---

Hlavní strana » Rozhovory » Vystoupení prezidenta…

---

Vystoupení prezidenta republiky Václava Klause na TV Prima v pořadu Nedělní partie

Rozhovory, 30. 12. 2007

Dobrý den, vítám Vás u exkluzivní předvánoční Nedělní partie s prezidentem republiky Václavem Klausem. Dobrý den, pane prezidente.

Dobrý den.

A díky za pozvání. Jak vidíte, natáčíme na Pražském hradě v Hudebním salónku, nikoli ve studiu televize Prima. A taky zcela mimořádně natáčíme o den dříve, už v sobotu, ale můžu Vám slíbit, že to bude úplně stejné, jako kdybychom vysílali naživo v neděli – bez jediného střihu. Na začátku to vypadalo, že by to mohla být taková poklidná nedělní předvánoční partie. Ale atmosféra před blížícími se prezidentskými volbami pěkně houstne. Minulý týden jsme měli v partii Jana Švejnara, vyzyvatele Václava Klause, dnes tedy prezidenta republiky Václava Klause. Ještě jednou dobrý den.

Dobrý den.

Pane prezidente, otevřelo se téma, že byste měli jít do televizní diskuse s Vaším vyzyvatelem Janem Švejnarem. Nerozmyslel jste si to nakonec, že byste přece jenom šel?

Takže Vy už jste rovnou skočil do toho houstnoucího světa.

Tak.

Takže ty Vánoce si necháme na popřání na konec, tak dobře.

Strašně rád bych mluvil jenom o Vánocích, ale nepůjde to.

Dobře, dobře. K tomu bych řekl jednu věc: Argumenty, takové ty vážné, věcné, které kdo chce poslouchat, tak je určitě poslouchá a rozumí jim, ty jsme už mnohokrát uvedli. Mně nejde o to, dělat divadýlko v televizi a přetahovat se s protikandidátem. Já nejsem ten typ, že bych nerad diskutoval. Diskuse je moje vášeň a životní radost, takže já se toho vůbec nebojím. Ale prostě jsou to jiné volby, není to standardní kampaň, je to voleno 281 voliteli. Nikdy to u nás nebylo a nedělejme s tím jisté politické hříčky. Nicméně musím se přiznat, že už jsem si skoro říkal: Tak nebaví mě poslouchat, že se bojím něčeho takového.

To přesně Vám opozice vytýká, že se bojíte svého oponenta.

Ale to je skutečně hříčka. Skoro jsem myslel: Tak co, mávnu rukou, když všichni říkají, že to je nerozumné. Ale v sobotním Právu jsem si přečetl komentář pana Hanáka a sám sobě si ujasnil, že to je nesmysl, protože když vidím ty jeho silácké výroky, jak jsem na celé čáře prohrál televizní…

Teď myslíte Jana Švejnara, nebo pana Hanáka?

Ne, ne, ne, říkám pana Hanáka, jak jsem na celé čáře prohrál televizní debatu s panem Špidlou před pěti, nebo šesti lety, tak jsem si jenom řekl: Tu televizní debatu budou hodnotit pánové Hanákové, ti už mají ten hodnotící článek napsaný měsíc před tím, než k tomu eventuelnímu duelu na vaší či jiné televizi dojde. Dokonce přesně vím, co v něm bude napsáno. Takže nevidím důvod, abychom takovouhle hru tady hráli.

Jedna věc jsou komentátoři, druhá věc jsou občané, kteří Vás sice přímo nevolí, ale možná, že by tu konfrontaci chtěli vidět, názory dvou lidí, kteří se ucházejí o křeslo na Pražském hradě.

Myslím, že názory my předvádíme, my je říkáme navenek. A v tomto smyslu mám nepochybně velkou výhodu, protože jsem osmnáct let tady, v politice v této zemi. A nepotřebuji se zviditelňovat při takovémhle duelu. Myslím, že mě každý dostatečně zná a ten zájem na tom zviditelnění má nepochybně druhá strana. A to myslím, že nikdo nemůže popírat. A také se nemůže divit, když říkám, že pro mě to je naprosto evidentně nevýhodné.

Čili...

A opakuji znova, už vidím ty dávno napsané komentáře.

Prezidentská debata definitivně ne?

Tady není kolbiště, abychom říkali ano, či ne. Říkám názor, který na to mám. Jsem připraven utkávat se v parlamentu s kýmkoli včetně tohoto protikandidáta, tam je to kolbiště, kde se to má odehrát.

Tak pojďme se podívat na naše první téma.

Jen velmi málo jmen politiků lidé vyslovovali po listopadu 1989 tak často jako jméno současného prezidenta republiky Václava Klause. Po krátké porevoluční euforii, kdy byla snad všechna nová jména v politice vyslovována většinou národa s nadšením, přišlo vystřízlivění a s ním i nová dělba sympatií a antipatií. Václav Klaus na konci 90. let byl pro část společnosti obdivovaným politikem, který provedl zemi nikoli bezbolestně, ale reálně s co nejmenší možnou bolestí transformací ze socialistické totality do svobodné společnosti. V jiných lidech však vzbuzoval nesouhlas, odpor i nenávist a byl považován za strůjce mnoha, nebo dokonce většiny společenských problémů. Ovšem poté, kdy byl Václav Klaus před necelými pěti lety poměrně překvapivě zvolen českým prezidentem, udržoval si stabilní přízeň kolem dvou třetin občanů.

Pane prezidente, po tomto krátkém ohlédnutí já začnu stejnou otázkou. Nebo chcete něco říct...

Ne ohlédnutí, beru ohlédnutí, beru neutrální ohlédnutí, slyšel jsem o sobě mnoho výroků, ale že bych byl strůjcem většiny problémů naší země po listopadu 89, to má Vaše televize...

Tam bylo řečeno, že někdo si to může myslet.

Ale pouštíte to do oběhu tímto způsobem. Dávejme si na to všichni vzájemně pozor.

Tak, pane prezidente, pojďme k první otázce. Já Vám dám stejnou otázku, kterou jsem dal Vašemu oponentovi. Proč by lidé, potažmo jejich volení zástupci, poslanci a senátoři měli pro příštích pět let na Pražský hrad zvolit právě Vás?

Tak zaprvé si myslím, že lidé i naši poslanci a senátoři se mnou mají dostatečně bohatou zkušenost a oni ví, jaký jsem prezident a co jsem v tom prezidentování dělal. Myslím, že i já mám obrovskou zkušenost a mohu nabídnout kontinuitu. A co bych viděl za svou výhodu, je opravdu ta hluboká znalost české společnosti, se kterou jsem celý svůj život prožíval všechno - i to dobré i to zlé. A to myslím, že je obrovská deviza a plusová hodnota. Navíc si myslím, že mě lidé permanentně hodnotili v nepřetržitě probíhajících průzkumech veřejného mínění. A ty, myslím, nedopadaly až zas tak špatně, právě naopak.

Vaši kritici ale říkají: Bylo by načase, aby Václav Klaus jako poslední z těch polistopadových výrazných politiků z politiky odešel, aby se tím uzavřela nějaká etapa. Co vlastně Vy nám občanům, České republice můžete ještě po těch všech letech v politice nabídnout?

Jsem v jistém smyslu jistým prototypem toho, co se tady odehrávalo. A ti, kteří jsou kritici, tak ti to vidí jinak a chtěli by to vidět jinak. Já nevidím důvod, aby tato éra končila. My jsme přeci udělali obrovskou věc, my jsme tady po tom komunismu nastolili éru svobody a demokracie. A jestli někdo chce, aby tato éra končila a přišli úplně jiní politikové, kteří budou mít jiné názory a budou prosazovat jiné hodnoty, tak pak ať to řeknou nahlas. Ale já nenabízím žádný zvrat, revoluci, dělat něco úplně jinak.

To je možná právě to, co by někdo chtěl.

To potom ať neříká konec éry, tak ať říká: Já chci zvrátit tuto naši zemi a naši společnosti v tom a v tom směru.

Říkají: Já chci jenom změnu.

To je hezky vznešené téma, to je strašně laciné téma, říkat, že si přeje změnu samu o sobě, a neříká jak, kterým směrem.

Já se zeptám možná trochu jinak: Jaká je Vaše osobní motivace? Ve Vašem věku spousta lidí už si chce odpočinut, užít si vnoučat, klidu, cestování. Co Vás žene do toho, že ještě dalších pět let chcete být na vrcholné státnické pozici?

Tak zaprvé já nejsem typ na zahradničení, také nejsem typ na to, že bych trávil většinu volného času s vnoučaty. Trápí mě věci veřejné, věci společenské. Kdybych nebyl prezidentem, tak určitě budu vystupovat na veřejnosti jako autor, řečník, politik, prostě osoba veřejná, která se bude plést do věcí, které tady jsou a stojí za to s nimi něco dělat. Takže pro mě by neprezidentováním mé veřejné angažmá a promlouvání do věcí, které jsou tady kolem nás, určitě nekončilo.

Vy jste se...

To nemohu nikomu slíbit. Jestli si někdo myslí, že když nebudu prezidentem, tak že mě odstrčí z toho našeho veřejného života, že odjedu do Ameriky, tak to myslím, že ne.

To myslím, že ani Vaši největší kritici v to nedoufají.

Možná, že někdo si to přeje.

Nebo spíš nevěří.

Ale podívejte, měl jsem pocit, že mám být vždycky tady. Po tom 68. roce, kdy bylo evidentní, že budu vystrčen ze všeho, co je tady možného, kdy mě vyhodili z Akademie věd, tak jsem studoval v Americe. Shodou okolností, možná to nikdo neví, na stejné škole, kde studoval také pan doktor Švejnar, jenomže já jsem tam byl asi dva roky před ním, takže jsme se tam nemohli potkat. Takže pro mě otázka, že bych tam chtěl přežívat jako profesůrek na té, či oné univerzitě, anebo být tady s jasným vědomím, že ten život tady nebude růžový, to pro mě bylo vždycky jasné. Takže já tady budu i teď.

To je jako, kdybyste to stavěl do kontradikce proti Janu Švejnarovi, že on podle Vás tedy si zvolil tu druhou variantu a že byl profesorem na americké univerzitě. To byla volba žít ve svobodném, nebo nesvobodném světě.

Ta možnost byla, protože ve stejné chvíli moje manželka studovala deset měsíců v Amsterdamu v Holandsku. My jsme dokonce ani nemuseli utíkat někam přes hranice a nemít žádný doklad apod., ale pro nás ta varianta, že bychom chtěli prožít život v nějakém docela idylickém světě krásné americké univerzity, tak ta prostě nikdy nebyla. Bylo dobře, že jsem nic takového neudělal. Ale teď to říkám spíše jako odpověď na otázku toho, jestli hrozí, že vypadnu teď někam do světa a zmizím – to nehrozí.

Tak určitě se objeví v příštích týdnech spousta hodnotících článků, komentářů o tom, jaké to Vaše pětileté období na Pražském hradě bylo. Kdyby Vy jste měl vypíchnout jednu věc, co se Vám podařilo a nepovedlo na Pražském hradě za těch pět let?

Nedá se vypíchnout jedna věc. Těch jednotlivostí je tisíc. Nepochybně jsem byl prezidentem, který chodil do práce, do kanceláře, který tady seděl a pracoval, za ten den se odehraje milión věcí. V podstatě se podařilo udržet úctu a vážnost prezidentské funkce. To není triviální věc a skoro jsou sklony k tomu, aby to tak nebylo. Myslím, že se podařilo přispět k tomu, že náš stát stabilně fungoval i přes různé otřesy na naší politické scéně, které byly dány velmi rozporuplnými výsledky voleb.

Každý novoroční oběd, který absolvujete, je s někým jiným, s jiným premiérem.

Musím se přiznat, že zatím tomu tak bylo. Řekl bych, že se snad dařilo hájit české zájmy. Nedávno mě nesmírně potěšil jeden poslanec, který řekl, že když mně vidí, tak vždycky mám na sobě tričko s lvíčkem na prsou. Strašně mně to potěšilo, že si toho takto někdo povšiml, a o to mně strašně šlo. A jestli můžu říct ještě jednu věc, protože nedovedu vypíchnout, co je důležitější a co je méně důležité, řekl bych, že se podařilo spojit toho prezidenta s lidmi. Takové ty naše nepřetržité pokusy s manželkou putovat po České republice, nonstop navštěvovat jednotlivé kraje. Podařilo se nám dvakrát za prezidentské období objet na třídenních návštěvách celou republiku. Chybí nám Plzeňský kraj a tam pojedeme teď v lednu. Být blízko lidí, nebýt zavřený tady na Pražském hradě, to si myslím, že je docela pozitivní věc, se kterou jsem svým způsobem spokojen.

Když jste hodnotil poločas nebo před dvěma lety, když jste hodnotil polovinu toho svého prezidentského období, tak jste říkal, že chcete být jakýmsi svorníkem mezi politiky, aby se tolik nehádali a nepřeli. A teď těsně před volbou přesně tohle Vám vyčítá Jiří Paroubek a ČSSD, že se Vám to nepodařilo, že jste zůstal stranickým prezidentem, že jste zůstal čestným předsedou ODS. A naopak Jan Švejnar na tom, že on bude tím svorníkem, staví svoji kampaň.

Nechci pošťuchovat, jestli někdo je antisvorníkem společnosti, tak je to asi pan Jiří Paroubek, ale o to mně teď nejde. Vykonával jsem těch pět let způsobem, který myslím, že nikdo ani z mých kritiků, ani z mých stoupenců neočekával, že jsem opravdu hrál důsledně roli nadstranického a nestranického prezidenta. Uznejte, že každý předpokládal, že to bude úplně jinak. A že se na mě zlobili v různých chvílích různí lidé z politické scény, že jsem nepřitlačil támhle nebo nepopostrčil věc támhle. Mohu Vás ubezpečit, že to bylo rovnoměrně rozděleno mezi všechny politické strany. A nechci se dohadovat, jestli se někdy na mě dokonce ODS nemračila víc než někdo jiný. Takže výtku, že bych hrál čestného předsedu ODS, tu odmítám absolutně, rezolutně, nekonečně. Skoro bych řekl, že už tak dva, tři roky to ani nezní ve veřejnosti, že si na to teď najednou pan předseda Paroubek zase před prezidentskou volbou vzpomněl. Myslím, že to ani není hra, která by byla proti mně hrána, je to teď znovu uměle vytaženo.

Celou dobu se hledá do toho prezidentského souboje Antiklaus, ne někdo konkrétní, ale Antiklaus. Jak se Vám poslouchá taková věta, že by měl být na Hradě Antiklaus, že se hledá někdo, kdo bude, vlastně kdokoliv, kdo Vás tady vystřídá?

Rád slyším tuhle větu, to znamená, že se hledá někdo...

Antiklaus se Vám líbí?

Určitě, protože to znamená, že se nehledá někdo s alternativním programem, hledá se někdo, kdo bude jenom bořit, pošlapávat něco, být proti něčemu a je to vlastně úplně jedno. Antiklaus je dobrý protivník, to já musím říci, takového si přeji.

Antiklaus je teď Jan Švejnar. Ale vypadá to podle všech průzkumů a podle toho, jak je to rozložené na politické scéně, že to nebude úplně jednoduché soupeření, že to bude opravdu tvrdý souboj o prezidentské křeslo. Jak Vy vlastně vidíte svého soupeře Jana Švejnara?

Zaprvé slovo tvrdý souboj, kdo úplně všechno nezapomněl a vzpomíná si na dobu před pěti lety, tak myslím, že dramatických devět kol voleb, považuji za docela dost tvrdé. Takže jestli mám teď být připraven na více než devět kol, tak to...

V profesionálním ringu jich je dvanáct.

Nevím. Já bych to ustál. Myslím, že jsem v tomto smyslu docela odolný. Ale ptáte-li se na pana Švejnara, tak já ho opravdu hodnotit nebudu, protože kdybych cokoliv řekl, tak bych byl označen jako arogantní Klaus. Abych byl férový, pana Švejnara opravdu moc neznám. Nepochybně jsem ho někdy viděl, ale spíš tak, že jsme oba byli ve stejném sále. Nikdy jsem s ním takhle, jak my teď spolu sedíme, neseděl.

Vy jste si vyměňovali názory např. přes tisk velmi ostře v roce 2002.

Několikrát. Když on tehdy, jak se mně zdálo, velmi neférovým způsobem hodnotil ten mimořádný úspěch naší transformace, jak vybřednout z komunistické centrálně plánované ekonomiky bez vlastnictví, bez cen a bez všeho, mně se zdálo, že to bylo nefér hodnocení. Nebudu k němu dnes dodávat ani slovo, kdo si to chce najít, určitě to je i na mé webové stránce, ať se na to podívá, co jsem tehdy řekl netuše, že pan doktor Švejnar bude prezidentským protikandidátem. Na těch větách nemám co snižovat nebo obrušovat. Na druhé straně nemám důvod je teď nahlas opakovat.

Jinak: Jan Švejnar je respektovaný a mezinárodně uznávaný ekonom, vystudoval elitní americké univerzity a jeho předností je znalost světa a pro mnohé je jeho předností jeho nespojení s českou politickou garniturou, s tím, že tady vlastně celou tu dobu nebyl v těch politických půtkách a že to je jeho silná zbraň. Vidíte to taky, jako že to je silná zbraň proti Vám? To, že vlastně nebyl do té české politiky namočen?

Myslím, že nenamočení do české politiky není výhoda. To je přeci strašlivá nevýhoda. Člověk musí žít tady, musí to prožívat na vlastní kůži, musí mít sousedy, rodiče, příbuzné, děti, vnuky, na které dopadá to či ono. Nedovedu si představit debatovat o reformě školství a děti mi přitom budou chodit do školy na Floridě. To já si nedovedu představit.

Děti Jana Švejnara chodily do školy i v Čechách.

Vždycky říkám, když mi někdo na dálku radí z Kanady, Austrálie nebo z Jižní Afriky, jak by se tady měl dělat školský systém, jaká by měla být školská reforma, tak já říkám: Pozor, pozor, jestli vaše děti chodí do školy v Torontu nebo v Sydney, tak to mé dítě chodí tady a mé vnouče chodí také tady. Mne se to týká. Výhoda tu nebýt v žádném případě není. Nechci to komentovat, opravdu bych uměl o panu doktoru Švejnarovi něco říkat, ale mám strach, že nastane bumerangový efekt od některých jeho vlivných stoupenců v médiích. Uměl bych analyzovat jeho ekonomické názory.

Pojďme se podívat na programové věci. Jan Švejnar věří ve svoje... Nebo ne programové, ale ty, které souvisí s volbou. Jan Švejnar věří ve svoje vítězství. Je velmi těžké v té tajné volbě odhadovat, jak to celé dopadne. Jak to vidíte Vy? Jak Vy vidíte svoje šance?

Kdyby kandidát nevěřil ve svoje vítězství, tak by vůbec nemohl žít a nemělo by smysl, aby se zúčastňoval této diskuse. Jsem celoživotní sportovec, odehrál jsem stovky zápasů, byl jsem vždycky ten, který se na hřišti rval do poslední vteřiny, takže nevidím důvod, abych byl méně optimistický než on.

Ono to teďka bude trošku jako, spíš jako v krasobruslení než jako v tenise, protože Vás budou hodnotit rozhodčí tajnou volbou.

To jste řekl pěkně. Krasobruslení by bylo zúčastnit se vznešené dramatické televizní debaty a nechat na pár komentátorech, těch rozhodčích, aby okomentovali, jestli dostal 5,9, nebo 5,1 za svou volnou skladbu. Volba v parlamentu, v Poslanecké sněmovně a Senátu není krasobruslení, tam nejsou nahodilá čísla 5,1, 4,9. Tam dávají hlas, a proto ten příměr s krasobruslením se týká spíše té televizní debaty než skutečné volby.

Teď máme k dispozici poslední průzkum, podle kterého 34 % by chtělo na Pražském hradě Vás, 34 % by dalo přednost Janu Švejnarovi, což je možná překvapivě vyrovnaný výsledek. Možná, že o Vás obou budou nakonec rozhodovat velmi důležité hlasy komunistických poslanců a senátorů. Co Vy si myslíte o českých komunistech roku 2007, protože Jan Švejnar se o nich vyjadřuje vcelku vstřícně, že by je rád viděl jako státotvornou stranu do nejbližší budoucnosti?

Zaprvé, jsem kandidátem ODS a samozřejmě pevně věřím, že dostanu hlasy i od dalších politických stran. A samozřejmě se o ty hlasy budu snažit, protože by bylo nesmyslné prohlašovat, že se o ně snažit nemám. To nevím, to bych se asi musel zbláznit.V tomto smyslu pro mne je zajímavých 281 volitelů a můj zájem je dostat většinu. Hodnocení komunistické strany: Velmi bych odlišoval hodnocení komunismu, éry, kterou jsme někteří prožívali většinu svého života, od komunistické strany dnes v prosinci 2007. Tohle si směšujeme. Komunistická strana je v našem demokratickém, svobodném parlamentním systému zastoupena. Ona hlasuje dnes a denně v parlamentu, ona zásadním způsobem přispívá k tomu, že tenhle zákon je, nebo není schválen, dává tam hromady pozměňovacích návrhů. A zdá se mi dětinské, že neprotestujeme proti zákonu, který se podařilo schválit hlasy komunistické strany, a teď se to vytahuje jedině právě v té prezidentské...

To heslo "s komunisty se nemluví" je Vám cizí?

... prezidentské volbě. S komunisty se nemluví, jsem proti tomu. Na začátku jsem si opravdu myslel, že nebylo potřeba komunistickou stranu zakázat. Vyzkoušelo se to vlastně ve všech sousedních zemích, že stejná strana zůstane, přejmenuje se a funguje dál a vytváří vlády. To jsou všichni naši sousedé, všichni naši sousedé na východ od nás, jenom my ne. Jedině u nás komunistická strana zůstala celou dobu mimo vládu. A myslím, že právě díky tomu, že zůstala jasně pojmenována. Pořád to považuji za správný krok, který byl tehdy v roce 90 učiněn. Nebyl jsem dominantní osoba, která by ho tehdy činila, to jenom doplňuji.

Opravdu si myslím, abychom si to nepletli s bojem proti komunismu. Zdá se mi směšné, že dneska někdo hrdinně bojuje s komunismem. To měl bojovat před dvaceti, třiceti lety. Před několika dny, před Vánoci jsem od někoho dostal ironický dáreček hezky zabalený - fotografie. Netušil jsem, co to je. A najednou mi bylo řečeno: No, to jsou Tvoje starý fotky. A tak se na ně takhle dívám a říkám: Kdo to kdy fotil? Prolistuji těch šest fotografií, které tam jsou a najednou vidím akce Kluk. To jsou fotky tajné policie, která mě fotila, přečetl jsem si, 30. května 1985 mezi 17. a 18. hodinou tam a tam. Neboli, ten komunismus jsem prožil, užíval jsem si ho na vlastní kůži, byl jsem vyhozen z Akademie věd, bylo mně totálně znemožněno, abych dvacet let cokoliv rozumného dělal. Takže mé názory jsou na to tvrdé, jasné. Ale nehrajme hříčku s tím, že dneska stranu zakázat, zrušit, vymazat, tvářit se, že neexistuje.

To už asi nikdo nechce. Ale dovedete si představit, že třeba, když Vás zvolí, že jim budete muset taky něco slíbit? Oni komunisté hrají takovou hru, že pustí do druhého kola volby Jana Švejnara a pak si Vás oba pozvou zase do svého klubu a budou čekat, co jim slíbíte.

Nemyslím, že by mne čeští komunisté, kteří mne tady 18 let sledovali, chtěli nějakým způsobem vydírat. Naprosto vylučuji, že by se něco takového stalo. Ale nejde ani o to, jestli já bych to akceptoval, já si myslím, že ani je by to vůči mně nenapadlo.

Dovedete si představit, že jako příští prezident jednou budete jmenovat nějakého komunistického ministra do vlády?

Tento fenomén nenastane, takže mě to ani tak strašně moc netrápí nebo nezajímá.

Tak pojďme se podívat na druhé téma.

Prezident Václav Klaus kritizoval nedávnou mezinárodní konferenci OSN o změnách podnebí na Bali a označil ji za neuvěřitelnou. Při příležitosti prezentace své knihy, která vychází v německém překladu, uvedl konferenci na Bali jako aktuální příklad toho, že planeta se skutečně nachází v zelených okovech. Podle Václava Klause je neakceptovatelná nejen struktura konference, kterou tvoří podivná směs zástupců vlád a nevládních organizací, ale i zásadní rozdíl mezi rétorikou, která ji provází, a realitou. Debata tam je zcela nestrukturovaná, je to jen ohňostroj slov, která jsou náhražkou za řešení současných problémů, řekl prezident Klaus.

Tak začínáme druhý okruh témat. Pane prezidente, z úst některých politiků se ozývají výtky, že Vy jste prezidentem, který svými názory dělá Česku medvědí službu, řekněme. Myslí při tom nejčastěji na Vaše názory na globální oteplování a EU. Pojďme se podívat třeba na to globální oteplování, což bylo také zmíněno v tom našem krátkém filmu. Na Bali se stovky státníků opět shodly na tom, že globální oteplování je problém, že je to problém, který zavinil člověk, a že je potřeba s ním rychle a razantně něco dělat. A Vy tvrdíte, že to tak není, že se z boje proti oteplování stala kampaň, móda a náboženství. Kde berete to přesvědčení, pane prezidente, že se stovky lidí mýlí a Vy ne?

Tak zaprvé, svět není rozdělen na všechny, kteří jsou přesvědčeni o těch větách, které jste citoval, a pak stojí osamocený Klaus. Nic takového není. Že se stalo v dnešní době módou v politickém světě a vypadá to hezky, když se ten politik chytne takového hezkého, lákavého tématu a hraje si s tím tématem, že mezi vrcholovými politiky se o tom moc nediskutuje, to je věc jedna. Ale opravdu nejsem sám. Za druhé, dostávám denně stovky mailů z celého světa, studií, prací, článků, které vycházejí po celém světě. A myslím, že ten názor je jasný. A čím více ta druhá strana posiluje, čím více udělá takovou chybu, jako že Al Gorovi dá Nobelovu cenu, tím myslím, že naštěstí narůstá ten protiklad. Pevně věřím, že rozum nakonec zvítězí.

A pořád ale v tom tématu jste nejsilněji slyšet Vy.

Mohu Vám přinést, tady jsme poschodí pod mou kanceláří, stohy papírů. Teď už to nemůžu mít nikde kolem stolu, tak mám takovou velikou bednu a tam ukládám ty články a knihy, které dostávám. Vy jste použil termín, který jsem si tady poznamenal "Vy tvrdíte". Kdybych tvrdil, tak to znamená, že jen tak tvrdím. Na rozdíl od jiných se tím intenzivně dlouhou dobu zabývám. Napsal jsem o tom knihu.

To ten panel vědců OSN taky. Ten panel vědců OSN, který připravuje podklady pro taková jednání, jako bylo na Bali, taky. A těch je 2500.

2500 vědců to není, tam je asi 80 klimatologů a ostatní jsou takoví veřejní činitelé, kteří možná před 30 lety byli chvíli u fyziky nebo u něčeho takového, to říkám velmi autoritativně. Ale i těch lidí, kteří říkají opak, je straně moc. Ta moje knížka vyšla nedávno v němčině, byl jsem s tím na několika akcích v Německu a Rakousku. Recenze v Německu nejsou tak špatné, jak by se možná někomu mohlo zdát. Ale dostal jsem vůči Bali teď v poslední době nesmírné povzbuzení. Papež Benedikt XVI. napsal své každoroční poselství k 1. lednu a mně to poselství prostřednictvím papežského nuncia, tedy velvyslance Vatikánu, pan biskup Duka ve čtvrtek přinesl. Nalistoval jsem si tam najednou kapitolu, která se týká tohoto problému. A zajásal jsem. Doufám, že možná někdo teď ta papežova slova vyslyší. Papež tam mluví o responsible freedom neboli zodpovědné svobodě. Mám pocit, že jsou to nezodpovědné věci, které říkají ti Al Gorové. Papež tam mluví o tom, že příroda – živá, neživá – není víc než člověk. To je strašně důležité téma. Vím, že papež nemůže říct opačný názor. Papež říká: Neideologizujme to, nedopusťme se nějakých zbrklých řešení. To je přesně to, co v celé své knize a ve všech rozhovorech a článcích říkám. A konečně papež říká věc, kterou hlásám všude po světě: Jedna věc je, co si my můžeme dovolit v bohaté Americe a eventuelně ještě v relativně bohaté České republice, ale ten boj těch Al Goroevců, to je smrtelný útok na chudší země. To je pokus zabetonovat ty chudé země Afriky, Asie, Latinské Ameriky na dnešní úrovni, nedopustit, aby mohly jít kupředu, jako šly země našeho typu. Považuji to za strašně cenné a doufám, že papežovo poselství bude čteno.

Tak papež má možná díky svému postavení nějaké dobré informace od svého šéfa, jak je to s tím klimatickým, s tou klimatickou změnou. V každém případě já bych Vám položil stejnou otázku, jako jste dostal v pořadu BBC Hardtalk, jestli to celé není provokace, jestli to opravdu myslíte vážně.

Ne, ten pán v tom anglickém Hardtalk, tak to jsem nevěděl, jestli mám převrhnout stůl a říci mu, ať si ze mě nedělá legraci. Jaký bych mohl mít důvod provokovat?

Abyste byl vidět.

Myslím, že jsem vidět dostatečně. Teď jsem byl v Berlíně, Drážďanech, Vídni a německy tam vždycky pronáším úvody k té knize. Říkám: Vážení, já Vám zodpovědně říkám, že tato kniha, její téma, argumenty, které tam jsou, to není pro mě nějaké intelektuální cvičení. To je personální, osobní věc, která mě nesmírně znepokojuje. Tímto tématem žiji a myslím, že také se tím žít má. Že se někdo pokouší vytvářet strach a zneklidňovat lidi a na základě toho strachu hnát lidi k nesmyslným krokům, to je opravdu iracionální.

Pojďme k jinému tématu, které, jehož nás, Vaše názory, které také spoustu lidí iritují a štvou, to je EU. Před dvěma dny padly hranice, přestaly existovat ty fyzické hranice, nebo aspoň kontroly na nich. Není tohle dobrý důkaz, že Evropa přece jenom funguje dobře a že je príma, když člověk může jet z Prahy až do Portugalska bez toho, aby ho jediný celník nebo pohraniční stráž kontrolovala?

Tak, zaprvé, to nepadly hranice, to si možná někdo trošku plete, padly kontroly na hranicích.

Kontroly.

To je možná docela důležitý rozdíl. Česká republika pořád své hranice má, i když někteří politici pilou rozřezali některé hraniční sloupy nebo hraniční závory. Zrovna tenhleten fenomén určitě přináší spoustě lidí obrovské zjednodušení životů. A vůbec nemá smysl, abychom byli tak hloupí, že bychom říkali něco jiného. Nicméně moje životní zkušenost je, že každá věc, každá mince, má dvě strany. I tato věc má dvě strany, vždycky je něco za něco. I tohleto otevření ...

Co je druhá strana mince tohohle?

... bezelstně otevření se znamená, že to je otevření nejen pro ty dobré, i pro ty špatné. Není to jen o tom, že po Evropě putuje milý, dobrý, hodný český turista nebo zahraniční investor, ale že putuje také člověk, který tady provádí činy úplně jiného typu.

Jako kdybyste byl teď saský ministerský předseda, takhle přesně mluví druhá strana v Německu, v Sasku nebo v Bavorsku.

Ale to není můj útok na Bavory, Sasy či naopak, neměl by to být jejich útok na nás. Byl jsem v úterý v Sasku a měl jsem tam velkou tiskovou konferenci, samozřejmě tato otázka se objevila, takže tam opakovaně vždycky říkám: Vážení, Vy jste se báli, že když se pootevřou hranice, skončí železná opona, tak že tam budou proudit desetitisíce lidí od nás. My jsme Vám říkali: Nic takového nehrozí. Nic takového nehrozí ani dneska. Čili z mé strany to není útok jedné země na druhou. Je to najednou zvýšení prostoru pro všechny – pro ty dobré i pro ty s méně kalými úmysly. A to doufám, že všichni víme. Vždycky říkám: Vy máte rád své sousedy, ale většinou jste u Vás v paneláku nezbourali dveře a nezrušili jste zámek. I když máte svého souseda rád, pořád si tam tu kliku necháváte.

Já se možná oklikou vrátím zase k tématu voleb prezidentských, protože jedno téma Vás bude dělit od Jana Švejnara znovu a to je to, jak vnímáte Evropu, jak třeba vnímáte evropskou smlouvu, která nahrazuje zkrachovalou evropskou ústavu. Podle Vás má ji ČR ratifikovat, nebo ne?

Opravdu se nechci vymezovat proti panu Švejnarovi. Nevím, jaký má názor. On ho nikdy nepublikoval, on o tom nenapsal...

Čím dál silnější Evropa.

On o tom nenapsal dvě knihy. Nevím, jestli říká seriózní argumenty pro i proti. Mírně jsem v poslední době ustoupil z debat o EU.

Z debat, ale ne z názorů.

Určitě nevidím důvod, abych ustoupil z názorů. Argumentoval jsem proti evropské ústavě, ta v podstatě byla zamítnuta referendy v dvou klíčových zemí Evropy. No a teď byla přijata smlouva, která je v podstatě tou evropskou ústavou v novém balení. Nediskutuji, nezhoršuji pozici vládě, že bych spekuloval o tom, jestli ona se tam měla chovat silněji, méně silně. Rozumím, že bylo konsensuálně přijato, že se postupuje cestou této nové evropské smlouvy. A co jsem mohl udělat jediného, je, že jsem v tomto směru mírně ubral rétoriku. To, kdyby mě někdo chtěl provokovat, abych se choval ostřeji, tak já bych to samozřejmě mohl udělat, ale myslím, že by naopak mohl ocenit, že jsem v tomto smyslu couvnul.

Ale já položím znovu tu jednoduchou otázku: Má ji ČR ratifikovat tak, jak byla sepsána, nebo ne?

Mám pocit, že dneska už je to trošku ztracený boj. Ten jsme eventuelně mohli nějak hrát před rokem, ale teď nevidím velké stavění se na hlavu jako racionální politiku.

Takže ano, nic jiného nám nezbývá?¨

Až to parlament ratifikuje, tak to bude zodpovědné prohlášení české politické scény a nehrozí, že by se prezident republiky stavěl na zadní nebo využíval svého ústavního práva a dělal komplikace.

Těšíte se na ten podpis?

Opakuji znova: Nehraji laciné hříčky tohoto typu.

Tak my se pojďme podívat na další téma, protože v uplynulém týdnu právě po partii s Janem Švejnarem jsme dostali celou hromadu mailů, dopisů, telefonátů na jedno téma a to bude vaše divácké téma.

Přichází vaše téma, téma diváckých dotazů a připomínek. Pište a mailujte nám na adresu televize Prima. Rádi zveřejníme vaše otázky politikům, připomínky k jejich práci nebo naopak pochvalu jejich výkonu. Politici pracují pro vás, a proto pište, mailujte, kritizujte i chvalte, a to vše slušně, otevřeně a neanonymně. Scénář tohoto tématu píšete vy sami, toto téma je pouze vaše.

Tak a vaše téma tentokrát byly reakce na malý test, který jsme dali v minulé partii Janu Švejnarovi. A ptali jste se, jestli takový test dáme taky panu prezidentovi Václavu Klausovi. Tak my to uděláme. Ne, že bychom chtěli pana prezidenta zkoušet, ale diváci si o to řekli.

To je vždycky těžké obstát při testu...

Uvidíme, jak se Vám to povede. Zvolil jsem otázky, které jsem dával Janu Švejnarovi. A potom jsem taky zvolil otázky, které jsem našel na webové stránce gymnázia Vašeho syna, kde Váš syn dělá ředitele. A ještě jsem k tomu doplnil otázky z webu Dějepis.com, takže uvidíme.

Webovou stránku synova gymnázia jsem se ještě nikdy v životě nepodíval, to se musím přiznat.

Tak jednoduchá otázka na začátek: Kouřil jste někdy marihuanu?

Ne, opravdu ne, to je pro jiné generace a pro jiné lidi, já ne.

Byl byste pro euthanasii?

V tomto smyslu jsem konzervativní člověk. Vnímám plusy a mínusy. Předevčírem mně poslal nějaký pán hezké vánoční přání a říkal: Ale moc Vám, když říkáte ne, moc Vám přeji, abyste nikdy euthanasii nepotřeboval. To je věta k zamyšlení, ale můj výrok je opatrný.

Tak a teď ten test z těch stránek Vašeho syna. Co bylo dříve - Zlatá bula sicilská nebo vražda svatého Václava?

Tak to určitě asi tak o tři století byla dřív ta vražda svatého Václava než na začátku 13. století ta Zlatá bula sicilská.

Kdy nastoupili Lucemburkové na tůn v Čechách?

Lucemburkové, tak to byl asi Jan Lucemburský, tak to byl začátek 14. století, 1306, 7, 8.¨

1310.

Nevím, tak nějak.

Kdy zemřel Přemysl Otakar II. na Moravském poli?

Přemysl Otakar II. Tak to bylo asi o takových 30 let dřív, 1280... Něco takového.

1278. Proti komu zvítězil Napoleon u Slavkova?

To je lehká otázka. Mluvil jsem tady o svých cestách po České republice. Poslední návštěva byla kraj Jihomoravský a ta třídenní návštěva začínala Slavkovem, tak mě tam pan hejtman vyvezl na onu Mohylu míru a ukazoval, kde stál Napoleon a kde stála vojska ruského cara a kde stála vojska rakouského císaře, takže to jsem z nedávné návštěvy Jihomoravského kraje zrovna připraven.

Co je to prvorepubliková Pětka?

Prvorepubliková Pětka, to je politická otázka. To byl takový pokus trošku obcházet za první republiky parlament, kdy taky byly složité věci, kdy se pořád nemohly dohodnout politické strany. My si z toho dneska děláme idylku, ale ony tam byly úřednické vlády apod. A to byli představitelé pěti hlavních politických stran, kteří se scházeli, já nevím, jestli zrovna ne v téhle místnosti, nebo tady někde na Hradě a předjednávali věci, domluvili se a pak to tomu parlamentu už jen podstrčili. Myslím, že je strašně dobře, že nic takového u nás dneska neexistuje.

Kdy a kde proběhla druhá pražská defenestrace?

Druhá pražská defenestrace, tak to bylo tady někde, teď se musím zorientovat, to bylo někde támhletím směrem takových 50, nebo 70 metrů odsud...

V tomhle máte velkou výhodu jako.

To je výhoda, to asi pan Švejnar neměl tuhle výhodu, to bylo před Bílou horou, 1618, nebo tak nějak.

Tak. Jak rozdílně definovali Dobrovský a Jungmann Čecha?

Tak to, že bych o tom uměl napsat slohové cvičení, to teda nevím, ale nechte mě hádat. Ten Jungmann, ten tu češtinu hrál strašně silně, ne? Možná, že se tak silně vymezoval vůči němčině. A Dobrovský sice taky dělal s češtinou, ale já myslím, že Dobrovský většinu svých textů napsal v latině, nebo v němčině. Takže myslím, že asi ten Jungmann šel víc po takové té jazykové stránce. A ten Dobrovský to možná viděl nějak šířeji, občanštěji nebo jak.

Jungmann: Ten, kdo česky mluví, je Čech. Dobrovský: Ten, kdo v Čechách žije.

Tak to je zhruba, zhruba tak.

K čemu byste se klonil mimochodem u toho?

To je esej o naší zemi, o našem národě. To jsou všechno parciální názory, to patří do toho spektra a myslím, že bych tam ještě přidával něco dalšího.

Tak schválně: Kde najdete nápis E pluribus unum a co znamená?

Tak já nejsem latiník. Naše generace se v těch 50. letech zrovna latinu moc neučila. Tak to řekněte ještě jednou.

E pluribus unum.

E pluribus unum, tak to se mohu dohadovat z italštiny, španělštiny, co by to mohlo být. No, nevím, tak je to nějaká různost, různorodost, mnohost, plurál prostě a unum, to je asi nějaká jednota. Tak nějaký takový výrok, že přes mnohost k jednotě.

V mnohosti jednota. A víte, kde to je, ten nápis?

Myslím, že by si to mohla dávat do vínku nějaká unie, která je velmi různorodá, a přesto chce být jednotná.

Evropská?

Myslím, že by si to klidně mohla dát do vínku Evropská unie. A to, jestli mě zkoušíte, jestli to je napsáno na Evropském parlamentu, to já jsem tam nikdy nepokukoval tak pozorně. A druhá věc je...

Velká pečeť Spojených států.

No, skoro jsem to chtěl říct: Nějaká unie, jedna mohla být EU a druhá mohla být ta americká unie, to by se mi tak zdálo.

Nepřekvapuje Vás, že to má něco spojeného - Spojené státy americké a Evropská unie?

Oboje je to unie, v jistém slova smyslu oboje spojuje nějakou různost, i když mám pocit, že ta americká různost, ten rozdíl, mezi tou Arizonou a Kansasem a Arkansasem a státem Missouri je o kousek menší než rozdíl mezi Finskem, Řeckem, Portugalskem, Irskem a Českou republikou. Takže tady ta různost i jazyková je přece jen nekonečně větší, ale ten problém, jak z nějakého různorodého udělat nějaký celek, aniž bych zlikvidoval tu různorodost, to myslím, že je v každé federaci odnepaměti problém.

Tak. Kdo je letos Zlatým slavíkem, to už není ze stránek pražského gymnázia Vašeho syna.

Tak to je lehká otázka. Je to slavice, ale...

Pořád, já myslel, že řeknete, že to je pořád stejný.

Ne, ne. Musím říci, že jsem to náhodou vnímal a vítězce jsem poslal okamžitě SMSku, že blahopřeji. A žádného jiného zpěváka nebo zpěvačku na svém mobilním telefonu nemám, tak tím myslím, že docela jasně říkám, že vím, kdo to byl.

Kolik korun stojí máslo?

Myslím, že máme tolik másel, že už asi...

Normální máslo, konzumní.

Tak cena jde nahoru a myslím, že ta cena jde někam tak k těm 40 korunám, nebo něco takového, v průměru...

Jste říkal před dvěma lety, že jste byl sám, že sám chodíte nakupovat. Chodíte ještě pořád, nebo už ne?

Ano i ne.

Ano, nebo ne?

... občas zjistíte, že dostanete za úkol, že tady v bytě není vůbec chleba a máslo, a tak výjimečně zastavím u nějaké prodejny a jdu to tam koupit. Ale abych hrál divadýlko před diváky Primy, že to je můj standardní, každodenní úkon, tak to není, to bych lhal.

Tak a poslední otázka z testu: Kdo vede fotbalovou i hokejovou ligu?

Prosím? Kdo vede?

Kdo vede fotbalovou i hokejovou ligu, jaký klub?

Myslím, že dneska snad Slavie a tomu fandím jako člověk, který se ve svém basketbalu vždycky utkával se Spartou, tak...

Takže Vy jste slávista spíš než...

Řekl bych to takhle, ne slávista, prostě od mého mládí, od mladších dorostenců vždycky naším hlavním rivalem v pražském basketu dorosteneckém i dospělém byla Sparta, takže pro mě je v tom spíš tadyhleta věc.

Takže jako má Jiřího Paroubek Antiklause, tak Vy máte Antispartu?

Ale nežiju tím, nežiju tím do té míry. To on asi tím Antiklausem žije o kousek víc, než já žiju antisparťanstvím, tak hrozný to se mnou není.

Tak pojďme se podívat na poslední téma, které nás čeká, to jsou Vánoce a blízká budoucnost.

Balík reformních změn připravený vládou Mirka Topolánka a v létě odhlasovaný Poslaneckou sněmovnou vstoupí 1. ledna v platnost. Ústavní soud nestihne do konce tohoto roku projednat návrh na zrušení reformního zákona, který podali poslanci sociální demokracie. Všichni soudci Ústavního soudu seznali, že k tak závažnému rozhodnutí potřebují víc času. Verdiktu soudu navíc bude předcházet veřejné jednání před plénem Ústavního soudu, na kterém trvali právě sociální demokraté.

Tak, pane prezidente, po Novém roce nás čeká velký cenový skok kvůli zvýšení DPH. Lidé se bojí, že se kvůli reformě, poplatkům u lékaře, přísnější výplatě sociálních dávek atd. budou mít hůř. Podle Vás je jejich obava oprávněná?

Jsem člověk, který reformami žil a žije, takže bych to nechtěl takhle zploštit. Zaprvé bych řekl, že je potřeba brát reformu jako celek. Tam přeci není jenom tadyhle těch pár cenových pohybů. Za druhé, reformu, a já nebyl jejím tvůrcem a vůbec nechci hájit každý detail, opravdu respektuji. Reformu byla potřeba udělat už před pěti lety. To, že jsme ji zmeškali, že pět let po sobě k ní nedošlo, tak teď k ní došlo bohužel v nejméně vhodné chvíli. Najednou současně působí celá řada dalších vlivů, které s tou reformou nemají v podstatě nic společného. A teď se to sečte dohromady a cenový dopad může být větší. Ten je daleko větší, než co je v té reformě. To, že rostou dramaticky ceny energií, si nevymyslela dnešní vláda. To je způsobeno řadou faktorů včetně takových těch umělých ekologických brzdiček, které se do toho kvůli globálnímu oteplování dávají. Že rostou ceny potravin po celém světě i u nás, taky nesouvisí s naší reformou. To je bohužel to, že se zmeškala s tou reformou chvíle v roce 2003, 4, 5, kdy v té celosvětové ekonomice převládalo dobré počasí bez mráčku. Najednou to přišlo ve chvíli, kdy jsou mraky. A teď se to sečte, myslím, že to bude přičteno téhleté konkrétní vládě, ale je to složitější. Nepodceňuji to, opravdu to nepodceňuji. Ceny, když rostou, tak samozřejmě trpí celá řada příjemců pevných, fixních příjmů, důchodů a celé řady dalších. Samozřejmě, že hrozí, že ti mocní, silní příjemci mezd, ti si vydupou zvýšení mezd. A hrozí, že to bude urychlovat cenovou inflační spirálu, takže je to docela složitý jev. Samozřejmě hrozí, že centrální banka trošku šlápne na brzdu a může se něco začít odvíjet. Považuji to za vážný problém, nezjednodušoval bych na reformu, ta je součástí tohohle problému.

Jak jsem říkal, lidé mají obavy z růstu cen a z toho, jak na ně to celé opatření dopadne. Podle Jana Švejnara je reforma v pořádku, ale podle něj by se měla udělat opatření tak, aby nedopadla na chudší lidi. Souhlasíte s touhle tezí?

Tak, zaprvé, to je taková trošku typická teze pro pana doktora Švejnara. Mělo by se to udělat, aby to ale nedopadlo. Reforma znamená, že to bohužel musí na někoho dopadnout. Myšlenka, že by byla reforma, která na nikoho nedopadne, tak by to nemohla...

On říká, že to nemá dopadnout na ty nejchudší lidi, a že se mu zdá, že to je teď uděláno tak, že to dopadne na ně nejvíc.

Není tak úplně jednoduchá pravda. Nepochybně na milionáře dopadne zvýšení ceny benzínu samozřejmě méně, než dopadne na člověka s nízkým příjmem. O tom není sporu a nemůže být ani sporu a byl by nesmysl něco takového se dohadovat. Pomoc té nejchudší skupině sociálně nejslabších, ta je jiná věc. Ta není neprovedením téhleté reformy, ale ta je vymyšlením racionální sociální politiky, která opravdu bude směřovat na ty nejpotřebnější a nebudou to vyhazovány peníze do vzduchu.

Podle něj není v pořádku, že vláda sáhla k jedné sazbě daně z příjmu, že by měla být zachována nějaká větší daňová progrese. Souhlasíte s touhle tezí?

Ty daně nejsou stejné, všichni neplatí stejnou daň, to je naprosto jasné. Nevím, jaký má názor pan doktor Švejnar na daňové systémy, žádnou daňovou studii jsem od něj v životě nečetl, takže nevím, co si o tom myslí. Že svět směřuje k zjednodušování daňových soustav, že svět směřuje k vytváření něčeho, co se blíží oné slavné rovné dani, že se zmenšuje počet sazeb, že se ruší odečitatelné položky, na kterých většinou vydělávají ti bohatší a ne ti chudší, že se zpřehledňuje systém, že se bojuje proti daňovým únikům. To je cesta, kterou by měl každý ekonom obhajovat. Skoro bych věřil, že to bude obhajovat i pan doktor Švejnar. Takže nevím.

Tak teď pojďme od těch vážných témat možná k zvláštnějšímu, ale v tom, v téhle chvíli určitě důležitějšímu pro spoustu lidí – Vánoce. Pro Vás Ježíšek, nebo Santa Claus nosí dárky?

Pro mě Vánoce jsou naše tradice, naše taková skutečně česká tradice. A nevím, jak bych to zesílil než tak, že i za té komunistické éry se nám někdo pokoušel vnutit myšlenku Dědy Mráze a pokoušel se Ježíška kamsi odstrčit na okraj. A myslím, že to náš národ nevzal, ten pořád slavil toho Ježíška. Mám pocit, že když se nám velké obchodní řetězce snaží vnucovat Santu Clause, tak, že ti naši lidé zůstanou u toho Ježíška. A já o to budu velmi, velmi stát, aby to tak bylo.

Je Vám tedy sympatická akce, při které včera Santa Clause odvezli ze Staroměstského náměstí v popelnici?

Toho jsem si nevšiml, takže to nevím… Ale znamená to jako že negativně, to byl pokus o...

Že my máme Ježíška a Santa Clause odvezeme pryč.

Ne, já Santa Clause nepotřebuji, nedovedu si přetavit, že by tu něco takového mohlo být. Je to náš tradiční nejvýznamnější svátek. Některé země mají ještě jiné silné svátky, ale myslím, že u nás ty Vánoce jsou naprosto největším svátkem. A je to také něco, co nás spojuje. Ta jistá tradice. Některé věci si velmi silně uvědomujeme. Věřím, že všichni, i kteří se tváří otrle a kteří tráví hodiny občas i nesmyslným nakupováním dárků, že i ti lidé vědí, že to je něco o nějaké pospolitosti ve velkém, myslím jako naší země, tak v tom menším, rodinném. A Vánoce, to je taky trošku boj s osamělostí a myslím, že nikdy jindy takové to být sám člověka nebolí jako právě o Vánocích. A jestli si někdo myslí, že tu lidskou osamocenost zruší internet, tak já myslím, že nikdy nezruší. Neboli přemýšlejme všichni o Vánocích. Ale to je kázání, to myslím, že lidé většinově vědí.

Tak poslední otázka k tomuto tématu: Jak budou vypadat ty Vaše Vánoce, jestli máte nějaký speciální zvyk, který se u Klausů dodržuje, nebo ne?

Zaprvé, musí se jíst kapr, myšlenka to něčím ošvindlovat je špatná. Je třeba se párat s těma kostičkama a kostma. To je nezbytnost. To bych považoval za základ. Musí být rybí polévka, u nás musí být dodržena tradice, že se strčí pod talíř polévky nějaká mince. A když se sní polévka, tak se kontroluje, kterým směrem se hlava dívá. Když se dívá k tomu člověku, tak peníze k němu budou plynout. A když se dívá na druhou stranu, tak...

Čili u Vás se vždycky dívá k Vám, počítám?

Ale to zdaleka ne, to určitě ne. Myslím dále, že musí být stromeček. Myšlenka, že by nebyl stromeček a že by byl stromeček umělý nebo že by na stromečku byly jiné než takovéhle poctivé svíčky, že by tam byla nějaká elektřina… Já šetřím těm energetikům elektřinu, tak radši ani nesvítím elektrickýma svíčkami na stromečku.

Kolikrát hořelo?

Když se dá pozor, tak hořet nemusí.

Tak děkujeme, pane prezidente, že jste byl s námi dnes ve sváteční Nedělní partii. A přejeme Vám i našim divákům klidné prožití svátků.

Rád bych chtěl využít tuto příležitost a všem popřát hezké, milé, klidné Vánoce.

Tak ještě jednou krásné svátky a těšíme se zase na shledanou 1. ledna.

Petr Šimůnek, Nedělní partie, TV Prima, 23.12.2007