Hlavní strana » Články a eseje » Zápisky z Latinské Ameriky č.…

Zápisky z Latinské Ameriky č. 7

Články a eseje, 26. 11. 2009

Před patnácti lety jsme v hlavním městě Brazílie bydleli v honosné vládní budově, kde byly – stále ještě v době složité vnitropolitické situace – pokoje v podstatě pod zemí. Malá okénka  byla jako v suterénu. Moc hezký pocit to nebyl.

Dnes jsme bydleli v luxusním moderním hotelu, ve kterém dominovala obrovská delegace (a mimořádná bezpečnostní opatření) iránského prezidenta. Měl jsem stejné apartmá jako on, o jedno poschodí níže. Byl to zvláštní pocit.

O vzniku tohoto, v podstatě umělého města rozhodl v roce 1954 brazilský prezident českého původu (pradědeček přišel od Třeboně) Juscelino Kubitschek. Architektura Brasílie je typickou ukázkou staveb z 50. a 60. let. Hlavním tvůrcem tohoto města byl slavný brazilský architekt Oscar Niemeyer, žák, spolupracovník, ale i soupeř Le Corbusiera. V prosinci se dožívá 102 let.

Dnes se architektura měst – naštěstí – vytváří úplně jinak. Myslel jsem, že patnáct let – jak vegetací, tak doplňkovými stavbami – centrum města „zabydlí“, oživí a změkčí, ale stalo se to památkou Unesco a nikdo na to za celou tu dobu ani nesáhl. Je to asi osud podobně vzniklých měst – Canberra v Austrálii, Astana v Kazachstánu, Abuja v Nigérii. Život je jinde, mimo tato města. 

Dnešní den byl věnován oficialitám, zejména jednání s prezidentem Lulou, které trvalo skoro tři hodiny.

Prezident Lula je velmi přátelský a charismatický člověk, který měl velmi různorodý život. Číst se naučil až v deseti letech, do školy chodil jen čtyři roky a už ve dvanácti letech začal pracovat jako pouliční prodavač a leštič bot. V polovině 60. let začal intenzivně pracovat v odborech a na jejich bázi v roce 1980 založil Stranu pracujících. Když byl v roce 2003 zvolen prezidentem, kdekdo se bál, co se s Brazílií stane, ale jeho politika je – poněkud překvapivě – velmi pragmatická a umírněně levicová. V šestém roce vládnutí má podporu 80 % brazilského obyvatelstva, zejména u nejchudších vrstev. Více než 9 milionů rodin dostává „jeho“ přídavky podporující školní docházku a zdravotní péči a projektem „Luz para Todos“ (Světlo pro všechny) získalo 7,3 mil. Brazilců přístup k elektřině.

Pravicový politik ve mně by jistě byl proti tomuto rozdávání, ale Lulova vláda poměrně rychle uspěla v utlumení nervozity podnikatelských kruhů a zavedla výrazná restriktivní opatření jako brzdu vždy „připravené“ brazilské inflaci. Vzpomínám si, že jsem jako ekonom před více než 20 lety napsal článek o brazilských hyperinflacích a devalvacích měny.

Prezident Lula je – s 200 miliony Brazilců za zády – výrazným světovým politikem, který jezdí po celém světě a na mnohé světové konflikty a problémy má silné názory. Je všude slyšen a vážen – jeho bezprostřednost má svůj šarm. Všichni se s ním rádi setkávají a on s nimi. Jsem rád, že má k naší zemi tak pozitivní vztah. 

Po slavnostním obědě s prezidentem a členy vlády následuje jednání s předsedou Senátu Sarneyem, s předsedou Sněmovny reprezentantů Temerem a s vedením Nejvyššího federálního soudu, což je obdoba našeho Ústavního soudu. O naší zemi leccos vědí – synonymem pro Českou republiku jsou pro ně slova Baťa, Lidice, Zátopek, Jawa, Masopust, dnešek už s ničím takto výrazným spojen není.

Moc klidu nebo odpočinku nemáme. Hned po skončení těchto jednání následovala rychlá cesta na letiště a let do Sao Paula. Přál bych si sprchu a postel. Místo toho jedeme rovnou z letiště do sídla Česko-brazilského kulturního svazu a na setkání s krajany. 

Přijedou z celé Brazílie, není možné je zklamat. Příjezd do hotelu a setkání s vlastními zavazadly bude až před půlnocí.

Václav Klaus, 24. listopadu 2009

(Publikováno v deníku Právo dne 26. listopadu 2009)