Hlavní strana » Rozhovory » Rozhovor prezidenta republiky…

Rozhovor prezidenta republiky Václava Klause pro Deníky vydavatelství Vltava-Labe-Press

Rozhovory, 16. 11. 2007

Pane prezidente, v Německu vyšla v těchto dnech vaše kniha „Modrá, nikoli zelená planeta“ a připravují se vydání v mnoha dalších jazycích. Jaké publikum ve světě oslovujete a co mu chcete sdělit?

Oslovuji normálního občana, ale také politika, protože politici jsou do tohoto problému ve spoustě zemí světa více než namočeni.

Jaká politika ochrany životního prostředí je podle vás přijatelná?

Slušné, pokorné zacházení s přírodou je myslím elementární lidská vlastnost a jestli někomu není dána do vínku, je mu to třeba říkat zvnějšku. Bavme se tedy o zákonech, které zakazují mýt auto na ulici, nebo házet kanistry od oleje do rybníka. S tím problém nemám. Problém mám ale s tím, když nám jistí moudří věrozvěstové říkají, co musíme s přírodou a zejména s klimatem dělat. S tím se smiřovat nemohu z tisíce důvodů, ale jedním z hlavních je ten, že jsem dlouho žil ve světě, ve kterém mi jiní věrozvěstové říkali, co je pro mě dobré a já jsem se proti tomu také bouřil.

Takže jste proti samozvaným mesiášům?

I takhle se to dá říci. Každá lidská činnost je jistým zacházením s přírodou. Bez člověka by byla příroda netknutá, ale vypadala by úplně jinak. Musíme tedy velmi patrně říkat, co člověk smí a co nesmí. Kde máme vzít ten výchozí bod, o kterém bychom řekli, že tohle je přirozený stav věcí a vše, čím se od něj vzdalujeme, je lidský zločin? To přece vůbec není možné. Ale takhle bohužel někteří uvažují.

Ve své knize mluvíte o environmentalistech, kteří v lidech vyvolávají neustálý pocit ohrožení, aby mohli prosadit své cíle, omezit lidskou svobodu a změnit svět. V čem vidíte signály takových ambicí a kdo ti environmentalisté konkrétně jsou?

Považuji za nezbytné slovo environmentalisté prosazovat, abychom to odlišili od něčeho, co můžeme označit za vědeckou ekologii. Tu já nezpochybňuji. Žádný ekolog v tomto užším smyslu svobodu neohrožuje. Ale dělá to, když mám být konkrétní, Al Gore, protože ten využívá obavy lidí, někdy i oprávněné, k prosazování svých názorů o lidské společnosti, nikoli o klimatu. Proto je v podtitulu mé knihy otázka: „Co je ohroženo - klima nebo svoboda?“

V knize mezi častými citáty citujete také ministra průmyslu a obchodu Martina Římana - máte i na evropské politické scéně nějakou názorově spřízněnou duši?

Za prvé: cituji, abych ukázal, že se svými názory nejsem sám. Jelikož jsem věděl, že hraji s nepřátelskou komunitou, bylo zaštítění se citáty záměrné.

A jestli mám na evropské politické scéně spřízněné duše, to přesně nevím. Každopádně bych byl rád, kdyby to spřízněné duše řekly o sobě samy nahlas. Abych jim nekomplikoval situaci, kdybych na ně prozradil, že mi řekly - třeba jako po mém projevu v OSN: „Mockrát děkujeme, už bylo nutné, aby to někdo řekl.“ Sami to ti lidé ale vyslovit nechtějí, protože diktát politické korektnosti brzdí vážnou diskusi.

Kdo se k vám tedy otevřeně hlásí?

Tady se nepřetržitě tvrdí, že 99% je pro ochranu klimatu a jen 1% proti. Kromě několika petic a prohlášení, které v knize cituji, jsem ale například zrovna dneska (13. 11.) dostal sdělení, že byla v Americe sestavena další petice, žádající americkou administrativu, aby neratifikovala protokol z Kjóta ani jiné podobné návrhy, protože chybí důkazy. Zatím ji v USA podepsalo více než 19 000 vědců. Jejich kvalifikací musí podle petice být absolvování studia fyziky na universitě. Tím chci říci, že údajný vědecký konsensus o ochraně klimatu je neuvěřitelný mýtus.

I německá kancléřka Angela Merkelová studovala fyziku: měl jste někdy příležitost s ní o těchto věcech mluvit?

Mluvil jsem s ní o tom jen letmo, když jsme mnoho hodin diskutovali o EU. (S úsměvem): její ambicí ovšem v tu chvíli bylo protlačit evropskou ústavu, takže se tvářila docela mírumilovně i na mé názory tohoto typu.

Proč myslíte, že ostatní politici vaše názory většinou nesdílejí?

Pro politika je lákavé nalézt takové téma jako je ochrana klimatu. Když nemá skrupule a jistou vnitřní poctivost, musí na to naskočit. To je téma téměř náboženské, utíká dopředu, netýká se ničeho tady a teď, co by se mohlo přezkoušet nebo dokazovat. Když protlačíte zákon o ochraně vod, můžete za čas zjistit, že kvalita vody v rybnících, jezerech a řekách je podstatně lepší než byla před 20 lety. A co pak? Ale takové celosvětové klima, s výhledem co bude do roku 2100 - to je ideální útěk od reality.

Ve své knize citujete mimo jiné texty Petera Staudenmaiera a Janet Biehlové, které se zabývají zelenými kořeny nacismu. Máte obavu, že by se dnešní Německo mohlo uchýlit k jakémusi ekologickému autoritářství?

Neměl jsem primárně ambici promlouvat k Německu, Pro mě to byly spíš zajímavé ukázky. Zásadní soud o tom, co to dneska udělá s Německem, bych proto říkat nechtěl. Ale varovné je to, že se dají najít neuvěřitelná prohlášení nacistických pohlavárů z 30.let, která znějí jakoby z dnešních úst některého významného světového environmentalisty. Když naše generace brala v 60.letech rozum, tak nám analýzy nacistického Německa a s ním spojené ideologie otvíraly oči ohledně ideologie komunistické, která se u nás kriticky analyzovat tenkrát nesměla. Komunismus dneska už nevyvolá žádnou „vzpouru davů“, na to už v sobě nemá dostatečný náboj, ale environmentalismus je pro mnohé svůdný.

V knize se také vylovujete pro jadernou energii. Nemáte obavu o vztahy s Rakouskem, s Bavorskem?

Ta kniha není o jaderné energetice. Polemizuje s tím, že je možné se bez některých standardních druhů energie obejít a spoléhat se na sluníčko a vítr. Když někdo říká, že nás větrníky někde v Porýní zachrání, myslím, že je to dětinské. Za ten výrok se nestydím a říkám ho nahlas. Například na loňském energetickém summitu Evropské unie ve Finsku. Vedle mě seděl tehdejší francouzský prezident Chirac a poznamenal: stoprocentně s vámi souhlasím, děkuji, že jste to řekl. Možná, že některý zahraniční čtenář tyto mé názory objeví až v mé knížce, ale pro mě to je nevinná poznámka. Jako předseda vlády jsem byl přece mimo jiné zodpovědný za dokončení Temelína.

Ve Valencii právě zasedá Mezivládní panel pro změnu klimatu, aby shrnul vědecké poznatky pro nadcházející konferenci na Bali. Myslíte, že by se tam mohly objevit i pochybnosti ohledně člověkem ovlivněných klimatických změn?

Tomu nevěřím. Je to už příliš ovlivněno jednosměrným tlakem jisté skupiny lidí. To je jako zaoceánský parník. Také se nedá zastavit na 500 metrech. Ještě ujede 15 kilometrů.

Co si tedy o konferencích jako je ve Valencii nebo na Bali myslíte?

Jako akademicky uvažující člověk bych se začal na takovéhle konferenci zabývat jedním jediným východiskem: jak je na konci roku 2007, po 10 letech, plněn Kjótský protokol. Jinak žiji v blázinci, nebo tak, jak jsem žil v komunistické společnosti. Komunističtí bosové vytýčili velké cíle a vůbec se nestarali o jejich plnění. Pak svolali další kongres a vydali cíle ještě větší bez ohledu na to, že ty předchozí nebyly splněny. Musím zodpovědně říci, že žádná, nebo téměř žádná země Kjótský protokol neplní. Že ho plní z vyspělých zemí Evropy miniaturní Lucembursko, kterému se to snadno splní, když má vážně a bez nadsázky jednu elektrárnu a stačí mu vyměnit jeden kotel z uhelného na plynový. Kjótský protokol tak plní pouze postkomunistické země, paradoxně, protože u nich oproti roku 90 došlo k neuvěřitelnému pádu průmyslové výroby, zejména těžkého průmyslu. Mimochodem tenhle pád průmyslu probíhal v západní Evropě plynule po několik desetiletí, takže tyto země teď už nemají kam nebo odkud „padnout“. My plníme své závazky díky historické výjimce, která se nebude opakovat. A nevím, jestli by si to západoevropské země s námi chtěly vyměnit.

Ještě ale existují obchody s emisními povolenkami?

Víte, to je obchod, který stojí a padá s myšlenkou, že CO2 je velikánské nebezpečí pro lidstvo a musí se proti němu bojovat. To si nemyslím. Navíc se mi celá tato myšlenka zdá morálně nepřijatelná. Říká-li někdo „já jsem bohatší a mohu vypouštět víc CO2 než ten, kdo je chudší“, tak je pro mě docela složité se s tím lidsky vypořádat. V jednom americkém deníku to autor srovnával se středověkými odpustky: kdo je bohatý, koupí si čisté svědomí a dá si na bourák nálepku „jsem CO2 neutrální“. Tohle v podstatě také neberu. Pořád to vychází z toho, že někdo je moudrý, že někdo ví, kolik těch odpustků má vydat. Al Gore to ví? Tím se ale určuje jejich cena: Když bude jejich počet nízký, tak cena enormně poroste. To je velmi lidský projekt.

Nenajde si ale nakonec tržní chování vždycky nějaký ventil? Například čeští řidiči začínají místo na ekologickou daní zatíženou naftu jezdit na rostlinný olej, který je přijde na polovinu?

Že si lidská vynalézavost vždycky najde skulinku víme všichni. Ale lidská vynalézavost nefunguje vůči neosobnímu trhu. Lidská vynalézavost se obrací vůči státu. Vůči tomu, jaké dává příkazy a zákazy. Ale v této věci považuji za daleko nebezpečnější masivní odklon v používání orné půdy k výrobě něčeho jiného. Růst cen potravin je takovým neskutečným atakem na lidi v chudších zemích jako je naše a zejména v třetím světě, že nevím, jak mohou páni Al Gorové v noci klidně spát.

Lída Rakušanová, Deníky vydavatelství Vltava-Labe-Press, 16.11.2007