Klaus.cz






Hlavní strana » Rozhovory » Rozhovor prezidenta Václava…


Rozhovor prezidenta Václava Klause pro deník Izvestia

Rozhovory, 4. 11. 2003


Jak se budou podle Vašeho názoru vyvíjet vztahy ČR a RF po vstupu ČR do EU?

Především chci říci, že Česká republika má opravdový neformální zájem o dobré a plodné vztahy s Ruskou federací. Pochopitelně nás zajímá především hospodářská spolupráce. V této oblasti rozhodně je na co navazovat, řekl bych dokonce, že máme jisté komparativní výhody proti mnoha západoevropským zemím, protože mnoha věcem transformační ekonomiky dobře rozumíme. I když po pádu komunismu došlo k logickému poklesu zájmu o vzájemný obchod, již řadu let pozorujeme oboustranné zvyšování obchodní výměny. Po vstupu ČR do EU bude myslím Česká republika pro ruské partnery ještě zajímavější.

Co pro Vás, pane prezidente, znamenala „sametová revoluce“ především? Možnost seberealizace, příležitost pro velké ekonomické experimenty, jakými byla například rozsáhlá privatizace, která v takovém rozsahu a tempu předtím nebyla nikde provedena, nebo prostě začátek nového života?

Nejspíš všechno dohromady, i když bych slovo experiment nepoužil. Zhroucení komunismu, pro které se vžil trochu nadnesený výraz sametová revoluce, mi především přineslo možnost vstoupit do politického života. Dostal jsem tak příležitost v praxi uplatnit to, o čem jsem jako ekonom byl hluboce přesvědčen již od šedesátých let: Svobodné tržní hospodářství ve standardních demokratických poměrech. Nejprve jako ministr financí první „porevoluční“ československé vlády, po rozdělení Československa v roce 1992 jako premiér dvou českých vlád, poté jako předseda Parlamentu a konečně nyní jako prezident České republiky. Přechod země od zcela postátněné ekonomiky a totalitních společenských poměrů k liberálnímu tržnímu hospodářskému prostoru a parlamentní demokracii byl opravdu v mnoha ohledech dílem unikátním a přes všechny samozřejmé nedostatky a chyby se nám myslím vcelku zdařil. Snad na tom mám i svůj podíl.

V České republice dnes opět dominuje socialistická vláda. Vy jste byl dlouhá léta předsedou nejsilnější pravicové strany, která je momentálně v opozici. Přesto Vás Parlament zvolil hlavou země. Může to působit nějaké problémy?

Česká republika je dnes ve všech ohledech normální parlamentní demokracií, bez ohledu na to, zda má vládu pravicovou nebo levicovou. Já sám se nijak netajím tím, že jsem vyšel z nelevicových politických kořenů, že jsem pro svobodné tržní prostředí, pro malý a silný stát, pro co nejmenší zasahování vlády do svobodného rozhodování subjektů ve všech oblastech. Soužití levicové vlády a prezidenta vzešlého z pravicové části politického spektra, takzvaná kohabitace, je v demokraciích jev známý. Velmi dobře jsem si však vědom, že naše rozdílné pohledy na řešení některých konkrétních problémů nesmějí převážit společný cíl. Tím je zájem na prosperitě naší země, na jejím pevném mezinárodním postavení. V našem ústavním uspořádání navíc nemá prezident takové pravomoci jako je tomu třeba v Ruské federaci nebo v jiných obdobných prezidentských systémech.

Na rozdíl od Vašeho předchůdce Václava Havla jste po svém zvolení pozval k jednání všechny parlamentní strany včetně Komunistické strany. Hovořilo se o tom jako o průlomu, protože Václav Havel KSČM ignoroval. Je to Vaším pragmatismem, nebo výrazem toho, že politika současného Hradu je prostě realistická, neboť komunisté mají podporu bezmála pětiny voličů? Neobáváte se posilování vlivu komunistů v České republice?

Stejně jako všichni ostatní kandidáti na prezidenta jsem se před volbou zavázal, že budu respektovat všechny parlamentní politické strany vzešlé ze svobodných voleb. Jsem bytostný demokrat a proto bych pokládal za absurdní tvářit se, že tato politická strana – jakkoli je mi vzdálená – nepatří mezi regulérní politické subjekty. Já jsem prezidentem všech občanů své země. V mnoha státech bývalého sovětského bloku se komunistické strany pouze přejmenovaly na různé „demokratické levice“ a bývalí vysocí straničtí a státní představitelé dnes sedí ve vládách a nikomu to příliš nevadí. U nás si komunisté uchovali svůj původní název a svým způsobem tak situaci zpřehlednili. Jejich současné posilování se děje na úkor chyb vládnoucí levice, ale z toho nemám přílišné obavy. Demokratický systém v České republice je pevný a již plně zakořeněný a také mezinárodní situace, členství ČR v NATO a brzy i v EU, je bezpečnou pojistkou nezvratitelných demokratických poměrů.

Co pro Vás, pane prezidente, znamená dnešní Rusko? Je to především ruská kultura, ruská hrozba, ruský kapitál, nebo něco úplně jiného?

Nemám rád zjednodušující slova žurnalistických titulků. Rusko je především veliká a silná země, v klasickém smyslu velmoc, která si prošla složitým dějinným obdobím a nyní vytváří demokratický tržní systém. Jeho kultura je obdivuhodná, schopnosti a talent jeho lidí mimořádný. Jako každá velká země zápolí pochopitelně s řadou problémů, ale jsem přesvědčen, že už patří do rodiny demokratických států světa. Česká společnost měla vůči Ruské federaci jako nástupci Sovětského svazu zpočátku ostražitý a snad i odtažitý postoj, daný nedobrými historickými zkušenostmi z minulých desetiletí. Myslím však, že toto je už za námi a že zvláště mladá generace již hledí na Rusko bez předsudků jako na blízkou slovanskou zemi, s níž budeme sdílet svobodnou budoucnost v globalizovaném světě.

Pane prezidente děkuji Vám za rozhovor a přeji úspěšné jednání při nadcházející pracovní cestě za prezidentem Putinem v Moskvě.

Václav Klaus, pro deník Izvestia, 1.11.2003

vytisknout

Jdi na začátek dokumentu