Hlavní strana » Rozhovory » Odpovědi na otázky časopisu…

Odpovědi na otázky časopisu Prostor: Žijeme po 11 letech v právním státě?

Rozhovory, 15. 3. 2001

Zkušenosti z uplynulého desetiletí i aktuální události posledních měsíců a týdnů vyvolávají v občanech oprávněné pochybnosti o tom, zda žijí v právním státě. Za daného stavu lze jen těžko mluvit o pocitu právní jistoty. Seriózní diskuse o úrovní právní kultury v postkomunistických společenských podmínkách přitom prakticky nezačala.

1.                                         Co soudíte o současném stavu a úrovni právního prostředí – jak daleko jsme za uplynulých 11 let pokročili v budování právního státu? Bylo podle Vás zachování právní kontinuity polistopadového režimu s předlistopadovým jediným schůdným řešením, anebo se tímto rozhodnutím zároveň zadělalo na další vážné problémy (nedostatečné vyrovnání s minulostí, obtížná vymahatelnost práva, neúcta k právu, resp. právní nihilismus)?

Mám velký problém s pojmem právní stát a akceptuji ho jen jako pomocný termín pro zrychlení diskuse. Že u nás za uplynulých 11 let došlo k enormnímu zdokonalení právního prostředí nemůže být pochyb, resp. zpochybňování tohoto faktu je jen politickým gestem, ničím jiným. V druhé polovině otázky mi dáváte na vybranou mezi dvěma možnostmi, ale ony platí obě. Ano, zachování právní kontinuity s předlistopadovým komunistickým režimem do jisté míry přispělo ke vzniku některých našich problémů, včetně těch, které popisujete. Současně ale platí, že to bylo jediným schůdným řešením a že nic jiného možné nebylo. Naznačování jiné varianty je velmi nezodpovědné. Nebudu ze sebe dělat právního experta, ale ani od renomovaných odborníků jsem nikdy neslyšel hodnověrnou představu, jak by bylo možné onu kýženou „diskontinuitu“ prakticky provést. Je to jen a jedině líbivá fráze.

2.                                         Co pokládáte za největší dluh vůči spravedlnosti, který dosud nebyl splacen: nepotrestání ekonomické kriminality, to že se česká společnost nevyrovnala se zločinností minulého režimu, ačkolik ji zákonem deklaruje, anebo existují ještě jiné dluhy? Kdo za ně nese odpovědnost – historické okolnosti, tvůrci děravého práva a gumových zákonů, politikové, špatný mrav?

Nepotrestání ekonomické kriminality není žádným dluhem s velkým D. S ekonomickou kriminalitou bojujeme stejně jako ve všech demokratických zemích světa, ostatně řada velkých případů zpronevěr, kterým se u nás módně říká tunelování, byla v posledních letech i ve vyspělých západních zemích. Vzhledem k tomu, že u nás v posledních 11 letech došlo k obrovským přesunům majetku, bylo i více příležitostí k ekonomické kriminalitě než v normálně fungujících zemích. Předpokládám, že její míra nevybočuje z toho, co vidíme v okolních zemích a míra jejího postihu také ne.

Vyrovnání se se zločiny minulého režimu po legislativní stránce v zásadě proběhlo, po stránce exekutivní a justiční probíhá bohužel těžce a zdlouhavě, ale ani v tomto případě neznám zemi, kde by to uměli lépe. Hlavní forma vyrovnání se s minulostí je ale stejně na každém z nás. Navíc není po ruce žádný konkrétní viník konkrétních dluhů. Představa, že by bylo možné (s lepšími lidmi na důležitých místech, s lepšími zákony) žádné dluhy nemít, nepatří do reálného světa. Vždy se budeme muset s těmito věcmi potýkat. Vždy budeme mít pocit, že to bylo možné udělat lépe.

3.                                         Jaké kauzy byly podle Vás v posledních letech nejostudnější a jaké naopak svědčí o tom, že se právní prostředí začíná zlepšovat? Dostala se např. kauza kolem ČT do rozporu s principy právního státu, anebo vznikla jako důsledek snahy politické moci upravit si zákony podle stranických zájmů (viz též návrh volebního zákona) a „anektovat“ veřejnou sféru? Jaký krok ke zlepšení právního prostředí pokládáte v dnešní situaci za nejdůležitější?

Anektování veřejné sféry je nesmyslný slovní obrat. Žijeme v demokratické zemi, kde vládnou zvolení politici a ne nějací cizí „dobyvatelé“. Nejostudnější kauzou posledních let bylo určitě vyvlastnění IPB a její pokoutné předání do rukou konkurentů i s klíčky od státní pokladny. Krize kolem České televize byla ukázkou toho, že síly, které profitují na starých pořádcích, jsou schopny použít jakýchkoli prostředků, včetně násilného bránění průchodu práva, jen aby tyto pořádky zachovaly. Co se týče pokusu o změnu volebního zákona, pak jsem přesvědčen, že nebyl činěn v zájmu politických stran (musel bych se ptát jakých - copak někdo může vědět, jak by volby dopadly?), ale v zájmu celé země a v zájmu zlepšení jejího politického klimatu. Na zázračný krok ke zlepšení právního prostředí v zemi nevěřím. Věřím v tisíce každodenních drobných kroků. Je také dobré vědět, že neexistuje nějaké univerzálně ideální, neutrálně kvalitní právní prostředí. Právní řád je vždy výslednicí společenské vůle, a to v celé její rozmanitosti.

Václav Klaus, Odpovědi na otázky časopisu Prostor, 15.3.2001