Hlavní strana » Jinýma očima » Jiří Weigl: Memento 22.…

Jiří Weigl: Memento 22. června 1941

Jinýma očima, 22. 6. 2026

Letos 22. června uplyne 85 let od přepadení Sovětského svazu nacistickým Německem a zahájení tzv. Operace Barbarossa, čímž začala nejkrvavější a nejbrutálnější kapitola druhé světové války. Stojí za to si tuto klíčovou historickou událost připomínat, protože s výměnou generací a odchodem pamětníků začíná ve společnosti mizet historická paměť a vzniká prostor pro nové manipulace a přepisování dějin.

Operace Barbarossa je považována za jednu z největších v dějinách vojenství a zásadní zlom v dějinách druhé světové války. Invaze se účastnilo více než 3 milióny německých vojáků (se spojenci z Rumunska, Maďarska, Finska a později Itálie a Slovenska téměř 4 mil. mužů), 3 500 tanků, 7 200 děl a 2800 letadel, což z ní činí největší invazní operaci v dějinách.

Hitler byl v té době na vrcholu moci. Přesně rok před tím, 22. června 1940 nadiktoval v historickém vagónu v lese u Compiégne, kde v roce 1918 kapitulovalo císařské Německo v první světové válce, kapitulační podmínky poražené Francii. Od té doby si dále podrobil celý Balkán a v Řecku, na Krétě i v bitvě o Anglii zasadil osamocené Velké Británii těžké rány, přestože plány na porážku Britů pouze leteckou kampaní se ukázaly jako nereálné.

V té době se však již začala projevovat megalomanie nacistického führera, přesvědčeného o své genialitě a nenahraditelnosti, který začal iracionálně rozšiřovat a urychlovat své válečné plány. Byl fanatickým ideologem, který své extrémní politické představy a z nich plynoucí cíle, jak je představil ve své knize Mein Kampf, myslel smrtelně vážně a hodlal je s německou důsledností opravdu uskutečnit. To bylo na jedné straně příčinou jeho počátečních ohromujících úspěchů, neboť jeho překvapení političtí protivníci nevěřili, že své proklamované dalekosáhlé cíle myslí opravdu vážně, a nechali se jím oklamat. Vedle francouzských a britských politiků k nim patřil i paranoidní Stalin, který chtěl paktem s Hitlerem předejít německé agresi, získat čas na vyzbrojení své armády a ještě na tom teritoriálně vydělat na účet přepadeného Polska, pobaltských států a Finska. Všichni explozívní povahu nacistického vůdce podcenili a draze za to zaplatili.

Na druhé straně tato nevypočitatelnost, iracionalita a ideologický fanatismus byly slabinou, která se nakonec po všech peripetiích zásadně projevila v německém vedení války a byla jednou z hlavních příčin katastrofální porážky. Potvrzuje to i skutečnost, že britská tajná služba nakonec opustila plány na zavraždění nacistického vůdce, neboť jeho iracionální vedení válečných operací bylo shledáno podstatným faktorem úspěchu pro válečné úsilí Spojenců.

Leteckou bitvu o Británii Hitler utlumil právě s vědomím urychlení příprav k napadení SSSR. Východní Blitzkrieg se však opozdil v důsledku toho, že Němci museli podniknout balkánské tažení na pomoc neschopným Mussoliniho Italům, kterým hrozila ostudná porážka od Řeků. Operace Barbarossa tak nezačala na jaře, ale až na počátku léta 1941, a toto zpoždění se pak ukázalo fatální pro celý průběh ruského tažení a nakonec i pro výsledek celé světové války.

Německé velení, tak jako všichni evropští útočníci na Rusko, podcenili ohromnou rozlohu, extrémní počasí, logistickou náročnost válčení v nekonečných východoevropských rovinách a v neposlední řadě odolnost ruského vojáka. Přes omračující počáteční vítězství, obří ruské ztráty a rychlý postup k Moskvě se Němcům nepodařilo dosáhnout rozhodující porážky Rudé armády a dobýt Moskvu do příchodu zimy. Genocidní charakter nacistického vedení války, německý antislovanský rasismus a z něho plynoucí politika vůči národům SSSR, to vše Stalinův režim upevnilo a dalo mu v očích jeho poddaných novou, vlasteneckou legitimitu.

Operace Barbarossa Německu přinesla vojenskou i politickou katastrofu. Na východní frontě bojovaly až tři čtvrtiny všech německých pozemních sil. V gigantických bitvách u Moskvy, Stalingradu, Kurska a dalších ztratilo Německo 5-6 miliónů mužů. O život přišlo až 27 miliónů občanů Sovětského svazu (10 mil. vojáků a 17 mil. civilistů). Židovský holocaust byl pouze špičkou ledovce hrůz a vraždění, které válku na východě provázelo.

Ze všech těchto důvodů bychom si měli tragické výročí 22. června připomínat. Obzvláště v době, kdy kolem nás mnozí nezodpovědní lidé, spoléhající na ztrátu paměti široké veřejnosti, jako by nic hovoří o nevyhnutelnosti války s Ruskem a nutnosti řádné přípravy na ni. Opět je ve veřejném prostoru vyvolává válečná hysterie, opět duní propaganda o kolosu na hliněných nohou, který se už už zřítí a který nás současně prý chce přepadnout a ovládnout.

85. výročí operace Barbarossa by nám mělo připomínat, že Rusko sice není nikdy tak silné, jak se samo tváří, ale ani tak slabé, jak vypadá. Osud Hitlerova i Napoleonova tažení by měl být i pro dnešní vojáky a politiky mementem. Válku na Ukrajině nepřeceňujme, je to proxy válka a bojují v ní pouze zlomky sil, které se střetly ve druhé světové válce. Soudobou novou operaci Barbarossa by pravděpodobně nikdo z nás nepřežil. Mějme to na paměti.

Jiří Weigl, 22. června 2026