Hlavní strana » Rozhovory » Přepis živě vysílaného…

Přepis živě vysílaného rozhovoru pro ČRo 1 - pořad "O kom se mluví"

Rozhovory, 14. 12. 2001

Jan POKORNÝ, moderátor

Jan Pokorný se hlásí od našeho mikrofonu v Poslanecké sněmovně. U toho druhého je Václav Klaus, předseda Poslanecké sněmovny a ODS. Dobré poledne.

Václav KLAUS, předseda Poslanecké sněmovny a ODS

Dobrý den.

J.P.

Vraťme se, pane předsedo, o týden zpátky. Ono je to logické zejména před volbami, že politici mluví tak, aby získali své voliče pro své myšlenky. I když někteří komentátoři soudí, že jeden z vašich projevů, jedno z vašich vystoupení minulý týden v Bruselu bylo adresováno spíše než občanům politikům, mají pravdu?

V.K.

Myslím, že se kolem toho udělala taková neskutečná bublina. Kdybych se podíval přesně o týden dozadu, tak v půl jedné začínal slavnostní oběd s předsedkyní a s místopředsedou Evropského parlamentu a ze všech účastníků já jsem byl posazen právě po pravici paní předsedkyně a po levici toho prvního místopředsedy a v naprosté pohodě jsme hodinu a čtvrt obědvali spolu s ostatními předsedy parlamentů. Takže tu bublinu, kterou tady někdo vytvořil, mě by vůbec nenapadlo, že těch pár vět bude mít přenos k nám do České republiky, ale myslím ...

J.P.

Že v tom nebyl záměr.

V.K.

Bylo strašně dobře, jak dodatečně vidím, že se to tak stalo.

J.P.

V jakém případě je podle vás nutné, aby ústavní činitel České republiky na mezinárodním fóru zdůraznil, kdy vyjadřuje stanovisko příslušné ústavní instituce a kdy stanovisko své?

V.K.

Já myslím, že to je nedělitelné. To se určit stoprocentně přesně nedá, ale jednou věcí je vyjednávání, konkrétní vyjednávání například v uzavírání jednotlivých kapitol, negociace o tom, co máme ještě pustit v energetice, co nemáme pustit. Tam je naprosto evidentní, že každý politik, který se toho jednání zúčastní, tak reprezentuje nějakou věc. Opakuji každému, že byly dvě části toho jednání. Tady se vzala pouze jedna má věta, ne druhé a třetí věty a ...

J.P.

Mluvil jsem na začátku o jednom z vašich vystoupení.

V.K.

Jasně. A tam byla volná diskuse o budoucnosti Evropy a já zodpovědně prohlašuji po tisící prvé, že jsem nic neříkal, co by diskreditovalo nás, Českou republiku, či kohokoliv jiného, a za druhé, že neexistuje žádné stanovisko České republiky, stanovisko Poslanecké sněmovny ohledně budoucnosti Evropy. To je opravdu hříčka, která se hraje se mnou.

J.P.

Dovolte obecnou otázku, existují nějaké specificky české národní zájmy, které nynější model Evropské unie potlačují?

V.K.

Nynější, pohybující se, zítřejší, včerejší, ono je to všechno ve strašném pohybu a myslím, že hlavně jde o to směřování, kam se to všechno hýbe, a moje výzva byla jenom k tomu, abychom si všichni otevřeli oči a řekli si, že chceme jít dále, nebo kde jsme a podobně, takže to je první věc. Já myslím, že jedním z českých zájmů, které bych si troufal definovat, je udržet naší zemi jako entitu, nerozplynout se v tom evropanství, nepoztrácet základní atributy našeho státu a já si vůbec nedovedu představit, že by se našel někdo, kromě evidentních kosmopolitů v pražských zakouřených intelektuálních kavárnách dnes ráno sedících, kteří by chtěli něco jiného. Já myslím, že to je mandát absolutní a neslyšel jsem nikdy mandát, který by měl toto narušit.

J.P.

Je tedy tento národní zájem nějakým způsobem potlačován tím nynějším modelem Evropské unie?

V.K.

Myslím, že jednoznačně ano. Ale opakuji znova to slovo proměnlivým modelem, protože on je ve strašlivém, nepřetržitém pohybu, nepřetržitém sesuvu k evropskému superstátu. Co platilo včera, už neplatí dnes nebo zítra.

J.P.

Právě v této souvislosti s tou proměnlivostí modelu Evropské unie, jak konkrétně a v čem byste, vzhledem k českým národním zájmům, prosazoval změnu modelu Evropské unie? A protože politika je vždycky i otázkou spojenců, které členské země Evropské unie, pane předsedo, by vám v tom mohly být nápomocny?

V.K.

To jsou zase silná slova. Já si myslím, že změnit tento model je téměř neproveditelné a jestli je o něčem vůbec řeč, tak je řeč o tom, jestli se od té mezivládnosti, já už jsem několikrát řekl to slovíčko běžně používané intergovermentalismu a každý mě doma napadal, že říkám cizí slova a lidé nebudou vědět, co to znamená, neboli mezivládním charakteru této evropské integrační instituce, kdy primární jsou pořád ty jednotlivé státy a jenom co si vzájemně dohodnou, tak se stává Evropou a ten přechod k tomu nadnárodnímu supernacionálnímu, kdy už žije svébytností ta Evropská unie jako taková a ty státy postupně mizí, takže já myslím, že realistický cíl, a tam já myslím, že těch potenciálních spojenců je daleko větší množství, je, abychom neskočili dál, abychom zůstali zhruba na té úrovni, kde dneska jsme. Když jsem domluvil svůj projev, tak za mnou přišel Georgio Napolitano, Ital, předseda takzvaného constitution department, výboru konstitučního, v naší terminologii jako ústavně-právního výboru Evropského parlamentu, italský senátor a přišel za mnou, když skončila ta debata a říkal: "Ale to se zas tolik nebojte, my nejsem absolutně blind," říkal, "my nejsme absolutně slepí, my přece víme, že nemůžeme dopustit těm, kteří chtějí ty státy absolutně rozbít, aby se to skutečně stalo." Já tím říkám, že tato debata běžně existuje a jestli ten můj projev vyvolal něco, tak reakce asi tak tohoto typu a vůbec ne to, co se tady šušká.

J.P.

Obraťme tedy list, pojďme k dnešku. Rozhovor vedeme v našem studiu v Poslanecké sněmovně. Poslanci by měli dnes rozhodnout o takzvané velké novele volebního zákona. Kromě zřejmě už málo sporných momentů dva volební dny, počet volebních krajů, venkoncem možná i to takzvané aditivní kvórum nebude předmětem takových diskusí, je tu ještě přepočet hlasů na mandáty. Přiklání se vaše strana, pane předsedo, k takzvané upravené d&Hondtově metodě?

V.K.

Musím podotknout, že zůstávají dvě věci. Máte pravdu, že to aditivní kvórum myslím, že už je všeobecně přijímáno a zůstává typ upravovací metody a zůstává nezbytné procento hlasů pro preferenčnost hlasů.

J.P.

K tomu bych se dostal v té druhé otázce.

V.K.

A jak to dopadne? Já nevím. Já musím říci, že jsem tady také trošku díky tomu, že si klub sociální demokracie vzal půlhodinovou přestávku na to, aby se znovu ještě doporadil a ve chvíli, kdy to udělali, tak vyskakovali předsedové všech poslaneckých klubů a říkali: "Klub ten, klub ten, klub ODS, rychle do zasedací místnosti našeho klubu, kde se o tom dále budeme radit," takže v tuto minutu beze mě probíhá na klubu ODS jednání, která vám teď nemohu stoprocentně předvídat, ale ...

J.P.

Takže se nedá říct obecně, jestli se ODS přikloní k upravené d&Hondtově metodě, nebo k tomu takzvanému ...

V.K.

My jsme chtěli upravenou d&Hondtovu metodu a my jsme byli pro to sedmiprocentní preferenční zvýhodnění nebo ten práh pro preferenční zvýhodnění sedm procent. Nevím. Já bych pro to byl, ale neskočím z okna, nebudu držet hladovku, nebudu obsazovat velín Poslanecké sněmovny, když to dopadne jinak, opravdu ne.

J.P.

Tady je velín v Poslanecké sněmovně?

V.K.

Ale není. Já tím chci jenom říci to, že by bylo strašně ...

J.P.

To byste obsadil vlastní kancelář.

V.K.

... že by bylo strašně dobře, kdyby kolem toho žádná politická strana nezačala bláznit, což mám strach, že zase některé, které mají k tomu jistou inklinaci, budou zase určitě dělat. Já přežiji to i to, mně to je jedno.

J.P.

Oni někteří poslanci právě přišli s tím návrhem, podle kterého by mohl volič, abychom to zkusili letmo vysvětlit, při budoucích volbách mít větší vliv na podobu stranických kandidátek. To jsou ty takzvané preferenční hlasy. To zamotalo hlavu, jak jsem zjišťoval, hlavně poslancům čtyřkoalice.

V.K.

Rozumím tomu, ale jestli mně uvěří posluchači, tak bych řekl, že my jsme v tom nejeli. Pro nás je to spíše druhotné téma a ukazuje se, že ve čtyřkoalici si v jedné ze dvou stran čtyřkoalice, protože myslím, že víc jich tam není, tak si přejí jednu věc a druzí si přejí druhou věc a teď všichni spekulují o tom, jaká je větší šance, aby to díky tomu bylo schváleno v Senátu. Tady ve sněmovně to schváleno bude tak jako tak.

J.P.

Mimochodem, pane předsedo, vy už jste rozhodnut, zda opravdu nebudete kandidovat v Praze za Občanskou demokratickou stranu?

V.K.

Ne, já  jsem takové rozhodnutí neučinil. Já jsem vyjádřil určité zpochybnění mé dřívější jednoznačné, téměř nesporné pozice v Praze, protože jsem trošku smutný z toho, že si někteří funkcionáři ODS v Praze, já bych to nazval obecně, že se věnují více volitelům než voličům, jestli je to slovo srozumitelné. Já mám pocit, že já se mám věnovat voličům a ne volitelům a oni mně zase správně říkají: "Vy máte jako jediný ze všech tu výsadu, že se můžete věnovat voličům, protože o volitele vám nejde, my vás volíme tak jako tak za leadera." Ale pro ty ostatní to není pravda. Tahle otázka je férová docela.

J.P.

Takže budete kandidovat v Praze?

V.K.

Já zodpovědně říkám, že to není rozhodnuto.

J.P.

Dobře. Ještě jednou k volbám, ale trochu jinak. Pane předsedo, přidáváte svůj hlas k těm, kteří vyčítají vládě Miloše Zemana, že zahájí závěrečnou etapu rozhovorů s britsko-švédským konsorciem nabízejícím České republice stíhačky JAS-39 Gripen půl roku před volbami?

V.K.

Tady ta věc se valí před námi, hrne před námi necelých deset let. Kolikrát já už jsem jako předseda vlády málem stál před rozhodnutím, že kdybych všemi stranami zatlačil já silou, kterou jsem tenkrát měl, tak jsme je snad koupili, ale vím, že je to tak chatrná situace. Věděl jsem i v tehdejší koaliční vládě, že zvolí-li se jedno řešení, okamžitě přijde jedna ze stran a řekne: "To ne, to je radši jiné." Takže proto se to snadněji udělá jednobarevné vládě sociální demokracie. Nicméně rozumím tomu, že ta vláda taky necítí dostatek mandátu, a proto hodlá někdy začátkem ledna poslat do sněmovny de facto zákon o úvěrech na tuto akci, čímž se zbaví zodpovědnosti a stejně to nechá na sněmovně a stejně si umyje ruce před všemi tlaky, které na ní jsou činěny, tu z NATO, tu od lobbyistů, tu od všech možných, tu od naší armády, tak ona řekne: "My jsme udělali, co jsme mohli, my jsme to předložili do parlamentu a teď kdo ví, jak to dopadne," takže teď jsme v situaci takové zvláštní. Počkáme si na toho devátého nebo desátého ledna, kdy nám má vláda tento dokument do parlamentu předložit. Uvidíme, jaké argumenty tam uvede a pak mám strach, že kvůli tomu bude muset být mimořádná schůze parlamentu do deseti dnů od té chvíle, kdy mně to odevzdají jako návrh vlády. Takže uvidíme, já bych to dneska nechtěl ani předbíhat, ani uzavírat.

J.P.

Premiér Miloš Zeman včera v rozhovoru pro ČTK řekl, že je připraven ponechat privatizaci Českého Telecomu příští vládě i přesto, že nový majitel má být znám už na jaře. Dá se očekávat, pane předsedo, že se situace vyvine i na trhu tak, že budoucí premiér tento krok ocení?

V.K.

Tak na straně jedné já nerozporuji slova analytiků finančních, kteří říkají: "No, teď by za to moc nedostali. To je rozumné, to teď neprodávat. Trh je v evidentním útlumu a teď není ta pravá chvíle." To je teze A. A teze B je: "Promeškali půl roku, rok, třičtvrtě roku, rok a půl, myslím, že to před touto dobou klidně mohli udělat," a nakolik se ta situace zlepší do roka, nedovedu předvídat a myslím, že to nedovede předvídat nikdo. Takže jestli to ta vláda neudělala, tak si ubrala trošku zodpovědnosti, protože každá vláda je stejně za každou privatizaci peskována, tak budou peskováni o kousek méně.

J.P.

Ještě jedou k ekonomice. Koruna v uplynulých dnech posilovala. Jste téhož názoru jako předseda vlády, že intervence České národní banky jsou vyhazováním peněz nebo byly?

V.K.

Tak intervence České národní banky zatím vždycky v minulosti byly víceméně nepodstatné a neovlivnily vůbec nic a já si myslím, že to bylo foukání proti větru a že to foukání bylo velmi slabé proti tomu větru, tak ta banka vůbec nic neudělala a myslím, že ty peníze vyhodila. Já to neříkám s despektem, já to neříkám s mimořádnou kritičností. Kromě vyhození tří miliard za pokus chránit korunu v květnu 1997, to byla hrubá fatální chyba České národní banky ještě za Tošovského. Dneska já vím, že se centrální banky v takovýchto chvílích snaží, takže já si myslím, že to je neúčinné, ale neprovádím tiskové konference a nekřičím, že to je nějaká fatální nekonečná chyba. Myslím, že spíš mě zaujala ta debata o tom, jestli se mají dál pohybovat úrokové sazby směrem dolů. Já si myslím, že mají a dokonce mě zaujalo, že je takový neskutečný křik na to, že předseda vlády včera řekl, že si taky myslí, že mají jít dolu. Já nevidím na tom nic šíleného.

J.P.

Možná mu politici vyčítají to, že vlastně centrální banka je nezávislá na politicích a že předseda vlády nabízí za snížení úrokových sazeb, že by vláda za to neutratila peníze z privatizace hned, ale zaplatila za to část státního dluhu, čímž by nebyla nutná rychlá směna deviz za koruny.

V.K.

To je část debaty, ale já si myslím, že to nijak nerozporuje nezávislost České národní banky. Jestli jdu po chodbě, než jsem sem k vám došel, chytnou mě tři novináři a ptají se: "Také máte pocit, že by úrokové sazby měly ještě dále klesat?" Tak to bych musel říci: "My máme nezávislou centrální banku a já si musím dát bobříka mlčení a nesmím říci vůbec žádný soud." To zase já si myslím, že je trošku přecitlivělost a je naprosto logické, že politik zareaguje buď slovy: "Už myslím, že toho bylo dost," nebo "mám pocit, že by to mělo jít ještě dále." Já myslím, že by to mělo jít dále.

J.P.

A závěrem, pane předsedo, přestože jste přímým aktérem, jste i pozorovatelem politického dění u nás, co je podle vás obsahem naší politiky, čili co bude hlavním tématem voleb?

V.K.

Myslím, že tématem voleb bude na straně jedné charakter a směřování našeho státu,  myslím to domácí. A druhá věc, směřování našeho státu do zahraničí. Tam to bude evidentně Evropa a evropská otázka a u nás to bude rvačka mezi těmi, kteří chtějí svobodu, svobodný trh, parlamentní demokracii, a těmi, kteří chtějí nějaká moudra moralisticky prosazovat z výšin nevím čeho, ale budou se ohánět slovem občanská společnost, o tom to určitě bude.

J.P.

Říká host dnešního pořadu O kom se mluví, předseda Poslanecké sněmovny a Občanské demokratické strany Václav Klaus. Děkuji. Na shledanou.

V.K.

Na shledanou.

ČRo 1-Radiožurnál, pořad "O kom se mluví", 13.12.2001