Hlavní strana » Projevy a vystoupení » Teze k setkání prezidenta…

Teze k setkání prezidenta republiky s velvyslanci České republiky

Projevy a vystoupení, 1. 9. 2004

1. Česká republika vstoupila letos v květnu do EU, což pozměňuje její státní suverenitu a tím i její diplomacii a zahraniční politiku. Je možné, že dokonce v budoucnu dojde ke zrušení či k zásadní transformaci české zahraniční služby. Na tyto věci bychom měli být připraveni. Přesto věřím, že národní zájmy naší země existují a budou existovat tak dlouho, dokud nevznikne jeden evropský politický národ, což zatím – zdá se – ani zdaleka nehrozí. Někteří z nás jistě řeknou bohužel, jiní bohudík.

K problematice EU bych chtěl učinit 3 stručné poznámky:

- Považuji za nezbytné, abychom v našich stanoviscích k rozšiřování Evropské unie neztotožňovali EU s Evropou a abychom členství v EU nepovažovali za kritérium příslušnosti té či oné země k evropskému kontinentu. Země ležící na tomto kontinentu k němu patří přirozeně, bez ohledu na postoje těch či oněch politiků dosavadních členských států. I my jsme před naším vstupem byli Evropany a jsou jimi i obyvatelé všech dnes nečlenských zemí. Naproti tomu Evropská unie je entita jiného typu a v případě jejího rozšiřování či nerozšiřování není možné argumentovat faktory geografickými, náboženskými či kulturními.

- V našich postojích k evropské integraci bychom měli vycházet z faktu, že evropské země, jejich národy a ekonomiky efektivně sbližuje trh a svoboda pohybu myšlenek, lidí, zboží a kapitálu, neboli spontánní lidské aktivity přesahující hranice států, nikoliv záplava směrnic, omezení a tzv. společných politik, které jsou produkovány bruselskými úředníky.

- Evropská integrace může mít smysl a přinášet členům výhody pouze tehdy, pokud zajišťování určitých veřejných statků z unijní úrovně je pro členské státy výhodnější, než jejich poskytování občanům z úrovně státní, regionální či obecní. Musíme se ptát, které typy veřejných statků to jsou a jaký konkrétní benefit přináší občanům členské země přenesení jejich zajišťování na orgány EU. Některé nalezneme snadno, o jiných můžeme vést spory. Je ale evidentní, že pro politickou demokracii je jediným přirozeným prostorem národní stát a že cílené oslabování významu států, jako stavebních kamenů EU, se musí logicky projevit ve zvyšování demokratického deficitu a snižování vlivu občanů na správu věcí veřejných. Nesmíme dopustit vzdalování demokratické správy věcí veřejných od občanů.

2. Věřím, že všichni dobře víte, že úkolem velvyslance je ve svém zahraničním působišti zastupovat zájmy našeho státu. Nemělo by to být tak, že by se velvyslanec naší země natolik identifikoval se zemí nebo společenstvím, kam byl vyslán, že by tam dělal politiku, která by byla v rozporu s našimi zájmy. To platí pro všechny země, tedy i pro země našich spojenců v NATO nebo Evropské unii. Je to možné kvalitně dělat jen na základě důkladné znalosti jak naší domácí politiky, tak i motivů a zájmů formujících mezinárodní dění. To je nesmírně náročný úkol. Potřebujeme diplomaty loajální vůči státu, vůči naší politické reprezentaci, respektující fakt, že zahraniční politiku státu formují naše ústavní orgány. Je nezbytné, aby proto naše ambasády žily daleko více než tomu bylo v minulosti tím, co se děje v naší zemi a aby z nich nevznikala jakási neutrální území nikoho, uzavřená a zahleděná do sebe.

3. Nepodléhejme módnímu trendu, podle kterého nám má v zahraniční politice jít pouze o civilizační a kulturní hodnoty univerzálního charakteru. Česká diplomacie je primárně povinna hájit specifické zájmy českých občanů a českého státu. Jsme samozřejmě součástí významných integračních seskupení. A tato seskupení mají své agregované zájmy a ty – i s naší pomocí – prosazují. To nás ale nesmí vést k tomu, abychom se věnovali jen globálním tématům a podceňovali naše specifické problémy. Potřebujeme diplomaty a velvyslance, kteří chápou možnosti a priority naší zahraniční politiky a kteří vědí, že země naší velikosti a mezinárodního významu má pouze omezené možnosti k zásadnějšímu ovlivňování mezinárodního dění.

4. Diplomat by neměl přistupovat k zahraniční politice s naivistickým, mediálně-publicistickým přístupem. Měl by mít jasnou představu o našich zájmech i o zájmech partnerů a také o reálném, hmatatelném přínosu – politickém či ekonomickém – který nám ta či ona politická akce přináší. Musí rozumět zájmům spojenců, přihlížet k nim, ale nemůže být reprezentantem cizí zahraniční politiky. Stejně tak v mezinárodních organizacích musí jednat aktivně, nesmí spoléhat na iniciativu a dobrodiní jejich, nikomu přímo neodpovědných úředníků.

5. Každý diplomat by měl vědět, že není neslušné v cizině připomínat témata, na kterých nám záleží. Například Rakousko to se svým Temelínem a Benešovými dekrety dělá také. Mluvme proto o zrušení víz tam, kde je po nás chtějí, mluvme o zrušení různých omezení vůči nám ze strany starých členských zemí EU, nechoďme opatrně a potichu kolem našich požadavků. Je nemoudré netrvat na nich a očekávat za to od našich partnerů vděčnost.

6. Velvyslanectví a konzuláty mají povinnost být aktivní v té oblasti, která jim nejvíce přísluší. To znamená podílet se na vytváření dostatečně viditelného a srozumitelného obrazu naší země jako investiční příležitosti či atraktivní destinace pro turistický ruch. S tím souvisí maximální možná vstřícnost a citlivost při udělování víz souvisejících s turistickým ruchem či obchodními vztahy. Nelze se smířit s paušální vízovou restrikcí, která v citlivých teritoriích poškozuje tradiční vztahy a která přináší evidentní hospodářské škody.

7. Rád přijmu všechny Vaše podněty na bližší a věcnější kontakt. Abychom nekomunikovali jen ve chvíli, kdy se do té které země chystá prezidentská návštěva. Také chci vědět daleko více o tom, co kdo na svém postu za dobu své mise pro ČR vykonal.

8. Chtěl bych – na závěr – poděkovat velvyslancům za dosavadní práci.

Václav Klaus, Setkání s velvyslanci, Pražský hrad, 1.9.2004