---

Hlavní strana » Rozhovory » Rozhovor pro časopis XANTYPA…

---

Rozhovor pro časopis XANTYPA o parlamentních volbách, billboardu a přímé volbě prezidenta

Rozhovory, 21. 3. 2002

Socialistická vláda, která se drží ve Strakově akademii díky vaší podpoře, zvýšila dvojnásobně zadlužení země. Není to příliš vysoká daň za politickou stabilitu?

Politická stabilita byla v dané chvíli nezbytnost. ODS to udělala (uzavřela s ČSSD opoziční smlouvu – pozn. aut.) i proto, aby se uchránila před enormní snahou totálně se nechat vytlačit z povrchu zemského. Jinak pro mě, kdo založil svou kariéru na vyrovnaném státním rozpočtu, je zadlužení velikým neštěstím a chceme přijít s některými radikálními kroky, které by něco podobného do budoucna znemožnily.

Takže vyhrajete volby, jak jste naznačil, a co potom?

Jednou věcí je vyřešení konkrétních deficitů státního rozpočtu v běžném roce. To bude vyžadovat něco velmi nemilého pro každou vládu, která nastoupí po letošním červnu. Nechci vyhrožovat „balíčky“, ale něco v tom smyslu musí v každém případě přijít. Úplně jinou věcí je, jak vyřešit naakumulované zadlužení z doby komunismu, které se za této vlády ještě zdvojnásobilo. To nemá žádné jednorázové řešení.

Co z toho vyplyne pro občana?

Ve státním rozpočtu je určitě spousta balastu, který se dá ale velmi špatně chytit z vnějšku. Ono se hezky povídá, že to může kontrolovat poslanecká sněmovna, jenomže do rozpočtu vidíte jenom zevnitř. Musíte s ním žít. My jsme přesvědčeni, že je v něm obrovský prostor pro racionální škrty, které nebudou pro občana znamenat žádné fatální ohrožení.

Můžete vyloučit povolební velkou koalici s ČSSD?

Vylučovat koalice není možné. V naší zemi máme jistou triádu politických subjektů, takový podivný trojúhelník. Díky tomu, že jsme neprosadili volební systém většinového typu, který by umožnil jednomu z těchto tří politických makrosubjektů vyhrát rezolutním způsobem volby, musí dojít v každém případě k vytvoření koalice. Něco jiného je, co preferujeme. Myslím, že žádný ze subjektů, který půjde do těchto voleb, nevyloučí potencionální možnost jakékoli koalice.

Dovedete si představit, že budete ve vládě s lidmi, kteří z ODS odešli? Odpustil jste jim?

Já a zejména ODS si uvědomujeme naprostou zodpovědnost k voličům, díky níž se musíme umět přenést i přes některé křivdy. Lidsky to má samozřejmě jinou dimenzi, ale v daném případě jsem politikem, který reprezentuje nějaké postoje a názory a ví, že si nesmí dovolit znemožnit jejich prosazení osobní přecitlivělostí.

Budete si hodně rozmýšlet koalici s KDU-ČSL, která de facto rozbila čtyřkoalici i vaši poslední vládu?

Z hlediska odtažitého pozorování politické scény se to může zdát nepěkné nebo vzdálené nějakému ideálu, ale když se budu dívat na svět tímto způsobem, musím logicky dospět k jedinému závěru: nikdy se s nikým nijak nespojovat. Ale tudy cesta nevede. Znova opakuji: velmi jsem si přál, aby došlo ke změně volebního systému. Ten by tuto dilematickou, téměř v každém případě prohrávající situaci snad vyloučil. To se ze známých důvodů nestalo a všichni víme, že se o to zasloužil hlavně pan prezident, který nemá zájem, aby došlo k jasnému politickému rozložení sil v zemi, protože stávající stav více umožňuje takzvané nepolitické politice vměšovat se do našich životů.

Opravdu si myslíte, že by bylo zdravé pro tuto zemi, aby existovaly pouze dvě silné strany? Nejsme v Anglii nebo v USA, kde má takový systém tradici…

Na to se nedá abstraktně odpovědět. Když řeknu není u nás ta tradice jako v Anglii a Americe, vyplývá z toho jediné – že koalice být musí. Potom se nás ale, novináři, neptejte, jestli je vyloučené ji vytvořit s tím, či oním, protože jsme k ní jednoznačně odsouzeni. Ale abych odpověděl na otázku: byl by to krok ke zdraví.

Prohlásil jste, že pokud neuspěje ODS ve volbách, vyvodíte z toho pro sebe důsledky, a že 20 % hlasů nepovažujete za úspěch. Jaké vyvodíte důsledky, pokud získáte 20 %?

Dvacet procent je opravdu velmi nízké číslo a znamenalo by naše selhání. A poněvadž je ODS do nemalé míry ztotožňována s mojí osobou, bylo by to v každém případě moje selhání, a to by bylo pro mě důvodem zvážit své další setrvávání ve vrcholné politické funkci. Na druhé straně musím říci, že jste mi odpověď usnadnil, protože kdyby to bylo pod dvacet procent, tak vám hrdě řeknu, že bych musel na svůj post předsedy strany rezignovat. Otázka je, která hodnota bude oním „přelomovým bodem“.

V jednom rozhovoru jste řekl, že věta – parafrázuji: „Buď budete mít silnou ODS, nebo v ní nebudu já“ – byl kalkul. Mně to přijde spíš jako vydírání…

Řekl jsem, že kromě jiného to byl z mé strany jistý kalkul. Slovu kalkul může být ale z jiného pohledu promyšlený tah. A že se v rámci tohoto promyšleného tahu pokusím motivovat ODS, na tom nevidím nic špatného. ODS je složitá struktura, která má jako každá jiná struktura i své rigidity, svá zrezivělá místa, a já od listopadového kongresu velmi usiluji o to, abych to veliké a těžké soukolí rozhýbal.

Ale klást to tak ultimativně mi nepřijde úplně nejčistší…

Neumím o tom hovořit v kategorii čisté, nečisté. Spíš o tom hovořím jako o motivujícím, burcujícím, popichujícím. Samozřejmě tím také říkám: jde-li vám o to, co se tady dnes děje, přijďte k volbám. Uvedu výstižný příklad. Minulý týden jsem navštívil asi šest míst v obvodu Prahy 13 a přišla za mnou starší paní, která říkala: „Moc vám fandím, jenom mě mrzí, že tady v době voleb nebudu, protože budeme na dovolené.“ A já jí na to odpověděl: „Asi mě nemáte dostatečně ráda, jinak byste si vybrala pro dovolenou jiný termín.“ To, čemu říkáte ultimátum, bych nazval vybídnutí, snahu o motivaci.

Tyhle historky mi připomínají sjezdy fanclubů hvězd šoubyznysu…

Mluvíte-li o fanclubech v přeneseném slova smyslu, nepochybně se tvrdší jádro voličů a voliček při volbách rozhoduje na základě Václava Klause. To musí každý politik považovat za věc žádoucí. Nevidím sebemenší důvod, abych se nepokoušel i tuto voličskou skupinu nějakým způsobem oslovovat a k sobě přitahovat. Politik má v tomto s hvězdami šoubyznysu, jak říkáte, mnoho společného. On taky nejde po ulici inkognito, nemůže se na veřejnosti škrábat v nose a dloubat v uších, protože ho každý zná.

Těší vás to?

Každá mince má dvě strany.

Která u vás převažuje?

Myslím, že za těch dvanáct let už jsem si na nepříjemnou stránku zvykl, považuji ji za samozřejmost a umím se přes ni přenést. To ale neplatí pro moji rodinu. Když se rozhodujeme, jestli půjdeme na večeři do restaurace, nebo si doma ukrojíme kus chleba se sýrem, protože v lednici nic jiného není, manželka, synové i jejich manželky mají sklony říci: všichni se na tebe budou koukat, nebudeš mluvit normálně, budeš se stylizovat a tak dále. K uvědomování si negativní stránky mě dnes více tlačí rodina než já sám.

Ještě se na okamžik vrátím k volbám. V Praze se utkáte s Petrou Buzkovou a Hanou Marvanovou. Vyvodíte i v případě prohry s některou z nich pro sebe důsledky?

Myslím, že teď ani tak nejde o nějaké vyvozování.

Slovo vyvozování jste použil vy…

Kandiduji sice v Praze, ale pro ODS jsem jakýsi superlídr, který cítí odpovědnost za to, jak dopadneme v celé zemi. Do Prahy opravdu zahleděn nejsem.

Zeptám se jinak. Představte si, že jste Ulihrach a hrajete Davis Cup. Jako mužstvo vyhrajete, ale vy svůj zápas prohrajete. Bude vám to jedno?

Pak mě nahráváte, protože do Ostravy jedu na různá setkání a také na Davis Cup s Brazílií.

To jste ovšem dost odbočil…

Jasně. K „stáru“ mě každý vidí s tenisovou raketou nebo na lyžích, ale já jsem čtvrt století hrál na nejrůznějších úrovních, i reprezentačních, košíkovou a pak dvacet let závodně volejbal. Čili drtivou část života jsem prožil v kolektivních sportech a vím, že důležitější je ubránit nejlepšího střelce soupeře než dát sám koš. Ve volejbalu je rozhodující přihrávka, protože po geniální přihrávce je už smečování velmi snadné. Takže v tomto smyslu bych trval na důrazu na kolektivní pohled.

Volič hodnotí politika také podle jeho reálného uvažování. Považujete za reálné, že se stanete premiérem?

Jestli je o mně něco možné říci i ze strany mých nepřátel a těch, kteří mi nefandí, tak je to asi jistá realističnost a racionalita. Možná se některým našim módním umělcům zdám málo umělecký a vzletný, ale je to důsledek mojí racionálnosti. Tedy, že bych se pouštěl do něčeho nereálného, není můj případ. Chceme vyhrát volby, chceme mít šanci získat mandát a najít si koaličního partnera nebo partnery a spolu s nimi sestavovat vládu. Co z toho plyne pro zcela osobní post v budoucí vládě, je zase jiné patro rozhodování, ale tahle ambice je absolutní.

Uvědomujete si, že se od minulých voleb změnili předsedové všech ostatních stran, navíc jsou to lidé, s nimiž nemáte tolik zkušeností a nemáte k nim určitě tak blízko, jako jste měl konkrétně k panu Zemanovi a Kasalovi…

To, že u nás v ODS nedošlo ke změně lídra, je spíš plus. Nikdy nezapomenu na formulaci dnes už trošku v pozadí stojícího Miroslava Macka, který na zakládajícím kongresu ODS řekl: „Předseda se nevolí, předseda prostě je.“ A já si myslím, že na té myšlence něco je. Jestliže US a lidovci dvakrát do roka mění šéfa, znamená to, že nemají svým způsobem pro členskou základnu nikoho výrazného. Za druhé: říkáte-li, jestli znám, nebo neznám dnešní lídry…

Myslel jsem, jestli budete pro nové lídry, kteří vám nejsou tak nakloněni jako jejich předchůdci, přijatelným premiérem…

To je jiná věc. Já jsem reagoval na to, jestli je dobře znám, což myslím, že ano.

V různých rozhovorech jste nevyloučil, že byste za určitých okolností přijal kandidaturu na prezidenta. Myslíte si, že má u nás prezident dostatečné pravomoci?

Kandidaturu jsem nevyloučil, ale před tím je ještě tolik fází a kroků, že opravdu nechci příliš spekulovat. Jsem stoprocentně přesvědčen, že pravomoci prezidenta jsou více než dostatečné. Větší, než si drtivá většina lidí myslí…

Což sám Václav Havel nepopírá…

…a celá řada orgánů, která vděčí prezidentovi za své jmenování – což nemyslím nějak pejorativně nebo agresivně – se do jisté míry chová k jeho obrazu. Exemplárním příkladem je Ústavní soud a vedení ČNB.

Nezasloužil by si potom takhle silný prezident přímou volbu?

Přímá volba je politická schválnost některých politiků a není pro ni žádný výrazný argument. Je to pouhý krátkodechý politický kalkul některých lidí, kteří si myslí, že by tím mohli spíš dospět k tomu, aby v následujících prezidentských volbách byl jistý kandidát zvolen, nebo jiný kandidát nezvolen. V Lidových novinách jsem četl článek pana Ondřeje Neffa a zapamatoval jsem si nadpis, který budu parafrázovat: Přímá volba prezidenta? Případně proč ne, ale proč ano?! Myslím, že tím geniálně vystihl problém. Na druhou stranu tato země už toho přežila tolik, že by nepochybně přežila i přímou volbu prezidenta. Jen chybí argument, proč ano. Jestli se nám nelíbí rakouské referendum o Temelínu organizované panem Haiderem s argumentací, že je založeno na zmanipulování části veřejnosti mediálním atakem několika klíčových rakouských novin, tak tuto větu musíme domýšlet i o referendovém typu volby prezidenta. Pokud je to špatné v jednom případě, pak i ve druhém.

Uvědomujete si, že tento boj asi prohrajete, protože už i v ČSSD probíhá diskuse a toto téma se zřejmě stane jednou z jejich nečekaných volebních karet?

Nemám mandát, abych prozrazoval něco, co slyším. Z toho důvodu to uvedu jako svůj názor. Rozumím tomu tak, že ČSSD dospěla k názoru, že přímá volba prezidenta je líbivé volební heslo a ve chvíli parlamentních voleb ho hodlá využít ve svůj prospěch a přimkne se k němu. A teď dodávám to klíčové – ale jedním dechem říká také něco, co nebude říkat ve volební kampani – že by měl být tento systém uplatněn až v příštích prezidentských volbách v roce 2008!

Hezká habaďúra. Ale zpátky k vám. Pan Jakl nazval „chytrým marketingovým tahem“ váš portrét s lyžemi Völkl a titulkem Volte, umístěný na billboardu ve Špindlerově Mlýně. Máme příště očekávat, že se necháte vyfotografovat před Raiffeissen bank a chápat to tak, že ji tím také doporučujete? Myslíte, že je to fér?

To, jestli teď dostávám stohy otázek, na kterých lyžích jezdím, a já odpovídám, že na headech, je stejně špatná, nebo dobrá reklama značky Head, jako byla jedna jediná fotografie s lyžemi Völkl. Jinou věcí by bylo uzavřít s Völklem smlouvu, že moji fotografii na jejich lyžích použijí do svých propagačních materiálů a polepí tím naši zemi. To by byl samozřejmě nesmysl, něco takového se dělat nemá. Tady šlo o jeden konkrétní billboard na jednom místě, který se stal známým jedině díky médiím.

S tím jste ale musel jako známá tvář počítat. O panu Novákovi by média neinformovala…

Od autorů té myšlenky to byla úvaha: chceme Klause podpořit, protože patří do lyžařského prostředí víc, než některý jiný politik. Otázka völklů se tam dostala naprostou náhodou. Myslím, že se z toho dělá…

Ale vy jste spojil tvář předsedy parlamentu s určitou značkou. Kdybyste se aspoň nechal vyfotit s artiskami a podpořil českou značku!

Artisky už bohužel neexistují.

Volilo vás přes 30 % lidí, myslíte, že jsou všichni vaším „chytrým marketingovým krokem“ nadšeni? „Chytrý marketingový tah“ to určitě byl, ale nepříliš etický…

Podle mě se o etičnosti v tomhle případě nedá mluvit. Je to jen naskočení na hru, kterou pár médií rozpoutalo. A Jakl je v tom nevinně, protože fotka vznikla jako naprosto okrajový produkt večerního sezení kdesi na tenisových kurtech v Erpetu. S Jaklem jsem nic nekonzultoval. Ten se to dozvěděl až z novin a následně na to reagoval. Já bych nechal hodnocení na voličích. Jestli se domnívají, že to bylo špatné, tak mi to jistě spočítají. Politika přistihnete mnohokrát v situacích…

Tohle nebylo přistižení. Nešlo přece o náhodu…

Jistěže nešlo o náhodu.

Ale chytrý marketingový tah to nebyl? Trochu jste mě zklamal…

Počkejte, začněme tu větu znova. Když jsem popisoval, že o tom Jakl dopředu nic nevěděl, pak říkám: byl to chytrý, nebo hloupý, marketingový tah, ale od Václava Klause. Vinu nesvádím na nikoho jiného.

Takže přece jen… Na závěr bych se zeptal na váš hodně diskutovaný výrok o kriminalizování podnikatelů vládou ČSSD. Uvedl jste jména Šrejbr, Vladimír Železný. Myslíte si, že člověk s největší mediální mocí v zemi potřebuje vaše zastání?

Prohlašuji, že s myšlenkou záměrné kriminalizace podnikatelů a podnikání socialistickou vládou jsem vystoupil prvně asi před dvěma lety. Na toto téma jsem napsal několik článků a několik měsíců se o tom vedla diskuse. Jsem plně přesvědčen, že přerozdělovačům socialistického typu jde hlavně o to, jak podnikatelům zkomplikovat život nejrůznějšími omezeními, razítky, papíry, vyššími daněmi. Podnikání v naší zemi brzdí a jeden z aspektů je kriminalizace, tedy automatické spojování slova obchodní neúspěch s kriminálním činem. To je moje nejhlubší přesvědčení. Tato věc nás poškodila podstatně více než cokoli jiného. Pro mě je to naprosto zásadní, ideově filosofický náhled na naši společnost ve druhé polovině 90. let a největší chyba, kterou bych Miloši Zemanovi vyčítal.

Vašek Vašák, XANTYPA, duben 2002