Hlavní strana » Rozhovory » Odpovědi předsedy Poslanecké…

Odpovědi předsedy Poslanecké sněmovny Václava Klause na anketní otázky Hospodářských novin

Rozhovory, 7. 10. 1999

Odstranil by fungující kapitálový trh v ČR některé stávající potíže českých podniků?

Nepatřím k těm, kteří přisuzují kapitálovému trhu fatální význam v rozvoji našich podniků a naší ekonomiky vůbec. V počátcích české transformace hrál kapitálový trh zvláštní roli, protože vznikl jako dědic kupónové privatizace. Plnil a stále ještě plní úlohu trhu s vlastnickými právy, trhu, na němž dochází ke koncentraci vlastnictví. Protože kupónová privatizace zrodila rozptýlené vlastnictví, muselo v postprivatizační fázi docházet k jeho spojování. Drobní akcionáři i investiční fondy postupně odprodávali své podíly do rukou menšího počtu nových vlastníků.

Většina nešvarů na kapitálovém trhu, které se tak často medializují, byla smutnou daní za proces koncentrace vlastnických práv. Pro „neekonoma“ to zní možná cynicky, ale transfer majetku po čtyřiceti letech komunismu není jednoduchou věcí. Ani v Polsku nebo Maďarsku neprobíhala privatizace bez stejných nešvarů. Připomínám navíc i to, že se některé jevy - např. insider trading – objevují dnes a denně i v západních ekonomikách.

Kritici někdy namítají, že regulace kapitálového trhu měla přijít daleko dříve. Je to možné. Ale regulace kapitálového trhu není triviální záležitost a diskuse o jejím způsobu probíhají všude na světě.

Rozmanitost systémů dohledu a regulace, jež se na Západě vynořily, odrážejí nejen specifický hospodářský vývoj, nýbrž i odlišné politické představy jednotlivých zemí o míře ingerence státní moci. Dohled nad kapitálovým trhem vykonávají buď specializované nezávislé instituce (např. komise pro burzy a cenné papíry v USA a Francii), nebo obecné orgány státní správy, mající obvykle podobu ministerstev financí či hospodářství (např. SRN či Rakousko). I u nás existoval Úřad pro cenné papíry, poté byl nahrazen Komisí s o něco vyššími pravomocemi. Nevytvářejme falešný mýtus o tom, že jakákoli Komise může kvalitu českého kapitálového trhu radikálně zvýšit. Většina neduhů našeho kapitálového trhu je důsledkem jeho mělkosti a jeho počáteční fází, což nelze vyléčit žádnými státními komisemi ani regulatorními orgány.

Velká většina podniků ve středoevropských zemích nesplňuje standardní předpoklady pro úspěšné provedení nové emise akcií, jako jsou např. roční tempa růstu obratu, solidní ziskovost či tržní hodnota vlastního jmění kolem jedné miliardy korun. Tato pravda platí bez ohledu na sebelepší legislativu a sebelepší komise pro cenné papíry.

Pokud ano, které a do jaké míry?

České podniky se kromě jiného potýkají s nedostatkem zdrojů. Slýcháme také, že jsou české firmy přeúvěrované.

Česká ekonomika však byla vždycky (platilo to již za první republiky) mimořádně závislá na úvěru. Tento objektivní národohospodářský fakt se nemůže smazat během jednoho desetiletí po pádu komunismu. Ale právě proto – a já na to upozorňuji neustále – neměla ČNB nenaordinovat naší ekonomice tak silnou monetární restrikci. Dalo se přece předpokládat, že se v situaci přeúvěrované ekonomiky bude měnová politika promítat do hospodaření firem daleko silněji než v ekonomikách jinak vypadajících.

Zatímco v USA a Británii je poměr kapitálového trhu a úvěru relativně vyrovnaný, v Evropě se stále většina kapitálu alokuje přes úvěry. Představa, že se český kapitálový trh brzy stane reálnou alternativou bankovnímu úvěru, je nereálná.

Nadměrný počet obchodovatelných cenných papírů, značné cenové fluktuace, nízký podíl primárních emisí, či vysoký podíl obchodů probíhajících přes přepážku jsou vlastnosti společné všem středoevropským kapitálovým trhům, a vůbec nesouvisí s větší či menší mírou státní regulace.

Ochrana menšinového akcionáře či nedostatek informací o emitentech jsou však problémy, které stát částečně vyřešit může. Přiznejme si však, že i v této oblasti platí heslo „něco za něco“. Čím silnější bude ochrana menšinového akcionáře, tím horší bude postavení většinových vlastníků a tím obtížnější bude efektivní správa korporací.

Víra ve všemocnost kapitálového trhu se sice v ČR neobyčejně rozšířila, ale já ji nesdílím. Nepřímé investování je jistě důležitá věc. V současné situaci je však významnější podporovat investice přímé než nepřímé. Strategičtí investoři k nám ještě dlouho nepůjdou přes kapitálový trh, nýbrž spíše přímými investicemi do předem vybraných podniků. Přejme si, aby náš kapitálový trh fungoval lépe, ale nenalhávejme si, že z nás bude zítra druhá Amerika.

Hospodářské noviny, 7. října 1999