Hlavní strana » Rozhovory » Rozhovor pro MF Dnes o…

Rozhovor pro MF Dnes o Benešových dekretech

Rozhovory, 25. 2. 2002

Návrh ODS ohledně Benešových dekretů vzbudil už odezvu v Bruselu. Kdybyste prý takový návrh nepředložili, nikoho by nenapadlo spojovat dekrety se vstupem do unie. Bylo vaše prohlášení taktické?

Tak za prvé, odlišme formu. Já jsem vedl před měsícem rozhovor s velvyslancem EU panem Cibrianem. Diskutovali jsme o této věci a on řekl: "Jestli vás to tolik trápí, tak si to zařaďte do podmínek vstupu." Já jsem napsal slušný, zdvořilý, tichý dopis, který jsem nepředal ani ČTK, ani nikomu jinému. V dopise jsem se zeptal předsedy vlády, jestli by tuto věc nestálo za to učinit. Myslím si, že tato forma je naprosto legitimní. Od té doby jsme o tom s premiérem nemluvili. Druhá věc: kdyby nepadlo v Evropském parlamentu z úst maďarského premiéra to, co padlo, kdyby předseda vlády v Rakousku nerozehrál tuto kartu nejnešťastnějším možným způsobem, tak bych se možná sešel s premiérem a domluvili bychom se, že je to dvousečná zbraň, která může mít ty a ty důsledky, a že o tom nebudeme hovořit. Myslím, že po tomto rozehrání už nebylo nutné nepřiznat, že jsem tento dopis s datem 31. ledna odeslal.

V čem jsou však ještě dnes důležité Benešovy dekrety?

Raději bych používal termín "takzvané" Benešovy dekrety. Všichni víme, že byly dodatečně schváleny parlamentem. Tehdy to byl názor drtivé většiny lidí v této zemi. Myslím, že nikdo už nově nerozhoduje podle těchto zákonů, ač nám to stále v Německu i Rakousku předhazují. Jejich aktuální použití je absurdní a nesmyslné. Ale mně se zdá naprosto evidentní, a já s těmi lidmi v Německu a Rakousku hovořím, že je zde zájem o revizi vlastnických práv a koneckonců i teritoriálního uspořádání, tak jak bylo vytvořeno po druhé světové válce. To považuji za nesmírně riskantní, a proto se ozývám, ozývám se dlouho a konzistentně, nic nového v tom není a vyhrotil to jedině Miloš Zeman svou aférou rozehranou v Rakousku.

Jaká "revize", majetková i územní, nám konkrétně hrozí? Znamená to, že Německo bude žádat zpět celé Sudety?

Myslím, že jsem ty body jasně řekl, a jejich míru a hloubku nechci prognózovat a koneckonců ji nikomu nechci navrhovat. Jenom tím, že to vyslovím, budu někomu nabízet, aby se této myšlenky chopil. Ne, neřeknu vám více, než jsem vám řekl.

Takže nám něco hrozí, je nutné před tím varovat, ale co to je, nám neřeknete.

Já jsem vám řekl, co, a vy tomu nechcete rozumět.

Naopak, ptáme se na to, protože bychom tomu chtěli rozumět.

Já jsem odpověděl.

Co si myslíte o Benešových dekretech vy osobně? Připadá vám, že je v dnešní době přípustné označovat všechny tehdejší Maďary a Němce za zrádce a kolaboranty?

Tato otázka je naprosto umělá, neboť odpověď na ni je naprosto evidentní. 22. února 2002 žijeme v absolutně jiném světě než v roce 1945 a naše hodnocení tisíců kroků, aktů, událostí této doby je samozřejmě takové, že nic takového bychom dnes nedělali, dělat nemohli a nechtěli. Tak otázka vůbec nestojí. Otázka stojí - jestli mezi dekrety z roku 1945 a únorem 2002 existuje nějaká souvislost, něco, co by bylo možné měnit. Já myslím, že není.

Před pěti lety jste jako premiér uzavíral s kancléřem Kohlem těžce vyjednanou deklaraci, která měla sporné otázky minulosti uzavřít. Dá se říci, že deklarace nesplnila účel?

Deklarace neboli smlouva vyžaduje znění, které je přijatelné pro obě strany. My jsme měsíce hledali slova do této deklarace a nalezli jsme nějaká slova, která byla pro obě strany přijatelná. Byl to v každém případě krok kupředu, ale ani vteřinu jsem si tehdy nemyslel, že by to bylo vyřešení celkové situace. Věděl jsem, že je to jisté oddálení, jisté gesto - a v politice jde o gesta. Ale že bych si myslel, že tím je celý problém vyřešen a zažehnán - nikoliv. Když se podíváte na znění té deklarace, tak tam objevíte věty, které to jasně naznačují.

Tehdy jste před tím nevaroval.

Nevím, jestli si to pamatujete - jestli jste už tehdy byl na světě, jestli jste už byl v novinařině -, ale myslím, že kdybyste našli kazety z tiskové konference, kterou jsme v Lichtenštejnském paláci s Helmutem Kohlem měli, tak byste museli uznat, že tento problém byl jasně vytažen na povrch. A pro pozornější pozorovatele to, co tehdy zaznělo, bylo jasným signálem, že to konec není.

ODS včera řekla, že považuje za extrémně nebezpečnou myšlenku na odškodňování sudetoněmeckých antifašistů, o kterém mluvil premiér. Proč je to tak nebezpečné?

Já považuji za naprosto nemožné se v této věci patlat, členit, dělit, parcelovat, rozhodovat, kdo byl lepší, horší, ještě přijatelný, už nepřijatelný atd. To je cesta, která vede do záhuby, k přiznání, že je s touto věcí třeba něco udělat. A jak se toto řekne, tak to nemá žádnou koncovku.

Může se stát, že ODS nepodpoří vstup do EU, pokud se nepodaří dostat klauzuli do smlouvy?

Přečtete si můj dopis premiérovi. To je text promyšlený, vede odněkud někam a argumenty jsou evidentní. Cokoli nadto budu říkat, změkčuji tato slova, poopravuji tato slova, která jsou křišťálově jasná.

Myslíte, že otázka Benešových dekretů a odsunu sudetských Němců trápí podstatnou část voličů?

Bylo by ideální, kdyby toto téma nebylo vnešeno. Proto považuji za tak mimořádně nešťastné extempore, které udělal předseda vlády vůči Rakousku. Já si myslím, že by bylo stokrát lepší, kdyby to bylo dřímající, zapomenuté téma. Ale ze svých jednání v těchto zemích během dvanácti let své politické kariéry vím, že to téma zapomenuté není, že se vynořuje naprosto nepřetržitě.

Robert Čásenský, Jindřich Šídlo, MF Dnes, 23.2.2002