Hlavní strana » Jinýma očima » Ivo Strejček: Co se to děje v…

Ivo Strejček: Co se to děje v Německu?

Jinýma očima, 6. 5. 2025

O minulém víkendu, jen pár dnů před zahájením práce nové německé vlády Friedricha Merze, se některá tamní média raději věnovala nehodě, která potkala bývalého německého ministra financí Christiana Lindnera - přejel v Berlíně psa. Pes prý sice volně pobíhal po ulici, nebyl na vodítku, ale snad patřil jakémusi významnému německému filmovému producentovi, což samo o sobě stačí k tomu, aby byl politik skandalizován. Ten se „za usmrcení psa“ veřejně omluvil. Člověk nevěřícně zírá, kolik mediálního prostoru tato hloupá zprávička dostala v době, kdy se dnešní Německo stále rychleji propadá do zoufalé ekonomické, společenské a politické situace, a svým pádem strhává do propasti i okolní státy.

Ač se rychle ujímá vlády velká koalice německých lidovců a sociálních demokratů pod vedením lidoveckého kancléře Friedricha Merze, žádná optimistická zpráva pro Německo i jeho sousedy to asi není. Zástupci CDU a CSU ve vládním programovém prohlášení briskně zapomněli na většinu svých hlavních předvolebních slibů a politickou aktivitu přenechali koaličnímu partnerovi – v únorových volbách jednoznačně poraženým sociálním demokratům. Důvod, proč tomu tak je, vysvětlil sám Merz: v Německu tak rychle sílí „pravicový extremismus“, že je třeba odložit „spory o vládní program“ a „nepřehánět diskuse o personálním obsazení budoucí vlády“.

Merzova slova, že jedině „silná velká koalice si poradí s německými problémy“, je fakticky přiznáním politické slabosti kdysi silných německých politických stran. Je přiznáním faktu, že CDU s CSU již nejsou schopny samy vytvořit vlastní vládu s vlastním programem, což dvojnásob platí o tamních sociálních demokratech. Osou politického souboje v Německu již nejsou ani daně, ani rozumná rozpočtová politika, ani racionální správa hospodářství. Středobodem německé politiky se stal politický environmentalismus a ochrana klimatu.

Po celé poválečné období byl v centru snah jak německých lidovců tak socialistů člověk a starost o jeho blaho. Tak tomu již nejméně dvě poslední desetiletí není. „Člověk“ jako cíl výkonu politiky byl nahrazen „planetou“. Kdyby tedy chtěl budoucí kancléř Merz skutečně něco vážného s - v problémech se topící - německou ekonomikou dělat, musel by do centra snah vrátit řešení starostí běžných lidí, tedy odvážně a nekompromisně říznout do „zelené“ politiky - hlavní příčiny vážných hospodářských problémů země. Tak hlubokých, jaké Německo nepoznalo od konce druhé světové války.

K pochopení podstatných příčin zoufalého stavu Německa stačí mít jen zdravý rozum. Jak to mohlo dopadnout s německým hospodářstvím, když to byla Merkelová a její CDU, která rozhodla o vypnutí německých jaderných elektráren? Jak to mohlo dopadnout s německým automobilovým průmyslem, když se politickým zadáním doby stalo v soutěži se spalovacím motorem nekonkurenceschopné elektroauto? Jak může fungovat hospodářský a společenský život v zemi, když je odkázán na realitu „fungujeme, jen když slunce svítí a vítr fouká“? Proč Německo tak bezproblémově akceptovalo zničení svých zdrojů energie – plynovodů Nord Stream 1 a 2? Doplníme-li si odpovědi na tyto otázky i o odpověď na to, zda v Německu mohla dlouhodobě vydržet společenská soudržnost poté, co se země podvolila atmosféře vítající nekonečné migrační vlny z Afriky a Blízkého a Středního východu, jsme u jádra aktuálních problémů.

Tvrdit ale, že na nápravu těchto zásadních a stav Německa určujících problémů Merz v koalici se socialisty rezignoval, není pravda. Pravda by to byla pouze ve chvíli, kdyby Merzova CDU principiálně zastávala jiné pozice. A to nezastává. Je podobně zničená zelenou ideologií, jako jsou němečtí sociální demokraté. Je stejně ovládána mantrou německého státu blahobytu, jako jejich koaliční partneři. I proto je vlastně jedno, že v Merzově vládě budou ministry financí, obrany, sociálních věcí a zaměstnanosti, spravedlnosti, životního prostředí, ochrany klimatu, hospodářského rozvoje i bydlení členové sociální demokracie.

O tom, že se takový politický vývoj alespoň části německých voličů příliš nelíbí, svědčí aktuální průzkumy veřejného mínění. V těch se již mainstreamem proklínaná a nenáviděná Alternativa pro Německo propracovala v podpoře mezi Němci na první místo. Zřejmě zde proto hledejme motivace německého Spolkového úřadu pro ochranu ústavy, který před pár dny označil AfD za „pravicově extrémistickou organizaci“. Sice to (ještě) neznamená zrušení této politické strany, je však již možné ji legálně odposlouchávat, sledovat účastníky jejích mítinků a „dohlížet“ na stranickou činnost. Americký viceprezident J.D. Vance to glosoval přímočaře: „Západ společně strhnul Berlínskou zeď a ta byla nyní znovu postavena – ne Sověty nebo Rusy, ale německým establishmentem“.

V Německu se ujímá moci nová vláda a nadějně to nevypadá. Merz chce více válčit na Ukrajině, v budování německého zbrojního průmyslu vidí možnou náhradu za krachující automobilový průmysl, jeho ústupky Zeleným svědčí o ochotě pokračovat ve zničující politice „ochrany planety“. A co je mimořádně varovné, budoucí německý kancléř je možná ochoten přistoupit i na omezování politických práv těch, kteří s jeho politikou nebudou souhlasit.

Německo je náš osudový soused. Všímejme si pečlivě, co se tam děje. Již nějaký čas to vypadá, že evropským problémem číslo jedna nemusí být Rusko či Ukrajina, ale může se jím stát vnitřní vývoj v této - pro Evropu určující - zemi.

Aktuálně:

Snad jen několik minut před vyvěšením mého textu na internetovou stránku našeho institutu přišla překvapující zpráva: Friedrich Merz dnes nebyl v prvním kole volby v Bundestagu zvolen kancléřem. Chybějící hlasy v tajné volbě evidentně „nedodala“ část koaličních poslanců. Jak bude tato politicky chaotická a nepřehledná situace pokračovat, to teprve uvidíme. Každopádně jde o překvapivou zprávu, která o politice v Německu také leccos vypovídá.

Ivo Strejček, 6. května 2025