Hlavní strana » Projevy a vystoupení » Vystoupení prezidenta…

Vystoupení prezidenta republiky při smutečním rozloučení s Pavlem Dostálem

Projevy a vystoupení, 28. 7. 2005

Vážená paní Dostálová, vážení smuteční hosté,

nechce se nám to věřit a nechceme se s tím smířit, ale dnes se naposledy loučíme s Pavlem Dostálem, s ministrem české vlády, s dlouholetým poslancem, především však s člověkem, kterého jsme měli rádi, kterého jsme si vážili a respektovali a z jehož přátelství jsme se radovali. Jeho odchod je ztrátou pro nás všechny – pro jeho rodinu a pro jeho nejbližší přátele, pro jeho kolegy, které nasbíral při své pestré pouti životem, i pro všechny ty, kteří s ním spolupracovali či se s ním v posledních patnácti letech setkávali v politice.

Pavel Dostál byl výrazným a úspěšným politikem. Byl nejdéle sloužícím ministrem polistopadových vlád. Byl prosazujícím se, viditelným i oblíbeným ministrem kultury. Jeho pracovitost a jeho zaujetí pro českou kulturu asi nebude nikdo zpochybňovat. Měl ale ještě něco navíc.

Poznal jsem ho na počátku jeho i svého politického životního období. Před prvními svobodnými volbami v roce 1990 jsme se setkali na improvizovaném pódiu kdesi na Olomoucku, když jsme oba kandidovali za Občanské fórum. Po rozpadu tohoto politického seskupení se ukázalo, že naše názory nejsou stejné a že se – v pohledu na mnohé otázky politického směřování naší země – lišíme. Zamířili jsme na opačné póly naší, tehdy se teprve formující politické scény. V této době se ale naše politika začala antagonizovat, různá lidská a politická přátelství končila a porevoluční jednota se změnila v nevraživost, se kterou se bohužel potýkáme dodnes.

Moje, a zdaleka nikoli jen moje, vztahy s Pavlem Dostálem se nezměnily. Nadále jsme zůstali v přátelském kontaktu. Nadále jsme se uměli potkávat. Nadále jsme spolu hovořili. Nadále jsme uměli souhlasit i nesouhlasit s názory toho druhého. Nikdy jsme se nepřestali respektovat a být k sobě otevření. Nikdy mezi námi nezavládla podezíravost či nesnášenlivost. Zdůrazňuji to proto, že tento vztah měl Pavel Dostál s naprostou většinou lidí, s nimiž spolupracoval, či s nimiž se politicky i utkával. I to byl důvod, proč ho většina naší veřejnosti vzala za svého, proč se stal tak oblíbeným, proč mu jeho spoluobčané věřili. Měl dar nezapomínat na to, že politika je jen jednou ze stránek složitého a mnohovrstevnatého lidského žití a že jsou – vedle ní a nad ní – věci další.

V posledních měsících jsme objevili ještě jeden, do té doby pro většinu z nás neznámý rozměr jeho osobnosti. Byl to jeho nesmírně statečný boj s chorobou, které se nechtěl poddat a které – jak vím i z našeho posledního rozhovoru před týdnem – byl rozhodnut ze všech sil vzdorovat. Ani na to jistě nebude zapomenuto.

Až se dnes odsud rozejdeme, zkusme si v sobě nést kousek tohoto Pavla Dostála. Možná, že nejen nám, ale i celé zemi, v níž žijeme a kterou spravujeme, bude trochu lépe a snad i klidněji.

Chtěl bych Pavlovi Dostálovi v této poslední chvíli za nás za všechny poděkovat.

Vážená paní Dostálová, vážení Dostálovi, vážení přátelé a spolupracovníci Pavla Dostála, dovolte mi, abych Vám jménem svým – a jako prezident republiky i jménem celé české veřejnosti – vyjádřil nejhlubší účast.

Pavle, zůstáváte s námi. Zůstáváte uchován v našich myslích i srdcích.

Václav Klaus, Národní divadlo, 28. července 2005