Hlavní strana » Jinýma očima » Ivo Strejček: … jen taková…

Ivo Strejček: … jen taková maličkost: Česká republika

Jinýma očima, 17. 2. 2026

„Stojíme za prezidentem“ se jmenuje hbitě a profesionálně zorganizovaná petice, která se přelila na česká náměstí, a k níž se snad prý již připojilo na tři čtvrtě miliónu českých občanů. Proč tito lidé za svým prezidentem stojí ale není příliš jasné. Je někým nebo něčím ohrožován tak, že potřebuje co nejrychleji podporu českých občanů? Nebo je nositelem významných myšlenek, idejí a vizí, je mravní autoritou, se kterou se ti, kteří „stojí za prezidentem“, chtějí identifikovat? Co prezident Pavel ztělesňuje tak oslňujícího, že někteří lidé přicházejí s jeho podobiznami (a vlajkami ukrajinskými, evropskými a vládu urážejícími slogany) na náměstí, aby jej podpořili?

Ničím takovým Petr Pavel není. Je jen postavou se spornou minulostí, jen stínem předcházejících tří prezidentů naší země, která, z pozice hlavy státu namísto pokusů o zklidňování, využila příležitosti a postavila se do čela těch, kteří před pár měsíci prohráli svobodné tajné parlamentní volby a se svojí porážkou se neumí vyrovnat. Není tak složité pochopit, že Petr Pavel „aktivizuje“ poražené, protože v oněch volbách byl poražen i on a především jeho „hradní“ zákulisí.

Bylo by směšné věřit organizátorům oněch „milionů chvilek pro demokracii“, kteří jsou ztělesněním všeho, jen ne demokracie, že „svolávat lidi na náměstí je vyjádřením jejich odporu proti vládě oligarchů, extrémistů a hulvátů“. Koho mají na mysli? Ukazují svými urážkami na lidi, kteří před pár měsíci volili jinak než „chvilkaři“? To je pro ně demokracie? Chtějí tím říci, že ona „svoloč“ (výraz na úrovni „bitcoinové ministryně“) nemá právo ve volbách vyjádřit svůj názor? Že takový názor nemá cenu? To je demokracie jejich střihu? A proč tomu velí prezident Pavel?

Kdo tady ohrožuje demokracii?

Vláda vzešlá ze svobodných voleb se v naší zemi pokouší vládnout sotva několik týdnů. Je ještě příliš brzy nazývat ji vládou extrémistů a hulvátů. Ještě toho za ní moc vidět není. Trpělivosti se ovšem těm, kteří volby prohráli, nedostává, ač smysl jejich snažení mi uniká. Čeho chtějí dosáhnout, pokud jejich krátkodechým cílem není pouze vykřičet svoji zlobu proti Babišovi, Turkovi a Macinkovi? Myslí si, že vláda, sotva pár týdnů v úřadech, podlehne tlaku ulice? Jak velká ta „jejich“ ulice vůbec je? A kdo ji v tom či onom městě či obci reprezentuje? S jakými cíli? Nebo si ona „náměstí“ myslí, že toto je způsob, jak si vymoci volby nové? A skutečně tyhle představy sdílí Petr Pavel, který se vědomě stal tváří protestů? Takovou demokracii bychom si měli přát?

Qui bono, ptám se opakovaně. Tedy komu to všechno slouží?

Vyvolávání společenského a politického neklidu slouží samozřejmě poraženým ve volbách – dnešní opozici. Za ty měsíce se neuměla se svojí porážkou vyrovnat. Zdecimovaná, zbídačená, neschopná a trapná nenabídla svým voličům žádnou uspokojující sebereflexi. Neodvážila se poctivě a objektivně analyzovat příčiny své porážky. Není schopná pochopit, že program „Antibabiš“ nezafungoval, je zoufalá z faktu, že většina českých voličů si nenechala na nos navěšet bulíky, že teď „jde o všechno: Západ, nebo Putin“. A tak v tom opozice pokračuje. Neklid na náměstí jim v jejich „boji“ s vládou vyhovuje. Jiný program nemají.

Situace zatím vyhovuje i prezidentu Pavlovi. Stal se skrze spřátelené „chvilkaře“ mluvčím těch, kteří stojí proti dnešní vládě. Takové vítězství však může být vítězstvím Pyrrhovým. I Pavel bude chtít obhajovat prezidentský mandát ve většinových volbách za dva roky. Aby se mu dnes objevená náklonnost k těm „lepším“ v naší společnosti nakonec nevymstila!

„Náměstí“ a „ulice“ vyhovují těm, kteří prostřednictvím transparentů, plakátů a srdceryvných vystoupení tuší, že dnešní vláda myslí vážně nerozhazovat peníze na nesmyslné válečné výdaje (čímž se dotýká zájmů některých byznysů), a že zřejmě myslí vážně i změnu financování veřejnoprávních médií (i proto na pódiích na demonstracích stojí „umělci“, kteří z obrazovek či od mikrofonů České televize a Českého rozhlasu téměř „neslezou“). Zájmy jsou zájmy.

Ponechme pro dnešek stranou úvahy nad tím, jak neobratně šla dnešní vláda Andreje Babiše (nebo alespoň někteří její členové) tomuto vývoji naproti. Jednu úvahu však říci chci. Kdyby si od začátku premiér Babiš počínal v jednáních s prezidentem Pavlem rozhodněji a neoblomněji, kdyby se v jistém okamžiku nebál vstoupit do „střetu“ s hlavou státu, možná by si byl Pavel počínal tak, jak si počínali všichni jeho předchůdci v úřadu českého prezidenta, vládu by (třeba i s jasně a veřejně formulovanými výhradami) jmenoval – a dnes by byl v této zemi klid.

To by ovšem Petr Pavel a lidé kolem něho museli mít na mysli dobro naší země, ne svoje zájmy.

A to nás čeká demonstrace na Staroměstském náměstí pod záštitou Petra Pavla na podporu Ukrajiny, v polovině března jeho vystoupení v poslanecké sněmovně (copak tam asi pár dnů před „milionem“ na Letné chce říci?), no a pak ona „Letná“…

To, pro koho (či co) to všechno dobré vůbec není, je jen taková maličkost: Česká republika.

Ivo Streček, 17. 2. 2026