Klaus.cz






Hlavní strana » Tisková sdělení » Komentář pro rádio Frekvence…


Komentář pro rádio Frekvence 1: Trochu z jiného úhlu o prezidentských volbách

Tisková sdělení, 12. 12. 2022

Počátkem týdne jsem dělal jeden větší video-rozhovor. Odpovídal jsem na mnoho rozličných otázek. Bylo to správně ostré, ale nikoli nepřátelské. Nabídlo mi to možnost hodně toho říci. Aniž bych chtěl urazit jiné novináře, skoro více než jindy a jinde. Jedna věc z toho vyčnívá. Zneklidňuje mne – a říkám to v klidu a s odstupem několika dnů – jak jsou veřejnosti, prostřednictvím médií, servírovány blížící se prezidentské volby.

Přesvědčuji se dnes a denně, jak jsou tyto naše volby chápány strašně nepřesně a hlavně bez kontextu. Nemohu nezopakovat, že je v mých očích přímá volba prezidenta mylným konceptem, populisticky navrženým a přijatým před více než deseti lety v situaci, kdy žádná strana neměla silného, a proto nadějného kandidáta. Lídři těchto stran se báli, že jimi navržený kandidát dopadne hodně špatně a že za to budou obviňováni oni osobně. Navíc přechod na přímou volbu vypadal „lidově“, superdemokraticky.

Tehdy provedená změna Ústavy dokořán otevřela bránu pro sebevybírání se kandidátů, kteří jsou pak sami (ne předsedové stran) zodpovědni za svůj úspěch či neúspěch. Chybí tím politický výběr kandidátů, který by zajišťoval jistou organizovanou, a proto vědomou reprezentaci všech významných názorových, profesních, věkových, či jakkoli jinak definovaných zástupců našeho demos, našeho lidu. Není to tak, že „lid“ vybírá svého kandidáta, ale kandidát hledá svůj „lid“. Něco je na tom špatně.

Onen „lid“ navíc dostatečně dobře neví, co má od svého kandidáta na prezidentskou funkci chtít. Jako někdo, kdo tuto funkci deset let vykonával, se musím usmívat, když slyším, co se od kandidátů chce (a očekává) a co oni sami slibují. Je to velmi často pletení si role prezidenta a vlády.

Prezident neřeší otázky školství, zdravotnictví, daňového či důchodového systému a podobné věci. To dělá vláda a parlament. Prezident může apelovat na vládu a parlament, což – nemá-li silnou stranickou podporu – nemá smysl. Eventuálně může zákon vetovat, ale veto může být prostou většinou 101 hlasů přehlasováno, což je při existenci většinové vlády automatismus. Premiér Fiala a ministr financí Stanjura se minulý týden vůbec nezlobili, když prezident Zeman vetoval státní rozpočet. Jen se pousmáli a řekli: to nevadí, my ho hned přehlasujeme.

Moc bych prosil, aby si každý, kdo půjde v lednu volit, prostudoval, co prezident může, co nemůže, co musí a co naopak nesmí. Možná by prezidentská volba s touto znalostí mohla dát užitečnější výsledek.

Prezident má v naší zemi nenahraditelnou roli. Měl by být svorníkem, symbolem, reprezentantem, úctyhodnou osobou. Měl by napomáhat politickému systému. Měl by autenticky komunikovat s veřejností. Měl by být autoritou. Měl by navenek zastupovat český stát a český národ v dnešním příliš kosmopolitním světě. Neměl by ale být poslušným kývačem na všechno, co říkají nejrůznější mocní z vnějšku naší země. V politice by měl být nikoli začátečníkem. Mělo by to být vyvrcholením jeho politické kariéry. Ale to bych toho asi chtěl moc.


Václav Klaus, Komentář č. 15, Frekvence 1, 10. prosince 2022

vytisknout

Jdi na začátek dokumentu