Hlavní strana » Ekonomické texty » Uvažujme o státním rozpočtu…

Uvažujme o státním rozpočtu trochu seriózně

Ekonomické texty, 26. 10. 2000

Vážná, věcná, nikoli politicky povrchní diskuse o státním rozpočtu musí mít minimálně čtyři složky. Jsou jimi sama velikost rozpočtu, jeho deficit, jeho struktura a nová, pozměněná metodika rozpočtových pravidel a tím i rozpočtového deficitu.

Velikost státního rozpočtu nám říká, jaký prostor má soukromý sektor a kolik je mu „ubráno“ státem. O tom vypovídá podíl státních výdajů na HDP.  Podíváme-li se na časovou řadu, vidíme, že tento podíl až do roku 1996 klesal a že pak začal opět růst.

Do jisté míry to lze přičíst nepříznivému ekonomickému vývoji – v letech 1997-99 reálný HDP stagnoval, resp. klesal, zatímco státní výdaje (z velké části „předurčené“) klesat nemohly. I tehdy však bylo možné připravovat takové reformy, aby se tomu zabránilo. Vlády premiérů Tošovského a Zemana nic takového nedělaly. Náš podíl státních výdajů na HDP je na úrovni vyspělých zemí západní Evropy (jako je Německo nebo Rakousko), což nám brání v dosahování rychlejších temp hospodářského růstu, protože ekonomika je příliš zatížena sociálními výdaji. Tento podíl by měl být o několik procent níže (jako v Německu v 60. letech, kdy bylo zhruba na takové ekonomické úrovni, na jaké jsme dnes my).

Deficit rozpočtu se ve druhé polovině 90. let zvyšoval.

Ekonomové vědí, že je třeba odlišit tzv. deficit strukturální a deficit cyklický. Nachází-li se ekonomika na svém potenciálu, tj. neprožívá-li ani expanzi („nepřehřívá se“), ani recesi („nepodchlazuje se“) a má-li deficit, je to deficit strukturální. Deficit cyklický vzniká, když je ekonomika v recesi. Strukturální deficit je „věc politická“ – lze za něj vinit vládu. Je důsledkem populismu a politické krátkozrakosti a nezodpovědnosti.

Cyklické deficity jsou „věc ekonomická“. Nevznikají jako důsledek zamýšlené politiky, nýbrž jako důsledek nezamýšlené hospodářské recese, která není pod kontrolou vlády, ani kohokoli jiného. Ta znamená automatické snížení státních příjmů, zatímco státní výdaje průběhem hospodářského cyklu dotčeny nebývají.

Značný nárůst rozpočtových deficitů byl u nás způsoben právě recesí let 1997-99 a má z větší části povahu deficitu cyklického. Je však jasné, že se zvětšuje i ona strukturální část deficitu. A to je znepokojující. 

Byl-li rozpočet na rok 2000 sestaven s deficitem 35,2 mld Kč a na rok 2001 s deficitem 20 mld Kč, je to nepochybně úspěch, i když se recese změnila v oživení. Přál bych si, aby byl deficit státního rozpočtu nižší, pokud možno nulový, ale dobře vím, že to není možné dosáhnout z roku na rok. Z vlastní zkušenosti víme, co udělá s ekonomikou tak razantní snížení státních výdajů, jaké provedla vláda na jaře roku 1997. Proto usilujeme nikoli o úplné a okamžité odstranění rozpočtového deficitu, ale o obrácení trendu.

To se neobejde bez hlubších reforem veřejného sektoru, bez reforem našeho „státu blahobytu“, bez omezení štědrých sociálních a jiných podpor. Bez toho zůstane náš rozpočet zatížen velkými mandatorními výdaji jako jsou zejména dávky důchodového a nemocenského pojištění, pasivní podpory v nezaměstnanosti, platby státu do zdravotního pojištění za tzv. státní pojištěnce, přídavky na děti a další zákonné sociální dávky. Vláda se vždy ohání tím, že jsou to výdaje „předurčené“, což je pravda jen v okamžiku předkládání návrhu rozpočtu. Vláda musí připravovat takové změny, které povedou ke snižování mandatorních výdajů. To je prostor pro zásadní střet s vládou, zde mohou jednotlivé politické strany nejlépe ukázat, co chtějí.

Pokud jde o strukturu rozpočtu, právě ta je nejvíce poznamenána viděním světa a volebními sliby sociálních demokratů. Letošními rozpočtovými prioritami jsou školství, věda a výzkum, příprava na vstup do EU a řešení nezaměstnanosti. Vyhlašování podobných „priorit“ má potěšit příslušné zainteresované skupiny a těm ostatním naznačit: „těšte se, příští rok to můžete být třeba vy“. Naše představa je jiná. Státní rozpočet by měl být méně nástrojem přerozdělování a více nástrojem poskytování veřejných statků, které nedokáže poskytovat soukromý sektor – jako je bezpečnost, soudnictví, legislativa, státní správa, armáda, dopravní infrastruktura. Sociálně-demokratický státní rozpočet je spíše „Mikuláš“, který chce rozdávat dárky: dotace zemědělcům a malým a středním podnikatelům, finanční injekce velkým, potápějícím se podnikům, „pobídky“ zahraničním investorům, bezplatné vzdělání studentům, zdarma byty „potřebným rodinám“, dotace železniční i autobusové dopravě atd. Všechny tyto výdaje posilují státní paternalismus a oslabují motivaci lidí k odpovědné práci, k odpovědnému podnikání a k odpovědnému životu vůbec. Proto je žádoucí posunout strukturu rozpočtu jiným směrem.

Zbývá změna v metodice propočtu rozpočtového deficitu. V minulých letech nebyly do státního rozpočtu započítávány položky dalších veřejných rozpočtů. Nicméně, metodika byla změněna. Máme-li správně posoudit, jak se vyvíjí, resp. bude vyvíjet deficit rozpočtu, musíme používat metodiku srovnatelnou. Jestliže bychom do státního rozpočtu nezapočítávali operace tzv. státních finančních aktiv (tedy ani ztrátu Konsolidační banky), pak by státní rozpočet roku 2000 skončil deficitem 39,6 mld Kč, zatímco na rok 2001 je navržen deficit 20 mld Kč. Pokud však do rozpočtu započítáme operace státních finančních aktiv, pak bude rozpočet roku 2000 končit deficitem 85 mld Kč, zatímco v roce 2001 deficitem 49 mld Kč. V obou metodikách dojde k podstatnému snížení deficitu. Nenechme se touto metodickou změnou, provedenou letos v květnu v zákoně o rozpočtových pravidlech, mýlit.

Václav Klaus, Mladá Fronta Dnes, 26.10.2000