Hlavní strana » Rozhovory » Rozhovor prezidenta republiky…

Rozhovor prezidenta republiky Václava Klause pro zpravodajský server aktuálně.cz

Rozhovory, 7. 2. 2008

Co bylo pro Vás nejdůležitější zkušeností během pěti let v prezidentské funkci a co považujete za svůj hlavní úkol pro druhé prezidentské období?

Ukázalo se, že je to nelehká funkce, je obtížnější, než jsem si původně myslel. Nedá se měřit formálními pravomocemi prezidenta, neformální stránka je možná ještě daleko důležitější a náročnější. Jsou mnohé věci, které „nejsou vidět“, resp. které jsou normálním „chozením do práce“ a žádné tiskové zprávy o nich nejsou vydávány. Role prezidenta je obrovská odpovědnost, možná, že to na první pohled není vidět. Druhé prezidentské období by bylo více kontinuitou než diskontinuitou, za klíčové bych považoval přispívat k tomu, aby naše země byla svobodná, demokratická, maximálně suverénní a prosperující. To není specifický úkol pro prezidenta, ale je to vážný úkol i pro něho.

Řekl jste v rozhovoru pro Novu, že povinností prezidenta je bojovat za pravdu. Co byl v tomto ohledu Váš největší úspěch?

Nejsem si vědom toho, že bych použil onen otřepaný výrok „bojovat za pravdu“. Snažím se respektovat prezidentské pravomoci, ale současně vím, že prezident má významný vliv (nikoli moc) a že je mu nasloucháno. Proto jsem se vždy snažil prosazovat názory, které jsem považoval za správné, i když to nejednou bylo „foukáním proti větru“. Skutečnost mi dala za pravdu v otázce námitek proti tzv. Evropské ústavě, v otázce pochybností o válce v Iráku a v řadě dalších. Jsem přesvědčen, že mi dříve či později bude dáno za pravdu i v otázce klimatických změn či globálního oteplování.  

Máte vážné výhrady k probíhajícím reformám, anebo je v zásadě akceptujete?

Reformy jdou správným směrem, neboť ozdravění našich veřejných financí (neboli ukončení žití na dluh, tedy na úkor budoucích generací, na úkor našich dětí a vnuků) bylo více než za potřebí. Proto reformy, přesně v souladu s Vaší otázkou, „v zásadě akceptuji“. Nedělal jsem je a proto se nepletu do sporů o jednotlivosti.

Americký ekonom Paul Krugman doporučuje zvýšit daně bohatým, zavést povinné zdravotní pojištění a posílit sociální systém. Obdobné úvahy jako Krugman má nad budoucností české ekonomiky Váš protikandidát Jan Švejnar: neomezovat sociální systém, rozmyslet si kroky vedoucí k privatizaci zdravotnictví, zrušit rovnou sazbu daně z příjmu. Máte k jeho radám výhrady?

Paul Krugman, se kterým jsem se zejména na velkém Světovém ekonomickém fóru v Davosu nejednou setkal, je známý, na americké poměry téměř extrémně levicový ekonomický publicista. Termín ekonomický publicista si dovoluji použít, i když je nepochybně kvalitním ekonomem, který má za sebou seriózní vědecké práce. Jeho publicistika je však od jeho vědeckých prací velmi daleko. Našel si jistou mezeru na americkém mediálním trhu a na té se prezentuje. S jeho názory v zásadě nesouhlasím. Ze stejného soudku je i Jan Švejnar, ten ovšem za sebou nemá ony Krugmanovy vědecké práce.

Úroveň českých cen dosahuje šedesáti procent úrovně cen evropských. Jak by se měla česká úroveň zvýšit, aby nebyla překážkou pro úspěšné přijetí eura? Je to hlavní překážka přijetí eura?

Relativní úroveň českých cen (ve srovnání třeba se sousedním Německem) je opravdu zhruba na 60 procentech. To je realita, která se bez – nevím jak zorganizovaná zemětřesení – nedá změnit. Odráží to celkovou ekonomickou vyspělost naší země. Přijetí eura je naopak plánem, projektem, pro někoho dokonce přáním. Změnit se dá přání, nikoli realita. Proto nemohu přijmout Vaší formulaci: „jak by se měla česká úroveň (myšleno cen) zvýšit, aby nebyla překážkou pro úspěšné přijetí eura?“ Úroveň našich cen se bude postupně měnit, podobně jako se měnila dosud – na počátku 90. let byla mezi 20 – 30 procenty. V takové situaci přijmout euro by bylo bláhovostí.

Souhlasíte s názorem, že premiéra může dělat pouze předseda demokratické strany, která vyhrála ve volbách, a že druhou možnou variantou je pouze opakovat volby? (Tento názor publikoval předseda poslaneckého klubu ODS Petr Tluchoř.)

Nevím, jestli někdo tak jednoznačně formuloval tento názor. Mohla to být volná úvaha v kategorii „když – tak“. Proto bez komentáře k tomuto výroku říkám, že možností je jistě více. Že má být umožněno předsedovi vítězné strany pokusit se sestavit vládu, je naší zvyklostí, kterou plně respektuji.

Podle Tomáše Ježka se ztratil z investičních fondů v letech 1992-97 majetek za padesát miliard korun. Příčinou mělo být, že byl z návrhu zákona o investičních fondech v roce 1992 vyškrtnut paragraf, který odděloval majetek fondu a majetek správce fondu. Souhlasíte s ním?

Nevěřím, že Tomáš Ježek něco tak zjednodušeného vyslovil. Kéž by byl život tak jednoduchý, že by rozhodovala jedna věta v jednom zákoně. Neopakovatelný proces transformace od komunistické ekonomiky v ekonomiku tržní měl tisíce momentů, prvků, rovin, úloh a my jsme je zvládli lépe než kdokoli jiný. Ztráty investičních fondů jsou i v netransformujících se ekonomikách – bohužel – běžnou věcí, v transformujících se ekonomikách je všechno daleko obtížnější.

Martina Macková, Petr Holub, aktuálně.cz, 7. 2. 2008