Hlavní strana » Dokumenty » Odpověď na jeden typický…

Odpověď na jeden typický email posledních dní o tom, co může normální člověk dělat proti dnešním restriktivním opatřením vlády

Dokumenty, 16. 10. 2020

Vážený pane inženýre,

děkuji za Váš středeční odpolední email, jsem rád, za Vaše slova a vidím, že dnešní problém vidíte stejně jako já. Je pěkná Vaše teze, že „národ onemocněl“. Mám strach, že „národ“ k této nemoci už dlouhou dobu směřoval. Tím, že si myslím, že dlouhou dobu, znamená to, že to nemá žádné jednoduché a zejména rychlé řešení. Četl jsem včera jednu anglickou knihu o stejně děsivé situaci v Anglii a autor Marc Sidwell v závěru knihy, která se jmenuje „Long March“ říká, že protože ten předcházející pochod byl dlouhý, není možné čekat rychlá řešení. Dokonce v závěru vybízí své anglické čtenáře k trpělivosti. Vím, že něco podobného vyhlásit teď u nás by bylo směšné. Ptáte se správně, kde začít. Asi nejde o snadno potlačitelné setkání protestujících před Prymulovým ministerstvem. Je třeba vyjadřovat opačné názory všude, kde je to možné. Ale vyžadovalo by to „uši“, které by to chtěly poslouchat. Mám na mysli uši institucionalizované, to znamená politické strany. Ty tady však nevidím. Vidím dlouhodobý proces, onu pověstnou Masarykovu „drobnou práci“ (a to Masaryk není autorem, kterého já bych citovával). Ale to se blíží anglickému autorovi Sidwellovi a jeho výzvě k trpělivosti.

Přesto nezbývá než „drobná práce“. Stálý souboj s vládnoucí levicovou ideologií a jejími reprezentanty. Vím, že mám specifické postavení, a proto sice velmi přiškrcený, ale přesto snadnější přístup do médií než většina lidí. Dnešní MfD otiskla můj článek „Mylná tolerance obřích dluhů“ a dodala k tomu jako podtitul věty volně citované z mého článku. „Je pandemie koronaviru stejným důvodem pro obří deficit státního rozpočtu, jako je třeba válka? Nikoli. Deficit je zlo a v historii častý důvod k výměně vlády.“ Dalo by se říci, že tyto věty nemůže přidat do podtitulu deník, který je vlastněný dnešním předsedou vlády. Přesto se to stalo. Jestli dnešní noviny otevřel, musel si asi říci „a toto já platím“. Neboli, je třeba, aby každý z nás dělal všechno možné, kam dosáhne. Aby neřešil Tchaj-wan, americké volby či Bělorusko, aby zkoušel ovlivňovat ty, které má na dosah.

V posledních dnech Vaše otázka „co dělat“ nebo „kde začít“ je v desítkách emailů, které dostávám. I mnozí další říkají něco jako Vy „nyní však cítím, že již nelze stát v ústraní“. Komunikujme spolu, komunikujme nejen vertikálním směrem (útokem na vládu), ale hlavně horizontálním směrem, nenechme si „přeseknout“ vztahy s lidmi kolem sebe. Vládnoucí režim to cítí, proto nám zavírá restaurace a školy a proto nás nutí přejít na home-office. V restauracích, školách a práci bychom se totiž mohli domlouvat a plánovat nějakou vzpouru. Proto komunismus znemožňoval horizontální vztahy, dnešní režim dělá totéž, nebo je to ještě horší.  

I když to vypadá jako ony pověstné „hraběcí rady“, nic jiného asi není možné. Ale jako nemocničně riziková věková skupina, nicméně profesionálně už neriziková věková skupina jsem ochoten dělat i něco aktivnějšího. Zamýšlejme se nad tím. My v našem institutu to děláme. Přijďte někdy „na kus řeči“.

Se srdečným pozdravem

Václav Klaus                                                                                                        

V Praze dne 16. října 2020