Ucházím se o funkci prezidenta

Články a eseje, 15. 1. 2003

Postavení prezidenta republiky a rozsah jeho působnosti a vlivu na veřejné dění nejsou u nás ani zdaleka dány pouze ústavou. Do značné míry se v nich odráží i to, co funkci hlavy státu daly takové mimořádné osobnosti jako Tomáš Garrigue Masaryk, Edvard Beneš a Václav Havel. Tedy lidé, kteří měli vizi, kteří věřili v demokracii a svobodu a kteří se nebáli svou pravdu a názory prosazovat ani tehdy, kdy naráželi na nepochopení, nespravedlivou kritiku či dokonce otevřenou nenávist. I díky nim je v české veřejnosti funkce prezidenta republiky - bez ohledu na skutečný rozsah jeho formálních pravomocí - spojena s představou silné osobnosti, schopné zemi nejen reprezentovat, ale také jí jako široce uznávaná autorita stát v čele.

Prezident nesmí být skryt před lidmi (rozhovor V.K. pro Hospodářské noviny)

Rozhovory, 14. 1. 2003

OTÁZKA: Vždycky jste o sobě říkal, že jste spíš exekutivní typ, nikoli kladeč věnců. Není pro vás kandidatura na prezidenta tak trošku vynucený tah?
Tahle otázka pro mě mohla být relevantní v červnu, červenci loňského roku. Dneska už je absolutně pasé. Čas se posunul, doba se posunula, situace se posunula. Opravdu si tuto otázku nekladu.

Tschechen und Slowaken: Die sanfte Trennung

Deutsche Seiten, 13. 1. 2003

Am 1. Januar 2003 begeht die Tschechische Republik ihren 10. Gründungstag. Und es wird höchste Zeit, über die Hintergründe reinen Wein einzuschenken. Vor zehn Jahren haben wir diesen Moment nicht mit großem Jubel begrüßt, weil die Geburt des neuen Staates zugleich das Ende des ursprünglichen bedeutete. Darüber freuten sich die wenigsten. Wir identifizierten uns mit der Tschechoslowakei und meinten, dass die Slowaken über den gemeinsamen Staat ebenso denken wie wir. An die Möglichkeit einer Trennung glaubten wir nicht.

On-line rozhovor V.K. pro idnes

Rozhovory, 10. 1. 2003

OTÁZKA: Pane Profesore, jak se Vás dotkla ta neuvěřitelná pomluva, že prý jste za komunistického režimu studoval v USA a Itálii ?! Jinak vřelý dík za to, že jste nám svým statečným bojem v disentu přinesl demokracii. ODPOVĚĎ: To je samozřejmě otázka ironicky myšlená, podotýkám pro nezasvěcené. V závěru 60. let bylo velmi jednoduché cestovat do ciziny, pas měl prakticky každý (kromě lidí trestaných) a vyjednat si stipendium záviselo jen na vaší schopnosti a kontaktu ve světě. Proto jsem 5 měsíců prožil v Itálii a 5 měsíců v USA. O disentu jsem já nikdy nemluvil, o svém vyhození z Akademie věd samozřejmě ano, kde jsem byl jednoznačně označen za vůdce antimarxistických a antisocialistických sil v československé ekonomii. V 70. a 80. letech se konalo mnoho věcí neveřejného typu, kterých jsem se zúčastňoval a je to - myslím - dostatečně známo. O tom, že se některým z těchto lidí podařilo dostat oficiální titul disident a o přínosu těchto jejich aktivit k pádu komunismu, bych si někdy rád popovídal. Ale vyžadovalo by to férovou diskusi.

Protest Václava Klause

Dokumenty, 10. 1. 2003

Nemohu se smířit s hodnocením slavnostního setkání v Lánech, které s minulými i dnešními politiky a ústavními činiteli uspořádal prezident Václav Havel. Článek v MfD ze dne 10. ledna (str. 2) líčí toto setkání jako setkání nepřátel a jako „trapnou situaci“. Výslovně se v něm říká např. to, že jsme se s Josefem Tošovským „velmi rychle minuli“.

Za mě bude méně prezidentských fanfár

Rozhovory, 9. 1. 2003

Funkci bych byl schopen vykonávat s dostatečnou pokorou, říká kandidát na prezidenta Václav Klaus

Václav Klaus se obává, že mu cestu na Hrad zablokuje dohoda lidovců a ČSSD. Bude-li se volba opakovat, půjde do ní znovu, ať bude nepřímá, nebo přímá.

Rozhovor V.K. pro Hornopočernický zpravodaj

Rozhovory, 8. 1. 2003

1) Co bude případný vstup do Evropy zcela konkrétně znamenat pro okrajové části naší metropole, tedy i Horní Počernice? Jestli třeba nebudou na okraji zájmu … Vstup do Evropské unie bude v bezprostředním slova smyslu daleko menší změnou, než - nechápu proč - lidé u nás předpokládají. Vstup do EU k určitému datu bude pouhá formalita, při níž se nic podstatného nestane. Neformální, proto podstatné změny probíhají nepřetržitě od roku 1990 a drtivá většina z nich už dávno nastala. Navíc se ukazuje, že ani ty finanční přesuny nebudou pro naši zemi příznivé, že budeme něco za členství platit a něco jako chudší země dostávat s tím, že čistý efekt bude nulový či úplně zanedbatelný.

Předmluva ke sborníku CEPu o propopulační politice

Články a eseje, 8. 1. 2003

Sborník č. 21/2002, který čtenář dostává do rukou, se zabývá v České republice poměrně hojně diskutovaným tématem - propopulační politikou. Stížnosti, že se u nás rodí stále méně dětí, a že je to příznak ekonomické, politické a morální krize, rozhodně nejsou ojedinělé a ovlivňují i politické programy politických stran, zejména levicových. Proto se Centrum pro ekonomiku a politiku rozhodl k tomuto tématu vydat seriózní publikaci.

10 let od rozdělení Československa

Články a eseje, 2. 1. 2003

Prvního ledna 2003 je tomu 10 let od vzniku České republiky a už je konečně třeba nalít si čistého vína. Tento okamžik jsme nepřijímali s žádným velkým jásotem, protože vznik našeho nového státu byl zánikem státu původního a málokdo z nás tomu byl rád. S Československem jsme se identifikovali a předpokládali jsme, že Slováci o společném státě smýšlejí stejně jako my. Možnost rozdělení jsme si nepřipouštěli.

Šlo o vznik nebo o zánik?

Články a eseje, 2. 1. 2003

Ještě dnes, po deseti letech, si mnozí lidé nejsou jisti, zda šlo o vznik nebo o zánik, zda 1. ledna 1993 vznikla Česká republika nebo zaniklo Československo a proto si nejsou jisti ani v tom, zda to bylo a je důvodem k jásání nebo k pláči. Přiznejme si, že to bylo obojí. Zaniklo Československo a místo něho vznikl stát nový - Česká republika. Otázek s tím spojených bylo a je mnoho, ale dvě z nich jsou zásadní: proč se to stalo a co nám to přineslo.