice nějakým způsobem nedostává do slepých kolejí. Vy jste ze začátku Petru Nečasovi držel palce a snažil se mu ty horké kaštany pomáhat vytáhnout, ale dnes už to jen pozorujete a glosujete. Co považujete za hlavní problém Nečasovy vlády? Je to ta ideologická rozplizlost, nejednotnost?

Úvodem bych řekl, že se nijak nezříkám této vlády, kterou jsem jako prezident republiky jmenoval, a nemám pocit, že v dané chvíli existuje nějaká alternativa. Nemám pocit, že existuje východisko, že bychom se zítra probudili a mohli sestavovat úplně jinou vládu. Neboli nadále zůstanu tím, kdo se bude pokoušet ne tahat kaštany, ale přispívat k tomu, aby ta vláda i nadále existovala, to je před závorkou toho všeho. Že ta vláda opět byla složena z ne velmi homogenní koalice, to už je naší zvyklostí a jakkoliv jsme si mysleli, že to bude překonáno tím, že má prvně silnou většinu, těch původních 118 hlasů, ukazuje se, že ani tato síla nestačí. Na druhé straně, kdybychom měli většinu jednoho dvou poslanců a stejně složenou vládu, tak už jsme ji dnes neměli. Ta původní stoosmnáctka dala šanci, že existuje dále.

Kdo je dnes premiérem? Je to Miroslav Kalousek nebo Petr Nečas? Je podle Vás Petr Nečas slabým premiérem?

Petr Nečas je ve své slabosti, jak se mediálně hovoří, v tomto smyslu démonizován. Myslím, že tak slabý, abych použil Váš termín, ne můj, on ve skutečnosti není. To není pravda. Je to vždy tak, že strana, která nemá dominantní vládní zodpovědnost (zažíval jsem to mnoho let jako předseda vlády), tak ta vždy hraje trošku vyděračskou politiku, protože ona nenese tu hlavní tíhu, ona nenese hlavní zodpovědnost, když se celý projekt přesype. A proto se to daleko snadněji hraje panu Kalouskovi než panu Nečasovi.

Je tam ale i třetí strana – Věci veřejné, které vidíme často v opozici vůči vládě. Tak mě napadá, vidíte tam nějakou podobnost, kdy roli opozice ve Vašich časech hráli lidovci a dnes, kdy jsou často opozicí ve vládě právě Věci veřejné?

Nominálně vzato, strukturálně vzato asi ano. Ale ty strany nejsou stejné, každá má poněkud jinou taktiku, poněkud jiné názory.

Co jsou Věci veřejné?

Já myslím, že to je strana, které jsem nerozuměl, o které jsem netušil, jak vznikla. Mám pocit, že dnes to je strana, která se do jisté míry stabilizuje a která po více než roce ve vládě začíná objevovat, co všechno to je, co to znamená. Myslím, že se jí podařilo do vlády a do parlamentních pozic dosadit některé politiky, kteří jsou obohacením naší země. Podle mého názoru ministr školství pan Dobeš je určitě nejlepším polistopadovým ministrem školství, kterého jsme tady zatím měli.

A Vít Bárta?

Vít Bárta už ve vládě není. Vít Bárta je určitě velmi šikovný a bystrý politik, on je homo politicus.

Svého času svým členům tvrdil, že Vás dokáže přesvědčit, že poslechnete na slovo, pak se Vám omluvil. Nezlobíte se na něho?

Kdybych se měl kvůli této věci na něho zlobit, tak to bych se musel zlobit na lecjaké jiné politiky v dnešní vládě.

Ještě k Věcem veřejným, nevidíte tu paralelu, že Věci veřejné nejsou až tak úplně zavedená politická strana, že je to taková firemní divize?

Zdá se mi strašlivou zkratkou, že to je divize firmy xy. To je nálepka a útok na tu stranu. Diskutujme o tom, jak se nově zrozená strana, která nepředpokládala takový úspěch, nepředpokládala, že získá tolik hlasů a dostane se nejen do parlamentu, ale také do vlády, vypořádává s touto pro ni naprosto nečekanou úlohou. Je to k debatě a nemůžeme všichni říct, že to či ono dělá ideálním způsobem. Ale na druhé straně zužovat ji na pobočku té či oné firmy, takto si ten svět nezjednodušujme.

Pojďme ještě k dalšímu tématu, koncepce zahraniční politiky. Vy jste před velvyslanci zahraniční politiku naší země velmi ostře kritizoval. Nejsou ale ti velvyslanci ve schizofrenní situaci, v nějakých rozpacích, protože na jedné straně tady je koncepce zahraniční politiky vlády, koncepce zahraniční politiky Ministerstva zahraničních věcí a do toho přichází Vaše vize?

Nepřišel jsem, a výslovně jsem to tam řekl, s žádnou alternativní koncepcí, to je první teze. Druhá teze je, že je-li poslána tato koncepce, resp. její první verze v rámci připomínkového řízení ke mně na Hrad a my se tím vážně zabýváme, opakovaně napíšeme zásadní protesty a říkáme si, my je nebudeme prezentovat teď, stačí, že je posíláme panu ministru zahraničí, panu premiérovi a ty naše připomínky nedáváme médiím, nehrajeme s tím vnější politickou hru. Myslím, že jsme se zachovali od nějaké dubna či května velmi seriózně. To je věc číslo jedna. Když jsem si koncipoval, co mám říct velvyslancům, a vzhledem k tomu, že je to už podeváté, tak musíte obměňovat trošku téma, říkal jsem si, připomenu ty připomínky, které jsem napsal už dávno a které dva nejvyšší činitelé v tomto ohledu, premiér a ministr zahraničí, už ode mne dávno znali. Druhá věc je, že všichni víme, že i o té koncepci se rozhořel velký spor na vládě mezi těmi dvěma dominantními politickými stranami. Panu ministru dali materiál k přepracování, ten na něj ani nesáhl a poslal ho znova zpátky. Jenom nepřetržitá napjatost ve vládě znamenala, že předseda vlády nemá chuť, aby ho posílal zpátky potřetí. To je naprosto elementární věc. Považuji za varovné, že v první řadě ty dvě a půl hodiny sedí pan ministr zahraničí a přestože všichni další velvyslanci mluvili, ptali se, tak on není schopen zdvihnout ruku a říct, že chce polemizovat o tom nebo onom. To on schopen není. On je bohužel schopen utrousit až nějakou poznámku prvnímu novináři, kterého potká. To je jednání, které moc aristokraticko-knížecí není.

Před velvyslanci jste také hovořil o permanentních atacích na Benešovy dekrety. Kvůli nim trváte na výjimce z Lisabonské smlouvy. Zaznamenal jste od schválení Lisabonské smlouvy nějaké právní kroky, nějaké nároky sudetských němců?

Samozřejmě jsem zaznamenal spoustu výroků, spoustu ataků a setkávám se s nimi dnes a denně. Před týdnem jsem byl v rakouském Alpbachu na velké mezinárodní konferenci Alpbach fórum, kam jezdím často, a samozřejmě, že je debata, kde mám projev a slovo o Benešových dekretech vůbec nezmíním. Vůbec by mě nenapadlo mluvit o tom při svém projevu. Pak nastane hodinová diskuze a třetí ruka, která se zdvihne v první řadě, je pán, který se ptá, jak to uděláme s Benešovými dekrety a že to je skandál. Myšlenka, že bychom neslyšeli ataky tohoto typu, a já je slýchávám, protože se v těch zemích, odkud přicházejí, narozdíl od drtivé většiny našich politiků často pohybuji, je mylná.

Oni Vás podezírají z něčeho jiného, pane prezidente, v lednu 2009 jste ve Financial Times uvedl, cituji: „Nejlepším způsobem, jak reagovat na probíhající hospodářskou krizi by bylo dočasně suspendovat všechny ony nadbytečné standardy, které jsme si vytvořili v zemích Evropy, v oblasti sociální, ekologické a zdravotní.“ Někteří říkají, že to je ten pravý důvod Vašeho trvání na výjimce k listině základních práv.

Kéž by to tak bylo. To ten pravý důvod opravdu není. Samozřejmě si myslím, že tato listina zvyšuje tyto standardy, které v podstatě likvidují ekonomiku Evropy, tlačí ji k permanentní krizi a stagnaci, kterou právě teď prožíváme a jejíž ta dluhová krize Řecka a několika dalších zemí je, jak říkám v tom rozhovoru, kterým jsme začali, pouhým vršíčkem ledovce. Ta hlavní krize je pod tím schovaná a spousta lidí to pořád ještě nechce vidět. Pořád si myslí, že stačí oprašovat nějakými kosmetickými úpravami ten vršíček ledovce a že je všechno v pořádku. Já jim pořád říkám, že není. To ale nebyla příčina mého požadavku na to, abychom byli vyjmuti, jako některé další evropské země, z této listiny.

Co je tedy podle Vás největší hrozbou v současnosti?

Hrozeb máme na mnoha rovinách spoustu.

Promiňte, Petr Nečas nedávno uvedl, že nám nehrozí až tak invaze vojsk, jako invaze extrémismu. Jestli byste to mohl podtrhnout, protože někteří říkají, že příliš hnědne společnost v poslední době. Tak jak to cítíte?

Necítím to tak. S první půlkou výroku Petra Nečase velmi souhlasím. On se de facto přihlásil k tezím, které říkám dávno: nehrajme si na to, že přijdou nová spojenecká vojska, že nás znovu ohrožuje nějaký komunismus. Jsem velmi rád, že on tuto půlku věty řekl, protože někteří pořád ještě dnes bojují s komunismem, který už dávno neexistuje, zatímco vznikají jiná nebezpečí. K druhé půlce jeho věty, že hlavním nebezpečím je extremismus, hnědnutí, on neřekl hnědnutí, to jste použila teď Vy. Děsím se nejrůznějších hnutí, které u nás opravdu směřují tím směrem, k té hnědé barvě. Nicméně, divím se, že vůči nim státní aparát nezasahuje daleko ostřeji a daleko přísněji, než je tomu dnes. Ale že bych toto viděl jako ohrožení podstaty našich životů? To já nevidím. Ohrožení podstaty našich životů vidím v něčem úplně jiném. V tom si myslím, že to ohrožení je společné naše s celou Evropou, která ten dnešní svět nezvládá, která si myslí, že všechno padá zdarma z nebe, která si dovoluje žít nad poměry, která si myslí, že není potřeba pracovat a přesto budou nějaké výsledky. V tom vidím obrovské nebezpečí a věrozvěstové této společnosti, doprovázené politickou korektností a dalšími takovými obrannými mechanismy, mě děsí a těch já se bojím. Skoro bych si myslel, že se jich bojí i Petr Nečas, ale neřekl to.

Říká prezident Václav Klaus, náš exkluzivní host v Před půlnocí, já Vám mockrát děkuji, že jste byl naším hostem.

Děkuji také. Dobrý večer.

Šárka Bednářová, Česká televize, 1. září 2011