Hlavní strana » Články a eseje » Václav Klaus pro MF Dnes:…

Václav Klaus pro MF Dnes: Tragický omyl falešných tří procent

Články a eseje, 19. 12. 2025

Mnozí jsme nemohli vydýchat obří deficit rozpočtu, který provozovala po čtyři roky svého vládnutí Fialova vláda, a očekávali jsme, že se nová Babišova vláda, okořeněná Macinkou a Okamurou, bude chovat úplně jinak. Teď toto nadějné očekávání ztrácíme. Zdá se, že chce Babišova vláda Fialův deficit na rok 2026 ještě zvýšit. To je tragický omyl. 

Zdá se, že se Babišova vláda vzhlédla v oné magické číslici 3, v hodnotě deficitu státního rozpočtu, kterou EU ve své maastrichtské smlouvě přijala jako nejvyšší možnou hodnotu rozpočtového deficitu, kterého se může členská země EU dopustit, aniž by byla trestána či penalizována Evropskou unií. Opakuji, nejvyšší možnou hodnotu. Byl jsem ministrem financí, když byla tato smlouva zformulována a přijata, a protože jsme nebyli členskou zemí EU, nezbylo mi, než mávnout rukou a říci, že to je tak vysoká hodnota státního zadlužení, že ji naše, rašínovsky uvažující země nemůže stejně nikdy dosáhnout. Proto jsem ji pro nás nepovažoval za tak důležitou. 

Tato hodnota nebyla až do sepsání maastrichtské smlouvy v ekonomické vědě nikdy zmíněna. Je to nahodilé a libovolné číslo, které bylo tehdy přijato jen proto, aby nebyli předem z „maastrichtu“ vyloučeny tradičně deficitní členské země EU jako zejména Francie. Němci chtěli dohodu, ale báli se. Proto zcela namátkově zvolili číslo tři jako jistou nepřekonatelnou metu. I deficitní Francouzi, kteří za posledního půl století ani jednou neměli vyrovnaný státní rozpočet, tuto hodnotu proto přijali. 

Teď už je to trochu zapomenuto a novodobí politici, kteří byli tehdy ještě příliš mladí, toto buď nevědí nebo na to zapomínají. Neexistuje žádný ekonomický argument, který by vysvětloval toto konkrétní číslo. Zejména to ale není v žádném případě návod k jednání ve smyslu, že by se k této hodnotě měl rozpočet té či oné země blížit. Mám strach, že si to dnešní Babišova vláda tak vykládá. 

To je obecně k oné číslici 3. Ale my jsme v konkrétní ekonomické situaci přelomu let 2025 a 2026. Podle posledních statistických dat česká ekonomika zrychlila ekonomický růst na 2,8%, což je evidentně více, než kolik je dlouhodobý potenciál naší země. Je třeba tento růst ještě uměle, jinak řečeno „na práškách“, urychlovat? Jsem přesvědčen, že nikoli. 

My nejsme v Keynesově situaci nedostatečné agregátní poptávky, kdy se v třicátých letech snažil tento slavný anglický ekonom vysvětlit a obájit, že je správné, aby byl pomocí rozpočtového deficitu vyvolán ekonomický růst po tzv. Velké depresi, která od roku 1929 ničila tehdejší svět. Že je to vhodné i teď si snad mohou myslet jen někteří naši zpozdilí keynesiánci v již téměř neexistující sociální demokracii. Nám dnes nechybí agregátní poptávka a to, že Fialovy deficity nevedou k vyšší inflaci, je způsobeno jen a jedině opatrnou politikou Michlovy centrální banky.  Rozpor měnové a fiskální politiky u nás již tradičně existuje a je evidentní i v této chvíli. 

A ještě poslední argument. Mnoho lidí vidí, že úvěry kolem nich – jak občanů-spotřebitelů, tak firem – zcela běžně existují. To jsou ekonomické subjekty v mikrosféře, ale stát není mikrosubjekt. O tom, že podnikání, existuje-li nadějný podnikatelský projekt, vyžaduje úvěrování, je základem tržní ekonomiky, stát však není „podnikatel“, státu občan nepůjčuje peníze, aby stát za něho podnikal. Stát si nepočítá úvěrové riziko tak, jak ekonomické mikrosubjekty. Státu nehrozí – ve většině případů – zkrachování. Stát, dostane-li se skutečně do úzkých, zvýší daně, což občané a podniky nemohou. Proto se stát v principu chová úplně jinak. Proto nemůže podnikat s cizími penězi. Proto se má chovat opatrně. 

To by si dnes rodící se vláda měla dobře uvědomit. 

Václav Klaus, 18. 12. 2025