Klaus.cz






Hlavní strana » Rozhovory » Rozhovor prezidenta republiky…


Rozhovor prezidenta republiky Václava Klause pro Magazín deníku Mladá Fronta Dnes o umělcích a umění

Rozhovory, 28. 7. 2005

MfD: Dotkla se vás smrt Jiřího Kodeta. Znali jste se dobře?

Znal jsem ho mnohem déle než on mě. Jako herce jsem ho obdivoval celá desetiletí z nějaké zapadlé řady Činoherního klubu. Osobně jsme se poznali až po Listopadu.

MfD: Jak jste spolu dokázali vycházet? Byl velmi dominantní, musel být středem pozornosti - a ani vy nejste typ, který by ve společnosti rád hrál druhé housle.

V tomto případě dominoval jeho politický zájem. Neznal jsem moc lidí, kteří by byli tak ostře napravo jako on i jeho bratr Kristián. Natolik vyznával politické hodnoty, které jsem se snažil reprezentovat, že v mé přítomnosti dokázal oželet své pokusy o permanentní dominanci. Myslím, že mu to za to stálo.

MfD:Měla pro vás politická podpora a pomoc významných umělců v kariéře velkou cenu?

Nesmírnou. Ze začátku mě totiž intelektuálové a umělci málem vyobcovali. Mysleli si dětinsky, že po pádu komunismu tu pro ně nastane ráj. Ukázalo se však, že neviditelná ruka trhu je mnohdy nemilosrdnější než viditelná ruka stranických funkcionářů. Svedli to na mě. Přitom mezi nimi byli lidi, kterých jsem si velice vážil - režiséři Chytilová nebo Krejčík třeba. Byl jsem tedy vděčný těm, kteří se nepřidali ke štvanici intošů na mě.

MfD:Jen vsuvka: velcí američtí spisovatelé horlí proti ruce trhu ještě víc: Norman Mailer, nebožtík Arthur Miller. Víte, co mi loni v Praze řekl Robert Fulghum? Vím, že vaši zemi postihly dvě pohromy: kapitalismus a povodně. Nevím, která je horší.

Ano, takhle oni mluví. Navíc jste mi teď nahrál. Viděl jste závěrečný ceremoniál karlovarského filmového festivalu?

MfD: Neviděl.

Tak po něm jsem v baru výrazně polemizoval s moderátorem Markem Ebenem.

MfD:S Ebenem? Říká se, že k sobě cítíte vzájemné sympatie.

To ano. Vždyť onoho večera řekl několik neuvěřitelně chytrých, milých a vtipných věcí. Třeba jak předal cenu japonskému režisérovi, který přišel na pódium v obřím klobouku, a Marek poznamenal: "No, tak to tedy klobouk dolů." Velmi jsem se bavil.

MfD:Tak o čem jste s ním polemizoval?

Představte si, že ani Marek Eben si neodpustil to samé v bleděmodrém jako ten váš Fulghum. Když se promítalo posledních deset znělek, rekapituloval to stylem: 1997 - to byly povodně, 1998 - to byl volby, já nevím, co byla pro naši zemi větší tragédie - jestli ty volby, nebo ty povodně... Řekl jsem mu pak: "Marku, to přece není možný, to je tak do hospody čtvrté cenové kategorie, takhle trivializovat tuto věc."

MfD:Teď už však k umělcům, kteří po vás nešli, naopak vám na politické dráze pomohli.

Začátkem devadesátých let to byli někteří karikaturisti, zejména Vladimír Jiránek. Dodnes se každé ráno potěším Jiránkem, Renčínem, nemůžu se dočkat, až si v Euru jako první věc prohlédnu nového Jiřího Slívu. V tom prvním souboji s dětinskými intoši mi velmi pomohl i filozof Václav Bělohradský. A herci: sestava kolem Ivy Janžurové, Nárožný... Hudebníci, dirigenti - omlouvám se, že je nemůžu jmenovat všechny. Kolem sedmadevadesátého roku přišla nová skupina. Tu táhla zejména Lucie Bílá s Petrem Kratochvílem.

MfD:Mezi kumštýři často srší silnější nenávist než mezi politiky. Setkal jste se s tím?

Ano. Někteří by si vedle sebe nikdy nesedli, ačkoliv hrají ve stejné extralize. Strávil jsem hodiny v debatách s umělci, kteří se neměli moc v lásce. Třeba výtvarníci Josef Jíra a Milan Knížák. Snažil jsem se je vést k tomu, aby ubrali ze zaslepenosti a ostrosti svých názorů na toho druhého. Občas se mi to dařilo a sám jsem se od nich mnoho naučil.

MfD:Je pravda, že herec Jiří Bartoška má jako jediný to privilegium, že může u vás v pracovně kouřit?

Není. Jiří Bartoška prostě kouří všude, kam přijde, a na nikoho nebere ohled. Je pravda, že jsme se poznali v listopadu 1989, kdy mě vozil po shromážděních v různých divadlech a po půlnoci domů na prosecké sídliště svou limuzínou, v jaké jsem do té doby nejel. Potom za mnou chodil na kus řeči... Ale že bych ho někdy vybídnul, ať si klidně zapálí, to ne.

MfD:Obdivujete i umělce, s jejichž názory a občanskými postoji nesouhlasíte?

Nedávno přijel na karlovarský filmový festival takový člověk: pan Redford. Nebo úplně jiný případ: Jiřina Jirásková. Nesmírně si vážím jejího herectví i mnohého, co řekla. Angažuje se však v jakési pomoci dětem přes UNICEF, podle mě absurdní organizaci patřící pod OSN. Moc mě prosí, abych nad touto akcí přejal záštitu, a já jí říkám: Paní Jiřino, mám vás strašně rád, ale k tomu mě nepřemlouvejte. Tomu spolku nevěřím jedno jediné slovo. Je to jenom hra levičáckých intelektuálů a byrokratů o peníze. Ale i když se v tomhle neshodneme, hovoříme spolu přátelsky.

MfD:Má vám co nabídnout dnešní česká literatura?

Nic silného tam nevidím, tu generaci Kunderů, Škvoreckých, Vaculíků podle mého nikdo nenahradil. Zdá se mi, že tu chybí autor jako Maďar Sándor Márai. Ale to je jen můj povrchní soud. Každý přečte nejvíc beletrie v mládí, a já jsem navíc už patnáct let vytížen politickými funkcemi. Snáz se dostanu na vernisáž výstavy, na koncert, než abych si mohl přečíst tlustý román.

MfD:Posloucháte hudbu i v soukromí?

Cédečka si pouštím hlavně, když se dostanu do Lán. Raný, jak říká Jirka Stivín, folklórní jazz a pak vážnou hudbu. Dostal jsem od pana Svěceného sbírku jeho posledních nahrávek, tou jsem se kochal.

MfD:Co vám říká poezie?

V tuto chvíli musím myslet na básníka, kterého jsem dobře znal. Byl o dva dny mladší než já. Studovali jsme oba na Vysoké škole ekonomické, dokonce jsme usilovali o stejnou dívku. Vždycky jsme si uměli zajímavě povídat.

MfD:Mluvíte o Petru Kabešovi?

Ano. Bohužel jsem předevčírem musel napsat jeho partnerce, překladatelce Anně Kareninové, kondolenční dopis. Posledních patnáct let jsme se vídali jen okrajově, ale posílal mi svoje knížky. Slibovali jsme si, že se navštívíme. Velmi mě mrzí, že jsme tu možnost promarnili.

MfD:Jaký film vás naposledy zaujal?

Na festivalovém tenisovém turnaji jsme ve čtyřhře porazili režiséra Renče dvakrát 6:0 a on povídá: "Když už jste nám nedali ani fiftýn, musíte se aspoň jít podívat na můj film - Román pro ženy." Tak jsem šel.

MfD: Neříkejte. I když scénář dělal váš neoblíbený Viewegh?

Byl jsem nesmírně příjemně překvapen. Každé hodnocení je relativní a promítá se do něj rozdíl mezi vaším očekáváním a realitou. Čekal jsem utrpení, a zjistil jsem, že ten film si na nic nehraje, neodhaluje nám hloupým žádné hloubky a tajemna a v tomto smyslu je určitě lepší než všechny hřebejkovštiny.

Mladá Fronta Dnes - Magazín, 28. července 2005

vytisknout

Jdi na začátek dokumentu