Hlavní strana » Rozhovory » Rozhovor prezidenta republiky…

Rozhovor prezidenta republiky Václava Klause pro magazín VŠE Economix

Rozhovory, 9. 10. 2007

Pane prezidente, Vaše přednáška na Vysoké škole ekonomické se týkala globálního oteplování. Zmiňoval jste ve své přednášce knihu od Bjorna Lomborga. Čtete i beletrii? Jakého máte oblíbeného autora?

Beletrii čtu, i když dnes už daleko méně než v mládí. Co se nepřečte tehdy, to už se nikdy nedá dohonit. Právě jsem ale dočetl bestseller amerického autora R. Harisse s názvem Imperium. Bylo to o politice ve starém Římě a hlavní osobou knihy byl známý Cicero. Ta politika je neuvěřitelně – po dvou tisících letech – podobná.

Nedávno jsme si v novinách přečetli, že kvůli luštění sudoku nemáte na knihy čas. Už Vás někdy něco tak pohltilo?

To nebyl přesný citát. Sudoku je cvičení logického myšlení a dobré zapomenutí na právě proběhlý, leckdy komplikovaný den. Ale na úkor čtení to být nesmí. Věřím, že tím „pohlcen“ nejsem.

Dle Lomborga „skeptického ekologa“ existují tři strategie pro řešení problému globálního oteplování:
- dle Kjótského protokolu tzv. strategie razantního snižování emisí CO2
- dále tzv. „optimální politika“ pomalého ale dlouhodobého snižování emisí
-  anebo třetí cesta tzv. „nezasahování“ a ponechání řešení v kompetenci jednotlivých vlád.
Vy osobně byste se připojil k jaké variantě?

Strategie razantního snižování emisí CO2 je nerealizovatelná a navíc zbytečná. Termín optimální politika mi nic neříká, v samotné pomalosti nic optimálního není. Ani třetí „cesta“ žádným řešením není, já bych problém tzv. globálního oteplování nenechal řešit žádné vládě. Řešením je „spontánní evoluce“, čili řešením je nechat lidi racionálně se chovat bez poručníkování moudrou vládou, nechat působit ekonomický růst a zvětšování bohatství (a tím volněji rozhodovat o lidských preferencích) a nebrzdit státní intervencí ekonomiku, trh a technický pokrok.

V ČR nepochybně dochází v poslední době ke zlepšování životního prostředí. Myslíte si, že je to z důvodu tlaku ekologických organizací?

Jejich „přínos“ v této věci je relativně velmi malý. Všichni občané naší země – nejen členové a aktivisté těchto organizací – chtěli a chtějí zlepšování životního prostředí. Životnímu prostředí nejvíce pomohlo
- změna ekonomického systému, trh, soukromé vlastnictví, ekonomicky vytvářené ceny, atd.;
- radikální změna struktury hospodářství, dramatický pokles těžkého průmyslu, rychlý technický pokrok, růst odvětví služeb, atd.;
- obrovské „ekologické“ investice, provedené v první polovině 90tých let (větší než kdekoli jinde v Evropě);
- přísnější (někdy až moc přísná) legislativa.

Není podle Vás pro budoucí vývoj světa výhodnější soustřeďování investic spíše do rozvojových zemí než do projektu razantního snižování emisí, které vyvolávají náklady v bilionech dolarů?

Že je lepší nechat rozvojové země, aby se rozvíjely, než je brzdit nadměrnými – s ekologií spojenými – požadavky vyspělých zemí a mezinárodních organizací, je samozřejmé. Ale tvrdit, že je „výhodnější soustřeďování investic do rozvojových zemí“, je výrok – od ekonoma – podivný. Výhodnější pro koho? Nepochybně by to mělo být vždy pro toho, kdo investici dělá. A kdo by tyto investice někde „soustřeďoval“? Nějaký moudrý generální tajemník OSN či nějaký ještě moudřejší eurokomisař? Takto se uvažovat nedá.

V Britském seriálu „Jistě pane ministře“ popisuje státní tajemník logiku politiků: „Něco se s tím musí udělat, toto je něco, čili se to musí udělat.“. Vystihuje to podle Vás Kjótský protokol? Vždyť i ten by měl mít – podle vlastních závěrů – na oteplování vliv minimální a přesto k němu politici vzhlížejí.

Pro mnoho politiků je boj s globálním oteplováním velmi vděčnou příležitostí „utíkat“ dopředu, zbavovat se nutnosti zabývat se reálnými problémy dneška a možností předvádět svůj zájem o lidi za 100 let. Je to smutné a je to nedůstojné.

Zahrajete si ještě šachy? Když jsme u šachů. Garri Kasparov chce v příštích volbách porazit Putinova nástupce jak v prezidentských tak v parlamentních volbách. Před pár týdny byl na výslechu. Jak se díváte na situaci v Rusku ohledně propojování policie a politiky? A jak vidíte Kasparova jako politika?

Šachy už skoro nehraju, občas luštím nějakou šachovou úlohu, nebo si přehraju nějakou partii. S Kasparovem jsem jednou několik hodin mluvil. Je nesmírně inteligentní, nicméně jeho ambicióznost je nemenší. Nevím, je-li to dobrá kombinace. Musel by se stát normálním politikem, musel by založit politickou stranu a vyhrát s ní volby. Nevím, jestli má takto dlouhodobě koncipovaný program.

Pane prezidente, není dlouho, co jste navštívil Moskvu. Jaký je Váš dojem ze setkání s prezidentem Putinem a ruským postojem k protiraketové základně.

Rusko a prezident Putin – v momentu, kdy už Rusko ze sebe setřáslo prvotní šok po radikální změně svého společenského systému – začínají dělat normální politiku, odpovídající zemi této velikosti. Že se jim protiraketové základny kousek od svého teritoria nelíbí, je jen logické. Opačný postoj by byl pro mne překvapením. Je to takto jednoduché. Rusku bychom měli umožnit, aby hájilo své vlastní zájmy. Má na to plné právo.

Zhruba týden před Vaší přednáškou navštívil Vysokou školu ekonomickou bývalý premiér Jiří Paroubek. Ve své přednášce „Strategie hospodářského růstu“ kritizoval bankovní systém z počátku 90. let a zkorumpované bankéře a prý tento systém rozvíjela právě Vaše tehdejší vláda. Paroubek rovněž řekl, že se pravicové vlády bály konkurence zahraničních podniků. Co byste k tomu řekl?

Do sporů o devadesátá léta se už nepouštím, je to marné a jsou už o tom – i ode mne – celé knihy. To není na interview. Snad jen jednu poznámku: po půl století uzavřené, semiautarkní ekonomiky jsme ji přes noc, k 1. 1. 1991, otevřeli. Radikálně jsme zliberalizovali zahraniční obchod, vytvořili jsme plnohodnotnou měnu (která se brzy stala konvertibilní), do ekonomiky jsme pustili konkurenci a to všechno s totálním nesouhlasem tehdejší sociální demokracie, která toto všechno ze všech sil brzdila. Říci jejím dnešním předsedou, že my jsme se „báli konkurence zahraničních podniků“, je úsměvné!

Václav Klaus, magazín VŠE Ekonomix, říjen 2007