---

Hlavní strana » Rozhovory » Prezident nesmí být skryt…

---

Prezident nesmí být skryt před lidmi (rozhovor V.K. pro Hospodářské noviny)

Rozhovory, 14. 1. 2003

OTÁZKA: Vždycky jste o sobě říkal, že jste spíš exekutivní typ, nikoli kladeč věnců. Není pro vás kandidatura na prezidenta tak trošku vynucený tah?

Tahle otázka pro mě mohla být relevantní v červnu, červenci loňského roku. Dneska už je absolutně pasé. Čas se posunul, doba se posunula, situace se posunula. Opravdu si tuto otázku nekladu.

OTÁZKA: Vyhovuje funkce prezidenta, jak ji koncipuje ústava, vašemu naturelu?

Nemyslím, že funkce prezidenta rovná se kladení věnců. To by bylo obrovské zúžení této funkce, ona toho má v sobě daleko více. Koneckonců, těch věnců už jsem se také ve svých nejrůznějších funkcích nakladl...

OTÁZKA: Jako premiér jste se často zlobil na prezidentské pravomoci. Pokud byste byl hlavou státu, měnil byste je?

Pozorně jsem prostudoval ústavy od roku 1918. Pochopil jsem, že se v podstatných věcech nezměnily - ponecháme-li změny slůvek. Cesta nevede přes nějaké radikální změny pravomocí. Daleko více jde o to, jak s nimi prezident nakládá.

Prezident má být aktivní, nikoliv aktivistický. Doufám, že intuitivně cítíme, co tato slova znamenají a co tím chci říci. Nepředpokládám pasivitu prezidenta, nepředpokládám kladečství věnců jako jeho dominantní činnost. Ale politický aktivismus, který by znamenal souboj prezidenta se samotným charakterem našeho parlamentního systému, bych považoval za mylný.

Jestli jsem považoval za nemožné, aby se předseda vlády dozvěděl o změně v bankovní radě z ranního čtení vašeho deníku, samozřejmě to budu považovat za fatálně chybné do konce svého života. Jestli jsem považoval jako předseda vlády za nevhodné, aby si prezident povolával jednotlivé ministry na Hrad a zkoušel s nimi vytvářet určité koalice, které by byly v rozporu s dominantním tahem a směřováním vlády, tak by bylo směšné, kdybych to začal vyžadovat v jiné pozici.

OTÁZKA: Dokázal byste jako prezident respektovat, že prioritou zahraniční politiky je vstup země do Evropské unie, nebo byste především vystupoval s vlastním názorem na tuto záležitost?

Jedna věc je moje empirická zkušenost. Léta jsem žil v situaci, kdy jsem jako předseda vlády věděl, že existuje zahraniční politika kabinetu, zahraniční politika prezidenta a též zahraniční politika tehdy velmi ambiciózního ministra zahraničí. Takže se vždycky odehrávala v tomto trojlístku. Někdy převážil argument jednoho z vrcholů toho trojúhelníka a někdy zase jiného. To je věc, kterou znám, která byla vždycky, bude vždycky a nejen v České republice.

Za druhé, je to otázka zodpovědnosti. Mnohokrát jsem jako předseda vlády schvaloval a podepisoval zahraniční cestu prezidenta a mnohokrát jsme byli nesmírně překvapeni projevem, který Václav Havel tam či onde v zahraničí pronesl, ač podle ústavy plná zodpovědnost za zahraniční politiku i za vystupování prezidenta je na vládě.

Ani tuto zkušenost nemohu zapomenout, a proto dobře vím, co by byly bariéry, limity mého chování v této oblasti. A konečně, na věci typu - jak byste řešil sociální dopady deregulace nájemného, nebo jak se mají chovat chovatelé psů bojových plemen - prezident smí mít svůj názor. Ale jako osoba, nikoliv jako prezident. Nejsou to prezidentské věci a v tomto smyslu prezident nemá bojovat s žádnou vládou.

OTÁZKA: Má prezident jmenovat premiérem a dát šanci na sestavení vlády předsedovi vítězné strany voleb, byť to není v ústavě zakotveno?

Stoprocentně si to myslím.

OTÁZKA: I kdyby volby vyhráli komunisté?

To je utopická otázka, kterou považuji za naprosto vyloučenou, a proto nezajímavou. Ale řekl-li jsem své tvrzení před touto podotázkou, musel bych být nekonzistentní blázen, kdybych tuto větu chtěl změnit.

OTÁZKA: Jako podstatné pravomoci hlavy státu občané vnímají udělování milostí a amnestie. Často hovoříte o kriminalizaci podnikání. Využil byste právě tyto pravomoci v případě lidí stíhaných za ekonomické delikty?

Tyto pravomoci nepovažuji za nejpodstatnější věci. Možná, že jsou nejsrozumitelnější při druhém pivu v hospůdce. To je vršíček ledovce, a nikoliv podstata prezidentské funkce a extendovanou debatu o milostech považuji opravdu trošku za karikaturu vážných debat o fungování prezidenta. Milosti mají být naprostou výjimkou. Považuji za chybu, když jsou extenzívně využívány.

Velmi mě zneklidňovalo i to, když milosti obhajoval úředník či úřednice prezidentské kanceláře. Musí být zcela osobním aktem prezidenta a k tomu mu ani žádný úředník nemůže připravovat podklady a materiály. Protože to už z toho dělá další soudní instanci.

Nejsem si ani jist, jestli jsou správné názory, které požadují kontrasignaci milostí, byť premiérem nebo ministrem spravedlnosti. Čili - myslím si, že není třeba dělat žádné kejkle legislativního typu, pouze je třeba nesmírně pokorné používání tohoto institutu.

OTÁZKA: Nicméně použil byste ho v případě lidí, o kterých jste v minulosti řekl, že jsou svým způsobem šikanováni, protože jsou podnikatelé?

Odlišme velmi debatu o pokusu kriminalizovat podnikání jistou vládou od individuálního aktu milosti prezidenta republiky. Těch má podle mého názoru být spíš jako prstů na jedné ruce.

OTÁZKA: Dal byste milost třeba panu Železnému?

To je nepatřičná otázka. Protože jsou to tak sporné věci, tak si právě myslím, že udělování milostí je nesmírně těžkou věcí. Prezident musí vědět, že každá tato milost bude sledována, a nemůže si dovolit, aby byla interpretována jako přátelská věc.

OTÁZKA: Několikrát jste prohlásil, že byste úřad prezidenta zcivilnil. Jak si to máme představit?

Náš prezidentský úřad opravdu má v sobě po celých těch téměř pětaosmdesát let jisté polomonarchistické prvky, a já si myslím, že je třeba s nimi zacházet velmi opatrně. Někde jsem už řekl, že by bylo méně prezidentských fanfár z Libuše. To je velmi výstižné pojmenování problému, který opravdu cítím. Zrovna tak si myslím, že prezident musí vyjít ven, nebýt skryt před lidmi.

OTÁZKA: Dlouhá léta jste burcoval proti sílícímu vlivu komunistů. Nyní naznačujete, že byste se ke KSČM choval jiným způsobem než Václav Havel. Co vás k tomu vede?

Celoživotní boj s komunistickou ideologií, hodnocení zvyšujícího nebo snižujícího se vlivu komunistické strany nebo jakékoliv jiné strany je něco úplně jiného než formální zacházení s touto politickou stranou. Je-li legitimní politickou stranou v zemi, nemá-li zákaz činnosti, je-li stranou parlamentní. To jsou přeci úplně odlišné věci. Mé nikdy neexistující členství v komunistické straně mi umožňuje, abych to říkal sebevědomě a jistě.

OTÁZKA: Domníváte se, že vám při volbě v Parlamentu pomůže fakt, že jste jako jediný ze čtyř kandidátů nebyl členem komunistické strany?

To by mi mohlo spíš pomoci ve volbě přímé.

OTÁZKA: Vyjednáváte vy sám o případné podpoře při volbě, nebo spoléháte na stranické kolegy?

Určitě já nevyjednávám.

OTÁZKA: Existují signály, že získáte podporu z jiných stran?

Určitě ano, ale kdybych dal jakýkoliv náznak, myslím, že bych si dělal velmi medvědí službu. Takže musíte připustit, že o tom neřeknu jedno jediné slovo.

OTÁZKA: ODS je opoziční strana, někteří politici z konkurenčních táborů vás vyloženě nemají rádi. Co je při prezidentské volbě v parlamentu větší handicap?

Obojí nebo všechno. Hlavním handicapem je to, že politická seskupení, která by mě podporovala, mají tolik hlasů při prezidentské volbě, kolik mají. Protože jedná-li se o nepřímou volbu, do velké míry jde o volbu stranickou. 

Jana Havligerová, Josef Kopecký, Hospodářské noviny, 14.1.2003