Hlavní strana » Rozhovory » Václav Klaus pro MF Dnes:…

Václav Klaus pro MF Dnes: Letná byla neuvěřitelně zoufalý kýč

Rozhovory, 27. 6. 2019

Stále pokládáte 280 tisíc lidí za hrstičku, jak jste řekl v neděli na Primě krátce před akcí na Letné?

Hrstička to v žádném případě není, je to jedna z největších demonstrací, které se v historii naší země vůbec konaly. Když jsem mluvil o hrstičce, šlo mi spíš o ty organizátory, kteří to uvádějí v život. Nediskutoval jsem o každém pětiletém dítku, které nese tatínkem či maminkou namalovaný transparent: Pryč s Babišem!

Kromě toho jste také prohlásil, že jsou to demonstrace manipulované, organizované, že jsou na ně lidé sváženi zadarmo a ještě je jim za to zaplaceno. Fakt si myslíte, že demonstranty někdo platil? Kdo?

Nevím, jestli to někdo platil. Já jsem před příjezdem k rozhovoru na TV Prima dostal z několika zdrojů – a nemám žádný důvod ty lidi jmenovat – informaci, že mimopražským demonstrantům měla být nabízena doprava zdarma a někteří za to měli být i placeni. Nezakládá-li se tato informace na pravdě, pak se za její užití v televizním rozhovoru omlouvám. Víc k tomu neřeknu ani slovo. Podstatné je říct něco k podstatě sporu současné české společnosti. Toto by pro mě nebyl zajímavý rozhovor, to bych ukončil, to by pro mě nemělo smysl.

No, dobře. Co si tedy myslíte o samotných protestech na Letné?

Tak já se zkusím nadechnout a vzít to vážně. Jsem člověk, který je zastáncem standardní politiky, standardní demokracie, na tom jsme po roce 1989 zakládali tento stát. Proti ústavou dané možnosti demonstrovat nic nenamítám, ale myslím, že tudy cesta nevede. Demonstrace mohou být impulzem, poukázáním na něco mimořádného, co se děje. Ale věci se musí řešit jiným způsobem. V tomto smyslu nemohu být principiálně zastáncem demonstrací jako způsobu řešení společenských problémů naší země.

To je o vás sice známo, na druhé straně si ale mnozí vaše slova na Primě vysvětlovali jako podporu Andreje Babiše. Člověka, který tvrdí, že posledním impulzem k založení jeho hnutí jste byl vy. Není to paradoxní?

Zaprvé bych chtěl úplně jasně říci, že nemám motiv hájit ani Andreje Babiše, ani demonstranty. Nezajímá mě postavit se na jakoukoli stranu. Zajímá mě, nakolik ty věci přispívají či nepřispívají k budoucímu fungování České republiky. Považuji takovouto aktivní organizovanou demonstraci za riskantní podnik, který se v historii lidstvu už mnohokrát vymstil. A já se bojím, že se vymstí i teď. Považuji to za něco, čemu jsme říkali třetí cesta v politice. Proti třetím cestám jsem se vždy vymezoval. Nemají totiž jasný politický názor, jen obecně stojí proti establishmentu. Když zpětně poslouchám, co vše se tam z tribuny říkalo, tak nevěřím vlastním uším. I někteří novinoví komentátoři už dnes objevují neuvěřitelně zoufalý kýč této demonstrace. Hlásání názorů zleva zprava, často protichůdných, tu zoufalou zmatenost leckdy šílených myšlenek. Tudy cesta do budoucna nevede. Nemyslím, že se má vláda bourat z ulice, v systému parlamentní demokracie se má bourat výsledky voleb. Všimněte si, že dnes i organizátoři říkají, že jsou si vědomi, že kdyby zformulovali nějaké názory, tak je půlka lidí okamžitě opustí a bude proti.

Co jste říkal povzdychnutí premiéra Babiše, že čím víc do lidí pumpují peněz, tím větší je nespokojenost. Neznělo vám to jak od Jakeše?

Nevím, proč to srovnáváte zrovna s Jakešem, Jakeš snad nikdy nic podobného netvrdil. Už jsem řekl, že nejsem žádnou stranou sporu. Mně se zdá, že se obě strany mýlí ve své podstatě a zavádějí naši zemi na špatnou cestu.

Rozhovor děláme v úterý, tedy den před hlasováním o nedůvěře vládě. Jelikož ČSSD deklarovala, že vládu podrží stejně jako KSČM, zdá se být hlasování bezpředmětné. Nicméně nechybí vám ze strany iniciátorů plán B, kdyby kabinet padl? Šéf ODS Petr Fiala v Právu říkal, že prý mají i plány C a D. Jsou to prý vláda ANO s jiným premiérem, kabinet na jiném půdorysu nebo předčasné volby. Co na to říkáte?

No, tak plány A, B, C, D nebo Z mají smysl pouze tehdy, mají-li šanci být realizovány. Jinak je to jen wishful thinking, přání otcem myšlenky. Že by pan Fiala možná preferoval některou z těchto variant? No, tak na to by musel mít na druhé straně spoluhráče, který je ochoten se na této variantě podílet. Pokud nám neprozradí, kdo tím spoluhráčem je, jde o pro mě nezajímavou věc. Jestli je jedním z toho ANO bez Andreje Babiše, tak by to vyžadovalo, aby s tím ANO souhlasilo. Jestli ne, je to jen krásné slůvko, které člověk říká jako únik a zbavení se zodpovědnosti přemýšlet o nějaké skutečné variantě. ODS v čele s Petrem Fialou přece měla šanci do sestavování vlády promluvit. Měla šanci výrazně oslabit postavení Andreje Babiše ve vládě, mohla sestavit jiný kabinet. Neudělala to, takže teď říkat, že by to mělo být bez Babiše… Všichni přece minutu po skončení voleb věděli, jaké má šéf ANO problémy se svými střety zájmů. To není nic nového, všechno bylo známé od chvíle, kdy vstoupil do vlády. Že se teď někdo rozhoupává kvůli Evropské unii po šesti letech, to je spíš úsměvné a podezřelé.

Mělo podle vás tedy hlasování o nedůvěře vůbec nějaký smysl? Opoziční strany o tom hovoří jako o morálním gestu, souhlasíte?

Když slyším nějakého politika, jak mluví o morálce, tak začnu vždycky vrtět hlavou. Hlasování o nedůvěře vládě je téměř vždy pokus dostat pár politiků na televizní obrazovku v přímém přenosu a říkat tam silácké řeči. OK, ale že by to mělo změnit uspořádání vlády, to bych moc nepředpokládal.

Ministři za ČSSD tento týden odmítli zvednout ruce pro návrh státního rozpočtu, chtějí o 11 miliard vyšší schodek. Byl to podle vás jen vydírací akt, anebo šlo o jakousi přípravu na odchod z vlády?

Do hlav sociálním demokratům nevidím. Dělají jeden kotrmelec za druhým, tak jsou možná schopni i takového kotrmelce. Nevím.

Socialisty štve, že jim prezident Miloš Zeman odmítá odvolat ministra kultury Antonína Staňka a jmenovat Michala Šmardu. Je jeho otálení v pořádku?

Jsem smutný z toho, že v těchto debatách mizí podstata, proč se stalo něco s ministrem Staňkem. Já ho vůbec neznám a nemám sebemenší důvod ho nějak obhajovat. Nicméně sleduji, že příčinou bylo vystoupení aktivistických pokrokářských umělců, kteří hájí Jiřího Fajta (bývalého šéfa Národní galerie Praha), kterého ministr kultury obvinil z finančních machinací a odvolal. To byla přece zápalka, která škrtla a zapálila tento oheň. Že má jakýkoli ministr právo odvolat podřízeného, o tom nemůže být sporu. Kdyby se do toho nepustili aktivisté ze světa kultury, tak by tento problém vůbec nebyl a pan Staněk klidně seděl ve svém úřadu. Že byla ČSSD povzbuzena tím, že by jí za něco mohli zatleskat pokrokářští zástupci naší kultury, a řekla: ministře Staňku, jdi ty a ne Fajt, k tomu nemám co rozumného říct.

Odvolání Staňka chce od prezidenta jak šéf ČSSD Hamáček, tak premiér Babiš. Umíte si představit, že byste chtěl jako premiér odvolat ministra, on to odmítl a Václav Havel by vám řekl, že to neudělá? To byste se vzteknul, ne?

Řada ministrů se zdráhala, když byla odvolávána. Samozřejmě že to desateronásobně platí v koaliční vládě, kde často předseda vlády více soucítí s tím ministrem, než s ním soucítí předseda jeho strany. To jsme tu měli opakovaně. Ale nechci to víc hodnotit, to si musí pánové ve vládě vyřešit mezi sebou a s prezidentem Zemanem. Ten v první reakci doporučoval, aby se dříve, než k tomu kroku dojde, zjistilo, zda na obviněních Jiřího Fajta něco bylo, nebo nebylo. A že by rád vyčkal, až k té věci dostane nějakou další informaci. To je reakce, které rozumím a sdílím ji.

Váš syn Václav nedávno představil nové hnutí Trikolóra. Nemrzí vás, že vás z toho trochu odsunul? Řekl, že se jako garant zahraniční politiky budete potkávat s Orbánem a Faragem, což beztak děláte. Není to málo?

To dělám i bez Trikolóry. Ale nechci to víc komentovat. Je to strana mého syna a nemůže to být strana dvou Klausů. Úvaha o tom, jestli bych něco řekl jinak, je úplně bezcenná. Se svým tatínkem jste se asi také lišili v názorech na některé věci. To mě opravdu netrápí. Zajímá mě, jak se z této prvotní myšlenky, nástřelu, z přípravných výborů podaří vytvořit standardní politickou stranu nebo hnutí. To je běh na dlouhou trať. Prvotně musí definovat samo sebe a zformovat svůj konkrétnější politický program.

Nedávno jste se dva týdny plavil kolem britských ostrovů na přednáškovém turné. Vaše zápisky z něj vzbudily poprask. Především pasáž o tom, že vás „zlobí“, že velké mezinárodní firmy včetně majitele lodi provozují „multikulturalismus v praxi“, což jste dokládal tím, že mezi číšníky a číšnicemi „dominují Filipínci, Indové, Malajci“, ale obsluhovala vás i Slovenka, Ruska či Srbka. Napsal jste, že v tom vidíte „záměr kosmopolitů – hranice mezi národy a státy co nejvíce zlikvidovat“. To jako vážně?

U těch velkých firem to vidím jako chladný kalkul. Nejde o náhodu, to není výběr nejlepší servírky do restaurace. Jde o určitý kalkul, aby se zavděčili někomu, kdo prosazuje multikulturalismus. To mě zlobí. Jestli byla servírka z Moldávie příjemnější než servírka z Filipín, s tím přece nemá nic společného. Mně jde o ten chladný kalkul těch lidí cílevědomě rušit národní identitu. To přece každý člověk vidí. Lidé se na mě mohou zlobit za to, že bojuji za uchování národní identity. To ať se zlobí. Ale ne za tuto větu. Myslím, že chování multinacionálních firem je jedna z cest, kterou se toho úspěšně dociluje.

Opravdu nejde jen o důsledek volného pracovního trhu a věc nabídky a poptávky, což jsou hodnoty, za které jste vždy bojoval?

Že ten či onen šéf té či oné mezinárodní firmy hledá nikoli blbce, ale pilného pracovníka, o tom nediskutuji. Ale kalkul těchto firem zavděčit se multikulturální ideologii, kterou považuji za naprostou zhoubu světa, tam je naprosto evidentní. Mé vystoupení není v žádném případě vystoupení proti jiným kulturám. Všimněte si, že když kritizuji masovou migraci, nekritizuji žádné arabské přistěhovalce. Kritizuji Angelu Merkelovou a Jeana-Claudea Junckera za to, co dělají. Nemám slovíčko proti tomu, že ve světě existují různé kultury a vytvářejí úžasnou pestrost světa, to je obohacující. Ale něco jiného je ideologie multikulturalismu, která chce, aby tato pestrost světa bylavnesena dovnitř jednotlivých zemí. Nestačí jim, aby se lidé jinak chovali, oblékali, jedli a vzývali jiné náboženství třeba v Libyi než v Bulharsku nebo Portugalsku. Tady se objevuje pokus multikulturalismus násilně vnést do jednotlivých zemí. Mnohost kultur je obrovská pozitivní stránka současného světa. Ale primárně jde o monokulturnost uvnitř jednotlivých národních států a lidi z jiných kultur pouze přisypat jako šafránu.

Petr Kolář, MF Dnes, 27. června 2019