Hlavní strana » Projevy a vystoupení » Václav Klaus na berlínské…

Václav Klaus na berlínské konferenci AfD: EU je hrozbou pro svobodu slova v Evropě

Projevy a vystoupení, 29. 6. 2026

Děkuji za pozvání na toto významné setkání. Těší mne, že mám opět příležitost promluvit zde, v Berlíně, na akci AfD. Na konferencích a předvolebních shromážděních AfD jsem zejména v minulém desetiletí mluvil mnohokrát. 

Na Vašem kongresu ve Stuttgartu v dubnu 2016 jsem řekl následující věty: „Míra démonizace vaší strany v německé politice, v německých médiích a v akademické a kulturní sféře je absurdní a přehnaná, nepravdivá a lživá, ale bohužel na mnoho lidí působivá. Přesto musíte zůstat nekompromisní a neústupní. Ustupování a rozmělňování vašich postojů by bylo tragickou chybou.“ K tomu dnes nemám důvod cokoli dodávat. Tyto věty stačí pouze opakovat. 

Už patřím ke staré gardě, stále častěji se mi stává, že jsem nejstarším člověkem v sále. Již více než 35 let vystupuji na konferencích, které kriticky hodnotí stav Západu, Evropy a Evropské unie. Zejména na počátku, po pádu komunismu a po otevření hranic, jsme měli více důvodů k optimismu než dnes. Jsem přesvědčen, že jsme se my sami nezměnili – výrazně se změnila situace kolem nás. Je smutné, že někteří lidé znovu a znovu „bojují“ své staré bitvy, bojují s komunismem. Je to proto, že nejsou schopni pochopit dnešní dobu a s ní spojená nová nebezpečí. 

Skutečnost, že bylo možné zbavit se mocného a o násilí se opírajícího komunismu, jsme téměř všichni považovali za důkaz toho, že jakékoli budoucí případné ohrožení svobody a demokracie bude také možné porazit a že už budeme postupovat jen vpřed. To byla veliká chyba. Netušili jsme, že se dnešní postdemokratická, politicky korektní, arogantní, samolibá a povýšeně se chovající liberální demokracie může stát novým, neméně nebezpečným nepřítelem lidské svobody. Nyní, více než 36 let po pádu komunismu, a právě zde, v blízkosti nechvalně proslulé Berlínské zdi, musíme připustit, že jsme se bohužel mýlili. 

Jak je uvedeno v programu, měl bych zde dnes hovořit na téma „EU jako hrozba pro svobodu slova v Evropě“. Název projevu mi navrhli organizátoři konference. Neprotestoval jsem dostatečně důrazně, ale nyní vidím, že je hned na začátku nutné uvést několik upřesňujících poznámek. 

Mluvit o viditelném a ve svých důsledcích ničivém potlačování svobody slova v dnešní EU se mi jeví jako zúžení mnohem širšího tématu. V Evropě dnes nejde jen o otázku svobody slova. V dnešní EU se člověk musí obávat i o svou kariéru, o svůj majetek, o své zdraví i o budoucnost svých dětí a vnuků. Žijeme znovu v monoideologické éře a v éře intelektuální konformity. Ohrožováno je vše, co do tohoto rámce nezapadá, nejen svoboda slova. Proto se bráním zužování tématu. 

Ani samotná Evropská unie, její současná institucionální struktura, její personální obsazení, politika a přehnané ambice nejsou původní příčinou dnešního stavu. Dokonce i vznik EU a její současný nedemokratický vývoj jsou výsledkem procesů, které charakterizují Západ již dlouhou dobu. Proto nejde jen o EU. 

EU nespadla z nebe. Totéž platí o omezování svobody, zejména svobody projevu, které dnes zažíváme. Hlavní příčinou tohoto vývoje je hluboký ideologický zvrat – opuštění klasického liberalismu a klasických liberálních idejí a vítězství progresivismu, woke kultury, liberální demokracie a arogantního elitářství. Ve svém projevu ve Stuttgartu jsem před deseti lety hovořil o „beznadějné slepé uličce současného evropského vývoje“. Bylo mi to jasné už tehdy, a jistě nejen mně. 

My, nebo alespoň někteří z nás ve střední a východní Evropě, společně s podobně smýšlejícími kolegy z bývalé NDR, vidíme dnešní vývoj ostřeji a kritičtěji než Západoevropané, kteří s komunismem nemají vlastní zkušenost. Lidé jako já zažili podstatu debaty o svobodě a nesvobodě, o svobodné či kontrolované společnosti na vlastní kůži, nejen si o tom četli. 

V desetiletích komunistické éry jsme samozřejmě mnohé ztratili a o mnoho přišli, ale za to jsme dostali možnost něco důležitého pochopit. Existující rozdíly jsou patrné dodnes, dokonce i ve volebních výsledcích – navzdory veškerému úsilí evropských elit. (Slovo „elita“ používám čistě popisně, bez jakéhokoli hodnotícího soudu. S Němci vedu opakovaně spory o tom, zda bychom měli hovořit o elitách, nebo spíše o pseudoelitách.) 

Jsem přesvědčen, že náš dnešní ostrý pohled na naši současnost nesouvisí s tehdejší údajně velikou mezerou mezi očekáváními a realitou. Naše tehdejší očekávání byla víceméně rozumná. Jako ekonom jsem vždy stál nohama pevně na zemi. Přehnaná očekávání měli jen někteří nerozumní a nezodpovědní lidé. Problémem není tato potenciální mezera, ale dnešní realita.          

Některé lidi provokuji tím, že si dovoluji srovnávat poměry pozdního komunismu se současným světem Evropské unie. Dnešní doba je však v některých ohledech naší komunistické minulosti blíže, než bychom si přáli. Ursula von der Leyen a evropská nomenklatura, která ji obklopuje, to ale nevidí nebo nechápe. Média také ne. 

Je možné uvést řadu příkladů. Jako bývalý předseda vlády, předseda parlamentu a prezident republiky nemám dnes ve své vlasti prakticky žádný přístup do státního (či veřejnoprávního) rozhlasu a televize, protože kritizuji mnohá rozhodnutí Evropské komise, protože kritizují rostoucí centralismus EU, Green Deal, válku na Ukrajině a řadu dalších témat, o nichž se v EU otevřeně diskutovat nesmí. Je to i proto, že stojím na straně AfD a neumím pochopit, proč AfD nemá v politickém souboji stejné podmínky jako ostatní německé politické strany. Pojem „Brandmauer“ jsem dlouho nedokázal pochopit. Zpočátku jsem si myslel, že jde o nějaký středověký náboženský pojem. Je snad AfD spojena s požáry? Ve skutečnosti jde o boj německého státu s jakoukoli pravicí. 

Politika současného německého spolkového kancléře je nepřijatelná. Jde o čistou politickou manipulaci, která nemá s vysoce ceněnými „hodnotami“ západní civilizace nic společného. Je to zcela zjevné potlačování politické konkurence. A je to v Německu akceptováno, i když má tato země s podobnými praktikami tragickou historickou zkušenost. 

Evropská unie přispívá k utváření současné situace a atmosféře. To považuji za zásadní. Je několik aspektů, které je třeba zdůraznit:

1. Nejdůležitější roli sehrála proměna původního modelu integrace suverénních evropských států v politickou unifikaci kontinentu, tedy proměna Evropského hospodářského společenství v Evropskou unii. Záměrně používám slovo „unifikace“, nikoli „sjednocení“, protože to je něco zcela jiného. 

Tyto věci jsou dobře známé a často diskutované, ale přesto je nutné základní argumenty stále opakovat. Před čtyřiceti lety řekl Ronald Reagan, že „svoboda není nikdy vzdálena od zániku více než jednu generaci“. Obávám se, že se právě dnes do takového okamžiku dostáváme. Každá generace musí cítit povinnost bojovat za zachování svobody, v současnosti je tento úkol mimořádně aktuální. V podmínkách EU je však jeho naplnění velmi obtížné. 

2. Demokracie a s ní spojená svoboda projevu mohou fungovat pouze v takových společenstvích, kde skutečně existuje lid – demos. V lidských dějinách je to jen výjimka. Lid potřebuje národní stát. V impériích, říších nebo nadnárodních uniích skutečný demos neexistuje. A existovat nemůže. 

K tomu přistupuje rostoucí vzdálenost mezi občanem a centrem evropského politického rozhodování. Existence EU o 27 státech radikálně zvětšila vzdálenost mezi jednotlivcem a rozhodovacím centrem v Bruselu. Ursula von der Leyen letos v dubnu v Hamburku dokonce oznámila, že chce „učinit evropský kontinent úplným“ (den europäischen Kontinent vervollständigen), což považuji za propagaci myšlenkově prázdného, ale nesmírně nebezpečného kontinentalismu. 

3.  Demokracie potřebuje politické strany. Ty byly a jsou v Evropské unii a prostřednictvím Evropské unie diskreditovány a karikovány. Také tradiční rozdělení společnosti na levici a pravici je dnes – zcela mylně – považováno pouze za relikt minulosti. Politické strany jsou proto pokládány za něco nepotřebného. 

Současně s tím se nevládní organizace (NGOs) staly privilegovanou součástí dnešního politického systému a jsou chápány jako nová, lepší alternativa k politickým stranám. Jsem přesvědčen, že existence NGO v jejich dnešní podobě a jejich současná role skutečnou svobodu a skutečnou demokracii neumožňují. 

4.  K tomu je třeba ještě přidat multikulturalismus a z něj vyplývající masovou migraci. I ta podkopává nezastupitelnou pozici lidu ve společnosti. Proto je multikulturní ideologie v Evropské unii tak oblíbená a proto je tak důrazně prosazovaná. 

Ve svých četných publikacích a projevech opakovaně argumentuji, že masová migrace v Evropě primárně není důsledkem rostoucí nabídky migrantů, nýbrž důsledkem evropské poptávky po migrantech. Současnou masovou migraci nezpůsobili migranti, ale evropští politici. 

To evropské elity nechtějí slyšet. Tito lidé, kteří jsou často velmi vzdáleni běžnému životu, obhajují migranty jako potřebnou pracovní sílu, zatímco ve skutečnosti jde o implicitní, a často už i explicitní politické subjekty, které zásadním způsobem narušují homogenitu obyvatelstva evropských států a jejich vnitřní soudržnost. Argument o nedostatku pracovních sil je pouze neobhajitelnou výmluvou. 

5.  Často hovořím o roli současných progresivistických ideologií. Mezi nimi hraje naprosto dominantní roli zelená ideologie, která s ochranou životního prostředí už dávno nemá nic společného. Zelená ideologie se snaží revolučním způsobem proměnit společnost. 

Tato ideologie se sice pomalu, ale o to zásadněji stala oficiální ideologií Německa i celé Evropské unie. Nebylo to sice nikdy formálně vyhlášeno, ale fakticky tomu tak je. Tato agresivní ideologie uznává pouze jednu pravdu – svou vlastní. Její stoupenci jsou přesvědčeni, že mají patent na pravdu. I to bylo typické pro ideologii komunismu. 

Svoboda slova je základem myšlení všech svobodných a liberálních lidí. S Evropskou unií, která svobodu projevu v Evropě poškozuje, je třeba co nejrychleji něco udělat. AfD by k tomu ale potřebovala větší politickou sílu. Doufám, že k tomu přispějí i argumenty, které zazní na této konferenci. 

Ještě jednou děkuji za pozvání a za vaši pozornost.

Václav Klaus na 1. Demokratickém kongresu poslaneckého klubu AfD v Německém Spolkovém sněmu, Berlín, 26. června 2026.