Klaus.cz






Hlavní strana » Rozhovory » Rozhovor Václava Klause pro…


Rozhovor Václava Klause pro deník Aha! k 30. výročí vzniku Občanské demokratické strany

Rozhovory, 24. 4. 2021

Váš syn jednou řekl, že jste Občanskou demokratickou stranu zakládal doma v kuchyni. Bylo tomu opravdu tak?

„Že jsme o tom doma mluvili, v žádném případě nepochybuji. Občanská demokratická strana vznikla zcela přirozeným evolučním způsobem, kdy začalo být více lidem, mnou počínaje, jasné, že nestrukturované Občanské fórum je bezcenné a nic pozitivního nemůže přinášet. A že je vhodné pouze na likvidaci něčeho po komunismu. Tento pocit narůstal nejen ve mně, ale v mnoha lidech v průběhu roku 1990, kdy vy jste ještě nebyl na světě. Nevzniklo to tedy u nás v kuchyni.“

Kdy přišel ten moment, kdy jste byl rozhodnut, že se musí OF rozdělit?

„Jestli hledáme nějaký klíčový moment, tak to byla obrovská podpora, kterou jsem získal v prvních svobodných volbách v červnu 1990. To jsem dostal více preferenčních hlasů než všichni ostatní politici dohromady. Druhý zásadní krok byl takzvaný hostivařský kongres OF, kde jsem nepřicházel s myšlenkou Občanské fórum ovládnout, ale od rána ke mně přicházeli delegáti z celé republiky, čili zdola, nikoliv špičky OF z Prahy, a přemlouvali mě, abych kandidoval na předsedu OF. Já pokrčil rameny a nebyl jsem si jist. Pak jsem vyhrál nad havlistickým kandidátem a bylo zaděláno na rozpad OF.“

V tu chvíli, kdy jste kandidoval na předsedu OF, jste věděl, že dojde k rozdělení?

„Já jsem věděl a dávno jsem hlásal, že musí být OF přeměněno na politickou stranu. S tím jsem byl samozřejmě v naprostém rozporu s prezidentem Havlem a lidmi kolem něho, kteří v té době měli mediálně velký vliv. Nestrukturovaná sestava nemohla prostě takhle existovat. To byl přežitek z disidentské doby, kdy bylo užitečné nemít žádné struktury, protože by je Státní bezpečnost mohla rychle zlikvidovat. Tohle nesmyslným způsobem přežívalo i po pádu komunismu.“

V té době už existovala Občanská demokratická aliance. Nebál jste se, že si lidé budou třeba ODS a ODA plést?

„Já vím, že ODA existovala a některé další strany, ale v tu chvíli to byly marginální instituce a tehdejší boj se vedl za Občanské fórum. Když byl takzvaný likvidační sněm OF v únoru 1991, kde se rozdělovalo na ODS a Občanské hnutí Dienstbiera, Pitharta a Rychetského, tak jsem byl zklamán, když pár lidí řeklo, že z OF přechází k ODA. Věděl jsem, že to je rozkol na pravici, a myslím, že to nešťastně ovlivnilo i náš budoucí vývoj.“

Nesnažil jste se třeba o sjednocení těchto dvou stran?

„Myslím, že nenávist pánů Bratinků, Mašků a dalších byla taková, že oni mysleli, že jsou mluvčí pravice.“

ODS po svém založení působila i na Slovensku. Proč tam podle vás neměla takový úspěch jako v Česku?

„Teď z vás mluví mladická nerozvážnost. ODS na Slovensku byla založena relativně pozdě a byla to strana, která se pokusila rozbít jednotu slovenských zájemců o rozpad federace. Měli jsme tam řadu zajímavých osobností a lídrů. Lídrem jednoho ze slovenských krajů za ODS byl třeba filmový režisér Juraj Jakubisko a tiskovou mluvčí slovenské ODS byla pozdější slovenská premiérka Iveta Radičová. Celá řada zajímavých lidí se o tu stranu pokusila. Já jsem objížděl slovenská náměstí a řečnil, ale ODS tam skončila pod pěti procenty. Koneckonců jako u nás slavné Občanské hnutí. Mně v tom šlo hlavně o to, abychom zabránili roztržení státu. Všichni ti křiklouni, kteří byli proti rozdělení, všechny ty ODA, OH, tak ti se o nic na Slovensku nepokusili, naopak Slovensko pošťuchovali. Oni přispěli k tomu rozkolu.“

V roce 1992 jste s přehledem vyhráli volby a začalo dělení republiky. Co pro vás bylo nejtěžší?

„Ve stejné chvíli jsme dělali tři věci. Jednou byla ekonomická transformace, druhou radikální politická transformace, která vytvořila systém standardních politických stran, což považuji za neméně zásadní čin než tu ekonomickou transformaci. Rozbily se představy prezidenta Havla a dalších, že tu mají být jenom hnutí, nezávislí intelektuálové a neziskovky. To, že jsem vydupal systém s ideově ukotvenými stranami, byl také nemenší úspěch. Že jsme to v minulé dekádě zase poztráceli a vytvořili si hnutí tipu ANO nebo NE a Hlavu vzhůru a já nevím kam, a tak dále, tak je to neštěstí. Stejně jako je dnešní systém maláčovsko-babišovského typu totálním pošlapáním tržní ekonomiky. No a třetí věcí bylo rozdělení státu. Slovensko si to přálo, a nebylo tak sebemenšího důvodu mu v tom bránit.“

Po volbách v roce 1998 jste s ČSSD podepsali tzv. opoziční smlouvu. Další kontroverzní věc, která rezonuje společností dodnes.

„Já nemám rád slovo kontroverzní. Hledalo se uspořádání menšinové vlády, koneckonců jako máme dneska. Jako politický novinář byste měl vědět, že se jednalo o standardní menšinovou vládu, která ke své existenci potřebuje nějakou dohodu. Na rozdíl od mnoha menšinových vlád, které jsou domluveny potichu, tak tohle bylo jasně napsané na papíře. Jenom ti, kterým to šláplo na kuří oko, to nemohli vydýchat a měli velkou podporu u prezidenta Havla, protože šlo o jeho kamarády.“

Pak jste v roce 2002 odešel z čela ODS a nastoupil Mirek Topolánek. Jak tuhle éru hodnotíte, kdy jste vlastně chvíli byl řadovým poslancem, než jste se stal prezidentem?

„To bylo relativné krátké a já na to nijak nevzpomínám. Já jsem si tehdy rozvinul řadu svých aktivit a musím říci, že jsem se v tu dobu napojil na kontakty liberálních institucí a účastnil jsem se celé řady akcí a seminářů. Sesunutí z nějakých pozic jsem vždycky přijímal velmi racionálně. Pro mě bylo obřím sesunutím z pozice vyhození z Akademie věd po roce 1968, kdy jsem přišel o svou životní kariéru a 20 let jsem neměl šanci se tam vrátit. Tehdy mi bylo kolem 28 let.“

Jak tedy hodnotíte éru Mirka Topolánka?

„Nebyl to můj šálek kávy. Nesouhlasil jsem s ním lidsky ani politicky. Vždy jsem mu vyčítal, že nezastával zkratku ODS, ale spíše prosazoval zkratku OPS- Občanská podnikatelská strana. A to já jsem nemohl nikdy přijmout.“

Následoval rok 2008 a vy jste řekl ODS sbohem. Pak přišel do čela ODS Petr Nečas a skončilo to policejní razií na Úřadu vlády. Nečas vám byl blíž než Topolánek?

„Názorově, myšlenkově, stylem a chováním byl určitě mým šálkem kávy. To, že nezvládl závěr svého politického účinkování, toho jsem litoval.“

Tehdy sedmiprocentní stranu převzal Petr Fiala, který ji vede dodnes. Vy jeho styl často kritizujete. Vidíte ale něco, co byste na něm ocenil?

„Za prvé odmítám, že ODS měla 7 procent a Petr Fiala ji vytáhl na dnešních 10 nebo kolik. Těch sedm procent byl krátkodobý výkyv, co razie na Úřadu vlády udělala. To, že se to po tom výkyvu vrátilo někam, byla naprostá nezbytnost. To nebyla Fialova zásluha. A to ho nekritizuju. O Evropské unii říkal rozumné věci dávno. Nicméně mluvíme o politice, no a v ní dominuje pár výroků, které Petra Fialu posouvají úplně někam jinam ode mě. Od nesmyslného spojení stran pod názvem Spolu po dnešní klanění se EU, po nadbíhání Pirátům. To, že naskakuje na hru boje s Brežněvem a Sovětským svazem, to je také nedůstojné profesora a politika.“

Jak se díváte na koalici Spolu? Někdo to přirovnává právě k Občanskému fóru, a tedy návrat ke kořenům.

„Ano, je to návrat k havlistickému Občanskému fóru a to už svoji historickou úlohu splnilo. Toto seskupení žádnou historickou roli nemá. Tehdy se bojovalo s komunismem a jeho zbytky. Proto to mohlo mít nějaký krátkodobý smysl. Pokud by tyto tři strany udělaly koaliční spolupráci ve vládě, tak je to jiná story. Volit v Praze Jana Zahradila nebo paní Pekarovou je rozdíl. Nebo třeba někde nějakého lidoveckého obojetníka. Volič by měl dostat šanci volit jistou politickou stranu.“

V čem se liší současná ODS od té vaší?

„To chcete esej. Názorově téměř vším. To se nedá takhle říct jednou větou.“

Jak se za 30 let změnila podle vás politická kultura?

„Já myslím, že se strašlivě zhoršila. Zhrubla. Nepřátelství lidí dominuje nad podstatou. Tehdy přece o něco zásadního šlo a i přes všechny střety byl v pozadí jasný cíl. Ten zmizel, a tím je ta politická kultura tragickým způsobem oslabena.“

Čí politika je vám teď v Česku blízká?

„Ničí politika. Asi budu muset založit nějakou jinou politickou stranu. Bohužel syn z politiky odešel, což je strašilvá škoda.“

Byl jste prvním ministrem financí po sametové revoluci. Jak se díváte na Alenu Schillerovou a rapidní zadlužování? Dělá podle vás správné kroky?

„Já jsem nebyl jenom ministrem financí. Já jsem byl klíčovou politickou osobou tehdejší scény, což paní Schillerová není. Ona je pouze ministryní financí a vykonává to, do čeho ji ta vláda tlačí. Já jsem byl nejsilnější politickou osobností, takže jako ministr jsem předurčoval i chování vlády. V tomto smyslu je to naprosto nesouměřitelné. Paní ministryně bohužel nemá nikoho ve vládě, kdo by se jí zastal proti ministryni práce paní Maláčové, a proto profinancovává všechny nesmysly, které paní Maláčová dnes a denně prosazuje a tím zadlužuje Česko.“

Poradil byste jí něco?

„Já jsem přísahal na vyrovnaný státní rozpočet. Pro mě bylo pár desítek miliard naprosto nepředstavitelných, takže ke stovkám miliard nemám vůbec co diskutovat.“

Pane prezidente, vy v červnu oslavíte své životní jubileum. Když se podíváte zpátky, změnil byste něco ve svém životě?

„To je opět nesmyslná otázka. Život je takový, jaký se odehraje, a myšlenka vzít to zpátky, vrátit se zpátky a udělat něco jinak, je nezajímavá otázka pro mě.“

Máme covidovou pandemii. Stýkáte se s vnoučaty? Hlídáte je občas nebo jste se s nimi třeba i učil?

„Nejsem přítomen žádné jejich výuce. Naprostou náhodou byli u nás doma na manželkou pořádané pravidelné večeři.“

Jaký jste podle vás dědeček?

„Příliš se pletoucí do politiky a málo se věnující svým vnoučatům. Manželka je v tomhle daleko vnoučkovatější.“

Prošel jste si také covidem. Cítíte nějaké následky?

„Mělo to u mě velmi lehký průběh. Je pravdou, že jsem se do úplně normálního stavu, kdy by si šel člověk zahrát tenis, dostával pomalu.“

Jakub Tomek, Aha!, 24. dubna 2021

vytisknout

Jdi na začátek dokumentu