---

Hlavní strana » Rozhovory » Vystoupení prezidenta…

---

Vystoupení prezidenta republiky Václava Klause na TV NOVA v pořadu Sedmička

Rozhovory, 28. 2. 2005

Moderátor (Martin Veselovský):
Současná politická krize, dva roky prezidentova funkčního období a Evropská unie. Tak to budou hlavní body této speciální Sedmičky. Dámy a pánové dobré poledne, vítám vás u pořadu, jehož hostem je jediný politik, člověk jehož názory jsou s prodlužující se českou politikou krizí očekávány se stále větší zvědavostí. Doufejme, že ta vaše bude dnes uspokojena. Vítám ve studiu prezidenta ČR pana Václava Klause, dobrý den.

Václav Klaus, prezident ČR:
Dobrý den.

Moderátor (Martin Veselovský):
Jak vám je, pane prezidente? Vidím, že tady máte baterii hrnečků a skleniček.

Václav Klaus, prezident ČR:
No tak já myslím, že prezident není moc odlišný od občanů ČR, takže když i je zachvátí chřipková epidemie, tak prezident nemá žádnou šanci se tomu vyhnout. Takže prvně v životě sedím tady na vaší Sedmičce a mám tady Coldrexový čaj, takže to je premiéra.

Moderátor (Martin Veselovský):
Takže je možno očekávat nějaké projevy vnější té chřipkové pandemie.

Václav Klaus, prezident ČR:
Když budu nahlas kašlat, tak doufám, že to nebude nikomu kazit nedělní idylku při obědě.

Moderátor (Martin Veselovský):
Doufejme že ne.

Moderátor (Martin Veselovský):
Zítra 28. února to budou dva roky vašeho nástupu do funkce prezidenta ČR. Daly by se k tomuto datu najít i jiné méně příjemné konotace, ale dovolte mi začít, protože těžko lze tu dnešní Sedmičku začít jinak než žhavou současností. Probíhá zhruba šestý týden české politické krize, je to 16 dní od vašeho prvního komentáře k této krizi, pane prezidente, o jejím průběhu jste průběžně informován. Pojmenujte stav, ve kterém se dnes v tuto chvíli nachází tato politická krize.

Václav Klaus, prezident ČR:
Začal bych asi tím, že když jsem kývnul na tuto Sedmičku někdy začátkem ledna, tak jsem si myslel, že budou idylické politické poměry a že si budeme více povídat o nadčasových tématech nebo o tématech, které jsou zásadní pro naši zemi, ale opravdu tato situace změnila všechno natolik, že se nemohu tvářit, že se nás to dneska tady netýká. Takže budiž. Ta situace se teď trošku zastavila. Myslím, že kdybychom se setkávali toto pondělí, úterý, středu, čtvrtek, tak každý den bychom skoro zdůrazňovali něco jiného. Měli bychom jiná očekávání co se stane, co se nestane, ale řekl bych, že od čtvrtka se ta situace zastavila a teď je takový určitý pat a všichni vyčkávají. Vyčkávají a já doufám, že také čekají a připravují si nějaký výrok, o který jsem je požádal. Já jsem je požádal, aby mi řekli, jak si představují prožít zbývajících 16 měsíců tohoto funkčního období parlamentu, eventuálně jak zařídit, aby se těch 16 měsíců zkrátilo. Když jsem toto řekl, tak najednou jsem objevil, že média si to přeložila, že Klaus chce předčasné volby. Já si myslím, tyto věci vyvážil naprosto přesně. Jsou-li politické strany se schopny ještě dohodnout na těch 16 měsíců, na smysluplném fungování, ne hádání se, tak ať pak prožijí 16 měsíců. Nejsou-li, tak pak by bylo dobře, aby se pokusily spolu se mnou třeba, nalézt rychlý průchodný ústavní mechanismus, jak by bylo možné vyvolat předčasné volby. To jsou dvě varianty, které dneska před námi stojí a samozřejmě závisí to na tom, jestli ta politická scéna se už tak vzájemně rozhádala v rámci této krize, která byla vyvolána jednou věcí, nicméně nabalilo se na to mnoho dalšího.

Moderátor (Martin Veselovský):
Pokud dobře chápu limity, které jste aktérům krize dal, protože vy jste naznačil takové kroky, které naznačují určité hranice pro řešení celé krize. Tedy ne odvolání některých ministrů tedy přímo lidoveckých a řekněme, 16ti měsíční protahování jmenování ministrů vlády s podporou komunistů, pak zbývá jen demise předsedy vlády nebo setrvání lidovců v této vládě a nebo tedy už naznačená varianta dohody o předčasných volbách. Čtu tu situaci správně?

Václav Klaus, prezident ČR:
Čtete, ale kdybych si, když mám někde napsaný ve své kanceláři papír variant, tak je jich samozřejmě více, ale jednoduché shrnutí je jasné. Tak buď se dnešní strany vládní koalice prostě dohodnou, že jim to stojí zato dále pokračovat a pak nechť pokračují, což stejně myslím nebude snadné i kdyby se na krásně dohodli, tak ještě budou muset udělat nějakou tichou dohodu s veřejností, protože nejde jenom o to, jestli se dneska dohodnou šéfové politických stran mezi sebou, že i když jsme řekli proti sobě takové věty, že už málem by se neměli hezky a slušně pozdravit druhý den. Tak možná že si za chvíli řeknou, že se jim vyplatí pokračovat, ale...

Moderátor (Martin Veselovský):
...ovšem pardon, ta dohoda s veřejností bude evidentně jednostranná.

Václav Klaus, prezident ČR:
Dohoda s veřejností nebude taková, že by si ti tři, politikové a veřejnost sedli a každý z nich by podepsal dohodu. Tak to bohužel není, o to je to samozřejmě těžší. A já si nejsem úplně jist, že veřejnost je připravena spolknout nějakou takovou velmi jednoduchou dohodu, která by byla na první pohled nedůrazná, nevýrazná, nejasná. Já myslím, že ty politické strany by musely ještě opravdu oslovit veřejnost a říci jim něco zásadního, aby jim veřejnost znova uvěřila.

Moderátor (Martin Veselovský):
Jak hodnotíte sílu nebo možnosti prezidenta k řešení takové krize? Teď se můžeme bavit o něco obecněji, protože ta je hodnocena různými lidmi, ať už politiky samotnými nebo politology a jinými odborníky, různě.

Václav Klaus, prezident ČR:
Musím vycházet z toho, co je napsáno v naší ústavě. Že ta ústava vznikala poměrně rychle a překotně v druhé polovině roku 1992, kdy jsme byli ještě v centru ve středním bodě naší transformace, kdy se dělil stát a kdy ne všichni se plně věnovali psaní té ústavy. Tak prosím ústava tady je a ta nám dává nějaký globální rámec. Já nevidím důvod, abych plakal a stěžoval si, že prezident má trošku sešněrovanější ruce, než by eventuálně mít mohl. To nezměníme dneska v žádném případě a to ani nikomu nenavrhuji, to říkám zcela, ale zcela jasně. Já myslím, že se musí využít existující stav, no ale já myslím, že i ten jeden nulový. Já bych tu ústavu nevykládal tak úzkoprse jako někteří mí političtí oponenti, kteří si myslí, že by prezident měl být jenom takovým naprogramovaným počítačem, který by vydával slůvka ano, ne podle toho, jak mu bude předloženo nebo nepředloženo to či ono, demise nedemise. Takže vidím to šířeji, myslím že prostor tam je, ale vyžaduje to, aby ty politické strany něco zásadního udělaly.

Moderátor (Martin Veselovský):
Tomu rozumím, na druhou stranu ve chvíli kdy hovoříte o tom, že jaksi nehodláte nikoho přesvědčovat o tom, že by se měla ústava v těchto bodech nějak radikálně měnit, ale vy...

Václav Klaus, prezident ČR:
...přesvědčovat bych chtěl, ale to je proces roční a to nám dneska nepomůže.

Moderátor (Martin Veselovský):
Jistě. Na druhou stranu, tam existují určité, řekněme tomu šedé zóny, které se dají využít a vy jstec se je již se pokusil využít a teď mimo jiné tím naznačením o neodvolání lidoveckých ministrů to je přece taková další šedá zóna, do které byste vstoupil, abyste to otestoval. Vy jste byl opravdu a nebo jste rozhodnut toho využít? Protože například jeden z vašich oponentů pan Jičínský tvrdí, že vy byste byl povinen přijmout tu demisi ministrů.

Václav Klaus, prezident ČR:
Tak pan Jičínský se tváří jako Pýthie protože on je tvůrcem všech ústav v naší zemi od roku 1960 a myslí si, že on má patent na rozum. Takže není to tak jednoduché, nejde o to polemizovat s ním. Vy jste prostě docela přesně řekl, že tam jsou šedé zóny, kde chybí třeba časové určení, do kdy se musí něco udělat, je tam nepřesně jasné na základě jakého podnětu odvolává někdo nebo neodvolává nebo smí odvolat a podobě. Takže to jsou ty šedé zóny, které si může, nějaký prostor dávají, ale znova vraťme to k tomu, že já teď v tuto chvíli čekám na to, co mě politické strany, ti klíčoví hráči prostě, v této chvíli řeknou.

Moderátor (Martin Veselovský):
Máte nějaký svůj soukromý časový limit, do kterého byste byl snad ne šťasten ale prostě rád, kdybyste takovou jasnou odpověď dostal?

Václav Klaus, prezident ČR:
Tak ne že bych stanovil datum, termín, 24 hodin...

Moderátor (Martin Veselovský):
Ani nemůžete, pane prezidente.

Václav Klaus, prezident ČR:
Samozřejmě, proto říkám, už jsem někde řekl, že není to v kategorii hodin, ale nemyslím si, že by to mělo být v kategorii týdnů v množném čísle, nebo-li spíše bych byl rád, kdybychom se pohybovali v řádu dní.

Moderátor (Martin Veselovský):
A je tento požadavek alespoň tiše akceptován?

Václav Klaus, prezident ČR:
No, tiše doufám že ano.

Moderátor (Martin Veselovský):
Doufejme, že i hlasitě bude akceptován.

Václav Klaus, prezident ČR:
To by bylo lepší, kdyby byl hlasitě akceptován.

Moderátor (Martin Veselovský):
Vedle předčasných voleb o kterých jste již mluvil, jste ještě řekl, pane prezidente, že byste akceptoval variantu menšinové vlády, která by do konce tohoto období volebního, nepřijímala žádná zásadní ideová rozhodnutí. Mohl byste specifikovat, co jsou ta ideová rozhodnutí, kterým by se měla vyhnout taková vláda?

Václav Klaus, prezident ČR:
No tak to už by bylo v každém případě, to už bychom v každém případě mluvili o vládě nijak podvázané, nikoliv vládě plnohodnotné. I pořád první varianta je hledání plnohodnotné vlády, s plným mandátem, se 101 nebo já nevím kolika hlasy ve sněmovně, která by mohla normálně fungovat. Opakuji každému, že to je varianta A a když by byla průchodná já myslím...

Moderátor (Martin Veselovský):
Rozumím tomu, zkusme variantu B.

Václav Klaus, prezident ČR:
...zkrátit strašně rychle to volební období a pustit se do voleb. Varianty B jsou podvázané vlády, podvázané různým způsobem smluvním, dohodou, že my vás necháme vládnout, když vy neuděláte toto, nebo když naopak když vy uděláte něco jiného, ale to opravdu není na mě, abych navrhoval.

Moderátor (Martin Veselovský):
Rozumím, i přesto ještě jednou drobně zopakuji otázku. Ta ona zásadní ideová rozhodnutí jsou jaká? Kterých by se taková vláda eventuelně měla vyvarovat?

Václav Klaus, prezident ČR:
Nevím, nevím to jich je tisíc a jedna. Tak když řekněme slovo ideová rozhodnutí, já bych to upřesnil spíše z oblasti jiné, spíše z oblasti podnikání. Já bych řekl, že každý by snad rozuměl příměru, že firma by měla dále vyrábět, ale neměla by investovat, neměla by zrušit továrnu, neměla by postavit obrovskou novou investici, neměla by se zadlužit na dalších 10 let, neměla by najednou propustit tisíce zaměstnanců.

Moderátor (Martin Veselovský):
Ale i prodávat?

Václav Klaus, prezident ČR:
Ani prodat tu firmu a podobně. Ale to že by měla normálně vyrábět, že by lidé tam měli docházet do práce, tak to je běžné provozním rozhodnutím. Investovat by neměla.

Moderátor (Martin Veselovský):
Rozumím. Asi se nedá přepokládat, že by se 10 milionů českých občanů za týden, za měsíc třeba dozvědělo veškeré peripetie této politické krize, že by se všichni dozvěděli o tom, kdo s jakými motivacemi jednal, proč dělal to a proč dělal ono, nesouhlasíte?

Václav Klaus, prezident ČR:
Já si myslím, že ta politická krize zas tak úplně tajuplná není. A já mám pocit, že kdybychom...

Moderátor (Martin Veselovský):
Je to průhledná záležitost?

Václav Klaus, prezident ČR:
Já myslím že ano. Kdybychom prošli pražské hospůdky tady a teď se tam pozeptal lidí, kteří tam obědvají...

Moderátor (Martin Veselovský):
Máte třeba taky na mysli například hospůdku u Kellyho? Pardon, že vás přerušuji.

Václav Klaus, prezident ČR:
To je hospůdka, která se stala, myslím mimořádně zvláštně proslulá, ale to ne. To mě ani nenapadlo. Myslel jsem takové ty normální hospůdky. Tak já myslím, že oni ví, co se děje. Oni ví, že máme křehkou vládu. Oni ví že máme díky té křehkosti a díky té chabé výhodě jednoho hlasu ve sněmovně vládu velmi zranitelnou, jak už prokázala loňská krize po volbách do Evropského parlamentu, která vedla k výměně předsedy vlády. Jakýkoliv vnější podnět vede k tomu, že se situace naprosto rozkolísá. Prostě ten hrnec je naplněn absolutně a pak kterákoliv kapka která do něj spadne znamená, že ten hrnec přeteče. V daném případě myslím, že je naprosto evidentní, že tato kapka, možná že to není kapka, ale docela více kapek najednou, prostě se roztočila kolem osoby předsedy vlády Stanislava Grosse a já na první pohled nemyslím, že to roztočily nějaké politické strany? Já bych spíše, někde se mi dneska líbil termín, který jsem slyšel, že není pravda, že vždycky tu lavinu někdo spustí, ona někdy se lavina utrhne sama svou vahou toho sněhu, který tam napadá. Já pevně věřím tomu, že to byla lavina, kterou nikdo specificky plánovaně organizovaně nějakým komplotem nebo něčím takovým nespustila. No prostě ta lavina se utrhla a teď už jede a já myslím, že to jak reagují jednotliví aktéři je docela srozumitelné, průhledné, každý se snaží maximalizovat svou výhodu a neutrpět přitom žádné ztráty a chovají se všichni podle mého názoru naprosto racionálně. Racionálně ze svého hlediska. To neznamená, že to je racionální pro celek pro ČR.

Moderátor (Martin Veselovský):
K tomu celku se ještě dostaneme, ale pane prezidente, já se nemůžu nezeptat, když mluvíte o spouštění laviny. To znamená, že jaksi spouštěcí mechanismus v osobě pana Kalouska vy nevidíte? Teď jako znovu opakuji, nepokládám pana Kalouska za toho...

Václav Klaus, prezident ČR:
Démona.

Moderátor (Martin Veselovský):
Ne, ne to jsem opravdu nechtěl naznačit, jenom spíš jsem chtěl naznačit, že v minulém týdnu minimálně ve dvou momentech eskaloval celou záležitost.

Václav Klaus, prezident ČR:
To jste řekl přesně. Minulý týden, teď nevím jestli ve dvou, ale připusťme, že ve dvou momentech eskaloval. Tím jste naprosto jasně řekl, když jste před chvílí, já jsem to nepočítal, ale tady jsem si poznamenal, že byste před chvílí řekl, že to je 6 týdnů, ta naše krize. Tak já si myslím, že v těch prvních dvou, třech, čtyřech týdnech, pan Kalousek žádný velký vstup do té celé hry neměl a jestli vstoupil v pátém týdnu, no tak to už není spouštění té laviny. To je, vy jste řekl slovo eskalace neboli to je to, že ten jeden z těch silných hráčů najednou má pocit, že začne ztrácet, když něco neudělá a on potom tuto kartu vytáhne. Takže já bych toto považoval za jeden z mezikroků mezi fází těchto šesti týdnů.

Moderátor (Martin Veselovský):
Abychom se vrátili k tomu celku, k těm deseti milionům českých občanů. Jakým způsobem to, co se v těch minulých šesti a nebo možná méně týdnech děje mezi několika volenými a jmenovanými politickými zástupci. Jakým způsobem to dopadne na naše občany z vašeho pohledu?

Václav Klaus, prezident ČR:
V jednom slova smyslu, ten dopad není určitě okamžitý. Myšlenka, že by se zítra něco stalo s životy deseti milionů lidí, to v tomto určitě není, ale ta kredibilita k politikům ta věrohodnost jejich to je strašně křehká květinka, která když se naruší a poztrácí, tak se dost špatně vede zpátky. Já mám bohužel strach, že celá tady tato aféra a to co se kolem ní točí, opět tu květinku strašně poškozuje a získat zpátky tu důvěru občanů bude docela těžké pro všechny, pro všechny, i ti kteří byli aktivními hráči toho, i ti kteří jenom se k tomu náhodou připletli. Takže to já vidím jako věc docela špatnou a strašně se bojím toho, že řada lidí zase mávne rukou a řekne, no to už se nedá nic dělat, já už tomu nevěřím, co tam nahoře někde říkají a dělají a myslím si, že to je to nejhorší co se nám může stát.

Moderátor (Martin Veselovský):
Už se to stalo?

Václav Klaus, prezident ČR:
No já myslím, že další kus něčeho se oddrolil.

Moderátor (Martin Veselovský):
Ta další otázka by se dala podobně položit vlastně i minulé léto při té letní politické krizi. Jaký je váš argument, pane prezidente, proti názoru, že jste prezidentem výrazně politickým a hájícím barvy jedné strany v tomto případě tedy samozřejmě strany ODS a já jenom nastíním ty argumenty. Aktivně působíte ve vládních krizích, jste jaksi alespoň částí své osobnosti pro variantu předčasných voleb, v médiích se kladně vyjadřujete k některým zejména ekonomickým pilířům politiky ODS.

Václav Klaus, prezident ČR:
Tak nepochybně já jsem v ODS byl a myšlenka, že bych si mohl vyměnit hlavu a srdce a začít říkat něco úplně jiného, než co jsem říkal celý život, není. Ale na druhé straně. Já si dokonce ani nemyslím, že toto by byla vážná obvinění na mou hlavu. Vynechám-li pár standardních pisálků, kteří kdybych se stavil na hlavu, tak budou psát své dávno připravené zapšklé komentáře. Já nemám pocit, že si veřejnost myslí, že straním jedné politické straně a já bych vás ubezpečil, že pokud jsem informován tak si to nemyslí ani ta politická strana o které tady teď právě mluvíte.

Moderátor (Martin Veselovský):
Dobrá. Tak berme toto, jako první téma dnešní speciální Sedmičky s prezidentem ČR panem Václavem Klausem.

Moderátor (Martin Veselovský):
Pane prezidente, od své poslední návštěvy v Sedmičce na začátku září jste vetoval tedy nepodepsal nebo vrátil dva zákony. Poprvé ve vašem funkčním období se poslanecké sněmovně nepodařilo vaše veto přehlasovat. Pojďme teď, jestli dovolíte, hovořit o prezidentských vetech a vašem vztahu k oběma komorám parlamentu. O čem podle vás vypovídá fakt, že se poprvé za dva roky ve vašem funkčním období poslanecké sněmovně nepodařilo váš názor zvrátit?

Václav Klaus, prezident ČR:
No tak vypovídá ten fakt, že ten zákon podle mého názoru byl mimořádně absurdní a proto převážel rozum a ne v základním souboji sněmovny, my zase toho prezidenta přehlasujeme. Já myslím, že ten zákon opravdu byl nenormální.

Moderátor (Martin Veselovský):
Bavíte se o zákonu o hluku?

Václav Klaus, prezident ČR:
To byl zákon o hluku, který je sám o sobě opravdu absurdní ukázkou toho, jak je vůbec možné regulovat žití člověka na počátku 21. století moci chtivými byrokraty a úředníky a teď musím říct Evropské komise, protože to je zákon, který nám doputoval z EU a my ho de facto jenom převádíme do našeho práva. Tak to je jedna věc v tom zákoně, který se mi zdál absurdní a každému sděluji, že to není zákon o hluku, to je prostě zákon o byrokratickém kontrolování hluku. Já myslím, že základní normy o tom kolik kde smí být a jaký hluk, to máme v jiných zákonech napsáno. Ale k tomu zákonu bylo naprosto nesystematicky nesystémově přidáno něco, co tam prostě vůbec nepatřilo, dokonce ještě technicky špatně, a to sice základní politický spor o tom, jestli kraje mohou nakládat s nemocnicemi formou jejich privatizace či nikoliv. Já myslím, že každý posluchač tohoto pořadu ví, že sporný politický střet privatizovat či neprivatizovat nemocnice na úrovni krajů se s hlukem a zákonem o hluku prostě nemá nic společného a pokud by se našel jeden člověk, který by toto chtěl obhajovat, tak já nevěřím, že by to vůbec bylo možné. Takže ten konglomerát, ten celek toho zákona byl opravdu tak zvláštní, že jsem rád, že byl pozastaven. Vy jste řekl, slovo vetoval, já ho také používáním občas, ale nemáme ústavní systém, kde by prezident mohl vetovat zákony, prezident má právo vrátit zákon znovu do parlamentu k novému projednání. Ale vetovat to nemůže. Jsou ústavy v různých zemích světa, kde prezident to skutečně vetuje a tím to skončí v tu chvíli.

Moderátor (Martin Veselovský):
Rozumím, na druhou stranu toto přece nebyl první případ nějakého legislativního výtvoru ke kterému by zdánlivě nelogicky a nebo ne zdánlivě ale nelogicky bylo přifařeno něco jiného a mnoho těchto legislativních výtvorů prošlo oběma komorami a nakonec i prezidentským perem, abych tak řekl. Tak proč teď najedou z ničeho nic.

Václav Klaus, prezident ČR:
Proč jsem ho vrátil nebo proč to sněmovna nepřehlasovala?

Moderátor (Martin Veselovský):
Myslím, proč vy jste to vrátil?

Václav Klaus, prezident ČR:
Mě totiž kupodivu v rozporu s tím, jak to hodnotili různí kritikové ač jsem napsal jasný výklad, proč jsem to vrátil, tak oni si z toho výkladu vzali opravdu jenom tu druhou půlku a vzali to jako spor o ty nemocnice. Mě se ten zákon o hluku zdál demonstrativní ukázkou úplně extrémním příkladem toho, kdy se nám znovu do našich životů vkrádá všude přítomná byrokracie, razítka, papíry, výkazy, vyhlášky, příkazy, a v tomto smyslu jsem si i já vybral tento zákon jako exemplární případ. Možná si někdo vzpomene, že první zákon, který jsem vracel, byl zákon o zoologických zahradách. A také byly otázky stejného typu, proč jsem si vybral zrovna tento zákon. Ten vůbec nemá nic proti zvířátkům a zoologickým zahradám, ten byl opět pouze a jedině mým soubojem s větrnými mlýny, mým soubojem s tím, abychom na každou věc měli specifický zákon a ne aby nemocnice se chovali stejně jako celá řada obdobných institucí. Čili opět to byl systémový souboj a tenkrát lidi se strašně divili, proč jsem si vybral zrovna zoologické zahrady. Já musím říct, že to je velmi důležitý precedens.

Moderátor (Martin Veselovský):
Na druhou stranu ve chvíli, kdy jsme vstoupili do EU a přijali jsme některé zásady chování se v tomto společenství, tak mezi ně patří i implementace některých evropských zákonů do našeho právního systému to znamená, z vašeho pohledu bylo lepší tento zákon prostě nepřijmout, odvrhnout a říct zpět k evropské komisi, tak to ne.

Václav Klaus, prezident ČR:
Já myslím, že s tou evropskou komisí a unií musíme taky bojovat. To není prostě bůh nad námi, který nám dává ideální věci a my se máme jenom uklonit a říci že to je bezvadné. Takže o tom, že s tím musíme bojovat je potřeba. Druhá věc, tyto evropské věci k nám přichází ve formě směrnic a ty se teprve přetavují v náš zákon. A právě při té přesmyčce od té směrnice k tomu zákonu přichází opět moc našich lobbistů a našich byrokratů a našich úředníků, kteří velmi často extendují tu směrnici evropské komise, přidávají si svou lidovou tvořivostí k tomu celou řadu věcí a když potom porovnáme směrnici a 25 zákonů o hluku, teoreticky v 25 členských zemích EU, tak vidíme, že ty zákony ač vycházejí z jedné směrnice se velmi liší a je hrůza, že u nás býváme často papežtější než papež a proto se takovou směrnici snažíme dotáhnout ještě do absurdnějších celků, než jak to možná bylo i původně zamýšleno. A porovnáme-li ten zákon se zákony v jiných zemích, tak možná že by se někdo divil.

Moderátor (Martin Veselovský):
Téměř přesně před rokem jste, pane prezidente, v rozhovoru pro Mladou Frontu DNES vyřkl podle vás tehdy kacířskou tezi, že by v dané situaci bylo lepší, kdyby každý další zákon nebyl. Bylo to jen řekněme mediální prohlášení vděčné a nebo to opravdu přesně odráželo a možná i dnes odráží váš vztah k tvorbě legislativy.

Václav Klaus, prezident ČR:
Ten vztah je zásadní, dlouhodobý, nepřetržitý. Já jsem tady si s sebou přinesl takovou knížku, která bude mít autogramiádu v pátek a je to knížka Rok druhý. Jsou to mé nejrůznější texty a projevy, které jsem napsal za ten druhý rok mého prezidentování a toto je takový první výtisk toho a takže jsem si to, když jsem to dostal do ruky, tak jsem si to předčítal a...

Moderátor (Martin Veselovský):
Své vlastní texty jste si předčítal.

Václav Klaus, prezident ČR:
Já jsem nečetl ty texty, spíš jsem si znova prostě v tom uvědomoval co všechno se stalo a na tohle už jsem zapomněl, a Ježíš tenhle text to je, a mimo jiné, proč to teď říkám, si uvědomuji nebo jsem si uvědomil, že je tam text, který jsem přednesl v našem senátu, kde jsem chtěl pronést něco o našem právním řádu. A proto jsem prostě vystoupil způsobem, kdy jsem se pokusil vysvětlit, jak vidím špatně co se děje s tou naší legislativou od zákonů, pokus všechno řešit zákony, hypertrofie zákonů, čím méně zákonů tím lépe a tak dál. Tak to je takový souvislejší text, který já myslím, podrobněji obsahuje ten můj názor na všechny tyto věci.
Moderátor (Martin Veselovský):
Pokud by se váš názor ještě nahlížel jinou optikou, pak možná tolik zákonů nebo tak snad podle vašeho názoru i mizerné zákony jsou celkem značně prosazovány v obou komorách parlamentu, což mimo jiné znamená, že tato vláda, tak teď je trošku zvláštní říkat má ale minimálně měla dostatečnou podporu minimálně ve sněmovně. Není to nakonec pro naši zemi dobře, teď odhlédněme od nějakého pravo-levého jaksi názoru konzervativního či liberálního, není to dobře, že máme takto silnou vládu, která prostě prosazuje tyto zákony. Není to pro těch již zmíněných 10 milionů občanů ve finále nakonec dobře? Protože teď tady narážíme spíš na vás konzervativní názor na věci.

Václav Klaus, prezident ČR:
Teď nerozumím otázce. Jestli je dobře, že...

Moderátor (Martin Veselovský):
Že těch 10 milionů lidí má relativně silnou vládu, která si dokáže prosadit svůj názor na to, jak by ta legislativa měla vypadat?

Václav Klaus, prezident ČR:
No tak já nemám pocit, že máme relativně silnou vládu.

Moderátor (Martin Veselovský):
Já říkám, já jsem použil ten minulý čas tam úmyslně.

Václav Klaus, prezident ČR:
Aha, já nevím, oni už to lidé zapomněli, ale vláda v období 1992-1996, které já jsem předsedal byla poslední vládou, která nebyla závislá na dobrém vyspání se nebo chorobě jednoho poslance či poslankyně. Tehdy ta vládní koalice měla, možná si na to ještě někdo vzpomíná, měla 105 hlasů a proti bylo 95. Což velikánský rozdíl není nicméně 105:95 je trošku dýchací prostor pro tu vládu a proto také v té době se těch zákonů udělalo největší množství. Od té doby od roku 1996 ta další vláda, které jsem předsedal, tak té už jeden hlas chyběl, další vláda byla úplně menšinová založená za opoziční smlouvě, další vláda měla 101, vláda Špidlova vláda má 101 i teď vláda Grossova do dnešního dne, a my si počkáme, na následující hodiny a dny, jestli těch 101 má a nebo nemá a jestli to nedopadne zase úplně jinak. Takže naopak, já bych jako základní charakteristiku naší země řekl slabé vlády, dané naším volebním systémem, které naopak blokují, aby vlády se rozmáchly a v tom čtyřletém období něco udělaly proto všechny ty debaty o většinovém volebním systému. Proto všechny ty debaty o tom, aby na čtyři roky dostalo jedno ideové politické seskupení šanci, něco razantnějšího udělat a za čtyři roky, aby to voliči spočítali a řekli, toho už nechceme, chceme zase ty druhé. Dneska jsme v beznadějném stavu, kdy ty vlády nemají velký prostor.

Moderátor (Martin Veselovský):
Mám pocit že v minulém týdnu to bylo, možná v nějakém politickém presu nebo možná v rámci nějakého politického obchodu ze strany sociální demokracie k ODS přišla nabídka na určitý obchod a jaksi předmětem toho obchodu měl být souhlas k úvahám o změně volebního systému od proporcionálního směru k většinovému. Znamená to tedy, že je nutno využít této situace a teď začít se velice intenzivně bavit o změně volebního systému, právě směrem k většinovému? Právě vy jste zastáncem tohoto posunu.

Václav Klaus, prezident ČR:
Určitě a také jsem se o to opakovaně pokoušel. Ale tady jsme u toho, já myslím, že efekt toho zmíněného volebního zákona by byl pozitivní pro naši zemi, nicméně opět ti političtí aktéři počítají tu cenu, kterou by je to stálo. A jestli jsem porozuměl prudké reakci ODS, která to pokud to asi všichni víme razantně odmítla tuto věc, čili já jsem to pochopil tak, že tato politická strana nechce tu cenu nebo tu cenu jak ona sama ji vidí, jestli ji vidím stejně vysokou, to je věc druhá, ale tu cenu nechce zaplatit za ten efekt toho nového volebního systému.

Moderátor (Martin Veselovský):
Pardon jenom, že vám skáču do řeči. Jinými slovy, tato debata s největší pravděpodobností bude čekat do voleb. Minimálně.

Václav Klaus, prezident ČR:
Vyčkejme následujících pár dnů, kdy já doufám, že ty politické strany zareagují a řeknou mně, my jsme ochotni zaplatit určitou cenu za ten a ten výsledek. Pokud by se toto téma vrátilo, uvidíme.

Moderátor (Martin Veselovský):
Takové bylo druhé téma dnešní Sedmičky v dalších zhruba 15 minutách se vrátíme k prvním dvěma rokům funkčního období českého prezidenta.

Moderátor (Martin Veselovský):
Pane prezidente, já předpokládám, že jste v minulých dvou letech na některé věci týkající se vašeho prezidentského funkčního období pyšný. Zeptám se ale jinak. Na které nejste úplně pyšný. Jsou-li nějaké.

Václav Klaus, prezident ČR:
Tak pyšný, nepyšný.

Moderátor (Martin Veselovský):
Můžeme použít i jiného výrazu.

Václav Klaus, prezident ČR:
To je jedno, hodnocení nevím. Já špatný pocit z toho mého dvouletého prezidentování, za sebe mluvím, svýma očima, svým pohledem, já špatný pocit z toho nemám. Čtu-li průzkumy veřejného mínění a tak jako na druhé straně zase, tak ty také mě nedávají nejhorší známku.

Moderátor (Martin Veselovský):
Řekněte to na rovinu, dávají vám nejlepší známky.

Václav Klaus, prezident ČR:
No, jsou na mě nějak příliš laskaví respondenti. Takže i z tohoto hlediska já myslím, to potvrzuje ten můj názor. Snažím se pohybovat v tom prostoru, který je mi v té prezidentské funkci přidělen, snažím se nesedět na Pražském hradě a jezdit po celé naší zemi. Zítra například odjíždíme na třídenní dlouhou velkou docela fyzicky náročnou návštěvu kraje Hradeckého. Bývalých tady východních Čech, takže budeme tři dny křižovat po všech městech městečkách tohoto kraje neboli to ježdění po naší zemi, setkávání se s co největším počtem lidí. Já myslím, že je snad taky i věc dobrá, pokus být vidět, slyšet v cizině je zřetelný. Zhrozil jsem se, když jsem dostal u příležitosti tohoto dnešního setkání pár statistik ze svého úřadu a tam jsem objevil že za dva roky jsem byl 156 dní v zahraničí a to se mi zdá úplně děsivé číslo. Ta představa, že člověk spal ve 156 odlišných hotelech a postelích a tak to je docela náročná věc. Neboli já myslím, že i ty zahraniční aktivity jsou snad ku prospěchu naší země. Takže nevím.

Moderátor (Martin Veselovský):
Když pane prezidente, hovoříte o zahraničních cestách. Jedete na začátku března, pokud se úplně nepletu do amerického Dallasu u příležitosti vydání vaší americké knihy The road Democracy. Měl byste se jak jsem slyšel zastavit i ve Washingtonu. Znamená to, že by snad oněch, já jsem počítal jak dlouho jste se za dva roky své funkčního období viděl dohromady s americkým prezidentem, bylo to zhruba asi 8 minut. Znamená to, že se...

Václav Klaus, prezident ČR:
No tak to já nevím.

Moderátor (Martin Veselovský):
Říkám to byl můj odhad...

Václav Klaus, prezident ČR:
To myslím, že je velmi nepřesné, ale o ty minuty vůbec nejde, ale například jsme seděli v různých vzdálenostech vedle sebe v jedné místnosti a hovořili zhruba během úterka 7 až 8 hodin. Takže ty minuty bych...

Moderátor (Martin Veselovský):
Já jsem měl samozřejmě na mysli spíš ty schůzky na tak říkajíc nejvyšší úrovni.

Václav Klaus, prezident ČR:
To se stalo taky takovou hříčkou, diskutovat o setkání s americkým prezidentem. Nevím, co bych k tomu řekl.

Moderátor (Martin Veselovský):
Já to nepokládám jako za hříčku, pane prezidente.

Václav Klaus, prezident ČR:
Já to neříkám ani z vašeho hlediska. Já jenom čtu naše některé deníky a tam se z toho stala taková prostě soutěž. Já myslím, že všichni víme, že pro amerického prezidenta byla klíčovou věcí jeho prezidentské kariéry, jeho prvního prezidentského období válka v Iráku. To je naprosto evidentní a on si v jistém slova smyslu, dělení světa velmi zúžil. On si ho zúžil na ty, kteří s ním bojovali v Iráku před rokem a půl nebo kolik už je to, a na ty kteří prostě nikoliv. My všichni víme, jak rozhodla ČR, jak rozhodl český parlament, jak rozhodla česká vláda, jak nerozhodl tento prezident mimochodem. Rozhodnutí o účasti či neúčasti v Iráku bylo učiněno ještě když jsem seděl jako prostý poslanec v parlamentu a připravoval si prezidentské projevy, myslím ty kandidátské prezidentské projevy a to rozhodnutí o účasti či míře účasti ČR v humanitárním ohledu a tak dále, pro nemocnice a podobné věci a to bylo učiněno, kdy já jsem měl jeden z dvou set hlasů v českém parlamentu. Takže v tom smyslu moje aktivita nebyla nijak výrazná. Nicméně my jsme se nestali těmi největšími pro amerického prezidenta v tu chvíli přáteli, kteří se zúčastnili té války, tak jak on by si přál. Myslím, že to předurčilo jistý vztah na určitou dobu, já myslím, že ta doba už je dávno pryč.

Moderátor (Martin Veselovský):
Já jsem vůbec tu poznámku nemyslel tak osobně, jak byste ji, pane prezidente, takhle akceptoval.

Václav Klaus, prezident ČR:
Ale já jsem to alespoň mohl takhle vysvětlit, já si myslím, že to je docela dobře.

Moderátor (Martin Veselovský):
Rozumím. Já jsem se chtěl prachobyčejně jen zeptat, jestli nebude vaše návštěva ve Washingtonu spojena s návštěvou Bílého domu?

Václav Klaus, prezident ČR:
Ne, já jsem sice prezidentem Bushem o tom hovořil a od té doby se míhají emaily mezi úřadem našim a velvyslanectvími a jejich a Bílým domem. On v tom Bruselu nevěděl jestli toho osmého vůbec je ve Washingtonu a podobně, kdy já tam mám dvě tiskové konference pro americké novináře a pro světové novináře o té knize mé v angličtině, která vyjde v Americe. A nakonec tedy výsledek je ten, že on ten den opravdu tam není k dispozici, ale naopak, aby bylo uděláno jasné gesto, tak mi přišla zpráva, že nám do té doby než tam pojedu, že nám řeknou, kdy jaký termín navrhují na normální velkou návštěvu. Tohle by byla skutečně pouze zastávka skutečně na chvíli.

Moderátor (Martin Veselovský):
Rozumím.

Václav Klaus, prezident ČR:
Na tu knížečku ne tuto jinou.

Moderátor (Martin Veselovský):
Jinou pro americké vydání. Minimálně dvě věci jsou za minulé dva roky vašeho funkčního období velice reflektovány, protože se nějakým způsobem zvýraznily nebo změnily. Tou změnou myslím například styl a způsob udělování prezidentských milostí. Považujete tento institut, tedy institut prezidentských milostí, za lépe využívaný? Za vašeho prezidentského období?

Václav Klaus, prezident ČR:
Ne, netroufám si, ne a není na mě, abych toto hodnotil. Myslím, že to není potřeba. Spíš řeknu, co si o tom institutu myslím. Ten institut je pro každého prezidenta myslím strašlivou zátěží a přítěží a ubezpečuji každého, že věnovat se hodiny a hodiny studováním stovek tisíců žádostí je věc frustrující. Setkáváte se s úděsnými lidskými životy, osudy, rodinnými osudy a v jednu chvíli máte pocit, že máte dát každou druhou milost, pak zase máte pocit, že ze sta ani jednu, na sto docela velká práce, která zatěžuje. Milostí jsme dali 50 a něco.

Moderátor (Martin Veselovský):
58 pokud se nepletu.

Václav Klaus, prezident ČR:
Žádostí o milosti bylo asi 3700 nebo 3800. Neboli když jsem si to přečetl, nebo sečetl pro sebe, respektive, přesněji řečeno, vydělil, tak vychází mě z toho, že v podstatě jsem udělil jednu ze šedesáti milostí a teď všichni navzájem si položme otázku. Jedna ze šedesáti je to málo, je to moc nebo zdálo by se někomu lepší, kdyby byla jedna ze sta. Já nevím, my jsme to takhle nikdy nepočítali.

Moderátor (Martin Veselovský):
Ano já nevím po pravdě řečeno.

Václav Klaus, prezident ČR:
To je spíše následný výsledek, který jsem samozřejmě předem neznal. Čili jedna ze šedesáti něco. To je jedno 65 nebo kolik. Je to strašlivé váhání. Vznikne z každých 200, 300 žádostí 10, 15 nadějí možných, nastává druhé kolo, třetí kolo, ubude z nich zase, zase polovina zůstanou nakonec třeba dvě nebo tři. No já nikomu bych to nepřál, aby to dělal.

Moderátor (Martin Veselovský):
Vůbec o tom nepochybuji na druhou stranu vy byste si přece tu práci pane prezidente mohl výrazně ulehčit, protože vy byste mohl ten proces rozhodování o tom, komu udělit a komu neudělit milost, mohl byste ho jaksi přesunout na nějaký tým externích právníků například, či jiných odborníků.

Václav Klaus, prezident ČR:
To mám pocit, že bych nemohl. A protože to se do jisté míry v minulosti dělo, tak já to považuji za koncepčně zásadně naprosto špatné. Prostě naše ústava a tak je to vůbec právo z minulosti myslím odvěký institut milosti. Institut milosti nedává právo, aby o tom rozhodoval nějaký, nedefinovaný beztvarý úřednicko-právnicko- já nevím jaký útvar, který bude používat jakási objektivní hlediska. To myslím, že by byl naprostý omyl. Ústava říká, to dělá prezident republiky a on nese tu kůži na trh a nese tu kůži sám a když prostě udělí někomu milost, tak mu bude zato spíláno, nebo nespíláno, ale myšlenka že by se prezident schoval za skupinu dvaceti renomovaných právníků, kteří by mu to doporučili, to bych považoval za strašlivě zbabělé. Já musím být schopen a říkám to naprosto otevřeně, musím být schopen každý ten konkrétní případ, který jsem udělil prostě obhájit na debatě tohoto nebo jakéhokoliv jiného typu a myšlenka že by to někdo dělal za mě, to nedovedu si představit. A není to jenom ta otázka koho vybrat koho nevybrat. Protože ten tým by řekl z těch 3700 my vám 3600 říkáme na ty se ani nedívejte ty jsou špatný, i to by znamenalo, že o milostech rozhoduje někdo jiný a já mám pocit, že bohužel pro mě, bohužel pro mě a pro můj čas, každou tu milost musím vidět já, a říct to ne.

Moderátor (Martin Veselovský):
Těch 3600 fasciklů vy jste všechny prostudoval, viděl?

Václav Klaus, prezident ČR:
Použijme, slovo prostudoval v jemnějším výrazu. Někdy je to kraťounké, někdy jsou to obrovské rozsudky psané na desítkách stran. To bych lhal, že jsem studoval desítky stran, protože někdy se člověk orientuje podle základního přečinu, co se stalo toto a toto a tak dál, takže prostudoval, abych trošku ubral, ale měl v ruce a na každý jsem já svým perem napsal ano, ne.

Moderátor (Martin Veselovský):
Tak ukončeme třetí téma dnešní Sedmičky, protože stále sleduje speciální vydání nedělní Sedmičky a tentokrát s jediným hostem prezidentem České republiky Václavem Klausem.

Moderátor (Martin Veselovský):
Pane prezidente, na začátku února tohoto roku jste poslal předsedovi Ústavního soudu Pavlu Rychetskému dopis, v němž jste se ptal, zda je či není Evropská ústavní smlouva v rozporu s naší ústavou. Ten odpověděl, že na základě vašeho dopisu není možno, aby Ústavní soud zahájil řízení. Proč by měl odpovědět jinak?

Václav Klaus, prezident ČR:
Tak odlišme podstatu od formy nebo hříčky.

Moderátor (Martin Veselovský):
K té podstatě se dostaneme s dovolením.

Václav Klaus, prezident ČR:
No ale já myslím podstatu dotazu od odpovědi. Já jsem nežádal, předsedu Ústavního soudu, aby zahájil řízení. Myslím aby si sedli v těch talárech a začali o něčem vyjednávat, ale úvaha o tom, že musí být nějaký útvar v naší zemi, který má nárok vyslovovat nějaké soudy o tom, jestli to či ono je či není v souladu s ústavou, a jedná-li se o takovouto mimořádně zásadní věc pro naši zemi, myslím že by vůbec nevadilo, kdybychom si o tom, v předstihu říkali pár věcí. Vy dobře víte, že ta úvaha, že podle ústavy to má být až tehdy, když je to předloženo k ratifikaci, to je sporná věc, to zase už bych řekl, že průměrný občan by byl trošku nespokojený, protože ústava byla podepsána 25 hlavy buď státu v rezidenty a nebo vlád tedy předsedy vlády je dobře známo, že já jsem neměl chuť i ambici tento dokument i dalšími podepsat loni v říjnu, takže můj podpis tam chybí. Nicméně za ČR to bylo podepsáno předsedou vlády čili legitimně.

Moderátor (Martin Veselovský):
Pardon, že vám skončím do řeči, vám ale přece i přesto všechno pokud by referendem či parlamentem byla smlouva ratifikována evropská ústavní, tak vás přesto všechno ten podpis nemine.

Václav Klaus, prezident ČR:
To určitě, pokud to tak dopadne. Ale já jsem chtěl říci i to, že to předseda vlády mohl podepsat, nebo eventuálně kdybych tam měl já před těmi pěti měsíci, tak by přeci vyžadovalo, že ten prezident nebo předseda vlády ten podpis udělá, na základě maxima informací, jestli nepodepisuje něco, co mu jeho vlastní zákonodárství a jeho ústava nedovoluje. Z tohoto hlediska o tom, že by i ústavní soud mohl v té či oné formě k tomu říci svůj názor já myslím, že je zbytečné, abychom teď, nemyslím s vámi, ale oni se mnou, abychom špičkovali, jestli je to zahájení řízení nebo není zahájení řízení. Prostě máme tady problém a kdyby byli páni ústavní soudci si zcela jisti, že to v souladu s ústavou je, tak myslím že se mohli usmát a říct, pane prezidente, to se zbytečně ptáte, to prostě je v souladu s ústavou. Já myslím, že oni to neudělili a neudělali, to myslím že docela vědomě.

Moderátor (Martin Veselovský):
Pane prezidente, předpokládám, že vy si disponujete nějakým soukromým názorem na vztah obou dokumentů.

Václav Klaus, prezident ČR:
Určitě soukromým názorem disponuji a nemyslím si, že jistá novela ústavy, která byla udělána v době, kdy ještě pan Rychetský dnešním předsedou Ústavního soudu byl šéfem legislativy té minulé vlády. Já si nemyslím, že ta novela ústavy v sobě obsahuje všechno potřebné proto, aby bylo možné přijmout tu evropskou ústavu jako takovou, aby nebyla v žádném rozporu. Ale občanům bych chtěl říci, jednu věc. To jestli je ta ústava v souladu s ústavou či není, je jenom špičičkou ledovce. To je jedna část velkého problému. To je jenom úvaha o tom, že kdyby náhodou nebyla, tak veškerá debata o tom, jestli je ta ústava dobrá nebo špatná by byla zbytečná. Já myslím že ta hlavní debata, která u nás začala probíhat a já doufám že bude probíhat ještě pozorněji, je o tom, jestli tento ústavní dokument je užitečný, správný, potřebný, zlepšující život v Evropě či nikoliv. A to koneckonců zůstává a nemá to nic společného.

Moderátor (Martin Veselovský):
Ano, měla už začít ta debata? Nebo jinak. Kdy by měla začít, kdy by měla začít eventuálně vysvětlovací kampaň, protože popravdě řečeno je to dokument velice složitý, kdo by ji měl, tu kampaň vést, kdo by ji měl koncipovat?

Václav Klaus, prezident ČR:
Tak za prvé ta debata začala, to zase bychom lhali a myslím, že i tím, že jsem se do toho v posledních dvou letech tak intenzivně zapojoval, tak už aspoň těmi mými polemikami se mnou jsem vyprovokoval dosti rozsáhlou debatu u nás. Já doufám, že bude pokračovat. Teď vy jste řekl větu, slovo, které chtě nechtě trošku zneužiji. Vy jste použil slovo vysvětlována má být ta ústava. Já si myslím, že to je špatné slovo. To prostě používají ti, kteří si myslí, že to je geniální dokument a jenom my hlupáci jsme všechny jeho tajuplnosti a kouzla a krásy ještě nepochopili a oni nám je musí vysvětlit. Já si myslím že to tak vůbec není, že my všichni jsme schopni ten dokument pochopit a udělat si na něj názor jestli je pro nás pro naši svobodu pro naši zemi dobrá či nikoliv. Takže vysvětlování podle mého názoru v sobě už implikuje otázku, že je to jenom naše hloupost, naše ignorance, naše neznalost a necítíme to kouzlo a tu krásu a to já myslím...

Moderátor (Martin Veselovský):
Pane prezidente, trochu zneužíváme toho, že já tady teď nemohu říct, co si myslím o evropské ústavě, protože bych se zpronevěřil nějaké elementární novinářské cti.

Václav Klaus, prezident ČR:
Vy můžete říct, ještě méně než já?

Moderátor (Martin Veselovský):
Já si myslím, že to tak je.

Václav Klaus, prezident ČR:
Ale já doufám že ta nadsázka nebo to exponování toho slova vysvětlovali, já myslím, že je srozumitelná co tím chci říct. Tam je v podtitulu je představa, kdo je proti, je jenom ten, komu to ještě nevysvětlili a tohle je zásadní postoj, se kterým já se nemohu smířit.

Moderátor (Martin Veselovský):
Já tomu rozumím. Když se podívám do 18. ledna, kdy po setkání s maltským prezidentem jste mluvil o jakési naší citlivosti nebo snad přecitlivosti na určité zážitky a vůbec stav z minulého tedy komunistického režimu, tak se zeptám takto. Maďarsko je druhou zemí, která evropskou ústavu ratifikovala. První byla Litva v Evropě. Obě tyto země mají novodobou historickou zkušenost velice podobnou té naší. Maďaři velice podobnou té naší, když budeme brát nějakých posledních 50 let. Přesto proti ústavě proti ratifikaci hlasovalo jen 9 maďarských poslanců. Znamená to, že například Maďaři tu onu vámi zmiňovanou přecitlivělost někde ztratili? Oni ji nemají?

Václav Klaus, prezident ČR:
No pane redaktore, teď bych použil vaši větu z minulého tématu, že nechtějte na mě, abych já vám říkal tady svůj vlastní osobní názor na evropskou ústavu. Z tohoto hlediska já musím říct, že nechtějme na prezidentovi republiky, aby hodnotil sousední zemi jestli má stejnou, nemá stejnou minulost, jestli se s ní stejně nestejně vypořádala, jestli si srovnala všechny věci sama u sebe, jestli jejich politické spektrum je takové či makové. Čili já o Maďarsku tuto úvahu fakt nepronesu nahlas a taky bych řekl, že bych dovedl říci nějaké věty, ale já toto jako prezident opravdu nemůžu a v žádném případě tedy nechci. Takže úvaha o tom, proč to Maďarsko udělalo nebo neudělalo, prosím, abych byl zproštěn této otázky. V každém případě to Maďarsko udělalo v parlamentu nikoliv v lidovém hlasování, nikoliv v referendu a zdá se mi, že je naprosto jasné, že je daleko více lidí z politické sféry pro prohlubování evropské integrace než normálních lidí z nepolitické sféry. To se týká každé země Evropy a Maďarska asi také.

Moderátor (Martin Veselovský):
Mimochodem když už jsme u tématu EU a evropské ústavní smlouvy zároveň jsme hovořili nebo zmínili průzkumy veřejného mínění. Nevidíte tam určitý rozpor mezi tím, že vy jste opravdu dlouhodobě nejoblíbenějším politikem v ČR, která hlasovala pro přijetí Česka do EU i přesto, že vy jste znám svými názory, které by se dali označit za velice kritické k EU? Necítíte tam určitý rozpor?

Václav Klaus, prezident ČR:
Necítím ten rozpor tak silně. Já jsem nikdy neříkal, že jsem proto, abychom se vymkli procesům evropské integrace, abychom zůstali na okraji kdesi, abychom se pokoušeli jinou cestou. Nikdy jsem to neříkal. Já podával v roce 1996 přihlášku do EU, koneckonců já jsem byl v zahájení všech vyjednávání, já jsem také podepsal vstup, takže odlišme naše globální podílení se na evropském integračním procesu, který může mít mnoho variant, mnoho typů a jeho jednou variantou je uspořádání Evropy nebo EU podle toho návrhu té evropské ústavní smlouvy. Pro mě to je jedna z možných variant toho, jak EU a Evropa díky tomu může v budoucnu vypadat. Já říkám této variantě ne. Já neříkám, že nemá pokračovat ten integrační proces, že nemáme pokračovat v celé řadě odstraňování bariér vztahů mezi jednotlivými evropskými zeměmi. Já nenamítám, abychom mohli bez cla vyvážet do Irska a Portugalska a Litvy a tak, abychom tam mohli jezdit bez pasů a tak dále. Čili o to vůbec nejde, já namítám proti té druhé půlce toho evropského uspořádání, ale bohužel ta ústava nás posouvá od toho prvního k něčemu druhému.

Moderátor (Martin Veselovský):
Možná by bylo úplně jasno i pro všechny diváky, kteří se na nás v tuto chvíli dívají. Měla by se ratifikace evropské ústavní smlouvy budoucí evropské ústavy řešit v Česku referendem?

Václav Klaus, prezident ČR:
Myslím, že jak dokazuje například i ta maďarská zkušenost, jak jste řekl, že 9 poslanců hlasovalo proti, to určitě. A teď nechci vůbec hodnotit to Maďarsko jak jsem řekl, ale vsadil bych se o milion aniž znám nějaká čísla, že v průzkumu názoru Maďarů na evropskou ústavu není stejná proporce ve veřejnosti jako byla v maďarském parlamentu. Neboli z toho já dedukuji, že je cennější zeptat se více lidí než jen těch zvolených poslanců.

Moderátor (Martin Veselovský):
Byť by nám hrozila nějaká extrémně nízká účast podotýkám v té jaksi španělské 42% účasti v porovnání s našimi referendy asi nedá říkat úplně nízká protože, naše účast bývá tradičně ještě o něco nižší.

Václav Klaus, prezident ČR:
Mluvil jsem se španělským předsedou vlády teď v Bruselu, popřál jsem mu k referendu, i když jsem říkal, že já bych si přál výsledek jiný, ale blahopřál jsem mu opravdu upřímně k tomu jak to dopadlo. Rozumím, že jsem mu trošku smutním z toho výsledku a to ještě tam španělská vláda udělala, myslím maximum, pochopil jsem, že španělská vláda dokonce přesvědčila všechny televizní kanály, aby pořady typu našich milionářů a takový různý hádanky a dotazy a podobně, tak aby jistou dobu před referendem byly naplněny otázkami ohledně evropské ústavy.

Moderátor (Martin Veselovský):
To je ta vysvětlovací kampaň.

Václav Klaus, prezident ČR:
Kažte docela specifickou metodou a myslím, že zklamání Španělů, kteří chtěli demonstrovat, že Španělsko na to evidentně ze všech zemí na tom vstupu do EU vydělalo, evidentně nesporně mimo jakoukoliv diskuzi vydělalo za ty poslední dvě dekády nejvíce a to jisté zklamání že 42 % lidí vůbec se chtělo zúčastnit debaty o té ústavě myslím, že tady existuje.

Moderátor (Martin Veselovský):
Zbývá nám zhruba asi 0,5 minuty. Poslední otázku mi dovolte uvést slovíčkem pokud. Pokud by evropská ústavní smlouva byla evropskými státy ratifikována a stala se plnohodnotnou evropskou ústavou v této podobě, v jaké je na stole a stalo se to ještě za vašeho funkčního období, budete prezidentem podle vás evropského regionu nebo provincie řízené Bruselem. Teď lehce cituji až parafrázuji některé vaše vyjádření. Chcete být v takové roli nebo chtěl byste být v takové roli?

Václav Klaus, prezident ČR:
Nechtěl, já bych si velmi přál, aby ČR i zítra i pozítří i popozítří byla pořád ještě svébytnou entitou zvanou Česká republika, která by měla základní atributy státu, tak jak tradičně rozumíme tomu, co stát dělá státem a v tomto smyslu mé srdce je zcela jednoznačně na straně toho, aby toto pokračovalo dále a opakuji znova, obávám se toho, že evropská ústava posouvá nás ke světu jinému.

Moderátor (Martin Veselovský):
Pane prezidente, uplynulo 58 minut nebo dokonce více než 58 minut dnešní Sedmičky a ta je u konce. Takže vám děkuji za váš čas a těším se na shledanou opět někdy tady ve studiu.

Václav Klaus, prezident ČR:
Tady jsem se zakašlal nakonec, takže děkuji pěkně. Na shledanou.

Moderátor (Martin Veselovský):
S vámi se vážení diváci, uvidím opět příští týden v neděli v poledne, rozhodně bude o čem diskutovat, protože probíhající politická krize stále ještě není u konce a v jejím stínu se na poli věcí veřejných děje mnohé. Přeji vám hezký zbytek neděle a na shledanou. Děkuji, pane prezidente.

Václav Klaus, prezident ČR:
Na shledanou.

Moderátor (Martin Veselovský):
Na shledanou.

TV NOVA, 27.2.2005