Hlavní strana » Rozhovory » Odpovědi Václava Klause na…

Odpovědi Václava Klause na otázky Polské tiskové kanceláře

Rozhovory, 8. 1. 2015

Pane prezidente, několikrát jste zdůrazňoval, že v debatě o globálních klimatických změnách není ohroženo klima, ale svoboda. Evropská rada schválila v říjnu 2014 nový klimaticko-energetický balíček pro období let 2020-2030, který obsahuje velmi ambiciózní cíle týkající se redukce emisí skleníkových plynů (ve výši 40 % oproti roku 1990), zvýšení podílu obnovitelných zdrojů energie (o 27 %) a zvýšení energetické účinnosti o 27 %. Jak hodnotíte rozhodnutí Evropské rady? Je Evropa schopna vyrovnat se s touto výzvou? Jakou cenu zaplatíme? Jaký bude dopad na naši „ekonomickou“ svobodu?

Nedávné rozhodnutí Evropské rady o novém klimaticko-energetickém balíčku považuji za naprostý nesmysl, který je políčkem do tváře všem, kteří vážně uvažují o tak zvaném globálním oteplování a přinášejí argumenty a důkazy, že celá tato doktrína je falešnou hrou.

Evropa – jako kontinent – se nemůže s tímto balíčkem ani s čímkoli jiným podobným „vyrovnat.“ Musí se s ním vyrovnat lidé v Evropě a ti jím budou nesmírně poškozeni. Je to svévolný zásah proti lidské svobodě, rozumu a ekonomické racionalitě. Evropa už nyní zaostává a tempo tohoto zaostávání se bude nadále zrychlovat i díky tomuto balíčku.

V průběhu diskusí o klimaticko-energetickém balíčku se opět objevil velmi hluboký rozdíl mezi "starou" a "novou" unií – mezi na uhlí závislými zeměmi střední a východní Evropy a západními vyvinutými ekonomikami. Opravdu se tak lišíme od Západu ve vývoji ekonomiky? Můžeme vůbec fungovat v jedné skupině a dohromady tvořit budoucnost kontinentu?

Tak velkou hloubku rozdílu v postojích západní a východní Evropy jsem nezaregistroval. Snad jen Polsko trochu bojovalo o své uhlí.

Evropské země – nejen z pohledu Východ-Západ – jsou velmi rozdílné. Unifikovat a harmonizovat je násilím je pro mnohé z nich velmi zhoubné. Celý současný model Evropské unie je zcela chybný. Mohli bychom všichni „fungovat v jedné skupině,“ kdybychom se spokojili s tím, že budeme shodným způsobem dělat daleko méně věcí, než děláme nyní.

Mějme ohled na budoucnost, ale ne na úkor přítomnosti. Budoucnosti nejvíce prospějeme svobodnou a racionální přítomností.

Jaký je Váš názor na současný vývoj ve střední Evropě? Není to šance na civilizační skok a energetickou nezávislost od fosilních paliv? Nebo má klimatická politika EU úplně jiné cíle?

Střední Evropa je taková, jaká je. Žádné „civilizační skoky“ se v historii lidstva nedějí. To chtěl komunismus. Snad nechce EU vytvořit stejnou lidskou tragédii? Není žádný ekonomický ani klimatologický důvod opouštět fosilní paliva.

V souvislosti s ukrajinskou krizí se z důvodu různých zájmů objevily hluboké rozdíly mezi zeměmi Visegrádské čtyřky. Zatímco v České republice, na Slovensku a v Maďarsku převažuje na straně vlády pragmatický přístup ke vztahům s Ruskem, Polsko silně podporuje novou ukrajinskou vládu. Je to konec Visegrádské čtyřky? Je možné, že V4 nebyla nikdy dost silně svázaná, aby společně zastupovala zájmy zemí ve střední Evropě?

Ano, Visegrádská čtyřka spolu nikdy nebyla „dost silně svázaná.“ Byla to do značné míry „hra na Visegrádskou čtyřku.“ Tím neříkám, že by neexistovaly společné či podobné zájmy těchto čtyř zemí, ale o nich Visegrádská čtyřka bohužel nebyla. Ve visegrádské „spolupráci“ proto nemá, co končit.

Nechápu míru zaslepenosti některých lidí ohledně důvodů vzniku ukrajinské krize. A nechápu Ameriku, část západní Evropy, ale ani Polsko, že si přejí – vedle Ukrajiny, což se jim už podařilo – rozbít Rusko a vrátit ho o desetiletí zpátky. To je velký a neodpustitelný hazard.

Jsou ještě šance na obnovení regionální spolupráce? Jak je možné to udělat a tuto spolupráci dál posilovat?

Nejde vůbec o chtění. Jde o to – kromě frází – v čem spolupracovat. Vzájemný obchod není „spolupráce“, to se tak jen říkalo za komunismu. Investice jsou také „jen“ byznys. Odvaha postavit se ve V4 proti omylům západní Evropy (a Ameriky) bohužel chybí. Turistiku také není třeba „posilovat.“ Lidé se racionálně rozhodují sami, nikdo jim nemusí radit, jestli mají jet do Krakova, nebo do Salzburku, do Gdaňsku, nebo do Norimberku, do Varšavy, nebo do Berlína. Já pojedu do Polska vždy rád.

Na sklonku roku 2014 slaví Česko i Polsko 25 let výročí od pádu totality. Byl jste architektem porevolučních ekonomických přeměn ve Vaší zemi. Vaše nejnovější kniha shrnující uplynulé čtvrtstoletí má název "Chtěli jsme víc než supermarkety." Úroveň života, zvlášť v Polsku, rychle rostla, nicméně objevila se hluboká propast mezi lidmi majetnými a chudými. Co ještě potřebujeme kromě uvedených supermarketů? Je možné nějak zamezit tomuto prohlubování rozdílů ve společnosti?

Komunismus mluvil o rovnosti a vytvořil veliké majetkové rozdíly (v Polsku větší než v Československu, vždy jsem se tomu divil). Kapitalismus mluví o rovnosti příležitostí, a to je správně. Každý má šanci se prosadit, dříve neměl. Dnešní bohatství Polska se se situací před 30 lety nedá srovnávat. Je to důvodem ke zklamání? Nevzniká zklamání ze závisti a nevýkonnosti? V Polsku jsou i dnes – jak ukazují všechny statistiky – větší majetkové rozdíly než v ČR. Není to něco specificky, historicky polského? Nebo českého?

Moje kniha není oslavou supermarketů. Je spíše smutkem z toho, že je naše svoboda menší, než jsme v listopadu 1989 očekávali.

Byly ještě nějaké jiné možnosti, jichž jsme mohli využít, ale neudělali jsme to? Existovala vůbec nějaká alternativa místo integrace do EU?

Vývoj v Evropě (a náš komunistický osud) nám nic jiného než členství v EU neumožňoval. Být s Lukašenkem (či dnes s Janukovičem, ale asi ani s Jaceňukem) jsme nemohli a nechtěli. Možností byl jiný vývoj v Evropě. Nemusela být Maastrichtská smlouva. Nemuselo být Evropu ničící euro. Nemusela být Lisabonská smlouva (a utužení evropské integrace). Nemusela být hloupost a agresivita doktríny globálního oteplování. Více lidí v Evropě mohlo chtít svobodu a demokracii, nikoli dnešní post-demokracii. O tom jsem hodně psal v knize „My, Europa i Swiat,“ která vyšla polsky ve Wroclawi u nakladatelství Afera před několika týdny.

Jak byste dnes ohodnotil polsko-české vztahy? I když jsme si velmi blízké národy, opravdu se vzájemně známe?

Národy jsme si blízké, ale moc se neznáme. Máme o sobě řadu předsudků. Čech jezdí rád k teplým mořím, což není Balt. Češi jezdí rádi lyžovat do Alp, což je na jih, nikoli na sever. Poláci jezdí více pracovat do západní Evropy, nás to tam tolik netáhne. Polsko chce být regionální velmocí, což Češi neradi vidí. Češi nemají zájem tolik se prosazovat v institucích a funkcích Evropské unie, atd., atd. Ale Polsko je dnes velmi úspěšnou zemí.

Michał Zabłocki, Polska Agencja Prasowa (PAP), 8. ledna 2015.