Milan Knížák: Cokoli Václav Klaus udělá, je špatně

Jinýma očima, 4. 1. 2013

Prezident republiky ve svém novoročním projevu hovořil o příkopu, který existuje mezi vládou a opozicí, a jeho slova se neustále potvrzují. Jím vyhlášená amnestie, která je chytře a užitečně nastavena, je nám prezentována opozičními politiky a tiskem téměř jako velezrada. Je jasné, že mezi 7000 propuštěnými se určitě najde několik desítek případů, které by nemusely být amnestovány, ale něco takového nelze nikdy vyloučit. I ten sebelepší zákon, i to sebelepší nařízení užitečné pro společnost může nějakému jednotlivci ublížit.

Odpovědi prezidenta republiky na otázky Mf Dnes ohledně vyhlášení dílčí amnestie

Rozhovory, 3. 1. 2013

Vyhlášení amnestie jste ve svém prezidentském úřadě využil poprvé. Co je podle Vás hlavním smyslem tohoto speciálního institutu?

Amnestie je nejen článkem našeho ústavního systému, ale i ústavního systému všech známých demokracií. Není správné ji nadužívat, není správné ji dávat očekávatelně a v pravidelných intervalech. Určitě se pomocí ní nemá řešit stav vězeňství. Smysl amnestie je v něčem jiném. Jde o mimořádný krok pro mimořádné chvíle.

Novoroční projev prezidenta republiky 2013

Projevy a vystoupení, 1. 1. 2013

Vážení spoluobčané, dovolte, abych Vás z Pražského hradu v první den roku 2013 jako každoročně pozdravil a do nadcházejících dvanácti měsíců Vám popřál zdraví a štěstí v osobním životě a naší zemi politickou a ekonomickou stabilitu a tolik potřebnou svornost občanů. Po celé uplynulé desetiletí jsem v tento den přicházel do své pracovny se zcela výjimečným pocitem. Ne proto, že je zaplněna kamerami, technikou a televizními pracovníky, ale proto, že první den roku – snad více než jakýkoli jiný – vnímáme jako cosi zvláštního.

Prezident vyhlásil amnestii

Tisková sdělení, 1. 1. 2013

Prezident republiky Václav Klaus využil v úterý dne 1. ledna 2013 svého práva daného mu Ústavou a u příležitosti 20. výročí vzniku samostatné České republiky vyhlásil amnestii.

Zdeněk Koudelka: Amnestie předchází vězeňským nepokojům

Jinýma očima, 2. 1. 2013

Prezident republiky udělil amnestii. Zastavují se trestní stíhání delší osm let. Stát v trestním řízení musí chránit právo na přiměřenou délku řízení. Porušení tohoto práva neznemožňuje trestní stíhání, ale vzniká odpovědnost státu, která může být kompenzována výrazným snížením trestu nebo finančně. Podle Evropského soudu pro lidská práva trestní stíhání trvající déle než šest let nelze tolerovat. Pokud státní zastupitelství a soud nejsou schopny za osm let dosáhnout rozsudku, je správné stíhání skončit.

Kapitola o finanční krizi z připravované knihy prezidenta republiky My, Evropa a svět

Ekonomické texty, 31. 12. 2012

Krize, ke které došlo v závěru prvního desetiletí 21. století, a zejména její nečekaná prudkost a hloubka, se staly fenoménem, který znamenal vykolejení dosavadního chodu věcí a který má a bude mít dlouhodobé následky. Přitom se v této souvislosti jedná o dvě ne zcela identické věci - jednou jsou příčiny této krize a druhou použité metody, jak s touto krizí bojovat, které vedou k důsledkům, které jsou - jak to vypadá nyní - svými dopady zásadnější a zhoubnější než krize sama.

PF 2013

Dokumenty, 24. 12. 2012

Prezident pověřil předsedu vlády řízením Ministerstva obrany ČR

Tisková sdělení, 21. 12. 2012

Prezident republiky Václav Klaus pověřil v pátek dne 21. prosince 2012 podle čl. 68 ods. 5 ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 sb., Ústava České republiky, předsedu vlády České republiky Petra Nečase řízením Ministerstva obrany ČR.

Prezident odvolal ministryni obrany Karolínu Peake

Tisková sdělení, 20. 12. 2012

Prezident republiky Václav Klaus ve čtvrtek dne 20. prosince 2012 na návrh předsedy vlády Petra Nečase, podle čl. 74 ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, odvolal Karolínu Peake z funkce ministryně pověřené řízením Ministerstva obrany ČR.

Úryvek z připravované knihy prezidenta republiky My, Evropa a svět

Články a eseje, 19. 12. 2012

Člověk, který se po pádu komunismu v zemi, kterou má rád a se kterou se identifikuje, v mém případě v České republice, původně vlastně v Československu, aktivně podílel na radikálních politických a ekonomických reformách, které měly za následek rozsáhlou a hlubokou, mimo veškerou pochybnost pozitivní systémovou změnu, dnes – s odstupem pouhých dvou desetiletí – musí velmi nerad konstatovat, že je svět, ve kterém teď žije, daleko socialističtější, ne-li komunističtější, tedy v každém případě nesvobodnější, než si tehdy, v prvotním nadšení a elánu, představoval.