Hlavní strana » Projevy a vystoupení » Projev v Betlémské kapli při…

Projev v Betlémské kapli při příležitosti uctění památky mučednické smrti Mistra Jana Husa

Projevy a vystoupení, 6. 7. 2003

Vážený pane patriarcho, vážení spoluobčané,

děkuji Vám za pozvání na Vaše dnešní shromáždění, které se - jako každoročně – koná v tento den na tomto památném místě. Vážím si tohoto pozvání a ještě více si vážím možnosti zde promluvit.

Smutná událost, pro jejíž připomenutí jsme se zde dnes sešli, se stala v daleké minulosti. Mistr Jan Hus zemřel na kostnické hranici již před 588 lety. Je to dávno. Minulost často upadá v zapomnění. Jména kdysi slavných vládců, státníků a vojevůdců jsou pro většinu lidí dnes už jen mrtvými jmény. Nikoli všechna. Mistr Jan Hus zůstává trvalou součástí našeho kulturního a národního povědomí a mnozí z nás cítí neustálou povinnost zabývat se jeho odkazem. Patřím mezi ně.

Jsem přesvědčen, že je to proto, že jeho osobnost, jeho dílo a jeho osud promlouvají k dnešku. Že jeho odkaz vyzařuje z hloubi středověku až do naší současnosti. Že jsme s ním stále konfrontováni. Že spoluvytváří naše dějiny.

Přestože byl Jan Hus člověkem středověku, byl jedním z těch, kteří onou dobou otřásli a kteří připravili půdu pro příchod doby moderní. Jeho i dnes platný apel spočívá především v důrazu na otázku mravní. Spočívá v přesvědčení, že je člověk povinen poměry své doby hodnotit vyšším mravním, v jeho pojetí náboženským, hlediskem. Spočívá v názoru, že shledá-li člověk mezi nimi rozpor, je povinen pozemská pravidla nerespektovat. V Husově pojetí je člověku dána svoboda hodnotit světské poměry, svoboda vyjadřovat se k nim a svoboda v souladu se svým názorem jednat. To byl velký průlom do světa středověku.

Mistr Jan Hus však poskytl více než jen myšlenku. Poskytl i osobní mravní příklad. Poskytl příklad oddanosti pravdě, za níž položil život. Tato jeho oběť za pravdu se stala - a myslím, že v tom nemá u nás konkurenci - nejnaléhavějším morálním apelem naší historie.

Spor o Jana Husa byl díky tomu součástí téměř všech velkých společenských zápasů, které se za posledních šest století u nás odehrály. Vydávání jeho spisů bylo ideovou oporou reformace, jeho hanobení se naopak stalo prostředkem protireformace. Když se náboženská symbolika proměnila na symboliku národní, poměr k Mistru Janu Husovi naznačoval poměr k národnímu obrození a k české státní samostatnosti. Mám pocit, že se v těchto interpretacích postava Mistra Jana Husa postupně stávala legendou, která se skutečnou historickou osobností začínala mít jen málo společného. Ale i to je jistý doklad produktivnosti Husova odkazu a výraz jeho nadčasového působení.

Dílo Mistra Jana Husa nás ovlivňuje denně, a to nikoliv pouze v oblasti duchovní. Je to i ve věcech navýsost praktických, vždyť například díky jemu se čeština stala literárním jazykem. Jeho zásluhou se čeština postavila na roveň latině dříve, než se to podařilo leckde jinde v Evropě.

Husův odkaz není ale pouze náboženský či mravní. Je to odkaz člověka -vzdělance, univerzitního mistra, který hluboce znal a prožíval intelektuální a vědecké problémy své doby, člověka, který spatřoval smysl individuálního intelektuálního poznání ve veřejné činnosti, člověka, který věděl, že nápravu poměrů je třeba umět vysvětlit a obhájit. Byl příkladem člověka, který se na prvním místě obracel k široké veřejnosti. I to je vzácný příklad moderního politického postoje.

Přál bych si, abychom se i nadále inspirovali jeho odvahou a láskou k pravdě a abychom tak jako on trvali na svobodě projevu a nebáli se angažovat pro nápravu věcí veřejných.

Přál bych si, aby se už nikdy nevrátila doba, kdy se budeme muset znovu utíkat k symbolu Jana Husa jako k posile při ohrožení naší svobody, našeho přesvědčení či celého našeho národa.

Václav Klaus, Betlémská kaple, Praha, 6.7.2003