---

Hlavní strana » Rozhovory » Václav Klaus pro Hospodářské…

---

Václav Klaus pro Hospodářské noviny: Babišova vláda řeší zbytečné detaily, ale proti Fialovi vidím tři velká pozitiva

Rozhovory, 19. 11. 2025

Prezident Petr Pavel chtěl doplnit koaliční smlouvu o pasáž k zahraniční politice, členové vznikající vlády Andreje Babiše to odmítli. Zaregistroval jsem váš názor, že to byl od Pavla pokus měnit ústavní systém. V čem je pro vás prezidentova debata s vládou o programu v oblasti zahraniční politiky pokusem změnit ústavní systém?

Protože jde o ústavní problém, nakolik má prezident republiky mluvit do vládního prohlášení. To je zásadní, koncepční otázka a ta vyvolala střet. Máme prezidentský systém, nebo parlamentní demokracii? Samozřejmě platí to druhé. Takže to, co udělal současný prezident, je naprostá novinka. Žádný si to dosud nedovolil. Myslím si, že je to krok nebezpečným směrem. 

Nenaběhl si ale Andrej Babiš sám, když ten návrh programového prohlášení doručil prezidentovi před tím, než byl vůbec jmenován premiérem? V minulosti bylo zvykem tento dokument vydávat až po jmenování vlády, tedy v okamžiku, kdy už prezident zdaleka neměl tak silné karty jako teď.

Vím, že se řada lidí zlobila, že mu ho pouze poslal – to je ale svět současnosti, to není tradiční svět, ve kterém já jsem vyrostl a jsem připraven žít. Takové věci se nedávají do datové schránky. Ohledně toho programového prohlášení – my s panem Babišem samozřejmě nějak často nemluvíme. Ale shodou okolností jsem nedávno seděl na koncertě v Obecním domě pořádaném slovenským velvyslanectvím, kde hrála velmi kvalitně košická filharmonie. Byli tam český a slovenský prezident a pak tam byly lóže číslo 1 a 2. V lóži číslo 1 jsem seděl já s manželkou a v lóži číslo 2 Andrej Babiš. Ty lóže jsou odděleny tak, že jsem de facto seděl vedle Andreje Babiše. 

A tam jste spolu nemluvili?

Při koncertě nemáte moc příležitostí spolu mluvit. Ale bylo to ve chvíli, kdy se o tom programovém prohlášení intenzivně mluvilo. A mně to nedalo, takže jsem řekl: Pane předsedo, to už opravdu je finální verze toho programového prohlášení, nebo to je nějaký draft? Já myslím, že jestli je to taková prvotní verze, tak je to možné, ale ten text by potřeboval strukturovat, seřadit, jinak poskládat priority. Já bych ho psal úplně jinak. Jsou tam detaily, které si nikdo z nás nemůže pamatovat a které vůbec nejsou státnickými záležitostmi. 

Co vás tam zarazilo?

Měl bych si to znovu přečíst, ať cituji přesně. Ale zarazilo mě například, že se bude vláda zabývat výstrojí hasičského sboru. To je pro mě téma, které není pro premiéra, není pro prezidenta, není ani pro ministra, to je pro jedno oddělení ředitele nějakého odboru na ministerstvu. Proč to tam má být? To jsem Babišovi řekl a on mi odpověděl způsobem, který asi vyjadřuje styl, neřekl bych politiky, ale jeho uvažování: Já to tam všechno chci mít, protože já pak budu mít – nevím, jestli řekl přesně to slovo, ale volně ho teď používám – bič na jednotlivé ministry. „Tady to, co je na 46. stránce, jsi ještě nesplnil.“ Tím naše konverzace, kdy muzikanti ladili nástroje a manželka už do mě strkala, abych nemluvil, skončila. Ale myslím, že to je výstižné a vyjadřuje to ten problém. 

Vy jste při tvorbě programového prohlášení nechtěl mít aspoň u některých detailů ten bič? Třeba na lidovce? S jejich předsedou Josefem Luxem jste si to přece kolikrát nedarovali.

To nepadlo v úvahu. Takové drobnosti jsem mu neříkal. 

Zhruba před měsícem jste říkal, že Filip Turek už nemá šanci stát se ministrem. Jak to vidíte teď?

V duchu toho, na co se ptáte, jsem nějaký takový výrok učinil. I když nevím, jestli jsem řekl „nemá šanci“, slovo šance se mi moc nezdá. 

Tak to interpretovala média.

To je možné. Nechci si hrát na investigativního novináře, který posuzuje, jestli výroky Filipa Turka jsou autentické či nikoli, nemám k tomu žádný nástroj a není to v oboru mého zájmu. Ale řekněme, že jejich nenulovost je asi jasná. Jsou to výroky, které se ani mně nezdají pěkné, a mrzí mě, že k nim došlo. Ale přiznám se, že nejsem pro takové hrabání se v minulosti, nepatřím do generace, která používá takové výroky. Nepatřím do generace, která jakýkoli hloupý nebo geniální výrok okamžitě dává na sociální sítě a pak se za ně omlouvá nebo neomlouvá. Není to můj svět, já takhle neuvažuji, a proto mám pocit, že bych měl být v takovýchto věcech smířlivější. 

Nechme tedy výroky být a podívejme se čistě na politický aspekt věci. Je z vašeho pohledu správné to, že Motoristé na nominaci Filipa Turka trvají? Nebyl by od nich moudřejší krok nabídnout na tento post někoho zkušenějšího? Ve svých řadách mají třeba diplomata Karla Berana, spolupracuje s nimi Jan Zahradil…

Turek na sobě z mého pohledu intenzivně pracuje. A intenzivně na sobě pracoval už v Evropském parlamentu, což byla úžasná škola. On tam na rozdíl od jiných europoslanců velmi intenzivně pracoval. Znám celou řadu našich europoslanců, kteří stráví v Evropském parlamentu deset let a nikdo o nich neví, jestli mluví basem, nebo fistulkou, protože nikdy ještě neřekli ani jediné slovo. Ale já opravdu nejsem žádný poradce Motoristů, nechci to hodnotit. 

Nechodí se za vámi šéf Motoristů Petr Macinka občas poradit? Přece jen pro vás pracoval přes 16 let.

Tak tím, že se známe a Macinka léta tady u tohoto seděl, tak samozřejmě spolu občas mluvíme. Ale že by se chodili poradit, to zase ne. Myslím, že jsou svébytní a rady tohoto typu nepřijímají. Já jsem Macinku od začátku letošního roku do voleb prakticky neviděl. My jsme trochu nadávali, že tady má rozdělanou práci a že nepřijde. Vím, že zasedají někde v Hostivaři. Byl jste tam někdy? 

Na nějaké tiskovce ano.

Tak vidíte, já ani jednou. Tím, že jsem tam nikdy nebyl, se myslím demonstruje, že žádnou každodennost s Motoristy nemám. 

Ani po volbách se to nezměnilo? Média přece obletěla fotka, jak spolu s Motoristy sedíte hned v povolební večer u piva.

Všichni jsme byli zvědavi, jak to dopadne, a oni mně předem psali a volali, jestli se přijdu podívat do jejich volebního štábu. To jsem nepovažoval za nezbytné, navíc jsem v tu chvíli měl půlhodinový rozhovor v televizi. Říkal jsem, pánové, už je pozdě. Tak leda že bych s vámi dal pivo tam, kde bydlím. A oni ochotně přijeli. To je hezké, ale myslím, že se z toho dedukuje víc, než toho je. 

Jsou pro vás Motoristé sobě pořád vaše první volba?

Ano, jsou. Myslím, že je to jediná strana opravdu pravicového typu. I když některá jména, která se za ně dostala do parlamentu, jsou jména lidí, o nichž jsem nikdy neslyšel, nikdy jsem je neviděl a nemám žádnou představu o jejich názorech. Takže silné věty říkat nechci. Ale ten program, který evidentně napsal Petr Macinka, je program standardní, evropské, pravicové občanské strany. 

Našel jste v programovém prohlášení vlády něco, co jste spolu s Motoristy řešili?

Myslíte po volbách u toho piva? 

Třeba tam, nebo samozřejmě jindy.

Tak tam jsme toho moc neřešili. Dali jsme si to pivo. Ale za klíčovou věc v prohlášení považuji českou korunu. Odmítnutí koketování s přijetím eura, které nepřetržitě vrací určité politické skupiny do naší diskuse. Podobným způsobem jsem přecitlivělý na pokusy zbavit se hotovosti. Považuji to za základ lidské svobody, zrušení hotovosti by bylo naprosto skandální. 

Platíte vlastně kartou?

Přiznám se, že z lenosti tou kartou platívám víc než v minulosti. Řeknu vám jeden zážitek z Krkonoš. Při mém zdravotním stavu už tak hezky nevyběhnu do těch kopců, tak jsem věděl, že na Bramberku, na Hnědém vrchu v Peci pod Sněžkou, je lyžařská lanovka, která jezdí i v létě. Vytáhl jsem z kapsy nějaké peníze, vím, že lanovky podražily. Ale zjistil jsem, že neexistuje možnost koupit si lístek bez karty. Zdá se mi to jako svévole a jsem proti tomu. Patřím ke generaci, která se nenarodila s chytrými mobily a platebními kartami v ruce. A mám pocit, že to kartování – čímž myslím masivní používání platebních karet – pozměnilo veškeré lidské chování. 

Už jsme se bavili o programovém prohlášení vznikající Babišovy vlády. Co od ní celkově očekáváte?

Až odejdete, dokončím článek pro švýcarský týdeník Die Weltwoche, jehož šéfredaktor mě požádal, abych jim něco napsal o rodící se vládě Andreje Babiše. Je to pro mě těžký text. Nicméně říkám v něm větu: Můžeme mít mnoho otazníků, ale byly volby a ty nějakým jasným způsobem dopadly. Vyměnily koalici 108 : 92 v jednom směru v koalici 108 : 92 v druhém směru. Mohu mít tisíce otazníků nad programovým prohlášením, nicméně jsou tři témata, která považuji za zjevný posun oproti Fialově vládě.

Jeden posun je v náhledu na Evropskou unii – její vývoj, centralizaci a naprostou falešnost rozhodování v Bruselu o věcech, o kterých může každá země rozhodovat sama. Druhý posun je v tom, že tato nová vláda bude mít jiný názor na osudovou věc naší ekonomiky a země, a to je Green Deal a jiné zelené ideologie ničící dnešní svět. A zatřetí myslím, že bude provádět vyváženější politiku vůči ukrajinské válce a že nebudeme jedinou evropskou zemí, která má všude vyvěšené ukrajinské vlajky. A kde se spustí mediální poprask, když nový předseda sněmovny ukrajinskou vlajku sundá. 

Připadalo vám to od Tomia Okamury jako prozíravý krok? To, že ze sněmovny sundal jednu ukrajinskou vlajku, vedlo k tomu, že jich tam poslanci na znamení nesouhlasu vyvěsili asi osm nových.

Mám to jen z doslechu, nemám z toho ten osobní prožitek. Ale podívejte, já jsem byl na dvou konferencích ve Švýcarsku a nikde jsem tam ukrajinskou vlajku neviděl. Já jsem byl v předcházejících týdnech na akci v Bavorsku – jel jsem hezky autem, protože nemám žádné letadlo, takže jsem tam toho viděl dost – ale ukrajinskou vlajku ne. 

A viděl jste tam izraelskou vlajku?

Proč izraelskou? 

Protože na české sněmovně visí. Čímž neříkám, že tam nemá být, Česko je spojencem Izraele. Ale stejně je spojencem mnoha dalších zemí, jejichž vlajky na české sněmovně nejsou. Nebylo by logické, že když už Okamura začne sundávat vlajky, nechá tam jen tu českou?

Ona je tam izraelská vlajka? 

Ano.

Tak k tomu nemám jiný komentář, než že když já jsem se stal prezidentem, tak jsem nevyvěsil na Pražském hradě vlajku EU. 

Když jste byl prezidentem, měl jste výhrady ke jmenování Karla Schwarzenberga nebo Karolíny Peake ministry, po nějaké době jste je ale nakonec jmenoval. Má podle vás prezident vůbec možnost ministra nejmenovat?

Myslím, že prezident může zdvihat obočí, říkat premiérovi: Fakt to myslíte vážně? Tohohle člověka chcete? Ale to je tak vše. Mluvíme o ústavních věcech – a my nemáme prezidentský systém. Jestli si to dobře pamatuji, největší problém jsem měl s (Davidem) Rathem, ale nakonec jsem ho stejně jmenoval. 

Setkáváme se v době výročí listopadových událostí roku 1989. Jak si tento svátek vy osobně připomínáte?

Ten svátek už byl trochu ukraden. I když já vím, že slovo „ukraden“ se používalo hned v prvních dnech po listopadu 1989, kdy si řada tehdejších studentů myslela, že jim byl ukraden. Ale teď myslím, že byl ukraden v jiném smyslu, a nemám pocit, že je důvod, abych v tento den přišel na Národní třídu. Je to škoda, je to smutné a mě to strašně mrzí. 

Kým byl ten svátek ukraden?

Byl ukraden aktivistickými, progresivistickými bojůvkami, které s idejemi 17. listopadu dnes opravdu nemají nic společného. A které prosazují úplně něco jiného, než o co toho 17. listopadu šlo. 

Copak jít zapálit svíčku na Národní třídu je akt progresivismu?

Podívejte, Národní třída a to původní místo už byly také ukradeny. Tam už se nedá vejít, je to jinak zazděno a zaskleno. Aby to bylo venku před tím průchodem, to už je jen náhražka. Já už řadu let trávím i 28. říjen alternativně, svým projevem před Obecním domem, kde byla naše republika založena, a teď nemám pocit, že bych se měl po pár týdnech pokoušet o další solitérní akci. 

Když jste zmiňoval 28. říjen, jak na vás působil letošní ceremoniál na Hradě?

Už je to trochu over. Mně principiálně vadí něco, co nezavedl dnešní prezident, ale už ten předcházející, prezident Miloš Zeman. Přejmenovali oslavu státního svátku na předávání vyznamenání. Je to přece úplně naopak – oslava státního svátku a ještě se k ní předávají vyznamenání. Zeman už to deklasoval tím, že si nikdy nepřipravil projev, pouze volně glosoval jednotlivé vyznamenané a to je obrovský posun k horšímu, který mě trápí. 

Řekl jste Zemanovi, co si o tom myslíte?

Určitě ano. 

A jak reagoval?

Zemanovsky. Každý si za to dosaďte, co je třeba. 

ODS si po 13 letech zvolí nového předsedu. Budete ten kongres sledovat s nějakým očekáváním?

Ne. Víte, já nechci urážet řadu členů ODS, kteří to určitě myslí dobře a kteří do té strany vstoupili spolu se mnou nebo za mě, proto se k tomu radši nevyjadřuji. Mě dnes ODS nezajímá, stejně jako mě nezajímá TOP 09. Je mi úplně jedno, koho si zvolí za předsedu, vím, že to bude vždycky špatně. Slyšel jsem, že tam je nějaký nový pan Havel, kterého vůbec neznám. 

Favoritem na volbu předsedy ODS je zatím ministr dopravy Martin Kupka, který je v politice o dost déle než nový předseda TOP 09. Registrujete ho nějak?

Pan Kupka pro mě v žádné vteřině nebyl „my cup of tea“. To byl člověk, který byl se vstupem do ODS spojen s Mirkem Topolánkem, a to už je pro mě zásadní moment ztráty původního ódéesovství. 

Je v ODS ještě někdo alespoň trochu výraznější, jak říkáte, váš „cup of tea“?

Prosím, nechtějte to po mně, já opravdu nechci nějak popuzovat. Každou chvíli dostanu nějaký dopis od nějakých lidí, kteří mi píšou, že vstoupili do ODS se mnou, a ptají se, co mají teď dělat – a já nechci, aby se ještě víc trápili. 

Vím, že jste velkým kritikem Petra Fialy. Ale našel byste za těch skoro 13 let jeho éry coby předsedy ODS aspoň něco dobrého?

Fakt ne. Fiala nebyl nikdy žádný autentický člen ODS. Formálně tomu možná bylo naopak, ale obrazně řečeno platí: stal se dříve předsedou ODS než členem ODS. A v tomto smyslu nemůžu nic pozitivního říkat.

Ondřej Leinert, Petr Honzejk, 19. 11. 2025