Hlavní strana » Články a eseje
Články a eseje, 10. 1. 2020
Replika Michala Žantovského z 18. prosince na můj článek, který byl otištěn v Lidových novinách o čtyři dny dříve a který kritizoval politické a ideové postoje skupiny lidí kolem čtvrtletníku Aspen Review, je pro tuto skupinu lidí naprosto typická. Není v ní ani slovo o podstatě mé kritiky, je to pouze neomalený osobní útok.
Články a eseje, 28. 12. 2019
Když jsem byl letos po mnoha letech opět v Číně, za nepříjemnou novinku jsem považoval zcela nepřijatelný systém tzv. social scoring (sociálního či společenského hodnocení), který je založen na sledování chování každého člověka (patří do něho např. i systém pouličních kamer, které Vám snižují hodnocení, když přecházíte ulici na červenou či mimo přechod pro pěší).
Články a eseje, 14. 12. 2019
Pocit bezmoci (či bezmocnosti) je s výjimkou několika výjimečným historických okamžiků převažujícím stavem lidského údělu (abych si vypůjčil už slavný obrat W. Somerseta Maughama). Čím je společnost nesvobodnější, tím je tento pocit silnější. Havlův známý esej o moci bezmocných odrážel pocit bezmoci člověka v komunistické společnosti (což byl oprávněný deskriptivní soud) a zároveň ve svém názvu obsahoval optimistický normativní soud o tom, že masa bezmocných až zas tak bezmocná není.
Články a eseje, 6. 12. 2019
Již delší dobu si všímám, že v sobotu odpoledne (ale možná i někdy jindy) běží na ČT24 velmi zvláštní pořad, který se vším – obsahem, osobami, tématy, názorem, formou – naprosto liší od všech dalších pořadů České televize. Je to vidět na první pohled. Dlouho mi to vrtalo hlavou, až jsem v pravém horním rohu obrazovky objevil, že to je – bez jakýchkoli poznámek či dovysvětlení – přebíraný pořad od německé DW, Deutsche Welle, což je německé vysílání pro zahraničí. Neboli je to organizace německého státu.
Články a eseje, 3. 12. 2019
S klimatem se sice ani letos, ani v posledních letech nic mimořádného nestalo, ale klimatičtí aktivisté, lidé, kteří si založili svou politickou kariéru na výhružce, že nás klima zničí, nebude-li po jejich, proti nám právě teď organizují frontální útok. Nejen ona pověstná Gréta, ale od svého zvolení i nová předsedkyně Evropské komise (von der) Leyenová, jejíž výroky naznačují, že se nám bude po Junckerovi brzy stýskat. Už začalo. Kvůli těmto, naším psaním bezprostředně „nedosažitelným“ lidem však tuto polemiku nepíšu. Měli bychom se věnovat domácím, protože dosažitelným věrozvěstům klimatické apokalypsy.
Články a eseje, 10. 11. 2019
Jan Stráský zemřel brzy, pro nás, kteří jsme mu v poslední době nebyli úplně na blízku, nečekaně (i když jsme o jeho nedobrém zdravotním stavu věděli), ale v jistém smyslu se dá říci, že prožil dlouhý, plný a bohatý život. Snažil se ho využívat plně, spát považoval za životní ztrátu. Na Štědrý večer by mu bylo 79 let. Neznám jeho začátky, neznám závěr jeho života, ale byli jsme si velmi blízcí od 70. do 90. let minulého století. Čili zhruba od našich třiceti let věku do naší šedesátky.
Články a eseje, 8. 11. 2019
Osud tomu chtěl, že mne s Honzou Stráským spojil tragický srpen 1968. Oba nás v nastupující normalizaci vyhodili ze zaměstnání a oba jsme našli práci na obvodní pobočce Státní banky Československé v Praze 1. Byly to pro nás pro oba daleko nižší posty, než jaké jsme měli předtím. Posadili nás spolu do jedné malé kanceláře a netušili, že se spolu skamarádíme. Honza Stráský byl ode mne ideově sice poněkud nalevo, ale odpor k tehdejšímu režimu nás dostatečně spojoval a sjednocoval.
Články a eseje, 29. 9. 2019
Letos již podruhé jsem navštívil Čínu. V květnu Nanking, Wuzhen a Šanghaj, teď v září Peking, čínské hlavní město. Mohl jsem porovnávat. V Pekingu jsem byl v roce 1994 (jako předseda vlády) a v roce 2004 (jako prezident), snad jsem nic nezapomněl.
Články a eseje, 17. 6. 2019
Obvykle píšu zápisky o dojmech z nějaké země, ale plavba kolem britských ostrovů je něco jiného – plujete kolem a do země jen několikrát nakouknete. Většinou jste na lodi, s lidmi z lodi. Na lodi jsou i jiní cestující, ale zhruba 200 z nich jsou lidé, kteří jsou sponzory, přáteli, bývalými studenty, rodiči či prarodiči dnešních studentů této unikátní malé univerzity v Michiganu (kde jsem už několikrát přednášel.)
Články a eseje, 15. 5. 2019
Přiznám se, že se mi do Číny moc nechtělo. Po celá léta jsem nejrůznější pozvání tohoto typu odmítal. Důvodů k tomu byla celá řada. Začnu tím, že je taková dlouhá cesta pro člověka v mém věku nemalou zátěží, čehož jsem si dobře vědom. Nejezdím proto objevovat neznámá místa, nejezdím ani na dalekou dovolenou. Chci se něco dozvědět, chci mluvit s lidmi. Nevím, jestli mi to tři dny v Číně poskytnou. Vždy se v cizině také snažím něco říci, to znamená, že hledám někoho, kdo by má „moudra“ (ale i unikátní zkušenosti ze života v dvou politických a ekonomických systémech) chtěl slyšet.
Copyright © 2010, Václav Klaus. Všechna práva vyhrazena. Bez předchozího písemného souhlasu není dovoleno další publikování, distribuce nebo tisk materiálů zveřejněných na tomto serveru.