Hlavní strana » Projevy a vystoupení » Projev prezidenta republiky…

Projev prezidenta republiky Václava Klause při příležitosti otevření muzea Karla Rennera v Dolních Dunajovicích

Projevy a vystoupení, 29. 4. 2005

Jsem rád, že se dnes mohu – spolu s Vámi se všemi, zejména s panem prezidentem Fischerem – zúčastnit tohoto slavnostního okamžiku, otevření muzea dr. Karla Rennera, které vzniklo rekonstrukcí jeho rodného domu, v němž se před 135 lety narodil.

Naše dnešní setkání na tomto místě navazuje na podobné setkání, které se uskutečnilo před 15 lety, kdy zde tehdejší předsedové československého a rakouského parlamentu, jedním z nichž byl dnešní spolkový prezident pan dr. Heinz Fischer, odkryli pamětní desku.

Je o mně všeobecně známo, že dlouhodobě zastávám názor, že na minulost nemá být zapomínáno, neboť minulost předurčuje naše dnešní činy daleko více, než si to vůbec uvědomujeme. Minulost máme znát, máme ji ctít a respektovat. Nemáme se ji snažit ex-post revidovat. Máme se z ní co nejvíce poučit. I dnešní slavnostní chvíle patří do našich snah čerpat z minulosti. A je to dobře.

V osobě dr. Karla Rennera vidíme i my, v České republice, dnes, tedy 55 let po jeho smrti, významného rakouského sociálně demokratického politika, publicistu, spolkového kancléře a spolkového prezidenta. Víme, že je považován za jednoho ze zakladatelů rakouské státnosti, a to jak po skončení I., tak II. světové války, což v obou případech nebyly okamžiky snadné a jednoduché. Vyžadovaly pevný názor, odvahu a vizi a právě to byl dr. Karel Renner schopen svým spoluobčanům nabídnout. Z historického hlediska se nestává často, aby se politik dostal dvakrát do stejně klíčové dějinné pozice. Karlu Rennerovi se to podařilo.

Podařilo se mu to jak v roce 1918, tak v roce 1945. Rozumím-li tomu dobře, své „Sternstunden“, abych citoval jiného z jeho slavných spoluobčanů, zažil právě v  obdobích zlomových, v mezifázích mezi katastrofickým a normálním obdobím. To ukazuje jeho velikost.

Já osobně bych vůči němu asi stál na druhé straně ideologického předělu, ideologické barikády. Asi bych polemizoval se samotnými východisky rakouského austro-marxismu, jehož byl jedním z předních ideologů, ale určitě bych měl porozumění pro jeho pragmatické postoje v obou poválečných obdobích a rozuměl bych jeho úsilí působit jako integrační faktor rakouské vnitropolitické scény. Jsem politikem českým a nikoli rakouským, a proto bych asi viděl jinak než on vztahy Německa a Rakouska, ale ani v tomto ohledu nemám sebemenší důvod pouštět se do jakékoli polemiky. Zejména s odstupem šedesáti či sedmdesáti let.

Chtěl bych poděkovat všem, kteří se o dnešní den, o dnešní slavnost zasloužili. Chtěl bych zejména vyzvednout zásluhy Česko-rakouské společnosti a hlavně pánů Zilka a Haranta za jejich neúnavnou aktivitu, která významně přispívá k dnešnímu česko-rakouskému porozumění.

Ještě jednou děkuji, že jsem se dnešní události mohl zúčastnit.

Václav Klaus, Dolní Dunajovice, 29.4.2005