---

Hlavní strana » Rozhovory » Rozhovor prezidenta republiky…

---

Rozhovor prezidenta republiky Václava Klause pro Frekvenci 1 - Press klub

Rozhovory, 26. 8. 2005

Moderátor (Petr Šimůnek):
Václav Klaus, prezident České republiky, to je host dnešního Press klubu Frekvence 1. Dobrý večer ještě jednou.

Host (Václav Klaus):
Dobrý večer.

Moderátor (Petr Šimůnek):
Než se dostanem k těm vážným politickým věcem během dnešního Press klubu, tak se zeptám na jiné věci. Dvě české televize zaplavily reality show. Co tomuhle fenoménu říkáte, pane prezidente?

Host (Václav Klaus):
Nevím. Já obecně nejsem televizním divákem a ani netuším přesně, kdy to běží a jak to běží. Viděl jsem ...

Moderátor (Petr Šimůnek):
Běží to pořád a všude.

Host (Václav Klaus):
Tak to se snad musím na to někdy podívat. Ale viděl jsem chvíli, když vybírali jednu tu trojici někdy minulý týden na Primě, takže jsem 2miniaturně si o tom učinil nějakou představu. Nevím. Já se na to dívat nebudu, ale já nechci povytahovat obočí a dělat moudrého, chytrého, snobského, intelektuálního a říkat, že to nemá být a že se na to nikdo nemá koukat.

Moderátor (Petr Šimůnek):
Na Radu pro rozhlasové a televizní vysílání přišlo spousta stížností od lidí, kteří si myslí, že by se to mělo nějak regulovat. Že by se mělo nějak upravovat, co se tam vlastně v té vile děje a co se vysílá a co nevysílá. Myslíte si, že by se taková věc měla regulovat?

Host (Václav Klaus):
Já nejsem příznivcem tohoto žánru, určitě ne, ale na straně druhé, regulace nikdy nepomůže. Ta si stejně nalezne své místo někudy a nikdy regulátoři nevyhrajou. Takže já jsem proti tomu. Kdo to chce regulovat, tak má velmi jednoduchý regulátor každý v ruce, každý z občanů téhle republiky, ten regulátor se jmenuje dálkový ovladač televizního přístroje a ať si každý tu televizi ovládá sám sobě.

Moderátor (Petr Šimůnek):
Prezident Turkmenistánu zakázal playback ve své zemi, prezident Běloruska zakázal vtipy o své osobě. Co byste vy jako prezident České republiky zakázal v Česku?

Host (Václav Klaus):
Tak vtipy jsou nezakázatelné. Ty myslím, že by žádný rozumný člověk neměl zkoušet zakazovat. Playback, nad užíváním playbacku, chraň bůh, že by mě napadlo to zakazovat. Ale kdybych občansky k tomu měl vyjádřit svůj názor, tak bych řek, méně playbacku by bylo lepší.

Moderátor (Petr Šimůnek):
Tak to otec všech Turkmenů bude rád, že má takovouhle podporu.

Host (Václav Klaus):
Ne, to ne. Takhle ten svět neběží.

Moderátor (Petr Šimůnek):
Pane prezidente, vy máte ve funkci za sebou, za tři dny budete mít za sebou dva a půl roku a jste přesně v poločase toho vašeho prezidentování. Bude se něčím ta druhá polovina lišit od té první?

Host (Václav Klaus):
Tak vůbec mě do dnešního dne nenapadlo, že to je za tři dny. Já vlastně ani nevím, jestli se to počítá ode dne zvolení, nebo ode dne inaugurace.

Moderátor (Petr Šimůnek):
Já jsem to počítal od zvolení.

Host (Václav Klaus):
No já fakt nevím, to mě možná někdo z právníků poradí, ale to je jedno. V každém případě je to zhruba polovina. Já si to uvědomuju, že to je polovina. Na straně jedné si nemyslím, že do druhé poloviny nastoupí jiný Klaus, který se bude jinak chovat, něco jiného říkat, změní názory, to určitě ne. Na straně druhé člověk také v průběhu času se něco naučí, moudří lecjak, leccos si už vyzkoušel...

Moderátor (Petr Šimůnek):
V čem jste zmoudřel za těch 2,5 roku?

Host (Václav Klaus):
To se těžko měří a těžko takhle vyjadřuje, ale včera jsme letěli z Islandu a mimo jiné jsem v rámci té 4hodinové cesty napsal dva projevy někam a ty si vzal poslední už zase nejužší výběr milostí. To je strašlivá práce, které bohužel, bohužel, které prostě věnuji obrovské množství času. Taky už se člověk něco naučil, už umí ty milosti, ty žádosti o milosti číst, už si...

Moderátor (Petr Šimůnek):
Rozpoznáte to lépe?

Host (Václav Klaus):
Jestli to rozpoznám nebo jestli mě oblafne někdo, to je věc druhá, ale například v tom už jsme dál a myslím, že už člověk do toho umí sahnout daleko lepším způsobem, než to bylo dříve.

Moderátor (Petr Šimůnek):
Že byste nějak změnil priority toho, co byste ve druhé polovině prezidentování chtěl udělat, toho se nedočkáme?

Host (Václav Klaus):
To bychom si museli říct, co jsou priority velké či malé. Mezi velké priority bych řekl patří rozhodování moje vlastní o dělbě mého času mezi domácím a třeba zahraničním. Tak myšlenka, že bych chtěl teď víc sedět doma a jezdit po zemích českých a moravských nebo naopak do zahraničí, myslím, že ne. To už předpokládám, že jsem jistou strukturu si našel a jestli jsem byl v neděli na zahájení výstavy k 21. srpnu v Brně a mezitím na Islandu a v sobotu budu na Země živitelka, národní dožínky České Budějovice, myslím, že to je takový ten prototyp toho mého stráveného týdne. Takže tohleto nehodlám měnit. Určitě hodlám pokračovat ve věci, která se mimořádně osvědčila a to jsou takové ty velké třídenní návštěvy jednotlivých krajů.

Moderátor (Petr Šimůnek):
Vy jste byl už ve všech?

Host (Václav Klaus):
Nebyli jsme v jednom jediném, který je v něčem trošku specifický, a to jsou střední Čechy, protože on nemá hlavní město a...

Moderátor (Petr Šimůnek):
Kam vlastně pojedete? No to právě je takové sporné. Tak jedeme teda, předem oznamuju, že jedeme 4.-5.-6. října, jestli to neříkám nepřesně, už je to definitivně připraveno, ale ono to prostě chce, aby ta návštěva byla návštěvou, tak ono to chce někde bydlet, být tam dva dny, tím pádem člověk je vychýlen z nějaké své normálnosti. Pokud bych se tady vracel domů do svého bytu a tak dále, tak myslím, že to není ono. Nevím, eště to není vyřešeno.

Moderátor (Petr Šimůnek):
Vy když jste byl zvolen, tak jste mimo jiné říkal, že nebudete prezidentem aktivistickým, ale aktivním. Při schvalování, vetování, podepisování zákonů vy jste vrátil k 23., jestli to správně se dívám na tu statistiku, z 282 zákonů 16. Když vyberu, byly to zákon o hluku, o střetu zájmů, o kolektivním vyjednávání, o inspekci práce. Je tam nějaký společný jmenovatel, proč jste ty zákony vracel, je tam něco, co je spojuje?

Host (Václav Klaus):
To bych, to by vyžadovalo složitější analýzu. Myslím, že ta čísla jsou zhruba správná. Já si myslím, že 16, něco přidáváte, ale možná, že někde je tam problém, jestli je to jeden zákon, on má doprovodný na sebe, já bych jako myslel, že jsem rozhodoval o 13. Tamty tři jsou takový přívažek k tomu zákonu. Já za prvé si myslím, že to není nadprůměrný počet, že to je de facto něco jako pět procent. To se mi nezdá nadměrné plýtvání. Za druhé bych řekl, že u nás to není skutečné veto, u nás je to vracení. Byl jsem teď na tom Islandě a tam mě velmi zaujalo, tam se tím neplýtvá. Tam je to opravdu naprosto výjimečná věc, ten prezident to udělá za své období jednou, dvakrát, ale tam je moc prezidenta neskonale větší...

Moderátor (Petr Šimůnek):
Pak ten zákon neplatí?

Host (Václav Klaus):
Ne, ne, jestli neplatí, ještě trošku rafinovanější je to. Když on ho nepodepíše, tak automaticky se stává předmětem lidového referenda. To je, já myslím,...

Moderátor (Petr Šimůnek):
To byste chtěl?

Host (Václav Klaus):
Já neříkám, že bych to chtěl, ale nikdy jsem to neznal, tento model. Když jsme si o tom tam s prezidentem Islandu povídali, tak jsem říkal, to je přísná věc, to je změna radikální.

Moderátor (Petr Šimůnek):
Když se ještě vrátím zpátky k tomu společnému jmenovateli těch zamítnutých zákonů, není tam třeba to, že to je omezování svobody, že to je přikazování...

Host (Václav Klaus):
Určitě. Já bych stoprocentně řekl, že menšina je bodová věc, bodová, já nechci říct chyba, on je to jiný názor, velmi často jednotlivostní věci. Myslím, že v drtivé většině případů z těch 13 to byl souboj s pokusem přeregulovávat lidský život, něco, co se k nám valí z Evropské unie v nejrůznějších direktivách a co některé naše politické strany s rozkoší přijímají do svých programů a prosazují to i u nás. Takže to je určitě ten spojovací můstek.

Moderátor (Petr Šimůnek):
Vám teď přistanou na stole nebo možná už přistály další zákony, které budete muset podepsat nebo vetovat nebo nepodepsat. Mediální zákon s poplatky za veřejnoprávní televizi a rozhlas, protikuřácký zákon a zákon, který zakazuje převody nemocnic na obchodní společnosti. Všechny tyhle tři zákony se vrátily ze Senátu do sněmovny, protože je Senát zamítl, sněmovna znovu přijala. Co s nimi udělá prezident? Tak vy jste řekl názvy několika zákonů. Já bych zase jenom pro pořádek chtěl říci, zase jak je to docela velká aktivita, já jsem dnes v odpoledních hodinách někdy kolem půl čtvrté podepsal sedm zákonů. Tři zákony na pondělí mi zbydou, termín je 30., současně je avizován 15 dalších zákonů, nebo-li najednou balík 25 zákonů, což se mi zdá obrovský počet a nevím, jestli jsou všechny dobré. Tam jsou i ty v té druhé polovině, o kterých vy hovoříte. Nemyslím, kdybych měl, když je to 25, já jsem z 282 nepodepsal 13, tak bych řek, z těch 25, to bych tak 1-2 si moh troufnout nepodepsat, abych zůstal v tom průměru.

Moderátor (Petr Šimůnek):
Říká Václav Klaus. Vy jste taky za to svoje polo-, za ten první poločas jmenoval 214 soudců, 4 členy bankovní rady a spoustu dalších a dalších lidí. Mimo jiné jste taky jmenoval dva premiéry. Nepřijde vám teď trochu líto, že jste jmenoval Jiřího Paroubka, který si vás hned vybral jako hlavní cíl pro své útoky?

Host (Václav Klaus):
Tak za prvé mám pocit, že v obou případech jmenování, jak před rokem premiéra Grosse, tak letos koncem dubna premiéra Paroubka, jsem jednal tak, jak jsem jednat musel, jak jsem jednat měl. Myslím, že kdybych se pokoušel tuto věc brzdit, tak by to bylo přesně to, co jste před chvílí zmínil, ta jemná nuance, ten jemný rozdíl mezi aktivním prezidentem a aktivistickým prezidentem. Neměl jsem pocit, že bych měl být natolik aktivistický, že bych se měl pustit do souboje s jejich jmenováním, jakkoliv každý ví, že to nejsou lidé mé krevní skupiny, mých názorů, mého pohledu na svět. Takže o tom litování vůbec nemůže být řeči. Já považuji za poněkud překvapivé, že ten druhý z nich nasadil takový konfrontační tón. Já když si vzpomínám, jak velmi vděčně děkoval za to jmenování a jak říkal, že musí přiznat, že jsem to sehrál naprosto čistě, naprosto bez politického vměšování a že si toho nesmírně on a celá Sociální demokracie váží, a já jsem říkal, tak bysme měli se pravidelně setkávat a občas si o některých věcech promluvit. On říkal ano, a myslím, že mávnutím ruky toto všechno změnil v něco úplně jiného. To pro mě překvapení je. Nicméně to s tím, jestli jsem ho jmenovat měl nebo neměl, nemá podle mého názoru žádnou bezprostřední souvislost.

Moderátor (Petr Šimůnek):
Mluvil jste s ním od té doby, co jste si přes média vyměnili poměrně tvrdé invektivy a vy jste řekl, že asi přišel o rozum, když jste se bavili mimo jiné o chystaném gestu ...

Host (Václav Klaus):
No tak já jsem fascinován tím, že každý říká, že přišel o rozum, že jsem řekl já, zatímco u mě to byla reakce na stejný výrok jeho o mě a to je strašně zajímavé, že jemu se každý takový výraz promíjí...

Moderátor (Petr Šimůnek):
Pro pořádek, abych, kdybych tady měl citovat všechny výroky pana Paroubka, byli bysme tady dýl, proto jsem ...

Host (Václav Klaus):
Ne, já vás nežádám, já jenom, já jsem opravdu už usoudil, že to není možné. Jestli jsem s ním mluvil, podívejte, já se chovám konzistentně, já neodlišuji jednání před očima toho člověka a v jeho nepřítomnosti. Já prostě neumím udělat to, abych seděla na koncertě zahájení festivalu v Českém Krumlově, Hudebního léta a abych s premiérem Paroubkem o přestávce mluvil a on poodejde vzápětí k nějakému vedle stojícímu vozu nebo co a tam pronese do Radiožurnálu výroky o mé osobě, které jsou prostě netušené a ...

Moderátor (Petr Šimůnek):
To se stalo?

Host (Václav Klaus):
A pro mě nepochopitelné a bylo to pár minut poté, když se mnou normálně hovoří o tom, jak se mu líbí koncert a jestli snad nebude pršet a tak dále a tak dále. Takže já se takhle chovat neumím.

Moderátor (Petr Šimůnek):
Pane prezidente, já jsem se ptal na to, jestli jste se od té doby setkali? Jestli probíhá normální komunikace nebo ne?

Host (Václav Klaus):
Ale samozřejmě, že jsme se setkali. Já tím chci říct, že vy nehodnotíte taková setkání toho typu, že spolu mluvíme 10 minut o přestávce koncertu. Chci tím říci, že takových setkání je celá řada, což nejsou setkání ve smyslu, že bychom seděli proti sobě u stolu a jakoby oficiálně jednali. Samozřejmě jsem s ním mluvil minulý týden při jmenování nového ministra kultury Jandáka.

Moderátor (Petr Šimůnek):
Ale setkání typu, že byste si řekli, zakopeme válečné sekery, nikomu to neprospívá, nic takového nebylo?

Host (Václav Klaus):
Takovéto velké setkání tohoto typu určitě nebylo. Věty, větičky toho typu, v tomto směru, jak přímo z očí do očí, tak do telefonu, ty mezi námi byly.

Moderátor (Petr Šimůnek):
Tak to říká Václav Klaus. Premiér Paroubek se včera za českou vládu omluvil sudetským Němcům, antifašistům, to zdůrazněme. Vy jste tohle gesto kritizoval. Co je na tom vlastně tak špatného, že jsme se omluvili?

Host (Václav Klaus):
Tak první věc bych řekl, nadužívání a velmi snadné používání slova omluva. Já si myslím, že se slovem omluva šetřme, šetřme s ním každý ve svém osobním životě, šetřme s ním jako země. Já nemohu přijmout pana generála Jaruzelského, kterou vyslovil tuto neděli a já myslím, že Karel Steigerwald v Mladé frontě byl přesný, když říkal, já o tu jeho omluvu nestojím. To se nedá říci teď omluva. Něco, co ovlivnilo životy na celá desetiletí. Takže první moje poznámka je k tomu slovo omluva. Jestli si někdo myslí, že řekne promiň a všechno je vyřešeno, to já si myslím, že takhle...

Moderátor (Petr Šimůnek):
My se omlouváme za svoji historii. Já se ptám na to, proč bychom se za to nemohli omluvit? Co je na tom špatného?

Host (Václav Klaus):
Tak já zaprvé řikám poznámku obecnou ke slovu omluva. Druhá věc je, že to není přece jednosměrný, že to není jednos-, pardon, jednosměrný to je, ale že to není jakoby izolovaný jev a krok. Tento krok se odehrává v obrovském kontextu, se kterým 15 let velmi dlouze, trpělivě, opatrně bojujeme, hledáme jeho řešení, dospěli jsme k nějakému vyřešení. S německým kancléřem Kohlem jsem já a týmy kolem nás rok hledali slova, která jsou ještě patřičná do vzájemných omluv, do ustoupení jedné strany, druhé strany. Napsali jsme po ročním hledání vyvážené formulace. Mrzí mě, že jsem si je s sebou nevzal, ale, protože by byl leckdo překvapen, jak se tam omluvně také mluví o této věci.

Moderátor (Petr Šimůnek):
O této skupině lidí?

Host (Václav Klaus):
Vůbec ne. Mluví se tam omluvně o tom jevu, který tehdy globálně nastal. To, co provedl teď předseda vlády a s ním celá vláda, není takovéto vyvážené dvoustranné gesto, které hledá přijatelné formulace pro obě strany. To je jednostranný dáreček, který já si myslím, že má velmi nepříjemné následky, důsledky a také reakci, kterou to vyvolalo. Já myslím, že všichni jsme dneska slyšeli i ze strany německé, rakouské, i u nás.

Moderátor (Petr Šimůnek):
Říkáte dáreček, ale nezaslouží si to ti lidé, kteří se snažili celou dobu bojovat za tehdejší československý stát, přestože byli Němci a dočkali se persekuce ze všech stran, od nacistů, potom i od nás?

Host (Václav Klaus):
Prosím vás, mluvíme o gestu a mluvíme o jemných věcech, komu je to uděláno, jak je to uděláno. S jakými konsekvencemi je to uděláno. Tady přeci by muselo, kdybychom se chtěli ještě víc omlouvat, než jsme se mnozí omluvili, a já mohu najít mnoho formulací mého předchůdce prezidenta, svoje formulace u nás i v cizině, kde jsme se v různé formě omlouvali a opakuji znova, vyvrcholením byla Česko-německá deklarace. Ale já si myslím, že o tom třeba, komu se omluvit, jak se omluvit, nalézt nějaký konsensus na české politické scéně, nikoliv vybrat si své stranické souputníky, sociální demokraty a komunisty, a omluvit se jim jménem ne Sociální demokracie a KSČM, kdyby se pan Grebeníček s panem Paroubkem sešli a vydali za své dva stranické sekretariáty toto omluvné gesto, tak já myslím, že není, co by k tomu někdo dodával. Myšlenka, že utrpěli válkou po válce pouze takto úzce definovaní, partajně stranicky definovaní antifašisté, je já myslím něco dětinského, co dělá ze zahraniční politiky České republiky stranický zájem.

Moderátor (Petr Šimůnek):
Proč tedy koaliční strany ve vládě s tím souhlasily jednoznačně?

Host (Václav Klaus):
To se zeptejte, prosím vás, jich a já bych se asi velmi ptal lidovců, jestli byli antifašisté mezi lidovci a proč na ně třeba bylo v téhleté věci zapomenuto a tak dále a tak dále. Ale to není na mě, to je na nich.

Moderátor (Petr Šimůnek):
Pane prezidente, když se vrátím k zahraniční politice České republiky, tam mezi vámi a vládou byla častá kolize. Vadí vám třeba v tomto případě té omluvy, že s vámi nikdo tu věc nekonzultoval?

Host (Václav Klaus):
Tak podívejte, já teď zase prozradím Frekvenci 1 jednu věc. Oba dva předchozí premiéři, to znamená premiéři Špidla a Gross, oba dva se mnou o stejné věci jednali. Protože tahleta věc uvnitř Sociálně demokratické strany už dávno existovala, respektive tlak Německé sociální demokracie aby něco takového bylo uděláno už tady dlouhou dobu je. Obrovský zájem kancléře Schrödera, aby předved, že to, co nedokázal jeho předchůdce kancléř Kohl za CDU-CSU, dosáhne teď najednou SPD, Německá sociální demokracie, tak tento tlak na naší Sociální demokracii už tady byl celou dobu. Musím pro pořádek říci, že oba páni premiéři, Špidla a Gross, se mnou o tom jednali se závěrem, že je to taková jemná a citlivá věc naší historie, že pokud o ní, to říkám jejich slova, tím nemohou zaručit autentičnost z použitých slov, ale trvám na autentičnosti obsahu, který teď říkám, že to je tak jemná a citlivá věc naší historie, že není možné jí udělat, pokud by vůči ní nebyl v naší zemi konsensus. Oba dva, pánové Špidla i Gross, toto stáhli a řekli, teda, my to, teda než ten konsensus bude nalezen, my to nebudeme dělat.

Moderátor (Petr Šimůnek):
Premiér Paroubek se vás na to neptal?

Host (Václav Klaus):
Premiér Paroubek se na takovéto věci, jak dobře víte, nejenom v tomto případě neptá a to nejen mě.

Moderátor (Petr Šimůnek):
Pane prezidente, vy se v září chystáte na cestu do Izraele. Jak hodnotíte jako český prezident ten fakt, že vlastně před pár dny skončil bezprecedentní odsun izraelských osadníků z Gazy?

Host (Václav Klaus):
Tak já si myslím, že v té strašlivě zapeklité situaci, která existuje v Izraeli a ve vztahu Izraele, Palestiny a dalších arabských zemí, bylo potřeba udělat nějaké radikální kroky, kterými by se vyšlo z té slepé uličky. A odvaha izraelského premiéra Šarona, který nebyl žádnou holubicí, jak všichni dobře víme, něco takového udělat, je myslím, že něco originálního a něco, co je potřeba ocenit.

Moderátor (Petr Šimůnek):
Tohle mu řeknete, až přijedete do Izraele?

Host (Václav Klaus):
Já to v každém případě ocením. Já si myslím, že to byl krok na straně jedné odvážný a na straně druhé podle mého názoru krok nezbytný, protože bez takového razantnějšího a většího kroku není možné někdy vůbec v historii ten izraelsko-palestinský problém vyřešit.

Moderátor (Petr Šimůnek):
Poslední otázka k zahraniční politice. Česko jako poslední postkomunistická země, nevím, jestli se to ještě může říkat, 15 let po pádu komunismu, v každém případě jako poslední ze středoevropských zemí nemá žádnou smlouvu s Vatikánem. Mě docela překvapilo, když jsem si dělal rešerši, že vy jste se o tuhle smlouvu zajímal, konzultoval jste jí třeba s biskupem Václavem Malým. Proč? Chcete se v tom nějak sám angažovat?

Host (Václav Klaus):
Tak určitě bych polemizoval s tím, že jsme jediná země, ale to nechť odborníci posoudí. Já si myslím, že žádnou specifickou smlouvu s Vatikánem tak nějak moc nepotřebujeme. Myslím, že naše vztahy s Vatikánem jsou naprosto normální a není v tom nic problematického. Přeci ten spor, který u nás vznikl před několika lety a znova bych chtěl říci, že tu smlouvu zamítl parlament v momentu, kdy já poslancem nebyl a já jsem teda nehlasoval tam, to jenom pro pořádek. Já jsem několik měsíců poté napsal svou kritickou analýzu té smlouvy, rozeslal jsem to ministru zahraničí a předsedovi vlády, předsedovi obou komor parlamentu a pak se, díky tomu se rozvinula debata, že já jsem hlavní bojovník proti té smlouvě. Já bych jenom chtěl podotknout, že já jsem se pokusil nevyslovené věci dát analyticky čistě jasně na papír a hlasování parlamentu proběhlo beze mě v momentu, kdy já tam nebyl. To jenom pro pořádek, aby bylo, myslím, úplně jasný. Ale přeci ta smlouva nebyla skutečnou smlouvou o nějakém zlepšení vztahu České republiky a Vatikánu, opravdu ne. Ta smlouva byla o jistém probojování něčeho, na co tlačí u nás katolická církev. To se netýkalo česko-vatikánských vztahů. Já si dovedu představit tu smlouvu, že se dá klidně napsat za dva večery a tři věty nebo tři formulace v ní nebudou a já bych si jí klidně dovedl představit.

Moderátor (Petr Šimůnek):
Vy za necelý rok, pane prezidente, budete jmenovat nového premiéra. Z jaké strany myslíte, že bude?

Host (Václav Klaus):
Nemyslím, nemám nárok, abych si myslel. Samozřejmě žiju v tomto politickém prostředí, žiji v naší zemi, vnímám průzkumy veřejného mínění, vnímám atmosféru, mohu spekulovat o tom, kdo má největší šanci ...

Moderátor (Petr Šimůnek):
Já se ptám ...

Host (Václav Klaus):
Nic novátorského v tom určitě není, protože ty průzkumy známe všichni stejně.

Moderátor (Petr Šimůnek):
Já se zkusím zeptat jinak. Z jaké strany by měl být, pane čestný předsedo ODS?

Host (Václav Klaus):
Podívejte, já jsem tak uražen panem Paroubkem, který přestal hovořit, že jsem prezidentem České republiky a hovoří, že jsem čestným předsedou ODS. Já myslím, že každý ví, já se nijak od ODS neodtahuji, ale každý ví, že čestný předseda je funkce asi tak, jako čestný doktorát. Mimochodem dneska jsem dostal jeden čestný doktorát jedné univerzity v Coloradu a myslím, že kromě kratičké návštěvy a převzetí taláru a dopisu, kde mě to oznamují, se na tom čestném doktorátu nic dalšího neděje. Je to prostě jisté uznání. Jisté uznání, osobní uznání mé osoby ...

Moderátor (Petr Šimůnek):
Ale neříkejte, že byste si nepřál, aby vyhrála ODS?

Host (Václav Klaus):
Ale to nepochybně ano. Ale já jenom chci říct, že se tak strašně zlobím na to nepřetržité nálepkování mé osoby jako čestného předsedy ODS. To je tak nedůstojná hra, kterou já bych moc prosil pana premiéra, kdyby s ní, a jeho přátele v deníku Právo, kdyby s ní přestali.

Moderátor (Petr Šimůnek):
Tak určitě nás slyší. Já teď začnu vybírat z esemesek. Kdy se budete stěhovat do nové vily, pane prezidente?

Host (Václav Klaus):
Musím říct, že jsme se v rychlosti potichounku přestěhovali. Manželka má pravdu v tom, že říká, že stěhuje se ona a pak já přijdu a přinesu si aktovku, kartáček na zuby, holení, takže já se přiznám, že jsem se minulou sobotu za dvě hodiny já s těmi zbytkovými věcmi, takovými po mužsku, přestěhoval tak strašně rychle a ona, musím se přiznat, že už tam několik týdnů tak trpělivě jednotlivosti stěhuje.

Moderátor (Petr Šimůnek):
Bude tam vlát česká standarta? Česká vlajka?

Host (Václav Klaus):
Podívejte, můžu k tomu říci slovíčko?

Moderátor (Petr Šimůnek):
Určitě.

Host (Václav Klaus):
Já zase se musím zbláznit, když čtu nějaké komentáře v našich novinách, kolik stojí vila opravit a tak dále. Já bych chtěl každému vašemu posluchači říci, že k této vile jsem přišel asi dva měsíce poté, co jsem se stal prezidentem, když jsem obcházel celý areál Pražského hradu. Ta byla absolutně v katastrofálním stavu a začínala se zachraňovat její střecha. Prohlašuji zodpovědně každému, že peníze na rekonstrukci a záchranu této krásné starobylé vily prosadil do rozpočtu prezidentské kanceláře můj předchůdce na podzim roku 2002. Nebo-li úvahy o tom, že jsme si něco vymysleli dneska, abysme zatížili daňové poplatníky, každému říkám, do rozpočtu se to dostalo, v rozpočtu v roce 2002 na rok 2003, kdy já jsem ještě prezidentem nebyl. Byl bych moc rád, kdyby to vaši posluchači také mohli vědět.

Moderátor (Petr Šimůnek):
Určitě to slyšeli a teď mají naši posluchači šanci zavolat k nám přímo prezidentovi republiky České, Václavu Klausovi. Dobrý večer.

Dotaz volajícího:
Dobrý večer. Já bych chtěl pozdravit pana prezidenta..

Host (Václav Klaus):
Dobrý den.

Dotaz volajícího:
...a chtěl bych se ho zeptat, jaký má názor na naší justici, když teď propustili prince, dneska jsem v jednom denníku čet, že za ublížení prakticky se smrtí přítelkyně, kterou nechal rozjet vlakem, dostane podmínku v Hradci Králové, je to dost hrozný. Zajímal by mě jeho názor a přeju mu všechno dobrý.

Host (Václav Klaus):
Já bych nechtěl paušalizovat. Já bych nechtěl říkat silácký soud ano, ne, odsudek, pochvalu. Já se opravdu poprvé ve svém životě setkávám s výsledky práce soudů v kategorii milostí. Já jich dostanu měsíčně 300. Pro mě přečíst 300 rozsudků nebo-li práci soudců, argumentaci, kvalitu argumentace, já musím říci nahlas, že občas si říkám, ježiš, to snad není pravda, tady chybí nějaký argument. Z tohohle bych nevyvodil to druhé a tak dále. Čili kladu si spoustu otazníků. Na straně druhé nezjednodušoval bych to, nebral bych si jednotlivé kauzy a neodsuzoval bych tak silně možná, jak to říká tazatel.

Moderátor (Petr Šimůnek):
Máme další dotaz ve Frekvenci 1. Dobrý večer.

Dotaz volajícího:
Dobrý den. Ráda bych se pana prezidenta Václava Klause zeptala, zda oficiálně pozve jeho svátost čtrnáctého Dalajlámu do České republiky, jako to dělal bývalý prezident pan Václav Havel. Pavlína Studená, Majetín u Olomouce.

Moderátor (Petr Šimůnek):
Tak děkujeme za otázku, pane prezident?

Host (Václav Klaus):
Nevím. Zveme sem nejrůznější představitele, nemám elementární pocit, že bezprostředním partnerem prezidenta republiky, prezidenta České republiky je Dalajláma. To tak prostě není. Prezident zve prezidenty, krále, nebo jiné hlavy států a to Dalajláma bezprostředně není. Takže myslím, že to prvotně mým úkolem není.

Moderátor (Petr Šimůnek):
Tak pokud vám jenom něco cvaká v rádiu, tak to vysvětlím, jsou to fotoaparáty tady u nás ve studiu.

Host (Václav Klaus):
Ještě byste měl vysvětlit, že cvakaj teď, když jsem si dal na sebe sluchátka, abych vypadal jako ...

Moderátor (Petr Šimůnek):
Aby vás vyfotili se sluchátky. Tak, máme další dotaz. Dobrý večer.

Dotaz volajícího:
Pane prezidente, dokázal byste mi poradit? Potřeboval bych recept na šťastné manželství. Děkuji. Ondra z Berouna.

Moderátor (Petr Šimůnek):
Tak co poradíte Ondrovi?

Host (Václav Klaus):
To je, to jsem tuhle otázku ještě nikdy v životě nedostal a to už jsem měl pocit, že jsem dostal otázky všechny, které je vůbec možné položit. Tak já hlavně si myslím, že je potřeba hledat člověka, se kterým si může rozumět ten druhý, se kterým si může rozumět dlouhodobě. To není akce na jeden den, na jednu noc.

Moderátor (Petr Šimůnek):
To hledání, to určitě.

Host (Václav Klaus):
To hledání, ale vůbec ten vztah. Takže tudy bych to hledal.

Moderátor (Petr Šimůnek):
Žádný speciální recept nemáte?

Host (Václav Klaus):
Recept nemám.

Moderátor (Petr Šimůnek):
Další dotaz, dobrý večer.

Dotaz volajícího:
Dobrý večer, tady Štěpková, já vás zdravím, pane prezidente i pane Šimůnku a chtěla bych vás moc a moc pozdravit, a říct vám jenom, že vás máme všichni v naší rodině moc rádi, že jste velice chytrej člověk...

Moderátor (Petr Šimůnek):
Pojďme k dotazu, prosím.

Dotaz volajícího:
A na vás nikdo nemá. Děkuju a přeju vám hodně zdraví. Na shledanou.

Moderátor (Petr Šimůnek):
To jste si objednal?

Host (Václav Klaus):
Děkuju, neobjednal.

Moderátor (Petr Šimůnek):
Další dotaz, dobrý večer.

Dotaz volajícího:
Dobrý večer, Melichar. Zdravím pana prezidenta a přeju mu hodně zdravíčka. A měl bych dotaz, jak se dívá na to, že do školy jeho syna jde dcera Miloše Zemana. Děkuji, na shledanou.

Host (Václav Klaus):
Tak já jsem se to teda opravdu náhodou dozvěděl od svého syna, že se tam hlásí, skoro pro spravedlnost, pokud tomu rozumím, takže myslím, že víc se do toho angažovala paní Zemanová než Miloš Zeman z Vysočiny. Ale do těch věcí nechci komentovat. Takže já jsem se dozvěděl, jak dopadly takto nepřímo s nějakým odstupem, jak dopadly přijímací zkoušky. Dozvěděl jsem se, že jí přijali, prostě vím to. Já myslím, že to je škola mimořádně kvalitní, mimořádně těžká a pokud tam obstojí, tak já myslím, že to je docela dobrý závdavek do celého života.

Moderátor (Petr Šimůnek):
Co říkáte tomu, že spousta, konkrétně tři, vrcholní sociální demokraté, kteří odmítají školné, posílají své děti na školy, kde se školné platí?

Host (Václav Klaus):
No tak já opravdu bych trošku odlišil neaktivního politika Sociální demokracie Miloše Zemana od těch veleaktivních a tam bych to viděl trošičku jinak. Nevím. Nechci. Já nevím, já bych asi byl také sám pro sebe střídmý v této věci.

Moderátor (Petr Šimůnek):
Tak, máme další dotaz ve Frekvenci 1, dobrý večer. Dobrý večer, ptejte se.

Dotaz volajícího:
Dobrý den, posluchač z Hodonína. Pane prezidente, vy jako ekonom, který se podílel na transformaci, jak nyní hodnotíte tu situaci v tomto roce po dobu vašeho prezidentování? Jak hodnotíte ekonomickou situaci České republiky a co myslíte, jak bude následovat? Pudeme dál nebo zůstaneme přešlapovat na místě?

Moderátor (Petr Šimůnek):
Pane prezidente.

Host (Václav Klaus):
Tak jedna věc je, co je součástí našich rozmíšek politických tady, druhá věc, co je takovým objektivnějším hodnocením. Já jsem dneska odpoledne psal překladem do chorvatštiny svůj projev na státní večeři do Chorvatska, která bude příští, za 14 dní v úterý a tam jsem najednou se zpozorněl nad větou, že Česká republika je, moje, moje povídání chorvatským hostitelům. Česká republika je stabilní zemí, politicky stabilní s rostoucí ekonomikou, zemí, která je opravdu už ve všech základních politických, ekonomických strukturách celého světa a tak dále. Nebo-li já jsem si řekl, to je zajímavé, když jedu do ciziny, tak říkám takovou pozitivní výpověď o České republice. Já si myslím, že ta ekonomika nějak funguje. Já vidím tisíce problémů a tazatel určitě také. Já bych je mohl klidně tady jmenovat a napsat o tom knížku ekonomickou, ale v principu já bych to neviděl všechno tak absolutně černě.

Moderátor (Petr Šimůnek):
Tak další dotaz ve Frekvenci 1, dobrý večer. Dobrý večer.

Dotaz volajícího:
Dobrý večer. Já bych se vás chtěla, prosám vás pěkně, zeptat, pane prezidente, jak to myslíte s těma důchodama do šedesáti tří let? Ono by se to mělo trošku nějak rozlišit, jako s těma letama, protože jsou lidi, který budou v sedmdesáti letech sedět u počítačů a nedělat nic. Ale jsou pracující lidi, který třeba uklízejí...

Moderátor (Petr Šimůnek):
Tak děkujeme, chápeme dotaz.

Host (Václav Klaus):
Ano, já dotazu rozumím. Podívejte, já jsem slovo šedesát tři bezprostředně nevyslovil. Ale já si myslím tuto zásadní věc. Prostě průměrný věk lidí nepochybně roste a víme to všichni. Roste prudce, roste tak rychle, jak nikdy v lidské historii. A dále se rodí méně dětí. Myšlenka, že by méně lidí v produktivním věku mohlo uživit více lidí ve věku postproduktivním, to je evidentně věc nemožná, nebo-li posun v této věci bude muset být. Já bych přesně v souladu s vámi doporučil jednu věc. Vytvořme úplně jiný penzijní důchodový systém, a umožněme každému, aby individuálně se rozhodoval o tom, kdy chce odejít do důchodu. Že to bude mít samozřejmě vztah k tomu, jak bude velký ten jeho důchod, to je věc, a kolik si před tím naakumuloval, to je věc jasná. Ale já bych zrušil oficiální odchod do důchodu a nechme každému volbu.

Moderátor (Petr Šimůnek):
Máme poslední dotaz ve Frekvenci 1. Dobrý večer.

Dotaz volajícího:
Dobrý večer, pane prezidente. Tady je Rudolf z Lomnice, stálý posluchač Frekvence 1 a hlavně i váš, máme vás všichni taky rádi.

Host (Václav Klaus):
Ještě řekněte z které Lomnice?

Dotaz volajícího:
Takže, z Lomnice nad Popelkou.

Host (Václav Klaus):
Nad Popelkou, ano.

Dotaz volajícího:
Ano, jste tam u nás už byl.

Moderátor (Petr Šimůnek):
Prosím k dotazu.

Dotaz volajícího:
Já bych se chtěl jenom zeptat. Komunisti získali dvacet procent hlasů. Myslíte si, že je to normální v našem státě, aby lidi jim pořád tohle věřili, když tady čtyřicet let dělali takový nepravosti?

Moderátor (Petr Šimůnek):
Díky za dotaz?

Host (Václav Klaus):
Rozumím otázce. Tak zaprvé voliči nějak volí a neposlouchaj ani tazatele, ani redaktora Frekvence 1, ani prezidenta. To je jejich svobodná volba. Já si nejsem jist, že by těch 20 procent lidí z těch, kteří se dostali k volbám, skutečně volilo komunistickou ideologii. Podle mého názoru je to jistá protestní volba vůči někomu, něčemu. Je to jistá protestní volba těch, kteří jsou nespokojení s tím, co se dneska děje u nás a je to protestní volba levicových lidí, kteří byli zklamáni celá léta fungováním té standardnější levicové strany Sociální demokracie, a oni trestali Sociální demokracii volbou komunistů. Já si nemyslím, že se tento výsledek bude opakovat v příštích volbách, ale to už jsem prognostikem a to je špatné.

Moderátor (Petr Šimůnek):
Pane prezidente, ještě poslední otázka. Vy jste říkal, že budete jezdit ve vozech značky škoda Superb, že jedno z těch aut bude škoda Superb a pořád vás naši posluchači vidí v Audi. Proč?

Host (Václav Klaus):
Není to vůbec pravda. Asi bych neměl prozrazovat takové ty ochrankovské formulace, ale zodpovědně říkám, dostali jsme od Škody před dvěma lety Superba, zařadili jsme ho do toho autoparku, střídá se to s naprosto neomylnou pravidelností jeden den, druhý den, třetí den a jeden z nich má toho Superba, takže s ním je někdo ...

Moderátor (Petr Šimůnek):
Takže je to smůla, že vás pořád vidí s Audi?

Host (Václav Klaus):
Je to opravdu, mám jednoho Superba ze tří střídajících se naprosto pravidelně aut, aby měli všichni odpracovaný stejný počet hodin, tak v tom nemůže být žádná lumpárna.

Moderátor (Petr Šimůnek):
Tak to byl Václav Klaus na Frekvenci 1. Díky, pane prezidente, že jste přišel.

Host (Václav Klaus):
Děkuji také. Na shledanou.

Petr Šimůnek, Frekvence 1, 25.8.2005