---

Hlavní strana » Rozhovory » Přepis živě vysílaného…

---

Přepis živě vysílaného rozhovoru pro "Interview BBC" o diskusi týkající se EU

Rozhovory, 13. 12. 2001

Václav MORAVEC, moderátor

5. prosince 2001 vystoupil na půdě Evropského parlamentu v Bruselu předseda Poslanecké sněmovny Václav Klaus. Ve svém projevu vyzval ke zhodnocení sjednocování Evropy zahájeného před deseti lety maastrichtskou smlouvou. Vystoupením předsedy ODS Václava Klause se česká politická elita zabývala tak důkladně, že mu v pátek věnovala i polovinu zasedání Poslanecké sněmovny. Bouřlivou debatu v dolní parlamentní komoře provázela i hádka mezi předsedou zahraničního výboru sněmovny Lubomírem Zaorálkem a právě Václavem Klausem. Zaorálek obvinil Klause z toho, že vyvolává strach z Evropské unie.

Lubomír ZAORÁLEK, předseda zahraničního výboru Poslanecké sněmovny

Není pravda, že Česká republika bude provincií po svém vstupu do Evropské unie, a není pravda především to, že Evropská unie po Maastrichtu se deset let vyvíjí tak, že se chystá zakroutit krk národním parlamentům. To všechno, co tady znělo, jsou nesmysly a je to další vytváření strachu z Evropské unie. Není prosím vás pravda, naprosto odmítám, že se v Evropě odvíjí nějaký plíživý, /nesrozumitelné/ and secret proces, plíživý a skrytý proces sjednocování Evropské unie.

V.M.

Předseda zahraničního výboru Poslanecké sněmovny Lubomír Zaorálek. Šéf sněmovny Václav Klaus se proti Zaorálkovým větám ostře ohradil a předsedu zahraničního výboru obvinil ze lži.

Václav KLAUS, předseda Poslanecké sněmovny a ODS

Já myslím,že bych se mohl pustit do polemiky s každým slovem pana poslance Zaorálka, protože vědomě do očí lidem, kteří poslouchali můj projev, vědomě lže. Lže zle nefér způsobem, lže.

redaktorka

Právě začíná Interview BBC.

V.M.

Vítejte při poslechu Interview BBC, od mikrofonu zdraví Václav Moravec. Pozvání přijal a k protějšímu mikrofonu usedl předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a předseda Občanské demokratické strany Václav Klaus. Dobrý den.

V.K.

Dobrý den, dobrý večer.

V.M.

Začnu jedním vašim citátem, pochází z vašeho rozhovoru pro Hospodářské noviny z 10. prosince. "Mám hrůzu, že se propagátorům evropského náboženství podařilo zúžit diskusi do orwellovského dilematu." Můžete pojmenovat moment, který vás přiměl k tomu, že jste začal hovořit o evropském náboženství a jeho propagátorech?

V.K.

Tak zaprvé bych si skoro troufal tvrdit, že mé názory na Evropu jsou velmi konzistentní, neměnné. Člověk samozřejmě objevuje nové argumenty, občas použije nová slova, ale myslím, že ta podstata je stejná, a to, že vyšla před pár měsíci knížka mých projevů k Evropě od roku 1991 nebo 92 dodneška, tak si myslím, že zaprvé ta knížka doporučuje, aby se na ni podívali moji kritikové a hlavně ta knížka ukazuje  určitou šíři názorů a ne že by to padalo z nebe, že by mě to náhodou napadlo, když jdu sem k vám na tento rozhovor. Takže já už dávno slovíčko nebo slovo ideologie evropeismu, to slovo používám už dávno a kdy jsem to od slova ideologie evropeismu přesunul ke slovu náboženství evropeismu, dokonce mohu úplně přesně říci. Bylo to zhruba před měsícem ve Varšavě na takovém dalším evropském fóru, které mimochodem přenášelo živě asi 8 evropských televizí, a to televize polská, německá, italská, rakouská a maďarská a já nevím ještě jaká, a tam jsem diskutoval s ministrem zahraničí Německa Joschkou Fischerem a na závěr tohoto živého rozhovoru, pan Verheugen tam seděl, jsem řekl poslední větu: "No, pane ministře, my se prostě neshodneme, já jsme ateista a vy jste stoupenec náboženství evropeismu." V němčině to byla vedená řeč, takže jsem to prvně řekl takto německy. Opakuji, živě to bylo vysíláno těmito pěti televizemi, někdo mi říkal: "Byl jsem ve Švýcarsku, málem jsme spadl ze židle, když jsme tě slyšel najednou povídat v televizi." Nikoho to nepobouřilo, je to docela, myslím, součást té standardní evropské polemiky.

V.M.

Ještě jednou vás ale poprosím o to, abyste pojmenoval moment, který vás přiměl k tomu, že jste, je to zesílenější argumentace náboženství a ta předchozí slůvka o evropeismu?

V.K.

Já myslím, že slovo evropeismus je už delší dobu u mě ideologie, ideologie evropeismu též. To slovo a náboženství mně opravdu vyplynulo z té debaty a myslím, že obvinit Joschku Fischera z toho, že je stoupenec náboženství, bylo, myslím, v tom průběhu té živé diskuse, nějak nepřipravené diskuse, mně to nějak vyplynulo automaticky ze rtů a za ten měsíc se to slovo ve mně uhnízdilo, musím se přiznat.

V.M.

Vy jste mi začal brát vítr z plachet. Chtěl jsem se vás zeptat, které politiky byste označil za největší propagátory evropského náboženství kromě Joschky Fischera?

V.K.

Ale Joschkovi Fischerovi jsem to říkal pouze z očí do očí tím, že jsme spolu seděli na té veřejné debatě před spoustou posluchačů, před publikem, ne jako v Bruselu, kdy nebyl nikdo a kde byla beseda v podstatě u kulatého stolu. Tak tam nepochybně patří ti dnešní evropští komisaři, tam patřila a patří spousta takových těch typických představitelů Evropy kladoucích důraz na tyto věci, více je na straně sociálnědemokratické a na straně křesťanskodemokratické než na straně jiné a myslím, že to jsou dva hlavní ideové zdroje nebo kořeny toho evropanství a že to má samozřejmě svůj podtext ideologie i v tom pravolevém principu se mi zdá naprosto jasné, protože myslím, že se hodí použít to slovo evropeismus na to, že ta Evropská unie nebo ten konkrétní projev toho evropského integračního procesu má dvě fáze, jak já říkám. Společný kruh na straně jedné, a Unie s velkým U na straně druhé a přesmyčka od toho prvního k tomu prvnímu, které nastalo právě před deseti lety v Maastrichtu, to byl ten rozhodující krok.

V.M.

Vy jste sousloví "propagátoři evropského náboženství" dal do kontextu bruselské a evropské politiky. Jsou takoví propagátoři i na české politické scéně?

V.K.

Tak u nás určitě jsou stoupenci tohoto náboženství, i když oni nemají tolik prostoru, aby se dnes a denně předváděli na té evropské politické scéně. Já si myslím, že ani nejsou nepřetržitě zváni na velké evropské diskuse, konference, semináře. Já mám pocit, že jsem na těchto akcích tak 2x měsíčně už asi posledních pět let v nejrůznějších místech Evropy, takže ...

V.M.

Asi jste oblíbeným řečníkem, protože šokujete.

V.K.

Ne, že šokuji, já myslím, že alespoň něco říkám. Podívejte se, všichni moji kolegové, předsedové parlamentů kandidátských zemí přijeli do Bruselu na tu každoroční debatu, opakovanou, kterou absolvujeme už po x-té, přijeli s úřednicky napsanými projevy. Řada těch předsedů parlamentů je dokonce čte ve svých vlastních jazycích, složitě se to překládá a já tam jediný promluvím způsobem, který lidem zvedne hlavu, protože to není úřednický, naprosto sterilní, vypreparovaný od jakékoliv myšlenky projev a je to něco, co má vůbec strukturu projevu, tzn., řeknete tři čtyři teze, pokusí se na to odpovídat, položí otázku. Ty ostatní jsou taková cvičení v oznamovacím způsobu, říkající naše země chce a dělá hodně atd. a dělají pokus o reklamu svých vlastních zemí. Opakuji, nikdo to neposlouchá.

V.M.

Pochopil jste s odstupem jednoho týdne, proč váš projev na půdě evropského parlamentu z 5. prosince vyvolal v České republice takové reakce, že o něm mimořádně v pátek jednala i Poslanecká sněmovna?

V.K.

Tak v pátek o něm Poslanecká sněmovna jednala pouze a výlučně, protože já jsem si to vynutil, toto jednání, protože jsem skutečně nebyl připraven snést tu záplavu lží, která se valí, a proto jsem trval na tom, aby sněmovna přijala okamžité zařazení dodatečného bodu, má zpráva o Bruselu a přiznám se, že jsem pohrozil tím, že kdyby to náhodou sněmovna neschválila, ale přál bych si, aby to schválila, ona to naštěstí schválila, i kdyby to neschválila, tak jako předseda sněmovny mám právo vystoupit kdykoliv, to je jedna z mála výhod, které mám, já bych prostě v tu chvíli se stejně přihlásil a řekl bych, jak to bylo. Takže to byla vyprovokovaná věc, myslím si, že na to bylo několik lidí našlápnuto, připraveno, čekalo na to, připravovalo si ty své repliky a v tom se musím přiznat, že jsem byl nevinný, protože něco takového by mě nenapadlo a takové hříčky já nehraji.

V.M.

Premiér Miloš Zeman ve svém vystoupení v Poslanecké sněmovně v pátek 7. prosince při projednávání vašeho projevu v Bruselu doslova řekl:

Miloš ZEMAN, premiér ČR /ČSSD/

To, co mě na, doufám, že autentickém textu projevu předsedy Poslanecké sněmovny zarazilo, je tato formulace "lidé v našich zemích, kteří nám dali mandáty, abychom zde byli a cestovali do Bruselu a vyjadřovali zde naše názory." A tady bych chtěl upozornit na jeden problém, který sdílím tím spíše, že jsem byl předsedou Poslanecké sněmovny a uvědomoval jsem si, že pokud je Poslanecká sněmovna heterogenní, a to téměř vždycky je, tak předseda Poslanecké sněmovny může jen stěží vyjadřovat obecný názor Poslanecké sněmovny. Může ovšem vyjadřovat převažující názor a v rámci tohoto převažujícího názoru může uvádět buď své osobní stanovisko, nebo stanovisko své strany pod jednou podmínkou, že je v této části označí buď jako své osobní stanovisko, nebo jako stanovisko své strany.

V.M.

Slova premiéra Miloše Zemana. Jaké poučení jste si vzal z jeho slov?

V.K.

Žádné. Z toho jsem si nevzal žádné a já moc každého prosím, aby si přečetl, je všude na všech Internetech k dispozici, to mé vystoupení ve sněmovně, kde jsem obhajoval to, co jsem řekl. Je na mém Internetu www.Klaus.cz, ale je, myslím, na sněmovním Internetu, je na ODS Internetu.

V.M.

Vyšel v novinách.

V.K.

V novinách vyšel už ten text, já jsem přeci jen ten text rozvíjel, protože vyšel v překladu, nevím koho, v ČTK, takže o to nejde. Já jsem si z toho neodnesl opravdu nic, protože po tisící musím říkat, už mě to trošku nebaví říkat znovu a znovu, že jsem řekl věty, které mám nárok říci. Podívejte se, za prvé ...

V.M.

A považujete to za většinové stanovisko české politické elity?

V.K.

Pozor, přesně si řekněme co. Zaprvé, trvám na tom, sněmovna to také stvrdila, že na jednotlivé věci pro volnou diskusi o budoucnosti Evropy a evropského integračního procesu na to sněmovna nemá žádné usnesení, nemá v žádném případě žádný dokument, který by mě vázal a který by říkal, že mám vyslovovat jen to a to. To říkám rezolutně, silně a prosím, aby to každý slyšel, nic takového sněmovna nemá, to je věc číslo jedna. Věc číslo dvě, kdybych vůbec si dovedl představit, že ve sněmovně se léta mluví o nejrůznějších věcech, tak bych pak musel jen prohlásit, že nemůže jet do žádné ciziny, na žádnou akci žádná živá osoba z masa a krve. Mně někdo napsal docela hezky na mé webové stránky větu, že "pak by bylo dobré tam poslat hlasovací zařízení, které by se pokusilo nějakým matematickým modelem vypreparovat všechna slova, která ve sněmovně na toto téma kdy zazněla, dát jim patřičnou váhu a mluvit za nás kovovým hlasem robota nebo něčeho takového". Čili jede-li tam jakákoliv živá osoba, jestli tam jede pan Zaorálek, tak vykládá své názory o Evropské unii, protože v žádném případě neexistují žádné názory Poslanecké sněmovny atd. Čili to je druhá věc a třetí, musím říci a Lidové noviny jediné uveřejnily, opakuji, kus jednoho z těch tří mých vystoupení tam v Bruselu a přesně i z těchto vystoupení je evidentní, že v momentu, kdy jsem řekl, že by nemělo docházet k tomu či onomu, tak jsem řekl: "Já si myslím, že ..." a je tam slovo, já si myslím, že, a prosím, aby si to každý zkontroloval. A přeskočil jsem ke třem větám, kde jsem dodal "považuji za nutné" - it is necessary, anglicky, "abychom udrželi úlohu národních parlamentů atd." Čili já bych striktně trval na tom, že tam, kde jsem řekl výraznější názor, tam jsem řekl slovíčko "já" a jinak jsem použil třetí osobu čísla jednotného.

V.M.

Občanská demokratická strana vystupuje ke vztahu k evropské integraci kriticky, zamýšlí se nad tím, co přinese, ať už klady, nebo zápory, integrace České republiky do Evropské unie. Její voliči jsou podle průzkumu veřejného mínění největšími příznivci integrace v rámci českých parlamentních stran, jaké pro to máte vysvětlení, na jedné straně kriticismus a na druhé straně největší podpora?

V.K.

Já bych velmi odlišil nebo poprosil všechny, aby vědomě používali slovo integrace. Prosím, abychom přesně říkali, co si tím slovem myslíme. Jednou věcí je podílení se na tom procesu integrování, který probíhá v Evropě posledních 50 let samovolně, obrovským integračním krokem, daleko největším integračním krokem, který jsme udělali, byla 1. ledna 1991 liberalizace, deregulace, liberalizace našeho zahraničního obchodu, otevření hranic atd. Proti tomu uzavření jedné kapitoly negociačního procesu je naprostá prkotina, která je za desetinnou čárkou, čili my sami jsme udělali spoustu našich liberalizačních kroků, když jsme se přibližovali k té, připojovali k té Evropě západního typu. Oproti tomu ty věci, které dneska diskutujeme, jsou maličkým přívažkem a maličkým přídavkem.

V.M.

Největší kroky už tedy byly učiněny na začátku 90. let?

V.K.

Určitě. Největší kroky byly učiněny na začátku 90. let.

V.M.

A z nich plyne ta podpora voličů ODS ve vztahu k evropské integraci?

V.K.

Já myslím, že ta evropská integrace, která má dvě tváře, jak já pořád říkám, ale zase zacházejme opatrně s tím slovem "integrace". Konkrétní instituce zvaná Evropská unie dneska, Evropské společenství dříve, má v sobě ty dvě tváře, dvě nevím co, dvě dimenze. Jedna z nich je liberalizační krok společného trhu, osvobození pohybu, práce, kapitálu, zboží, služeb, myšlenek, lidí atd. A pak má svojí druhou složku, a ta už je unifikační, a to je složka jiná. To není liberalizační proces, to není evropský liberalizační projev, to je naopak evropský regulační proces, evropský harmonizační proces atd. Čili ta dnešní EU má tyto dvě složky a já si myslím, že každý rozumný člověk si přeje vstoupit do toho 1., jen nerozumní si to nepřejí a v ODS jsou rozumní, a proto si to přejí. A úplně něco jiného je, jestli nám přinese více výhod, nebo nevýhod to vstupování do té druhé tváře, ale já samozřejmě vím, že zatímco Španělsko, Řecko, Portugalsko mohlo vstupovat jen do toho společného trhu, tak my už nemůžeme, my už musíme vstupovat do toho celku, a tam už jsou všechny ty věci daleko složitější.

V.M.

Abych vám neskákal do řeči, poprosím vás o zestručnění vašich odpovědí. Předseda Evropské komise Romano Prodi v projevu ke členům Evropského parlamentu oznámil, že rozšiřování Evropské unie je jednou ze sedmi hlavních oblastí, na které se Evropská komise zaměří v roce 2002, kdy oznámí výsledky přístupových jednání s jednotlivými kandidátskými státy. Vidíte něco, co by ještě mohlo proces rozšíření Evropské unie o nové kandidátské země zpomalit?

V.K.

No, tak svět politiky je plný nejrůznějších překvapení a kdybychom vyhodnocovali letošní rok doma, v zahraničí, tak kdybychom určitě řekli, že se stalo leccos, co jsme nikdo nečekali, ale já nemyslím, že ten proces se může nějakým způsobem zastavit, nicméně, a teď bych přidal tu hlavní věc, nicméně já si myslím, že my už jsem tak napojeni na tu Evropskou unii, tak otevření vůči ní, tak její součástí, že ten formální krok, to poslední požehnání, ten formální vstup už je jen opravdu velmi ...

V.M.

Třešničkou na dortu.

V.K.

Třešnička na dortu, nevím, jestli to chcete. Já jsem včera měl meeting s občany v Praze 4 Bráníku a tam mi někdo nahrál z publika a já jsem říkal: "Podívejte, to je jako, když je mladá dvojice, která spolu řadu let žije, obývá stejný byt a pak v nějaké chvíli konečně dojde k tomu oltáři a ono se na tom jejich životu už tak strašně nic moc nezmění." Já myslím, že ten náš formální vstup do té Evropské unie bude tím oltářem, ale ta rodinka už většinou žila stejným způsobem.

V.M.

Podle vás tedy v Unii už jsme, de facto?

V.K.

Opakuji, pokud bych mohl specifikovat, co tím přesně myslím, tak z mnoha hledisek už ano, ale z mnoho nejsme a spíše myslím, že platíme víc těch nákladů, než získáváme výnosů, takže já myslím, že proto je v našem zájmu urychleně usilovat o ten vstup, protože pak je také možné něco z toho efektu získávat.

V.M.

Evropská unie zveřejnila průzkum, který pro Evropskou komisi vypracoval Gallupův ústav. Z něj vyplývá, že většina Čechů pociťuje nedostatek informací o Evropské unii a o procesu rozšiřování. Kdo je podle vás nejvíce na vině?

V.K.

Tak poskytování informací, v ekonomii vždycky platí, že informace nejsou něco vznášejícího se ve vzduchu, stejně jako jakýkoliv produkt, jakékoliv zboží je nabídka informací a poptávka po informacích. Já si myslím, že těch informací tady není málo, ale lidé kdyby chtěli vědět, tak já myslím, že se mohou snadno dozvědět, problém je jiný. Já myslím, že u nás se o tom vážně nediskutuje, u nás se fangličkaří, u nás se nálepkuje, u nás je jedno euro, nevím co, druzí euro zase něco jiného, ale vážná debata o těchto věcech neproběhla. Já myslím, že jestli se něco tak nechtěně, takovým kouzlem nechtěného podařilo té mé kratičké jednodenní bruselské návštěvě, tak to bylo to, že tam snad zdvihlo zájem a teprve o tom začneme vážně diskutovat.

V.M.

Připomínám, že hostem u mikrofonu BBC je předseda Poslanecké sněmovny a ODS Václav Klaus. Jak silnou opozicí podle vás je Občanská demokratická strana?

V.K.
Tak Občanská demokratická strana se, zaprvé, nepodílí na vládě a i když má pořád někdo sklon říkat, že tomu tak je, tak to prostě problém není.

V.M.

Já jsem to neřekl, takže jak silná je ODS jako opoziční strana?

V.K.

Já vím, já říkám ... Ona je tak silná, jakou má reálnou politickou sílu. Jestli se ODS včera dozvěděla z médií nebo z četek nebo z toho, že za mnou někdy v pět hodin na Žofín, kde jsem měl žofínské fórum, běhali nejrůznější novináři, co si myslím o tom, že vláda rozhodla o koupi stíhaček, tak prostě prohlašuji, že ODS o tom nevěděla nic, ODS byla velmi překvapená a ODS vyjadřuje k tomu záporné stanovisko. Kdybyste seděl dneska ve sněmovně, tak byste sledoval, já řídil sněmovnu, než jsem došel k vám, jak dopadala jednotlivá hlasování, kdo s kým hlasoval a já musím říci, že k mému skutku většina bodů dnešního zasedání byla schválena koalicí ČSSD, komunisty a lidovci. To byly ty věci, které byly schváleny, a pak některé věci nebyly schváleny, a ty byly neschváleny buď všemi proti ČSSD, nebo ČSSD leckdy zůstala s komunisty a ty ostatní strany byly proti. To je politický souboj.

V.M.

Vy jste zmínil stíhačky, jedním ze zásadních rozhodnutí současné vlády je zahájení jednání s britsko-švédským konsorciem BAe Systems/Saab o koupi 24 nadzvukových letounů za 54 miliard pro českou armádu. Miloš Zeman k financování tohoto nákupu po jednání vlády 10. prosince řekl:

Miloš ZEMAN, premiér ČR /ČSSD/

Toto financování, a toto je velmi důležitá část našeho usnesení, je podmíněno přijetím úvěru a přijetí úvěru bude, pokud ho parlament přijme, zajištěno zákonem.

V.M.

Premiér Miloš Zeman. Ministr obrany Jaroslav Tvrdík slova premiéra potvrdil a dodal, že Poslanecká sněmovna bude muset rozhodnout nejen o úvěru na nákup stíhaček, ale i o budoucnosti českých vzdušných sil.

Jaroslav TVRDÍK, ministr obrany /ČSSD/

Předpokládám, že jak zákon o úvěru, tak zpráva o stavu vzdušných sil budou předmětem intenzivní debaty a pevně věřím tomu, že nejen kritici toho, jak to nemáme udělat, nám řeknou, jaké stanovisko z těch čtyř alternativ, které do parlamentu předložíme, považují oni sami za nejlepší.

V.M.

Tolik ministr obrany Jaroslav Tvrdík. Jste připraven jako poslanec diskutovat o budoucnosti nadzvukových sil? Protože jste řekl, že asi nákup stíhaček nepodpoříte.

V.K.

Tak za prvé bych chtěl říci, že nepleťme, a to se tady vláda pokouší plést a zbavovat se své odpovědnosti, roli exekutivy a roli sněmovny. To jsou opravdu dvě odlišné věci a úvahy o tom, jakou potřebujeme stíhačku a jaké má mít parametry a kolik jich má být, je věc, která není na to, aby o tom hlasovali poslanci. To já myslím, že ...

V.M.

Poslanci ani nemají hlasovat o budoucnosti vzdušných sil, jak říká Jaroslav Tvrdík?

V.K.

To mě skutečně chytáte za slovo. Já jsem řekl, že poslanci nemají důvod, aby se zabývali jednotlivostmi tohoto stíhačkového obchodu a poslanci mají globálně posuzovat koncepci a mají globálně posuzovat rozpočet armády na rok a na období delší. Já myslím, že nás vláda trošku chce zatáhnout do toho, protože se sama neodvažuje udělat rozhodnutí, tak si pomáhá tím, že řekne "no, my jsme to rozhodli, ale teď nám to sněmovna třeba nedovolí a my jsme udělali, co jsme mohli." Já myslím, že to je trošku hra s voliči a hra s médii a hra se zahraničními partnery a mně se to moc nelíbí, ale ...

V.M.

Počítá podle vás vláda s tím, že jí to neprojde ve sněmovně?

V.K.

Nedovedu říci, já nevím, jak budou hlasovat komunisté, já netuším, jak budou hlasovat třeba lidovci a tím pádem tato trojkoalice velmi častá ve sněmovně při hlasování, dneska odpoledne xkrát, tak já myslím, že ona má dostatek hlasů, aby rozhodla sama.

V.M.

Vláda ještě před koncem svého funkčního období privatizuje, co se dá, České energetické závody, Český Telecom, Unipetrol a další strategické podniky, představitelé KDU-ČSL a Unie svobody označují privatizaci za neprůhlednou, a to například privatizaci energetiky a také plynárenství, myslíte si totéž?

V.K.

Tak za prvé si myslím, že z toho sociální demokracie moc nezprivatizovala, i když se jí podařilo tak geniálně o privatizaci mluvit, že snad většina občanů České republiky i uvěřila tomu, že tato vláda něco privatizuje. Jelikož máme za čtyři minuty konec, tak už se do toho nebudu pouštět, to by bylo na nějakou jinou debatu.

V.M.

O to víc chtějí uspíšit.

V.K.

Privatizací je strašně málo a jestli se jim náhodou podaří teď udělat jednu, dvě, tři privatizace za poslední půlrok, tak to bude za čtyřleté období pořád zoufale málo od této vlády a je to nesrovnatelné se stovkami a tisíci privatizacemi našich vlád, které proběhly, tak to je jen tak na okraj. Ale, já nevím, tak každá privatizace je střetem, každá privatizace má spoustu zájemců, vždycky ti druzí zájemci křičí, že byli lepší než ten první, to křičí za každé vlády, v každé zemi světa a hlavně, že Unie svobody si to teď vybrala jako svůj hlavní křik, já prostě nevím.

V.M.

Vy křičet nebudete jako opoziční strana?

V.K.

Ale my o lecčem ano, a o lecčems ne, a já myslím, že ty privatizace nejsou dneska uzavřeny, nejsou provedeny, to už se křičí dopředu a já bych dával pozor, kdy mám začít křičet.

V.M.

Hrubý domácí produkt České republiky se za letošní třetí čtvrtletí meziročně reálně zvýšil o 3,2 %, tempo růstu tak zpomalilo z předběžných 3,9 % v předchozím čtvrtletí. Považujete to číslo, které dneska zveřejnil Český statistický úřad, za lepší, či horší, než jste vy sám osobně předpokládal?

V.K.

Tak to číslo je lepší, než jsem já předpokládal. 3,2 % je číslo, které by si celá Evropa zoufale přála, které by si přály Spojené státy americké, a to, že přes evidentní oslabení konjunktury v západní Evropě, tedy u našich odběratelů, a přes silnou korunu, toto číslo pořád ještě existuje, to je docela dobrý výsledek a já si myslím, že i to, že dneska byly uveřejněny data za průmysl v říjnu, čili ještě jeden měsíc po těch třech čtvrtletích, která jsou docela slušná, ten 4%, 4,1 % růstu průmyslu není nijak smutná hodnota, tak já myslím, že je dobře, aby se to stalo, nicméně to vyžaduje opravdu pružnou politiku centrální banky, která ...

V.M.

Která ovšem snížila úrokové sazby.

V.K.

No, ale zase tak strašně moc, když víme, že v USA, centrální banka Ameriky za letošní rok jej snížila asi 12x, tak to, že naše banka snížila jednou, tak to zase bychom asi měli jásat a skákat do vzduchu. To já nevím, jestli je pravdivé, jestli je to správné.

V.M.

Podle vás by tedy centrální banka měla dál snižovat úrokové sazby?

V.K.

Je potřeba snižovat je tehdy, v momentu, když pro ekonomiku budou ty existující sazby vysoké. Tady nejde o nějakou magickou hodnotu, která platí jednou provždy, tady jde o hodnotu v konkrétní ekonomické situaci a centrální banka musí jít se svými úrokovými měrami pod tu potřebnou hodnotu, to je naprosto jasné.

V.M.

Říká Václav Klaus, předseda Poslanecké sněmovny a ODS, který byl hostem Interview BBC. My se uvidíme po Vánocích, takže zveme k poslechu Interview BBC. Děkuji za vašich 30 minut a někdy příště na shledanou.

"Interview BBC",  11. 12. 2001