Hlavní strana » Dokumenty » Předmluva Václava Klause ke…

Předmluva Václava Klause ke knize Jiřího Weigla "Stát na svém"

Dokumenty, 23. 2. 2022

Jiří Weigl touto svou publikací po osmi letech navazuje na svou předcházející knihu Bez iluzí o světě kolem nás (nakl. Fragment, Praha 2014), která pokrývala dlouhé patnáctileté období 1999 až 2014. Dnešní kniha obsahuje jeho texty za pouhých posledních sedm let, autor evidentně měl při práci v IVK více času než na Pražském hradě. Kniha obsahuje 55 textů – hutných, jasných, myšlenkově bohatých, vypointovaných. Autor v nich jde se svou kůží na trh. Nejsou to ústupky dobovému vkusu, spíše naopak. Autor si – bez ohledu na to, odkud fouká vítr – pořád stojí na svém.

Není to jednolitá kniha. Její autor, ředitel Institutu Václava Klause, instituce, která se zabývá „public policy“, proto tématy současné politiky, je pořád tlačen k tomu, aby komentoval dnešek, aby reagoval na témata, která naše každodennost přináší, na témata, jejichž veřejná debata (a postoj politiků a státu) nás a zejména jeho strašlivě zlobí, a proto se k nim – velmi kvalifikovaně, s nadhledem odborným i historickým – vyjadřuje. Naše angažovanost v každodennosti mu znemožňuje napsat ucelenou knihu, na které by v poklidu několika let (či aspoň měsíců) pracoval. Určitě by to uměl, ale dnešní doba to nechce.

Autor v úvodu říká, že jde o koláž textů, ale je to koláž, která má jednotu a která vytváří celek do té míry, že může být uváděna (ale i recenzována) jako celek. Je jednotná, není to skákání od tématu k tématu, i když se jednotlivé názvy zdají být značně odlišné. Kniha je konzistentní.

Klíčem ke knize je – jak autor říká – nejen obsah textů, ale už i jejich výběr. Tento výběr odráží hlavní témata dnešní doby. Nevím, má-li někdo u nás tak široký a konzistentní záběr, asi ne. Zdánlivě je až poslední, šestá část, explicitně věnovaná naší zemi, ale implicitně je to všech no o nás – západní „kulturní“ revoluce, Gréta, Brexit, Čína, migrační plán Evropské komise i výročí Bismarcka jsou ve Weiglově pojetí jen a jedině o nás. Na všechny námi organizované „historické“ semináře, které náš institut (a jeho předchůdce Centrum pro ekonomiku a politiku) pořádal, jsme vždycky jako hlavní řečníky zvali renomované historiky, ale já vždycky říkal, že oni dělají „historii pro historii“, zatímco nás zajímá „historie pro dnešek“. A proto jsem vždy trval na tom, že tam musí promluvit i Jiří Weigl. Aby to uvedl na pravou míru. To on vždycky uměl a – jak dokazuje tato knížka – umí i teď.

Těchto 55 textů je padesát pět odstínů weiglovštiny, je to padesát pět originálních, od nikoho neopisujících příspěvků k našemu světu. Nejen neopisujících, ale i necitujících, což mu dlouho vytýkám. On sice stále čte, ale nic si nepíše, všechno jsou to proto jeho slova.

Projevuje se v tom všem jeho myšlenková báze, kterou je ekonomie a arabistika (arabština?) a orientalistika, ale i už tři desetiletí vysoké funkce ve vládě (šéf poradců premiéra a náměstek ministra) a na Pražském hradě (ředitel Kanceláře prezidenta republiky). Přesto denně dojíždí do Prahy z Brandýsa nad Labem a tato jeho pevná geografická ukotvenost je i příčinou jeho myšlenkového ukotvení. Koneckonců, jeho předkové – v domě, ve kterém celý život bydlí – byli dodavatelé kočárů do císařské Vídně. Proto ten jeho konzervatismus, proto jeho texty typu „Nenásledujme falešné proroky“ nebo „Zastavme nezodpovědné experimenty, dokud je čas“.

Snad každý z těchto textů mi Jiří Weigl (s trochou ostychu) dával v kanceláři na stůl se slovy „něco jsem ráno napsal“. A já mu to v 99 % případů pochválil se slovy: to musí být někde publikováno.

Václav Klaus, 21. 1. 2022

Knihu si můžete zakoupit na www.institutvk.cz