Hlavní strana » Ekonomické texty » Podklad prezidenta k…

Podklad prezidenta k vystoupení o Evropě a evropské integraci na Univerzitě Hradec Králové

Ekonomické texty, 12. 12. 2012

1. Děkuji za pozvání – v tomto uspěchaném předvánočním čase – do Vašeho města a na Vaši univerzitu. Vážím si ho, už dlouho jsem zde nebyl. Témat pro promluvu na takovémto setkání je jistě více, je z čeho vybírat, ale já v této chvíli za nejdůležitější považuji to, co se právě teď děje v Evropě, resp. s Evropou. Proto se o tom pokusím říci pár úvodních slov.

2. V listopadu loňského roku jsem na toto téma vydal knihu s názvem „Evropská integrace bez iluzí“ a dovolím si ji vzít jako východisko mé dnešní promluvy. Kniha od té doby vyšla v angličtině, němčině, italštině, bulharštině a minulé pondělí jsem její španělskou verzi prezentoval v Madridu. Další vydání se připravují, první asi bude v dánštině.

3. Při loňském představování této knihy jsem argumentoval, že je to kniha aktuální, ale nikoli „aktualistická“. To nebylo myšleno jako hříčka slov. Chtěl jsem tím říci, že obsahuje úvahy obecnějšího typu, tedy argumenty dlouhodobě platící, které příští summit EU nebo nové ratingové hodnocení toho či onoho státu eurozóny nijak neovlivní. Nemyslím, že budu muset knihu přepisovat. Na druhé straně nemohu popřít, že mám před očima své zážitky ze summitu EU-Asie, který jsem prožil před měsícem v Laosu. A ty mi říkají, že asi budu muset knihu napsat ještě kritičtěji a naléhavěji. Znovu a znovu se přesvědčuji, že evropští politikové realitu v úvahu neberou.

4. Předesílám, že kniha nekritizuje jednotlivosti evropského integračního procesu a že také nenaznačuje, že se dá něčeho zásadního dosáhnout změnou jednotlivostí. Jádrem kritiky je zvolený a realizovaný integrační model, který samozřejmě realitu výrazným způsobem předurčuje.

5. Kniha není defétistická. Nepřijímá falešný názor, že jsme – naše země a každý z nás – pouze pasivními figurkami na šachovnici jakéhosi objektivně se prosazujícího historického procesu, ze kterého není vyhnutí. Žádný nevyhnutelný proces to není, děláme ho my, lidé žijící v Evropě, lidé žijící v jednotlivých evropských zemích.

6. Kniha má 5 kapitol, z nichž první rekapituluje historii evropské integrace, resp. její kvalitativní posuny či zvraty. Zkratky EHS, ES, EU jsou v tomto smyslu velmi výmluvné.

7. Nyní se nacházíme ve velmi nestabilním mezistavu vyjádřitelném zkratkou EMU.  Tento mezistav – jak je více než evidentní – dlouhodobě přetrvávat nemůže. Mnozí jsme to věděli. Nedávno jsem ve svých zápiscích hledal jakýsi citát a objevil jsem při tom svůj výrok na Světovém fóru v americkém Beaver Creek v červnu 1997, tedy před více než 15 lety, kdy jsem předpovídal, že přijetí společné evropské měny bude vést k „inevitable path“: EMU → EFU → EPU. Pro mne tedy není překvapením, že jsme svědky toho, co se dnes v Evropě děje. Letošní vytváření různých tzv. stabilizačních mechanismů, valů či fondů, nebo pokusy o bankovní unii, která není ničím jiným než transferovou, tedy finanční prostředky z jedné země do druhé přenášející unií, jsou toho zcela přesvědčivým důkazem.

8. Tato současná mezifáze – samozřejmě bez těchto „novinek“ – je předmětem 2. kapitoly knihy, která má přílohu o Řecku. Já Řecko neviním. Řecko do EMU nejen vstoupilo, Řecko tam bylo i lákáno a přijato. Řecko si nejen za nepřiměřeně výhodných podmínek nadměrně půjčovalo, Řecku i bylo půjčováno. To není na povznesené a silácké poučování Řecka. Řecko je obětí jednotné evropské měny a bylo by vysvobozeno, kdyby se jí mohlo zbavit. Nechápu, že si to Řecko samo, ale i zbytek EU neuvědomuje.

9. Třetí kapitola knihy se jmenuje „Příliš optimistické chápání ekonomických přínosů teritoriální integrace“. Odlišují se v ní přínosy či efekty liberalizace evropského ekonomického (a nejen ekonomického) prostoru, od nákladů centralizace, násilné homogenizace a standardizace, obecněji, od nákladů unifikace Evropy. Efekty první etapy již byly v minulých letech či desetiletích „zkonzumovány“, nevýhody té druhé na evropský kontinent v současnosti stále více doléhají.

Schématická grafická znázornění vztahu prohlubování integrace a násilného unifikování a z nich plynoucích ekonomických důsledků:

názor eurofilů

názor rozumných lidí

varovný pohled

10. Vyvrcholením ambicí urychlované unifikace kontinentu bylo před 13 lety vytvoření jednotné měny pro 17 heterogenních států, která se pro ně – při jejich pokračujícím divergentním vývoji – stále více stávala a stává „svěrací kazajkou“.

Jako hlavní argument ve prospěch tohoto uspořádání byl zdůrazňován pozitivní efekt usnadňování ekonomických transakcí, ale byly zamlčovány negativní efekty plynoucí z jednotného měnového kursu, z jednotných úrokových sazeb, z jednotné měnové politiky. Ekonomické subjekty, ale spolu s nimi i celé státy ztrácely a ztrácí klíčové ekonomické signály. Bez ztráty měny a měnového kurzu by nikdy nemohla v Evropě vzniknout taková ekonomická nerovnováha a takové zadlužení.

11. Čtvrtá kapitola se jmenuje „Mylné chápání pozitiv denacionalizace Evropy a její komunitarizace“. To už jsme mimo ekonomii. Umělým způsobem, mimo demokratické procesy vznikající supranacionální evropský stát, který je produktem nebezpečné ideologie globálního (v našem případě kontinentálního) vládnutí, vládnutí bez občana, je pohrdáním demokracií, je postdemokracií. To je onen demokratický deficit, o kterém se už i v EU v dnešní době mluví nahlas. Demokracie jako politické uspořádání patří maximálně na úroveň státu, tedy entity, v níž je občan skutečně občanem. Výše to být nemůže, na úrovni kontinentu už je člověk jen obyvatelem, nikoli občanem.

Tento proces evropeizace je umožňován a obhajován útokem na všechno národní či nacionální, což má velmi zřetelné negativní následky. Jistý pocit identity a z ní plynoucí elementární sociální koheze je mimo veškerou pochybnost základním tmelem jakékoli komunity. Tento tmel v Evropě chybí, ale hlavně bychom měli říci, že ho není třeba do Evropy uměle dodávat. Nepotřebujeme Evropu stmelit. Potřebujeme ponechat její svobodu a její diverzitu. Nepotřebujeme bojovat o moc s jinými kontinenty. To chtít, je přežívajícím reziduem orwellovského uvažování tak účinně karikovaného v jeho knize 1984.

12. Pátá kapitola „Kde hledat východiska?“ říká, že musí nastat fundamentální změna paradigmatu, tedy našeho uvažování, jak ohledně evropského integrování, tak ohledně evropského ekonomického a sociálního modelu. Nebudou-li tyto změny provedeny jako organizované politické kroky, dojde k spontánnímu, anarchickému vývoji. Jsem pro první cestu.

Václav Klaus, Univerzita Hradec Králové, Fakulta informatiky a managementu, 12. prosince 2012