Hlavní strana » Rozhovory » Rozhovor VK pro deník Super

Rozhovor VK pro deník Super

Rozhovory, 2. 5. 2001

Václav Klaus – muž, který nevypadá jako klasický profesor ani jako dědeček. O politickém důchodu, kam se vydal jeho o tři roky mladší rival Zeman, rozhodně neuvažuje, přestože v červnu oslaví šedesáté narozeniny. S Václavem Havlem zápasí deset let. Ve svých protivnících prý nevidí nepřátele, považuje je za politické soupeře. Má šestnáct čestných doktorátů, napsal 22 knih a patří mezi nejlépe oblékané politiky, nemluvě o jeho vyhlášené zálibě v kravatách. ODS prošla za deset své existence od vrcholů až k pádům. Nyní se zdá být její pozice stabilizovaná.

V tom všem hrála bezesporu klíčovou roli vaše osoba. Směřuje vaše strana do Strakovy akademie a vy na Pražský hrad?

Cílem je vyhrát volby do Poslanecké sněmovny. Protože ty otevírají dveře i do Strakovy akademie a potenciálně někomu i na Pražský hrad. Takže já jiný cíl, než volby v červnu 2002 nemám. Před více než třemi lety jste prohlásil, že se systém koaličních vlád vyčerpal.

Vzhledem k tomu, že se vám nepodařilo prosadit změny volebního systému, je zřejmě nutné předpokládat, že příští většinová vláda, pokud bude chtít být většinová, bude tvořena koalicí. Jakou představu má o ní ODS?

Líbí se mi věta, že se koaliční systém vyčerpal. A tím, že se Ústavní soud vmísil do politiky a zabil změnu volebního systému, tak budeme další desetiletí žít „vyčerpaným systémem“ a budeme se muset pohybovat uvnitř něho, což je samozřejmě velmi složité. Jak se utvoří koalice nechci říkat, protože politická struktura je poprvé po celém desetiletí znovu nejasná. Holedbám se všude na světě, a naposledy na přednášce v chorvatském Záhřebu, že máme standardní politický systém, s pěti standardně definovanými politickými stranami, a že jsme byli první, kdo ho vybudoval před deseti lety. Najednou vidíme, že to tak úplně není, že se nám rodí podivné slepence, že se může urodit nové politické seskupení, které nebude politickou stranou v tom standardním slova smyslu. Mám strach, že se vracíme o deset let zpět.

Narážíte tím, do jisté míry, na to, jak se mluví o nově vznikající straně, čtyřkoalici a působení prezidenta Václava Havla?

Určitě. Ale o té nové straně nechci nic spekulovat – ještě není, tak abychom jí nedávali zbytečně něco do vínku.

V POLITICKÉ ROVINĚ ODPOUŠTÍM

Místopředsedkyně ODS Libuše Benešová vyzvala členy Unie svobody: Vraťte se. Patříte, pane předsedo, mezi ty, kteří dokáží odpouštět?

Já v politické rovině odpouštím. Myslím ale, že koncept vracení se není realistickou věcí. Realistickou věcí je, aby někteří z těch lidí zanechali svou, někdy agresivní až nenávistnou rétoriku a pustili se s námi do normálního politického partnerství.

Jaký je váš vztah například k panu Vodičkovi, který nejdříve odešel do US a vrátil se?

Myslím, že je to za prvé individuální. Ten člověk udělal jistý krok pod určitým tlakem, za chvilku vystřízlivěl a udělal krok opačný. Nicméně, Jindřich Vodička nehraje dnes v ODS žádnou viditelnou a výraznou roli.

VÝROKY HAVLA A ZEMANA ZEMI POŠKODILY

Jak byste nazval nyní zemi, kterou Miloš Zeman označil za spálenou, když přebíral vládu?

Já tyto laciné paralely dělat nebudu. Domnívám se, že dvě taková slova nesmírně poškodila naší zemi. Výrok o spálené zemi Miloše Zemana a výrok o blbé náladě Václava Havla. Součtovým efektem se to všechno znásobilo. To jsou dva výroky, které nás všechny poškodily a dnes se z nich teprve dostáváme.

Jaký je váš názor na nového předsedu ČSSD V. Špidlu a levicový kurz, který tato strana nabrala?

Chtěl-li bych volit bonmoty, tak jestli je sociální demokracie marxisticko-leninskou stranou svého typu, pak Zeman je marxista a Špidla je leninista. Ale každé přirovnání kulhá.

Ideovou konferencí na Žofíně jste zahájili volební kampaň. Máte pro voliče v záloze mladé neokoukané tváře?

Kdybychom měli něco v záloze, tak bych vám to neprozrazoval, ale že by se urodil úplně nový politik, kterého nikdo nikdy neviděl, to ne. To si musí člověk vybojovat, zasloužit, a myslím si, že máme docela silnou generaci třicetiletých a ta se prosazuje v ODS, v médiích, a já jsem tomu rád

Už jste to zmínil. Nicméně v roce 1997 i v roce 1998 se naplno projevily osobní antipatie mezi politiky – např. z lidové strany znělo: „s ODS ano, ale bez Klause“ apod. Myslíte si, že tyto animozity ztratily časem na váze, a že se budou politické strany před a po volbách chovat racionálněji? Jak k tomu přispějete?

Doufám, že já se chovám racionálně k ostatním politikům a k ostatním politickým stranám a u mě osobní otázka nikdy nevítězila. Na rozdíl od jiných. Koneckonců jsem asi jediný, kdo celý „sarajevský“ konflikt v závěru roku 1997 hodnotí jako konflikt politický a má sklon bagatelizovat jeho osobně-lidskou stránku. Politika není od toho, aby se lidé navzájem bratřili a chodili spolu na pivo. To u mne nikdy nebylo a nebude.

SENÁT JE NADBYTEČNÝ

Co říkáte na návrh vašeho místopředsedy Ivana Langera na zeštíhlení státu, včetně zrušení Senátu a vytvoření 150ti členné sněmovny. Je to vůbec v dohledné době reálné?

Odlišme zeštíhlení státu a ubrání jednoho orgánu našeho parlamentu. Nejsem si vědom toho, že by místopředseda Langer dával nějaké konkrétní návrhy na zeštíhlení státu – to je obecný projekt ODS dlouhou dobu a nic nového v něm v tuto chvíli není. Rušení Senátu je jiná věc – to není zeštíhlování státu, to je rušení jedné, podle mě nadbytečné instituce. Ale realista ve mně ví, že rušení nepadá v úvahu. Byl jsem dva dny na návštěvě Chorvatska, kde před měsícem druhou komoru zrušili a ptali se mě na můj názor v této věci. Tak jsem jim řekl, že jim závidím, ale u nás to reálné není. Vidím šanci v transformaci Senátu, jako jisté vyvrcholení krajských zastupitelstev.

ODS půjde do voleb i s ekonomickými návrhy, mezi nimi i s tzv. rovnou daní. Odezva však byla rozpačitá až odmítavá. Ale pro představu, co by například znamenalo pro občany zavedení rovné daně?

Občanům musíme vysvětlovat, že změna daňového systému je něco jiného, než změna daňových sazeb. Takže představa, že změnou daňového systému bychom na polovinu snížili všechny výdaje státního rozpočtu není realistické. Rovná daň by znamenala zjednodušení a zpřehlednění daňového systému. Je to nasazení jedné sazby na všechny typy daní, příjmů a likvidaci 56 nejrůznějších přidávaných nebo odpočítávaných položek. Díky tomu je celý systém chaotický. Nerozumí mu ti, co daně platí, ani ti, kteří to mohou kontrolovat. Myslím, že by proti tomuto systému nebyli ani tak občané, ale dvě vlivné skupiny – daňoví poradci a zaměstnanci finančních úřadů. Ti se budou do krve bránit.

Jaké to je, když musíte jako předsedající schůze velmi často umravňovat dvě stovky dospělých ctihodných zákonodárců jako školáčky ze základky. Využíváte své praxe přednášejícího na vysoké škole?

Svým způsobem ano. Spíše než ten tatínkovský syndrom je ve mně ten profesorský. Přiznávám, že není možné patnáct hodin viset na rtech řečníkovi a s naprosto identickou vážností poslouchat, co řečník říká. Leckdy mě ten či onen řečník absolutně nezajímá, říká věci nesmyslné od první věty. Já to také řeším, ale potichu – mám hromadu pošty, čtení, psaní a nikoho neruším. A mám za zlé poslancům, že to nedělají stejným způsobem. Myslím, že to degraduje sněmovnu, ale zkušený člověk ve mně říká, že už jsem viděl jiné parlamenty a žádní andílkové to nejsou.

David Soukup, Jiří Kouda, Super, 2.5.2001