---

Hlavní strana » Rozhovory » Nikdo z kandidátů není…

---

Nikdo z kandidátů není dokonalý (rozhovor VK pro Lidové noviny)

Rozhovory, 16. 12. 2002

PRAHA 14. prosince - Dnes naposled. Václav Klaus prožívá své poslední hodiny ve funkci šéfa ODS. Zítra už jím nebude: post, který zastával přes jedenáct let, obsadí někdo jiný. V rozhovoru s LN bilancuje Klaus své působení. A mluví i o tom, co přijde po Klausovi.

LN: V pondělí jste prohlásil, že necítíte žádnou nostalgii. Že prý na vás možná přijde až v neděli v průběhu kongresu ODS. Už ji začínáte cítit? Dostavila se třeba, když jste si psal svůj sobotní projev?

Ten jsem si samozřejmě psal a nostalgie mě přitom ještě nejímá. Ale některé věci už si uvědomuji. Jedenáct nebo dvanáct let jsem se zúčastňoval zasedání grémia ODS: tam jsem házel takhle papíry (Klaus gestikuluje - pozn. red.), vždycky napravo ty, které mám zachovat, nalevo ty hromady, které se mají vyhodit. A když jsem se vrátil z posledního grémia, tak jsem se usmíval a říkal si: No to už tady takhle příště házet nebudu.

LN: Předpokládám, že v posledních dnech vašeho předsedování bilancujete. Co pokládáte za svůj největší úspěch v čele ODS v minulých dvanácti letech?

Vůbec to, že ODS vznikla, byl v každém případě největší úspěch. Na teritoriu těchto zemí ještě nikdy nebyla pravicová strana občanského typu. Měli jsme zde vždycky strany velmi parciální, velmi zájmově omezené - a proto pohybující se kolem tří-, pěti-, sedmiprocentní voličské přízně. ODS jako jediná od roku 1918 prolomila tuto situaci a myslím, že je to úspěch historický.

LN: A co hodnotíte jako svůj největší neúspěch?

Jeden není. Dnes jsem si výrazně uvědomil, jak málo relativního klidu bylo v celé té době. Že se ten klid dal spočítat maximálně na prstech jedné ruky. Člověk si řekl: Tohle se povedlo, teď si mohu vydechnout. A pak jste zjistil, že to trvalo několik dní a okamžitě přišel nějaký úder z té či oné strany, takže člověk žil celá ta léta v relativním shonu.

LN: Který z těchto okamžiků, z těch úderů, jste pokládal za nejzávažnější. Který vás osobně nejvíc ˝vykolejil˝?

Jsem racionální člověk, tudíž nejsem tak snadno vykolejitelný. Spíše mě trápí dlouhodobé trendy než zlomový moment: ony trendy jsou totiž důležitější. Pořád se trápím relativní uzavřeností ODS, malým nárůstem počtu členů. A také tím, že si někteří z těch, kdo si vybojovali nějaké pašalíky, tyto pašalíky už dlouhá léta drží. A že se nepodařilo udělat dostatečný průvan, který by pustil zřetelné lidi zejména mladé - aby se v ODS dostali dál.

LN: Tyto praktiky nyní kritizuje interní výzvou váš syn Václav v Praze 8. Nelíbí se mu třeba „dlouhé přijímací období, tajný přijímací rituál a členové vyšší hierarchie s vyššími právy“. ODS vlastně nazval „sektou“...

Rád bych použil vašeho deníku k prohlášení, že text mého syna vznikl bez jakékoli koprodukce se mnou. Dal mi ho jako hotový text. Za druhé, syn, který má podle mého názoru zřetelné politické nadání, nevstoupil do ODS až do letošního března či července: předtím to považoval za zbytečné - měl pocit, že by vypadal jako někdo, kdo je v naprostém stínu svého otce. Když začal vnímat, že otec z té předsednické funkce odchází, tak se rozhodl přihlásit se o své místo na slunci. Ano, ony věty nemá z rozhovorů se mnou, má je jako svou čistou čerstvou zkušenost, kterou zažil za několik měsíců v ODS Praha 8. Mám strach, že ta zkušenost není nejlepší.

LN: Dobře, nemluvme jen o Praze 8, s podobnými potížemi se jistě potýkají i členové jiných místních organizací ODS. Nejsou ale tyto potíže hlavně vaší chybou? Neměl jste z pozice předsedy dávno prosadit, aby člověk na přijetí do ODS nemusel čekat měsíce? Určitě jste měl dostatečný mandát...

Politická strana je extrémně demokratická instituce. Míra autonomnosti jednotlivých článků a stupínků je tam daleko větší, než si kdokoli z občanů nestraníků myslí. Oni si mylně myslí - protože jim to nakukávají někteří političtí komentátoři - že se rozhoduje v jakémsi vrcholném sekretariátu a všichni připaží, scvaknou podpatky a dělají to či ono. To opravdu vůbec není pravda. Prolámat se skrz celou tu stranickou hierarchii až do toho každého z tisíce dvou set místních sdružení je nesmírně obtížné. A objevíte, že šanci skoro nemáte.

LN: Vy si zakládáte na své ˝ideové političnosti˝. A některé regionální politiky ODS kritizujete za ˝apolitičnost˝. Nedávno jste řekl, že otázka, zda bude dostavěna kanalizace či zimní stadion, je sporem pravice a levice. Nemyslíte však, že občany nezajímá ideologie, ale to, zda bude onen stadion stát?

Mně nikdo nebude vyčítat, že bych byl proti zimním stadionům: to chci říci jako celoživotní sportovec. Ale i jako celoživotní sportovec vím, že politika je o volbě - volbě mezi alternativami. Pokud zimní stadion nestaví soukromá firma na zisk, pokud to dělá obec, pak nejde o nějaké technokratické, inženýrské rozhodnutí: jedná se o veřejnou věc, o rozhodnutí navýsost politického typu - jestli je lepší postavit to či ono nebo dát peníze někam jinam. Například z dvacetitisícového okresního města bude na tom zimním stadionu bruslit třeba 300, 400 lidí: a dělá-li se něco pro těchto 400, tak se to nedělá pro zbývajících 19 tisíc. A právě o tom je politika.

LN: Je apolitický Mirek Topolánek? On sám tvrdí, že si o něm přesně tohle myslíte, a dodává, že se fatálně mýlíte. Kromě toho míní, že jste obklopen svými našeptávači a ztratil jste smysl pro realitu...

Za prvé, těmto jeho výtkám se usmívám. Mám trošku strach, že ztrácí nervy, což je škoda. Není to potřeba. On je také trochu vztahovačný, protože já jsem si dával velký pozor, abych nevyzdvihoval nebo nekritizoval nějaké kandidáty, i když o každém z nich bych uměl říci pár slov. A ne snad kritických, ale co bych viděl jako jejich přednosti.

LN: Tak řekněte. Můžete začít třeba právě Topolánkem. Říká se, že ho jako svého nástupce nechcete...

Mirek Topolánek má takovou tu svoji chlapskou přímost a jadrnost, což možná může ocenit celá řada voličů.

LN: A jak je to tedy s tou jeho ˝apolitičností˝ a ˝nákroky k podnikatelskému světu˝, které mu údajně vyčítáte? Vždyť to má prý Topolánka ve vašich očích z boje o šéfa ODS diskvalifikovat...

Nebudu to komentovat. Já myslím, že jsem řekl hodně, víc, než jsem dosud řekl. Nemá cenu to dál rozebírat. To už mě tlačíte k negativním soudům a já jsem velmi vědomě udělal soud pozitivní: ty druhé stránky mincí si může každý člověk objevit sám.

LN: Pokračujme tedy s dalšími kandidáty...

U Petra Nečase si cením širší záběr, nehonění se za parciálními tématy, má takovou jistou střízlivost a solidnost. U Vlastimila Tlustého si cením jeho čistého, průzračného politického vidění, umění politické zkratky, tahu na branku, schopnosti věci nazvat, vypointovat. Plus evidentní řečnickou schopnost, která v ODS v dnešní době, myslím, nemá sebemenší konkurenci. U Jana Zahradila oceňuji to, že na sobě snad nejvíce cílevědomě pracuje a že také udělal evidentně největší krok sám se sebou. Plus oceňuji, že se někdo tak zřetelně chopil tématu evropské integrace. A Mirka Němcová je jemná dáma. I tato tónina je u nás zapotřebí.

LN: Zatím to vypadá, že ˝jemná tónina˝ Němcové k postu předsedkyně nepomůže. Ale mě víc zajímá, co jste řekl Janu Zahradilovi 17. listopadu? Prý jste mu před svědky sdělil, že není nová tvář a vy ho jako lídra nechcete...

To máte naprosto zavádějící informátory. Opravdu nic takového tam nebylo.

LN: Ale vždyť sám Zahradil připustil, že něco podobného zaznělo. On to ovšem nazval ˝interním špičkováním, kterému lidé zvenčí nemohou rozumět˝. Také prohlásil, že se vám nelíbila jeho ˝překlenovací˝ koncepce předsedování na dva roky...

Já tuto debatu považuji za opravdu zavádějící, protože někdy s nadsázkou pošťuchuji lidi, které dobře znám a oni dobře znají mě. Takže si mohu troufnout říci Zahradilovi něco úplně jiného, než kterémukoliv z dalších kandidátů na vrcholné funkce v ODS. Dedukovat z toho jakékoliv názory je opravdu mylné.

LN: A vize ˝překlenovacího˝ období se vám tedy líbila? V ODS s tím Zahradil příliš neuspěl a nyní udělal obrat a tvrdí, že ho od počátku nikdo nepochopil a že to tak vlastně vůbec nemyslel...

Řádově před měsícem, měsícem a půl, se v ODS zdálo, že se de facto hledá někdo na překlenovací období, jakési kolektivní vedení, rotující předseda nebo něco takového. V té době vyhlásil Jan Zahradil svou kandidaturu více méně s onou myšlenkou překlenovacího období. Za měsíc a půl se ale spousta věcí změnila, vytvořila se celá řada konkurujících si silných kandidátů. Jsem tedy stoprocentně přesvědčen, že Zahradil by už dnes stejnou větu neřekl, protože v dané situaci ztrácí jakýkoliv smysl.

LN: Každopádně v největších superlativech zpravidla hovoříte o Tlustém a Nečasovi. Petr Nečas přitom včera řekl, že kdyby se stal předsedou, přál by si právě Vlastimila Tlustého, Martina Římana či Pavla Béma coby prvního místopředsedu. Všechno jsou to vaši oblíbenci. Proč tedy rovnou přímo neřeknete, že fandíte Nečasovi?

Myslím, že své názory dávám dost zřetelně na vědomí a jakákoliv jejich vyšší míra explicitnosti opravdu není potřeba, není mým záměrem a je zbytečné o to usilovat. Mohu vám říci, že mám připravené dva kongresové projevy na pátek a na sobotu a ani ty v žádném případě nejdou tak daleko jako v tomto rozhovoru.

LN: Neobáváte se možnosti, že by Nečas mohl - stejně jako v minulosti - v rozhodujících chvílích selhat?

Tato možnost zde určitě existuje. Nikdo není dokonalý a každý z těch kandidátů má své silnější a slabší stránky - jako ostatně každý jiný člověk na světě. Takže jde o faktor, který si řada lidí z ODS též uvědomuje.

LN: V ODS se hodně hovoří o tom, že vám udělí titul čestného předsedy. Miloš Zeman po svém odchodu dostal od ČSSD podobnou nabídku, ale odmítl ji s tím, že by si lidé mohli myslet, že chce ovlivňovat nové vedení sociální demokracie. Proč vy titul čestného předsedy chcete?

Rozumím tomu tak, že jde o jistou míru ocenění. Myslím, že jsem toho pro ODS poměrně dost udělal. Byl jsem nedávno na konferenci, kde vystupoval Otto Lambsdorff, dlouholetý předseda německé FDP. A docela jsem si povšiml, že více než desetiletí po svém odchodu z funkce předsedy byl na konferenci uváděn jako Ehrenvorsitzende der FDP (čestný předseda - pozn. red.). A mně to přišlo jako docela férové připomenutí jeho unikátního postavení na německé politické scéně.

LN: Na druhou stranu jste sám uváděl příklad Margaret Thatcherové: tu britská Konzervativní strana po deseti letech raději ani nepozvala na svou konferenci. Všichni se totiž báli, že by se média soustředila na ni, i kdyby byla ve vedlejším sále...

Já nedovedu říci výstižnější formulaci než tu, kterou jsem už zvolil v jednom rozhovoru tohoto týdne. Spočívá v odlišení slova titul versus funkce. Mám pocit, že v tom je skryto úplně všechno a kdo to chce pochopit, tak to pochopí a každé slovo už je nadbytečné.

LN: To znamená, že na grémiu jste si dnes skutečně ona lejstra rovnal naposledy? Už nikdy na žádné grémium ODS nepůjdete?

Grémií se nebudu zúčastňovat v žádném případě. To neznamená, že bych se neměl zúčastňovat aktivit ODS. Konec konců jsem poslancem za ODS. Takže jsem například jako poslanec automaticky delegátem oblastního sněmu ODS na Praze 8, automaticky jsem delegátem regionálního pražského sněmu, automaticky jsem delegátem kongresu. Takže nemyslím, že nebudu vystupovat. A jestli bude v úterý debata v parlamentu o státním rozpočtu, tak nemyslím, že bych neměl vystupovat v barvách ODS.

LN: Je ale jisté, že ať udělá nový předseda a vedení jakékoli politické rozhodnutí, poběží hned všichni novináři za vámi. Jakmile řeknete nebo jen naznačíte, že se vám rozhodnutí nového předsedy nezdá, objeví se druhý den titulky typu: Klaus kritizuje nové vedení. To může být pro příštího předsedu a celou ODS velký problém. Jak to hodláte řešit? Budete podobné dotazy ignorovat?

Ignorovat je nebudu. Vím, že se nepochybně najde skulinka, která bude mediálně nafouknuta do balonku až k prasknutí. To je možné. Ale jsem připraven si na to dávat dobrý pozor.

LN: Už několikrát jste naznačil, že byste mohl v roce 2004 kandidovat do Evropského parlamentu v Bruselu. Znamená to, že když se nestanete prezidentem, vrhnete se na Evropskou unii?

Kdybych se náhodou stal prezidentem, tak samozřejmě žádná kandidatura do Bruselu nepadá v úvahu. Na definitivní rozhodnutí o kandidatuře do Evropského parlamentu je podle mého názoru rok času. Není třeba se tím dneska uchvacovat.

LN: Nechci s vámi rozebírat vaši prezidentskou kandidaturu. Vaše šance sice vzrostly, ale stále nejsou příliš vysoké. Jen by mě zajímalo, zda byste se - pokud, jak sám říkáte, ˝náhodou uspějete˝ - účastnil jako prezident zasedání vlády? A glosoval tam třeba projednávání státního rozpočtu?

Tato otázka mě opravdu vůbec nenapadla. A teď si začnu uměle vymýšlet odpověď. Začnu-li si ji uměle vymýšlet, říkám: prezident má komunikovat s dalšími ústavními činiteli a s občany vůbec. Ale řekl jsem jasně, že prezident se nemá plést vládě do vládnutí. A nemá zneužívat svého úřadu, aby se snažil obracet vládu nějakým úplně jiným způsobem. Bez ohledu na to, jestli je ta vláda sestavena k jeho obrazu, či nikoli.

Petr Kolář, Lidové noviny, 14.12.2002